Operace:Osud

Projev svou tvořivost
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

Nebudu to moc protahovat, takže doufám, že se vám příběh bude líbit :D


1. Kapitola: Seznámení
,,Pamatuju si, jak jste mě dostali od … Herberta. Nikdy ti to nezapomenu, Dot.‘‘ Byl večer, 12.Dubna 2013. Kimova sestra Katie před 3 dny slavila 10. Narozeniny, přesto se Kimovi nějak podařilo dostat z její pozdní oslavy, aby se mohl sejít s přáteli z EPF: Dary, Emi, JetPack Guyem, Dot, Donem, Mikem, Mathewem, Mv100… A taky Reném. Mladý, dvanáctiletý lední medvěd, který se díky nim ne-spojil se svým otcem, Herbertem, rozhodl se podstoupit proměnu na tučňáka, kte-rou podstoupili zatím jen Dary a Jake a přidal se mezi agenty EPF. Ale René…to byl dlouhý příběh. Vlastně, životní příběh každého agenta byl dlouhý a zapeklitý. Jejich parta, trefně nazývaná Dary a spol., byla vlastně skupina takzvaných Kids agentů, čili agentů mezi rokem 4-16. A ještě k tomu agentů, kteří se většinou k EPF dostali náhodou. Kim byl rád, že je vítaný mezi takovou společností, jako je třída AA3S1 (Agentská Akademie, 3. Selekce 1) a Dary a spol.
Party EPF agentů většinou mluvili o počítačích, Herbertovi, o párty a tak. Dary a spol. se naopak bavili většinou o minulosti. I když například Dary neměla moc super vzpomínky, mluvila o nich ráda. A na ty nejhorší, jako na Herbertův útok o Puffle party 2011, kdy ji a Kima málem zabil, vzpomínala nejradši. Někdo by si řekl, že to v hlavě musí mít pomotaný, ale naopak. Dary si tím, že si přehrávala nejhorší vzpomínky, dokazovala, že horší to být nemůže. Bohužel se často pletla.

Vlastně, teď by se hodilo říct něco o lidech z Dary a spol.

Miltrinovi, Dary a Jake oba z New Yorku, ze Země. Jake je sice o rok starší než Dary, ale po většinu času má co ve vědomostech a chytrosti na-vrch Dary. Jsou to vlastně sourozenci asi tak 6 měsíců. Dary ho moc nezná kvůli tomu, že ho i s jejich rodiči unesli CP Trackers, když jí byli dva roky. Naštěstí ji tenkrát našel Gary, který ji našel a vzal si ji k sobě. Jen díky tomu se z ní stala jedna z nejlepších agentek EPF a Tactical leader. Ale taky jen díky tomu jí jde prakticky každou sekundu o život. Herbertovi pokazila totiž většinu jeho plánů na zničení PSA, EPF a Clubu Penguin, takže ten si nepřeje nic jiného, než její smrt. Jeho poslední pokusy byly založeny na jednoduchém plánu: najít, zajmout, zabít. Jenže k poslednímu kroku se většinou ne-dostal. Takže vlastně se nic moc neměnilo.
Zato Emi Blackwhite není moc na ráně. Jeto prostě agentka, kterou nechce nikdo moc zabít. Ale přesto je jedna z nejlepších agentek EPF. K EPF se dostala díky tátovi, který byl bývalý agent, jenže Emi se vlastně vůbec ne-chtěla stát agentkou, ale osud rozhodl…

Mike Verien je typ tučňáka, který nenávidí problémy a hádky, prostě takový bezstarostný, čtrnáctiletý kluk. Jeho dvě sestry, Lena a Lucka jsou viděny hlavně v hudebním odvětví, takže je vlastně Mike takový… jiný. Jakožto Stealth agent má spoustu věcí, se kterými je vždycky připravený ně-co provést: ať je to něco proti Herbertovi, nebo je to nějaká blbost.

Jeden z nejlepších agentů EPF, Mathew Sleiner je opravdu univerzální tučňák. Jako jediný je Tactical, Stealth a COMM agent má prvenství na celém Clubu Penguin. I když většinou pracuje s Dary, Dot nebo Kimem, nejradši pracuje, podobně jako JetPack Guy, sám. K tomu taky dobře hraje hokej, takže na stadionu je ho vidět většinou… no, skoro pořád.

Dot je Stealth Leader EPF. Společně s Dary by se o nich dalo říct, že jsou hodně sehraná dvojka. Dot je ale většinou hodně zdrženlivá, stydlivá a někdy se špatně vyjadřuje. Jenže jí to nemá kdo vyčítat, jelikož ona si dokáže udělat kamarády klidně jen pohledem. Její kamarádi vždy předem upozorňují ostatní nebo nové agenty, aby se jí raději snažili nenaštvat, jelikož když se Dot naštve, tak mohou ‚Létat blesky‘.

A v neposlední řadě Mv100. Normální tučňák s divným jménem? Na CP ne. Spíše je to normální tučňák s normálním jménem. Vlastně nikdo neví, jestli je to jeho pravé jméno, nebo ne. A on sám vám to určitě neřekne. Tactical agent s mnoha řády, který se umí bavit, ale vždy je připravený se zvednout, popadnout zbraň a vyrazit do boje. Podobně jako Dary je Herbertovým, až druhým nejhorším nepřítelem na celém světě.
‚,Kime. KIME!‘‘ Dot ho vzala za rukáv a zacloumala s ním: ‚,Jsi tady? KIME!!!‘‘ Teprve to ho vrátilo zpátky do reality: ‚,Co? Děje se něco?’’ ‚, Ne, ale neříkal jsi, že půjdeš v osm domů?‘‘ Kim sklopil hlavu a zasténal. Nechtěl domů. Katie by ho stejně nenechala spát, byla by na něj naštvaná, že se vytratil z její oslavy. ‚,Já nevím… Dneska je úterý, co?‘‘ Všichni přikývli. ‚,Sakra.‘‘ Dary se na něj usmála: ‚,No, nejspíš budeš muset jít domů.‘‘ Kim přikývl a ucítil, jak mu Dary dala pusu na tvář. Začervenal se, ale rychle se ovládl. Zvedl se, vzal si bundu a přišel ke dveřím. ‚,Kime,‘‘ Otočil se na Dot: ‚,neměl by s tebou někdo jít? Je už osm a vzhledem k tomu, že ani Herbert, ani L.I.T.E. Nejsou ve vězení a ty jsi jeden z těch agentů, které Herbert má na seznamu těch, které chce zabít, by to bylo lepší, kdyby, no, víš co…‘‘ ,,Vím, ale neboj. Sebeobranu jsem ještě nezapomněl. Nebojte se.‘‘ Pak se rozloučil, otevřel dveře a vyšel ven do tmy.
Běžela, jak nejrychleji mohla, ale cítila, že ji dohání. Kvůli tomu, že měla poraněnou nohu se jí neběželo moc dobře, často zakopávala a padala. Ohlédla se a zahlédla za sebou jen své stopy. Nejspíše ho ztratila. Přesto stále utíkala, až před sebou uviděla záři světel. Doběhla do nějakého města. Jenže si nevšimla, že je tam skála. Nestihla zabrzdit a s výkřikem se z ní skutálela. Nešikovně se bouchla do hlavy a dole zůstala ležet. Probudil ji až hlas, který na ni nahlas mluvil: ‚, Hej. HEJ! Slyšíš mě?‘ Otevřela oči. Hleděl na ni tmavě zelený tučňák s krátkými, blond vlasy, v černé mikině. ‚,Jak se jmenuješ?‘‘ Zachvěla se a pak vyslovila jen: ‚,Andy…‘‘ A potom upadla do bezvědomí.
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

2.Kapitola: Fakta z ničeho
‚,Nevíš, kdo to je?‘‘ ‚,Ne. Řekla mi jen, že se jmenuje Andy, ale nic víc.‘‘ Dary se na ni ještě jednou podívala. Andy byla růžová, měla černé dlouhé vlasy s modrým melírem stažené do culíku. Měla na sobě černo-modrou baseballovou mikinu, džíny a fialovo-bílé tenisky. No a taky spoustu šrámů a zranění, například na pravé noze, na boku nebo velký škrábanec na zobáku a u oka. Dary si představovala, jaká je. Dosáhla jen toho, že musela přijít odněkud zdaleka. S Kimem vedle ní seděli na židlích vedle její postele v Agentské nemocnici. Ani nevěděli, proč ji dali sem, ale Director to nařídila. Prý se jí zdá, že je Andy něčím výjimečná. Ale Dary se to zdálo taky. Kim ji držel za ruku a přitom se taky koukal na Andy: ‚,Vážně vypadala hrozně. A když se na mě podívala, tak měla v očích hrůzu. No, prostě nevím, jak to popsat.‘‘ Dary jen přikývla. Andy najednou zalapala po dechu a otevřela oči. Hned potom vylítla do sedu a rozhlédla se. Pak si znovu lehla a chytla se za hlavu: bolela ji, jako kdyby v ní měla střep. Koukla se na Dary a Kima a pokusila se od nich oddálit, ale už byla a konci postele. Dary se rozhodla zakročit: ‚,Neboj se nás. My ti nic neuděláme.‘‘ Andy nechápavě zavrtěla hlavou: ‚,W-what? What’s happening? Where I am? ‘‘ Kim se zarazil: ‚,Ona mluví anglicky? Tak to je špatný…‘‘ ‚,Andy? Where are you from?‘‘ Kim se na Dary dlouze zadíval. A pak mu teprve docvaklo, že Dary je z Ameriky a že anglicky mluví už od narození. ‚,English server, American.‘‘ Dary se otočila na Kima: ‚,O Americanu jsem slyšela dost věcí, většinou dobrých. Nevím, proč by odtamtud utíkala.‘‘ ‚,Třeba neutekla schválně. Třeba ji někdo vyhnal. Jako…‘‘ Kim raději zmlknul, jelikož se na něj Dary zadívala dost vražedným pohledem. Raději se obrátila zpátky k Andy: ‚, You are on Czech server, on Club Penguin Island. Do you know, what I‘m saying?‘‘ Andy přikývla a pak nečekaně: ‚,Jsem přece na českém serveru, ne? Automatický překlad, vždyť to znáte.‘‘ Kim na ni zůstal hledět s otevřenou pusou. Dary ho musela šťouchnout loktem do ramene, aby se vzpamatoval. ‚,No tak to je super. A nemohla bys nám říct, od čeho máš ta zranění?‘‘ Andy se uzavřela do sebe a zavrtěla hlavou: ‚,Já-ne. Nemůžu. Složila jsem přísahu… že nic neřeknu.’’ ‚,Proč bys nemohla říct, o co nebo kdo tě zranil nebo ses zranila?‘‘ Andy na ni zůstala hledět. Kim se pousmál: ‚,No, nejspíše se do toho tvýho vysvětlování trochu zamotala.‘‘ Po chvíli Andy zavrtěla hlavou: ‚,Ne, dobrý, já ti rozuměla, jen… Jste tu jen vy dva?‘‘ ‚,Jo. Děje se něco, Andy?‘‘ Andy chvíli přemýšlela: ‚,Nic, jen, že jste se mi ještě nepředstavili.‘‘ Dary se ujala slova: ‚,Já jsem Dary Miltrin. A tohle je Kim Perison. Jsme…‘‘ ‚,Tajní agenti.‘‘ Kim se zarazil: ‚,J-jak to víš?‘‘ ‚,Já nevím. Nějak to vím.‘‘
‚,Nevím, jestli je to dobrý nápad, Dot. Jet zrovna teď do IceLandu. K tomu s Mathewem. Tady je vás taky potřeba.‘‘ ‚,Gary, když jsme měli mít volno, tak jsem si ho nikdy nevzala. A ty po mě chceš, abych odložila týdenní dovolenou v IceLandu kvůli tomu, že se tu NIC neděje?‘‘ ‚,Mysli, Dot‘‘ ‚,To je právě to-mysli. Jenže já bych taky potřebovala někdy ten svůj mozek vypnout, dát mu alespoň chvíli oddychu.‘‘ ‚,Týden mi nepřipadá jako chvilka.‘‘ Dot protočila oči a ohlédla se na Rookieho: ‚,Ty se do toho nepleť, Rookie. Jo, pořád mi dlužíš těch 5 medailí, který jsem ti dala z Operace: Hot sauce . Kdy si myslíš, že mi je vrátíš?‘‘ Rookie znejistěl: ‚,No-já-Ehm… Nevím, ale vrátím ti je, slibuju. Čestný agentský.‘‘ Gary se pousmál. Do polo opravené centrály vešli Dary, Kim a pak ještě nějaká holka. Dot v ní poznala tu holku, kterou přitáhl do Dariina iglú Kim. ‚,Ahoj Dary, ahoj Kime. Mohli byste Garymu říct, že potřebuju pauzu?‘‘ Dary se zatvářila zmateně: ‚,Odkdy ty potřebuješ pauzu? Dot, nestalo se něco?‘‘ ‚,Ne, jen jsem si s Mathewem chtěla vyjet do IceLandu. Jen tak, taková malá, osobní dovolená.‘‘ ‚,No, nevím, jestli by tě Director pustila.‘‘ Dot se ještě víc zabořila do židle a vzdychla. Pak se začala zajímat o Andy: ‚,Tedy, ty jsi Andy?‘‘ Andy přikývla: ‚,A ty budeš Dot, ne?‘‘ ‚,Počkat-jak to víš? Vy dva jste jí o mě řekli?‘‘ Dary zavrtěla hlavou: ‚,Ne. Andy, odkud znáš Dotino jméno?‘‘ Andy vypadala dost zaraženě: ‚,Já-já nevím. Nějak mi to vyskočilo v hlavě a… Vážně, já vás vůbec neznám.‘‘ ‚,A odkud víš, že jsme tajní agenti?‘‘ zeptal se jí Kim. Všichni na ni koukali tázavým pohledem. Andy si připadala nesvá. Najednou do Command room vstoupil bílý tučňák s krátkými, hnědými vlasy, v černém tílku a džínách a na krku měl zlatý řetěz, podobný tomu, co má Stompin‘ Bob. Dary se usmála: ‚,Ahoj René. Kde jsi byl?‘‘ ‚,Nebudeš mi věřit. S Mikem jsme našli tohle,‘‘ René vytáhl nějaký papír, dost starý podle toho, jak vypadal, který byl zabalený do ruličky: ‚,Vypadá to jako nějaká mapa.‘‘ Gary vstal: ‚,Počkat. Kde jste to našli?‘‘ ‚,No, prohledávali jsme maják a našli to tam, za jedním sudem s Cream sodou.‘‘ ‚,Polož to na stůl.‘‘ Byla to mapa. ‚,Ale čeho je to mapa?‘‘ Andy se protlačila dopředu ke stolu. Položila křídlo na tu mapu a zavřela oči. Po chvíli je otevřela: ‚,Je to map podzemí Clubu Penguin z 18. století. Zvláštní je, že tyhle cesty jsou tu do teď,‘‘ ukázala na cesty pod Plazou a Townem: ‚,je to celé divné. Kdo by si schovával mapu podzemí z 18. století?‘‘ ‚,A kdo by věděl, co to je?‘‘ Rookie se opřel o Dot, ale ta ho odstrčila tak silně, až to neustál a spadl na zem. Kim se pousmál, ale Dary pořád koukala na Andy: ‚,No, třeba Andy tu mapu už někde viděla. Ale teď… Andy, šla bys se mnou?‘‘ ‚,Proč?‘‘ ‚,Prostě pojď.‘‘ Vzala Andy za křídlo, do druhé ruky si vzala tu mapu a i s Andy vyšla z Command room. Po tom, co odešly, Rookie s problémy vstal a obořil se na Dot: ‚,Za co to bylo?!‘‘ ‚,Operace: Hot Sauce. A nejen to, ty se o mě opírat nebudeš, nechci, aby mi chytla uniforma.‘‘ René vyprskl smíchy. Potom ale zase zvážněl: ‚,Víte vůbec, kam ty dvě šli?‘‘ Všichni jen pokrčili rameny.
‚,Máš to tu hezký, Dary.‘‘ Dariino iglú není sice moc velké, ale stačí na to, aby se tam vešli ona a Jake. Dary se na ni usmála: ‚,Díky. Teď ale chci vědět pravdu o tobě.‘‘ ‚,C-co?‘‘ ‚,Víš, že to, na co jsi náhodou přišla, jsou věci, které většina lidí neví? Například to, že jsme tajní agenti.‘‘ ‚,Hele, mě se to jen tak utvořilo v hlavě. Já vážně nevím, jak jsem na to přišla.‘‘ Dary věděla, že takhle to nepůjde. Teď, když byla Andy vzhůru, viděla jí do mysli lépe. ‚,Andy, ty nejsi normální. Máš nějaké skryté schopnosti. Na té mapě není nic napsáno a ty z 18. století určitě nejsi. Tak mi řekni, kdo vlastně jsi.‘‘ Andy sklopila hlavu: ‚,Ráda bych ti to řekla, ale skoro na nic si nepamatuju.‘‘ ‚,A co ta přísaha?‘‘ ‚,Jaká přísaha?‘‘ Dary se opřela o opěradlo křesla: ‚,V nemocnici jsi říkala, že jsi složila nějakou přísahu, kvůli které jsi nám nemohla říct, kde ses zranila.‘‘ Andy znervózněla: ‚,Já nevím, jestli ti o tom můžu říct.‘‘ ‚,Andy, když mi to řekneš, tak se ti uleví, znám to.‘‘ Andy se nadechla: ‚,Tak dobře. Ta přísaha pochází od CP Trackers a zavazuju se v ní, že se nikdy nezmíním o tom, kdo jsem, co dělám a proč to dělám. Eh…Dary, jsi v pořádku?‘‘ Dary se na ni dívala se strachem v očích: ‚,Ty, ty jsi u CP Trackers?‘‘ ‚,Byla jsem, ale potom jsem udělala chybu a teď jdou po mně.‘‘ Dary zabořila hlavu do křídel: ‚,Andy, víš ty vůbec, co CP Trackers udělali?‘‘ Andy zavrtěla hlavou: ‚,Ne, ale říkám ti, že já tam nebyla dobrovolně. Moji rodiče tam byly, takže i já. Dary, co s CP Trackers máš společného ty?‘‘ Dary se v očích objevily slzy: ‚,CP Trackers mi nejspíš…zabili rodiče.‘‘
PetrK
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 72
Registrován: čtv 31. led 2013 15:36:42
Skype: tajny
Bydliště: strážnice,týršova,1575,okres hodonin

Re: Operace:Osud

Příspěvek od PetrK »

Líbi se mi ten tvuj přiběh.Kdyby byli potřeba nejake role tak jsem kdyspozici. :) ;)
Petr tajni Agent nejlepsi v sled race znalec tajne řeci když sem byl maly tak sem měl velka kukadla
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

3.Kapitola: Přítel z nepřítele
‚,Co? Děláš si ze mě srandu, Dary?‘‘ Ta se na ni podívala. Andy si všimla, že kolem očí má takový nafialovělý pruh. Podobný měla Andyna matka, jen modrý. ‚,Andy, nevím, jestli s tím máš něco společného, ale jestli tvoji rodiče jsou u CP Trackers, tak do toho byli zapojeni oni. Ale…teď najednou nevím, jestli ti můžu věřit.‘‘ ‚,A-ale proč? Vždyť já nic neudělala! CP Trackers mě nahání za to, že jsem nezjistila tajný informace o EPF! Počkat-‘‘ Andy se zarazila a Dary taky. Najednou jí něco začalo docházet: ‚,Takže tak nás všechny znáš. Ty donášíš CP Trackers! Andy…‘‘ ‚,Dary, nech mě, abych ti to vysvětlila.‘‘ Najednou se otevřely dveře z vedlejšího pokoje a do obýváku vešel Jake: ‚,Neslyšel jsem tu něco o CP Trackers a donášení?‘‘ Andy svěsila hlavu. Dary přikývla: ‚,Slyšel jsi dobře, Jaku.‘‘ ‚,Panebože. Takže ty…‘‘ ‚,Už nedonáším. A kvůli tomu mě chtějí Trackers zabít! Věřte mi!‘‘ Dary začal zvonit telefon. Jelikož si ještě nenastavila zvonění, tak to znělo dost depresivně, což na atmosféře nepřidávalo. ‚,Musím si tam dát Linkin Park. Tohle je na nic.‘‘ Jake pomalu, ale jistě přikývl. Dary se podívala na obrazovku. Volal Mv100, což se jí moc nezdálo. ‚,Mv100? Tady Dary.‘‘ ‚,Díky bohu, žes to zvedla, Dary. Prosím tě, neměl by být Matlock ve vězení v IceCubu?‘‘ ‚,Měl, proč?‘‘ ‚,No, že ho teď vidím ve Snow Forst v mikině s kapucí. Míří nejspíš k EPF!‘‘ Dary zbledla: ‚,Nejde si doufám pro Ericu, Jessicu a Toma, že ne?‘‘ ‚,No, to nevím. Ale měla bys tam jít.‘‘ ‚,T-tak dobře.‘‘ Dary zavěsila. Otočila se na Jakea: ‚,Jaku, musíme jít. A ty Andy…‘‘ Podívala se na ni: ‚, Půjdeš s náma?‘‘ ‚,Mohla bych?‘‘ ‚,No, tady tě nechávat nehodlám.‘‘ Byl to takový nevinný sarkasmus. Následně všichni tři opustili iglú Miltrinových a zamířili do Ski village.
Mv100 nenápadně sledoval Jakea Matlocka. Sledoval ho až do Ski village, kde se zastavil. Matlock vytáhl něco jako vysílačku. Mv100 věděl, že to obyčejná vysílačka není. Matlock využil toho, že u Everyday Phoning Facility nikdo nebyl. Najednou někdo popadl Mv100 za rameno a otočil s ním o 180 stupňů. Mv100(vi) se přitom málem zastavilo srdce. A když zjistil, že to je jen Dary, málem jí jednu vrazil: ‚,Dary!‘‘ zašeptal: ‚,tohle mi nedělej!‘‘ ‚,No dobře. Ale jsi v pořádku, ne?‘‘ Mv100 podrážděně přikývl. Pak se otočil na Matlocka. Pořád měl v křídle tu vysílačku. ‚,Co uděláme?‘‘ ‚,No, to kdybych věděla.‘‘ Najednou Andy vykřikla. Něco ji vzalo za ruku a odhodilo ji to k Matlockovi. Ten se na ni otočil a usmál se. Poté se podíval směrem tam, kde se ukrývali Dary, Jake a Mv100: ‚,Víte, i Herbert by se schoval efektivněji a nenápadněji než vy.‘‘ Máchl rukou a všichni tři vypadli na zem před keři, kde se před chvílí schovávali. Dary se zvedla jako první: ‚,Co máš v plánu tentokrát?‘‘ Matlock se zašklebil: ‚,Já prakticky nic. Možná jen to…‘‘ Zvedl Andy ze země a chytil ji pod krkem. Andy vykřikla. Náhle ji Matlock pustil a sám spadl na zem. Andy si všimla Dary, jak drží ruku pevně napnutou před sebe a ve tváři má takový ten kamenný výraz. Po chvíli se vrátila zpátky do normálu a pokývla Jakeovi. Ten přišel k Matlockovi a naklonil se k němu: ‚, Tak co sis připravil na dnešek?‘‘ ‚,Co myslíš?‘‘ Matlock se pokusil Jakea praštit pěstí, ale Jake to čekal. Chytil ji a pevně stisknul. Matlock zasyčel bolestí. ‚,Tak budeš mluvit nebo ne?‘‘ ‚,Řeknu to jen jedno: Dlouhou dobu jste se bránili zničení, ale teď tomu nezabráníte. Víte, Andy je silnější, než se zdá, ale ani to nám nezabrání, abychom vás zničili. Těšte se.‘‘ Hned na to Matlock zmizel. ‚,Sakra!!‘‘ Dary zvedla Andy ze země a zároveň se podívala na Jakea: ‚,Zničení? Že by další výhružka?‘‘ Jake zavrtěl hlavou: ‚,Ale zdá se mi, že toho nějak moc ví o tobě, Andy.‘‘ ‚,Já ho neznám…‘‘ ‚,No jo. Tohle ale jde stranou. Teď půjdeme za Garym a všechno mu řekneme. A pak teprve vyřešíme Andy a Matlocka.‘‘ Mv100 zkřížil křídla v úrovni hrudníku: ‚,Že by někdo byl tak hodný a vysvětlil mi, o co tady jde?‘‘ Jake se na něj usmál: ‚,Já ti to po cestě všechno vysvětlím. Jsi pro?‘‘ Mv100 pokrčil rameny a zároveň přikývl. Dary se ale pořád nepřestávala dívat na Andy: ‚,Jak…‘‘ ‚,Jak jsi dokázala Matlocka shodit z 5 metrů na zem?‘‘ Dary se zarazila: ‚,To tě nemusí zajímat. Teď pojď.‘‘ Najednou za sebou uslyšeli známý hlas. Jake se otočil: ‚,Lai! Co tu děláš?‘‘ Lai Exeris je 15-cti letá vůdkyně ninjů, teď vypadala dost vyděšeně: ‚,Jaku! Stalo se něco hroznýho! Oni-oni…‘‘ Zhroutila se Jakeovi do náruče. Jake ji objal: ‚,Co se stalo?‘‘ ‚,Celé Dojo… Oni ho obsadili, a unesli Senseie, Mary-Ann, Jirku a Kawasai.‘‘ ‚,A kdo?‘‘ Lai se mu podívala do očí: ‚,Herbert a L.I.T.E…‘‘
To, že Herbert unesl 4 ninji, ještě nebylo tak hrozné. Ale to, že je spoutal a dal je každého do jiného rohu, to už bylo trochu moc. Kawasai hleděla na Senseie, který seděl v rohu vedle ní. Měl sklopenou hlavu. Kawasai věděla, že na obličeji má nepěknou ránu od Nicka Desliho a jeho kapesního nožíku. Bála se-ano, o svého otce. Napravo od ní seděl Jirka Denidis, water ninja. Měl postřelenou pravou ruku a poraněnou nohu. A vedle něj seděla Mary-Ann Jilious, jeho… přítelkyně. Pořezaný bok a to, že se dost bouchla do hlavy jí ale nebránily v tom, aby se snažila dostat z pout. Jenže marně, provazy držely pevně. Kawasai se opřela o stěnu a zavřela oči. Najednou jí něco došlo. Nebyla tu Lai. V tom zmatku se jí ztratila. Kawasai najednou zaplavil neskutečný pocit euforie. Lai určitě uvědomila agenty z EPF. Najednou ze schodiště, které vedlo nahoru(někam) sestoupil Herbert. Kawasai zavrčela: ‚, Kam jsi nás dotáhl?‘‘ ‚,Á Kawasai. Nevěděl jsem, že bude někdo při sobě. Ale jak vidím, mimo je jen Sensei. Takže žádný dospělý, který by mi stál v cestě, jen trojice tennagerů. Jak lehké.‘‘ ‚,To si jen myslíš, že to bude lehké. Ale i my ti dokážeme pořádně zavařit.‘‘ Herbert se zasmál: ‚,To si troufáte. Ale na tuhle skrýš ani agenti, ani Dary Miltrin, nemají šanci najít.‘‘ Kawasai nevěděla, co mu na to odpovědět. Ale Jirka slovy nešetřil: ‚,Ty ses zbláznil, Herberte! Co z toho máš? A stejně tě agenti dostanou, jako vždycky před tím! Nemáš šanci, ani tohle ti nevyjde!‘‘ ‚,Ty jsi ten tučňák, co před dvěma lety zabránil L.I.T.E. unést toho jednoho z Penguin Band? Toho… Petey Keye?‘‘ Jirka, ač nerad, přikývl. Pocítil lehké zaškubání v místě, kam ho Blake Gries střelil. Došlo mu, že to teď nebude tak lehké, jak se to zdálo.

4. Kapitola: Lidé a tučňáci
Andy najednou zasáhla palčivá bolest do hlavy. Vykřikla a sesunula se na kolena. Dary k ní rychle přiběhla a podepřela ji: ‚,Andy? Jsi v pořádku? ANDY!‘‘ Ta ji nevnímala. Slyšela hučení a pískání a před očima se jí zobrazil obraz. Viděla ledního medvěda, jak stojí nad někým, kdo vypadal- byla to Dary, ale jako člověk. Měla rány všude po těle a těžce oddechovala. A vedle ní… Andy poznala sebe. Seděla vedle ní, držela Dary za ruku a střídavě koukala na Dary, Herberta a ještě na někoho jiného, který stál nebo seděl za Herbertem. Obraz náhle zmizel. Andy zalapala po dechu, a kdyby nebylo Dary, skutálela by se ze schodů k hlavní obrazovce. Podržela ji a koukla se jí přímo do očí. Andy znovu zarazily její oči s tím fialovým pramenem kolem. Děsilo jí to. Ale víc ji děsila ta vize, kterou měla. Co když to je budoucnost? Co když se to opravdu stane a Andy s tím nic neudělá? Dary s ní zacloumala a to ji probudilo: ‚,C-co?‘‘ ‚,Jsi v pořádku?‘‘ ‚,Eh-jo. Jo, jsem.‘‘ Andy se opatrně zvedla. Podívala se na Dary a otřásla se: ‚,Neporadíme se o tom Doju?‘‘ ‚,To je taky pravda.‘‘ Gary se usmál na Lai: ‚,Sedni si, Lai a všechno nám vysvětli.‘‘ Lai si pomalu sedla, opřela se o stůl a počkala, až si sednou ostatní agenti: ‚,Takže zrovna nám Sensei znovu vyprávěl legendu o…no, to vám říkat nebudu. A najednou se rozrazily dveře a dovnitř vtrhli Herbert a L.I.T.E. Všechny nás chytili a začal docela velký boj. V tom zmatku jsem zaslechla Kawasai, abych utekla a uvědomila vás. Herbert si mě naštěstí nevšiml a já se odtamtud dostala.‘‘ Jake ji objal kolem ramen a obrátil se na Garyho: ‚,Musíme je najít. Je jen otázka času, kdy Herberta přestanou bavit a zabije je.‘‘ ‚,Počkej, počkej, Jaku. Lidi, Andy by vám možná chtěla něco říct.‘‘ Andy přikývla. Vstala, nadechla se a začala: ‚,Hlavně se rovnou nenaštvěte. Víte, já jsem…byla jsem u CP Trackers a…‘‘ Andy najednou spatřila hlaveň pistole před svým obličejem. ‚,JetPack Guyi! Dej to pryč!‘‘ JetPack Guy zamumlal něco o zrádcích a sklonil zbraň. Nato uhnul facce, kterou mu málem vlepila Dary. Ale raději nic neříkal, jelikož už z dětství věděl, co Dary dokáže. Otočil se, usedl zpátky do svého křesla a pohrával si s komunikačním náhrdelníkem. Dary se na něj nechápavě dívala: ‚,Tohle není normální, mířit pistolí do obličeje někomu, kdo nic neudělal. Minulost je minulostí a nic s tím už neuděláme. Takže si raději tu zbraň skliď a věnuj se něčemu jinému.‘‘ ‚,Hlavně se kvůli mně nerozhádejte. A navíc, chci vám pomoct najít Herberta a zničit ho.‘‘ JetPack Guy si pořád nepřestával hrát s přívěskem: ‚,A jak bys nám chtěla pomoct? Vždyť nejsi agentka a ani nevíš nic o Herbertovi a L.I.T.E.‘‘ ‚,JetPack Guyi, nebuď paranoidní.‘‘ ‚,Já nejsem paranoidní. Jen říkám, co vím.‘‘ ‚,Dost!‘‘ Gary se zvedl a všichni ztichli: ‚,Všichni víme, že ninjové jsou druzí na pořadí nežádoucích u Herberta. A navíc toho hodně ví o nás. Andy,‘‘ přišel k ní a položil jí křídlo na rameno: ‚,Pomůžeš nám tedy?‘‘ Andy nadšeně přikývla: ‚,Jistě že ano. Bude mi potěšením.‘‘ Dary se na ni podívala a došlo jí, že ta holka to všechno myslí vážně. Ale pořád v ní byl pocit, že jí nemůže úplně věřit. ‚,Ale… Director o tom nic neví.‘‘ ‚,Uvědomím ho o situaci. Jen teď vybrat, kdo se vypraví na záchranu ninjů?‘‘ Lai vstala: ‚,Já určitě- ‘‘ ‚,Ne, ty ne, Lai. Ninjové musí mít vůdce. A někoho, kdo by jim řekl, co se stalo. Musíš zůstat tady.‘‘ Lai se chystala něco namítnout, ale pak si to asi rozmyslela. ‚,Není možný, že by je našli Miltrinovi a Andy?‘‘ ‚,To, nejde, JetPack Guyi. My sami to nezvládneme.‘‘ ‚,A kdo říká že ne?‘‘ Gary přišel blíže pro změnu k Dary: ‚,Ty a Jake určitě Herberta najdete a Andy vám pomůže. Directora o tom uvědomím a vy se můžete vydat na cestu už zítra.‘‘ ‚,Nevíme, kde by Herbert mohl být. Mohl by být i u Ice Landu nebo u Snowtownu. Bude trvat týdny, než-‘‘ ‚,Kvůli tomu tam posílám zrovna vás. A navíc, vy a Andy máte něco společného-nejen to o CP Trackers, ale i něco jiného.‘‘ Dary se podívala na Jakea a Andy. Oba pokývli: ‚,Tak dobrá.‘‘ ‚,Dary.‘‘ Kim k Dary přišel a objal ji: ‚,Hlavně dávej pozor. Nechci o tebe přijít.‘‘ ‚,Neboj se, Kime. Slibuju ti, že budu v pořádku.‘‘ Jake se raději otočil, když si dávali pusu a raději se obrátil na Lai. Koukala se na něj se slzami v očích: ‚,Nechci, abys odešel.‘‘ Jake ji objal: ‚,Promiň, ale já musím. Nepustím Dary samotnou za Herbertem.‘‘ Lai přikývla a zabořila obličej do jeho mikiny. Jake ucítil, jak se rozbrečela. Andy jen stála stranou. Mrzelo ji, že tu není nikdo, kdo by jí popřál hodně štěstí. Proto ji překvapilo, když k ní přišel René a podal jí ruku: ‚,No-Andy… Hodně štěstí.‘‘ ‚,Jo-díky.‘‘ Andy se mu podívala do očí. Měl ten samý pruh kolem oka, jako Dary, jen světle modrý. Andy najednou v hlavě probleskla představa, jak se ona a René brání proti třem tučňákům. Zavrtěla hlavou, aby to potlačila. Kim pustil Dary a ta se otočila na Andy: ‚,Víš, když s námi budeš pracovat, měla bys vědět pár věcí…‘‘ ‚,A jakých?‘‘ ‚,Víš, já a Jake jsme jaksi… ze Země. Jsme lidi.‘‘ Andy to nijak nepřekvapilo: ‚,To je vše? Ne- já nevím, proč mi to nepřijde divný.‘‘ ‚,Ne, dobrý. A ještě, René, on je… Herbertův syn…‘‘
Cadence seděla u mixážního pultu v Night clubu a za písně Levels sledovala Cadence Dancers, jak nacvičují jejich novou sestavu. Na žádnou soutěž to neměli, jednoduše se nudili. Cadence vždycky bavilo je sledovat, hlavně když něco spletli a změnili se ve valnou hromadu. A k tomu kolem skákala Lolz. Jakmile píseň skončila, Cadence se zvedla, přišla k nim a cestou jim tleskala: ‚,To se vám povedlo, lidi. Jen ještě trochu vypilovat rovnováhu.‘‘ ‚,Víš, jak je ta písnička rychlá?‘‘ Mark se zvedl jako první a narovnal si sluchátka. S-Kay se zasmála: ‚,Jo, asi takhle,‘‘ A předvedla pohyb jako ve zpomaleném filmu. Cadence pomohla vstát M.J. a sama se zasmála tomu, jak S-Kay předváděla zpomalený film. Na rameno jí vyskočila Lolz. Cadence ji pohladila a otočila se ke krabici s pojistkami. Vycházely z ní divné zvuky a Cadence to znervózňovalo. Najednou světla zapraskala a všechna zhasla. Cadence popadla krátká panika, ale rychle ji ovládla. Vytáhla mobil a rozsvítila ho. Všichni byli na svých místech: ‚,Hlavně klid. Najděte východ a rychle odtud pryč.‘‘ Neviděla přesně, jestli kývli, ale doufala v to. Všichni jí zmizeli z dohledu a to jí trochu vyděsilo. Najednou ji někdo vzal pod krkem. Mobil jí vypadl z křídla a flákl sebou o podlahu. Cadence se pokusila vykřiknout, ale ten někdo jí zakryl i pusu. Najednou tlak pod krkem zmizel a Cadence dostala strašně velkou ránu do hlavy. Zasténala a svezla se na zem. Pak už slyšela jen, jak se ji Lolz snažila probudit a jak se ten dotyčný smál. Potom už upadla do bezvědomí a přestala vnímat okolí.
Andy se svalila na polštář, který ležel na pohovce v obývacím pokoji v Dariině iglú. Myšlenky se její hlavě honili jako při hře na babu ve třídě. A jedna ta myšlenka prolétla oknem třídy a skončila bezvládně ležet na hřišti za školou. Byla to myšlenka na CP Trackers. Andy to už chtěla nechat plavat, ale nešlo to. Vzpomínky to byly moc silné. Slyšela hlas velitele CP Trackers, Hanka Mandeika, jak jí pořád hlučí v hlavě a nedá jí pokoj. Chtěla zapomenout na všechno a začít žít znovu. Jenže to nešlo. Druhá myšlenka ve třídě v její hlavě se přerazila o hranu lavice a skončila v kaluži krve. To byl René. Nevěděla, co k němu cítí, ale zdálo se jí že je to něco jinýho, než jen přátelství od oka. Ale nevěděla, jestli on cítí to samé. Bála se, že ne. A hlavně jí strašily ty pruhy, které měli Dary, René a dokonce i Jake kolem očí. Že by to mělo něco společného s jejich původem? Andyna matka měla taky něco podobného, ale Andy nevěděla, že by měla něco společného s lidmi nebo ledními medvědy. Dary měla fialový pruh, Jake tmavě zelený a René světle modrý. Andy nevěděla, co to znamená. Možná barvy jejich očí v jejich pravé podobě. Už se přikryla dekou. Chtěla už konečně vypnout a usnout. Po pěti minutách se jí to podařilo uskutečnit.
Cadence se pomalu probouzela za šeptu hlasu, který na ni volal jejím jménem. Probrat se jí podařilo tak po dvaceti sekundách. Uviděla Kawasai Lericio, která seděla před ní a mluvila na ni. Měla svázaná křídla za zády, krvavou ránu na hlavě a roztržené tílko: ‚,Díky bohu, žiješ.‘‘ Cadence zavrtěla hlavou, aby se probrala. Měla taky svázaná křídla, jen byla přivázaná ještě ke kovové tyči u stěny. Hlava ji bolela jako kdyby v ní bouchla atomová bomba. Najednou se rychle rozhlédla po místnosti: ‚,Kde jsou Danceři?‘‘ ‚,Nejsou tu. Herbert je nedostal.‘‘ Cadence si oddechla. Zaslechla lehké zakvičení, otočila se po tom zvuku a zatajila dech. V kleci pověšené nad jejich hlavami byla zavřená Lolz, skákala a kňučela. Cadence potlačila prudkou zoufalost. Kawasai se jí pokoušela uklidnit, ale nepodařilo se jí to, kvůli tomu, že ze schodů sestoupil: ‚, Desli? Já to věděla!‘‘ ‚,Ahoj, Cadence. Dlouho jsme se neviděli. A myslím, že se dlouho neuvidíme.‘‘ ‚,Proč?! Proč jste unesli zrovna nás? Vždyť chcete agenty, Dary, Kima, Mv100!‘‘ ‚,Ale vy jste taky důležití. A Herbert je potřebuje na něco nalákat.‘‘ ‚,A kde to vůbec jsme?‘‘ Desli se zachechtal a přejel křídlem po čepeli svého kapesního nože: ‚,Daleko od Club Penguin Islandu. Agenti odtamtud budou vysílení, až sem dorazí, a my je pak dostaneme.‘‘ Cadence se v očích objevil strach. Nick Desli se na ni naposledy podíval, složil nůž a zmizel znovu nahoře. ‚,Pochybuji, že Herbert vydrží až do chvíle, kdy agenti přijdou.‘‘ Kawasai nejistě přikývla: ‚,Co když nepřijdou?‘‘ Cadence zavrtěla hlavou: ‚,Oni přijdou. Určitě.‘‘
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

5. Kapitola: Magie výprav
Dary probudil výkřik. Rychle otevřela oči, posadila se a zasyčela bolestí. Pravé rameno ne a ne přestat bolet. Měla ho v dost hrozném stavu, jizva střídala jizvu. A k tomu v rameni měla zabudovanou desku, která jí držela ruku pohromadě. Ale i s tím se jí rameno nehojilo tak, jak by mělo. A nemohla dopustit, aby o ruku přišla. Pak by přišla i o místo agentky EPF. Vstala z postele a šla se podívat, co se děje. A to, co viděla v obýváku, ji dost překvapilo. Na gauči byli Andy a René, což jí nevadilo. Ale to, že Andy seděla na kraji a držela si deku těsně pod zobákem a vyděšeně se na Reného dívala: ‚,Co-co tu dělá?‘‘ Dary si pro-jela vlasy: ‚,Andy, René tady má takové dočasné bydliště. Nevloupal se sem.‘‘ Je pravda, že situace vypadala dost groteskně: člověk, tučňák a lední medvěd… René pomalu vstal a Dary pošeptal něco jako: ‚,Jestli najdete…Herberta, tak mu řekněte, že mi vůbec nechybí a že bych mu nejradši vstřelil kulku přímo do srd-ce.‘‘ Dary se na něj podívala: ‚,Nebude stačit to, že ho nenávidíš?‘‘ René se zamyslel: ‚,No…Tak jo.‘‘
Gary prohledával batohy, které si měli Dary, Jake a Andy vzít sebou na cestu. Byly tam vysílačky, zapalovač, sirky, dvě menší láhve s vodou, nějaké jídlo, deka, baterka, náhradní oblečení, lano a hodinky. Kontroloval, jestli tam nic nechybí. Najednou se za ním otevřely dveře. Garyho někdo vzal za rameno: ‚,Gary, nevím, jestli je dobrý nápad posílat zrovna Dary a Jakea někam do pryč.‘‘ Aunt Arctic položila křídlo na blok, který měl Gary pořád u sebe: ‚,Nemyslíš si to taky?‘‘ Gary si povzdechl: ‚,Vlastně ani nevím, pane. Ale mám o Dary trochu strach. Vždyť víte, co je mezi námi.‘‘ ‚,A ty víš, že mi nemáš vykat.‘‘ Gary se začervenal: ‚,Přemýšlel jsem nad tím, kdo by nám mohl pomoci najít ninji a Cadence.‘‘ ‚,Počkat-Cadence?‘‘ ‚,Ano. Dneska v 6 ráno mi volal M.J., že se Cadence i s Lolz ztratila po tom, co v Night clubu bouchli pojistky.‘‘ Director znervózněla: ‚,A kdo myslíš, že by jim mohl pomoct je najít?‘‘ Gary se na ni lišácky usmál: ‚,Třeba Kate Arctic.‘‘
13 hodin odpoledne. Ve ski village se sešli Dary a spol.: Dot, Don, JetPack Guy, Emi, Kim, René, Mike, Mv100, Mathew, Puffle Handler, Gary a k jejich údivu i samotný Director. Ale hlavně Dary, Jake a Andy. Na zádech už měli batohy. Director k nim přistoupila: ‚,Nikdy bych neřekla, že to řeknu, ale vy jste jediní, kdo je může najít. Cestou se ale ještě musíte zastavit v IceCubu za Lucasem a Kate. Poradí vám, kde L.I.T.E. a Herbert jsou. Dávejte na sebe pozor, agenti. EPF by o takové, jako jste vy, nerada přišla. Hodně štěstí.‘‘ Dary a Jake zasalutovali. Andy stála jen tak vzadu a koukala do země. ‚,Měli bychom vyrazit.‘‘ Dary se na ni otočila a usmála se. Andy nejistě přikývla. Jake vyšel směrem k Průsmyku u Talest mountain. Dary pokývla hlavou a vyrazila za ním. Andy se ještě otočila na Reného. Usmíval se na ni. Andy mu zamávala a rozeběhla se za Dary a Jakem.
‚,Takže ty si nic nepamatuješ?‘‘ Jake se o Andy začal dost zajímat. ‚,Ne. Jen to, že jsem z Americanu, byla jsem u CP Trackers a že po mě jdou. Nic víc.‘‘ ‚,Andy, musíš nám říct všechno. Sice ti dokážeme vidět do hlavy, ale ty… nedokážu se ti dostat hlouběji do mozku. Je to zvláštní.‘‘ Andy se zarazila: ‚,Do moz-ku? Jakože…‘‘ Jake se ujal slova: ‚,Víš, každý tučňák, který je doopravdy něčím jiným, disponuje nějakou zvláštní mocí. Třeba my dva: jsme z New Yorku na Zemi. Dva tučňáci nás přivedli sem a my se tu zabydleli. Ale pak přišli CP Trackers…‘‘ Jake se pokusil pokračovat, ale jakoby zapomněl mluvit. Dary to za něj přebrala: ‚,Unesli naše rodiče a Jakea. Mě našel Gary a společně s JetPack Guyem nás vychoval. Před 6 měsíci se tu Jake objevil. Nějak CP Trackers utekl, ale naši jsou už nejspíše mrtví. To je všechno, co víme. Zatím.‘‘ Andy zahlédla rozsáhlé údolí. Stálo tam pět domů, všechny velké se zahradami. Na Clubu Penguin zvláštní úkaz. Pak si Andy všimla Dary a Jakea. Stáli tam, Dary se opírala o Jakeovo rameno a oba sledovali velký žlutý dům porostlý břečťanem. ‚,Je to už tolik let…‘‘ ‚,Tady jste dřív bydleli? Ještě s vašimi rodiči?‘‘ Dary se na ni otočila a přikývla: ‚,Žili jsme tu rok, než se to stalo. Ty domy jsou tu po uprchlících z Panfu, kteří se tu skrývali za 2. Penguino-Panfuské války. Nebydleli jsme zrovna nejblíže ostrovu.‘‘ Byli už 20 kilometrů od ostrova. Jake se trochu pousmál: ‚,Na prohlížení bude čas po tom, co se vrátíme. Takže teď rychle do IceCubu.‘‘ ‚,Proč nás tam vlastně nemohl odvézt?‘‘ ‚,To je lehké. Všechny autobusy EPF jsou na cestách a Director nás určitě chce zocelit. Tak pojďte.‘‘ Andy přikývla. Jake na ni mávl křídlem a Andy se rozešla za ním. Dary se najednou otočila a vytřeštila oči. Popadla Andy za křídlo a postrčila ji k Jakeovi s hlasitým: ‚,Utíkejte!!‘‘ Jake se taky otočil a hned potom chytil Andy a utíkal s ní pryč. Dary se ve křídle vytvořila červená světelná koule. Rozmáchla se a odhodila ji před sebe, ale najednou se ta koule ztratila. Ve vzduchu se zformoval tučňák. Krátké, tmavě hnědé vlasy, tmavě modrá barva a jednoduché oblečení. Dary zavrčela: ‚,Co tu-?‘‘ ‚,Dlouho jsme se neviděli, Dary. Musíme si to všechno vynahradit.‘‘ Dary po něm hodila další světelnou kouli, ale ten tučňák jen zvedl křídlo a koule se rozplynula. ‚,Vždycky jsi byla taková. Nervózní a uspěchaná.‘‘ ‚,Ještě se uvidíme, Marku, ale ne dnes.‘‘ Dary vytáhla pistol a vystřelila. Marka zasáhla nervová střela a s výkřikem se svezl na zem. Dary se rozdýchala. Zastrčila zbraň do pouzdra u pasu a rozeběhla se směrem za Jakem a Andy.
‚,Jistě-Ano, vím, kde L.I.T.E. je-Ukážu jim cestu-Ty taky-Ahoj.‘‘ Kate odložila mobil a podívala se na Lucase. Stál u počítačů a očima těkal po obrazovkách. Kate k němu přišla a zezadu ho objala. Lucas se usmál: ‚,Kate, kdy Dary, Jake a ta třetí dorazí?‘‘ ‚,Teta říkala, že zítra nebo pozítří. Taky, 60 kilometrů není cesta z domova sem, není to 50 metrů.‘‘ ‚,Já vím, ale Adams to chtěl vědět. Ani nevím proč.‘‘ Kate se zadívala na obrazovky. IceCube žil svým normálním životem. Děti si hrály na agenty a dospělí se spolu bavili a pracovali. V IceCubu žijí jen agenti. Je to takové zvláštní, žít ve městě, kde všichni pracují na stejném místě. Ale za pár měsíců se na to dá zvyknout. Lucas se vymanil z Katina objetí a podíval se na mobil. Po chvíli sklopil hlavu: ‚,Píše Martin. Už zase se mu rozbila motorka. Já ho zabiju.‘‘ ‚,Vždyť mu Dean říkal, ať tuhle prodá a koupí si novou. Vždyť ty brzdy už skoro nefungují.‘‘ ‚,No, ale rychlost to má pořád dostatečnou. A pro bráchu je to to nejdůležitější. Jednou se zabije. No nic, budu muset jít.‘‘ Kate se začervenala, když jí Lucas dal na rozloučenou pusu na tvář. Zamávala mu a obrátila se k oknu. Zrovna začalo pršet a Kate se to nelíbilo. Doufala, že se k nim Dary, Jake a… Andy dostanou včas. A navíc ji trápila L.I.T.E. Desli jí slíbil pomstu a Kate věděla, že myslí krevní mstu, Vendetu. Ale moc mu za pravdu nedávala. Na střeše svítila světla a Kate si všimla, že jedno z nich poblikává. Nestresovalo jí to, jen další problémy s přívodem elektřiny. Otočila se a sestoupila ze schodů dolů. Šla si lehnout. Musela si totiž z hlavy vymazat všechen stres.
Dary se nezamlouvalo, že prší. Ale Mark se jí nezamlouval ještě víc. A k tomu ztratila Jakea a Andy. Běžela už asi 6 minut, když v tom na ni někdo zakřičel: ‚,Dary!! Tady!‘‘ Otočila se a spatřila Jakea a Andy, schované v malém výklenku. Rychle přiběhla k nim a schovala se tam. Spadla na zem, batoh jí spadl ze zad. Jake se k ní sehnul a zároveň se otočil na Andy: ‚,Andy, vyndej prosím tě jídlo, ano?‘‘ Andy přikývla a začala hrabat v batozích. Dary se po chvíli zvedla a zadí-vala se Jakeovi přímo do očí: ‚,Jaku, on-on je tady…‘‘ Dary se sesunula na zem a… ‚,Dary! Panebože, ona omdlela! Dělej něco, Jaku!‘‘ ‚,Ne. Ona neomdlela. Jen je psychicky vyčerpaná. Víš, ona všechno prožívá víc než ostatní. Nemusíme se o ni bát, je v pořádku.‘‘ ‚,A kdo je teda tady?‘‘ Jake si povzdechl: ‚,To kdybych věděl. Snad nám to Dary řekne ráno. Ale my se nejdřív najíme a pak půjdeme spát. Podle všeho je 8 hodin večer. Takže tak akorát čas jít na kutě.‘‘ Jake vytáhl přikrývku z Dariina batohu a přikryl jí Dary. Andy mu podala chleba s řízkem, co dostali od Garyho: ‚,Je pravda, že Gary moc vařit neumí, ale tohle se mu povedlo.‘‘ Andy se pousmála: ‚,Nevím, jestli-je vůbec možný, že by se vás dva CP Trackers pořád snažili zabít?‘‘ Jake pokrčil rameny a s chutí se zakousl do řízku: ‚,Myslím, že ano. A tím pádem máme o jednoho nepřítele navíc: Herbert, L.I.T.E., Jake Matlock a CP Trackers. Už nevím, jak to zvládneme.‘‘ Andy se podívala na Dary: ‚, Má to těžký, viď?‘‘ Jake přikývl: ‚,Ale ona to všechno zvládla, zvládá a určitě i zvládne. To, že je člověk v tučňáčím těle, ji dost vyčerpává. No vlastně i mě, Reného a- ‘‘ ‚,Koho?‘‘ Jake svěsil hlavu: ‚,Lucy Aires. Víš…byla taky člověk, její sestra Veronica žije na Zemi. Ona, Lucy byla agentka P.S.A a později i EPF. Ale před čtyřmi roky ji v IceCubu srazil náklaďák s… už ani nevím čím, mně to říkala Dary. Po tom, co ji srazil, byla čtyři dni v nemocnici, než umřela. A po celou dobu s ní byl Mv100. Oni dva totiž…‘‘ ‚,Jo, já to chápu, chodili spolu. A dál?‘‘ ‚,Mv100 prý byl z toho úplně na dně. Byla to zrovna Dary, která mu pomáhala to zvládnout. Ona se s Lucy dost dobře znala a kamarádila se s ní. No, všechny agenty to hodně zarazilo. A viníka pořád nenašli. Bohužel.‘‘ ‚,Pane jo. Máte tu živo. Ale teď zase z trochu jiného soudku. Vím, že CP Trackers něco chystají. Možná spojit se s Herbertem nebo něco takového.‘‘ Jake dojedl poslední kousek své ‚večeře‘. Vyndal přikrývku a přikryl se jí: ‚,No, všechno se můžeme dozvědět zítra. Dobrou.‘‘ ‚,Dobrou.‘‘ Jakeovi stačila jen chvilka, aby usnul. Andy odložila zbytek řízku a koukla se ven. Kapky deště padaly na sněhem pokrytou zem a blesky šlehaly jako blesky fotoaparátů. Byla to pořádná bouřka. Andy vzpomínala na Hanka Mandeika a na…Marion. Andy si najednou vzpomněla, že to byla Marion, kdo ji vychovával. A Hank. Ale Andy si nevzpomínala proč. Vytáhla deku z batohu a přikryla se, načež zavřela oči a nechala se uspat deštěm.
Procházet se po vlastní základně je dobrý pocit. Ale když hledáte zrádce, tak vám v hlavě kolují tisíce myšlenek. Takže vám to ani jako vaše základna ne-přijde. A navíc když jste toho zrádce vychovával. Hank Mandeik, velitel celé sítě CP Trackers, právě šel do velitelského centra. Nikdo tam nebyl, jen: ‚,Marion?‘‘ Otočila se: ‚,Hanku? Co tu děláš?‘‘ ‚,Co myslíš…‘‘ Přišel k jedné z obrazovek a zadíval se na ni: ‚,Ty víš, co musíme udělat.‘‘ ‚,Hanku, neblbni. Andy už nenajdeme.‘‘ ‚,A co když ano?‘‘ Hank se otočil a pousmál se: ‚,Našel jsi něco, Marku?‘‘ Mark se usmál: ‚,A co.‘‘ Zatlačil si na spánek a před hlavou se mu objevilo něco jako obrazovka. A na ní… ‚,Počkat, to je-‘‘ ‚,Dary a Jake Miltrinovi?! A- a Andy!‘‘ Hank zaťal pěsti a Marion vytřeštila oči. ‚,Víte, jsou na cestě do IceCubu, takže je dost velká šance je chytit a dostat.‘‘ ‚,Počkat-‘‘ Marion Markovi vtrhla do řeči: ‚,A není tady ještě někdo, kdo je proti nim? Třeba…‘‘ ‚,Herbert.‘‘ Mark zhasnul obraz: ‚,Herbert Percival Bear. Lední medvěd, hlavní nepřítel EPF a bývalé P.S.A. A nejvíce nenávidí Katherine Dary Elisabeth Miltrinovou. Je to tak.‘‘ ‚,A co ten medvěd udělal v poslední době?‘‘ Marion začala projíždět záznamy: ‚,Unesl 4 ninji z Doja a D-jku Cadence. Nejspíše na nalákání Dary do pasti.‘‘ Mark se začal procházet po místnosti: ‚,Chtěl bych dostat šanci. Susan a Michael nám sice neutekli, ale Dary a Jake ano. Chci jen dostat svolení je zabít. Nic víc.‘‘ Hank se pousmál: ‚,Kdysi bych tě samotnýho nepustil ani do města a to dodržím i teď. Půjdeme s tebou: ty, já a Marion. Ty zabiješ Dary a Jakea a my se postaráme o Andy. Platí?‘‘ Mark přikývl a Marion už nic jiného nezbývalo. ‚,Zítra je najdeme a zničíme je. CP Trackers znovu udeří.‘‘

6. Kapitola: Kde je L.I.T.E.?
Ráno se vyčasilo a slunce hřálo víc než obvykle. Pufflové ve volné přírodě pobíhali a hráli si. Listy se v lehkém vánku pohupovaly a sluneční paprsky se od nich odrážely. V malém výklenku u terénní cesty do IceCubu pomalu dospávali tři tučňáci. Dary pomalu otevřela oči. Spatřila strop jeskyně. Sedla si a rozhlédla se. Vedle ní spali Jake a Andy. Dary se chytila za hlavu a vzpomněla si, co se včera stalo. Zavrčela. Ale dost silně, takže nechtěně probudila Jakea. Ten vyletěl do sedu s hlasitým výkřikem, čímž probudil i Andy. Ta naštěstí nevyletěla jako Jake, ale jen rozespale zívla a znovu si lehla. Jake se obrátil na Dary: ‚,Tak jak je?‘‘ ‚,Už líp. Ale nestihla jsem vám jaksi říct, koho jsem viděla.‘‘ ‚,No?‘‘ Dary se nadechla: ‚,Marka z CP Trackers.‘‘ Jake vytřeštil oči: ‚,C-co? A co chtěl?‘‘ ‚,Já nevím. Říkal jen něco o tom, že jsme se dlouho neviděli a že si to musíme vynahradit.‘‘ Jake zaťal pěsti: ‚,Takže jde po nás. A po Andy.‘‘ Dary vylezla z výklenku a rozhlédla se kolem. Nikde nikdo nebyl. Naštěstí. Jake vylezl za ní a položil jí ruku na rameno. ‚,Stýská se mi po Listi. Sice je to jen jeden den, ale stejně…‘‘ ‚,Jo, mně Chaz taky chybí.‘‘ Dary se podívala směrem k IceCubu a zarazila se. Zahlédla tam: ‚,Zdá se mi to nebo tam si hrají děti?‘‘ ‚,Eh, nezdá se ti to. Je to tak.‘‘ Dary se rozeběhla směrem za těmi dětmi. A pak: ‚,Panebože.‘‘ Před Dary vyrostlo město. Velké, s moderními budovami a silnicí a chodníky dlážděnými sklem, pod kterým jsou uloženy různé obvody, čipy, obrazovky (kde vysílaly reklamy) a vše, co má něco společného s elektronikou. Dary přecházely oči. Jake k ní přiběhl: ‚,Počkat-že by IceCube byl až tak blízko? To se mi nechce věřit.‘‘ Dary se otočila k výklenku. Andy zrovna vylézala: ‚,Co vy dva tam děláte?‘‘ ‚,Našli jsme IceCube!‘‘
Kate sledovala Adamse, jak přecházel sem a tam po místnosti. Bála se, co se stane. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel Lucas ještě s Penny. Adams se na ně podíval a pokývl hlavou, aby si sedli. Lucas si nervózně sedl vedle Kate. ‚,Nechápu, proč tu agenti z ostrova ještě nejsou.‘‘ ‚,Veliteli, jsem si jista, že jsou blízko IceCubu.‘‘ ‚,Tvůj instinkt se může mýlit, Penny.‘‘ ‚,To může, ale já své intuici věřím.‘‘ Kate ucítila Lucasovo křídlo na svém rameni. ‚,Veliteli, je možné, že je něco zdrželo. Možná je někdo zastavil nebo tak něco.‘‘ Adams se zastavil u okna: ‚, S tím můžeš mít pravdu, ale nemusíš. Musíme doufat, že je vše v pořádku.‘‘ Do místnosti vběhl jeden z agentů: ‚,Pane, tři tučňáci žádají o povolení ke vstupu.‘‘ ‚,Jací tučňáci?‘‘ Agent odstoupil a ve dveřích se objevili… ‚,Agenti Miltrinovi. A Andy Triesdayl. Jsme rádi, že jste dorazili.‘‘ ‚,Zdrželi nás jisté…okolnosti. Ale jsme tady.‘‘ Adams přikývl: ‚,Lucasi, Kate, postarejte se o ně. A ty, Penny, tu zůstaň. Musíme probrat ten tvůj incident s laserovou pistolí.‘‘ ‚,Ano, pane.‘‘
‚,Jsou v IceCubu. Jakmile jim Kate řekne, kde jsme, půjdou po nás.‘‘ ‚,No a co?‘‘ Desli se na Herberta zaraženě podíval: ‚,No a co? Herberte, najdou nás dřív, než stihneme něco připravit. A víš, co říkala Dary, když ses s ní viděl naposledy?‘‘ ‚,‘Už nikdy mně nedostaneš‘. A to jí mám věřit? Ta holka není nic jiného než malá mrška, kterou lehce zničím. Nenechám se znovu ztrapnit tou malou holkou ze Země. Už nikdy.‘‘ ‚,Nevím, jestli to vyjde. Navíc, zdá se mi, že jsou blízko.‘‘ ‚,Jsme blízko u IceCubu. Ale i tak jsem připravený zabít Dary, Jakea i kohokoliv jiného.‘‘ Do horní místnosti vešla Iris s Blakem: ‚,Byli jsme na průzkumu. Dary s Jakem a ještě nějakou holkou jsou v IceCubu. Nebude trvat dlouho a najdou nás. Dostanou nás.‘‘ Herbert najednou vzal Blakea pod krkem a přitisknul ho na stěnu. Blake zalapal po dechu a pokusil se Herbertovu ruku odstrčit, ale nešlo to. ‚,Už NIKDY neříkej, že nás agenti dostanou. A už vůbec ne DARY!!‘‘ Odhodil Blakea stranou. Ten se chytil za krk a rozkašlal se. Desli pokrčil rameny: ‚,Normální zacházení ti nic neříká, Blaku?‘‘ ‚,Znám pár typů, jak se ve slušné společnosti vyhnout konfliktům a podle všeho tohle buď není normální společnost, nebo nejsem normální já.‘‘ ‚,Nebo obojí.‘‘ Blake se na Iris zaraženě podíval: ‚,A ty?‘‘ Iris se raději otočila, aby potlačila vztek. Herbert se otočil směrem k oknu jejich malé skrýše: ‚,Já si na tebe počkám, Dary. A pak teprve uvidíš, co to znamená přijít o všechno…‘‘
‚,Co se stalo Penny?‘‘ ‚,Rozbila se jí laserovka a při jedné akci málem zabila Adamse.‘‘ ‚,Někdy by to bylo lepší. Tedy, jen ve srandě,‘‘ Kate se na Dary usmála. ‚,ale netušila jsem, že je IceCube tak blízko. Pěšky jsme to stihli-‘‘ ‚,Počkat-vy jste šli pěšky?!‘‘ ‚,Jo. Co je na tom divnýho?‘‘ ‚,No jen to, že pěšky bys z ostrova sem dorazila nejméně za 3 dny! A vy jste to zvládli za míň než dva dny! To je nemožný!‘‘ Dary se zarazila: ‚,Možná, že to bude tím…Jaku, víš, jak nám- tedy mně Lucy říkala, že s tím, jak se jako lidi se dokážeme pohybovat rychleji než ostatní?‘‘ ‚,Jo, to jsi mi říkala.‘‘ Kate zavrtěla hlavou: ‚,Vy lidé mě nepřestáváte překvapovat.‘‘ Vešli do menší místnosti, než byla VR room IceCubské základny. Vevnitř byl stůl a pár židlí. A na obrazovce naproti nim: ‚,Tady sledujeme, kde je L.I.T.E. Tak se posaďte.‘‘ Všichni si sedli a Kate přišla k té obrazovce. Něco naťukala do klávesnice: ‚,Před týdnem se tu L.I.T.E. objevila a jako naschvál se setkala zrovna se mnou. Desli se mě nejdřív pokusil zabít a pak mi řekl, že si mně najde a pak zažiju tu nejhorší smrt, jaká kdy existuje. Moc jsem to nepochopila.‘‘ Jake se obrátil na Dary: ‚,Ségra, nechtěla bys ostatním říct, koho jsi včera večer potkala?‘‘ Dary přikývla a počkala, až ji všichni budou poslouchat: ‚,Potkala jsem Marka Freimana. Z CP Trackers. Je jasné, že po nás jdou. A proto mám nervy na pochodu ještě víc, než normálně.‘‘ ‚,Zdá se mi, že vím, co se stane.‘‘ Všichni se obrátili na Andy. ‚,Mark určitě šel za Hankem a Marion. Už se domlouvají, jak nás tři zabít. Stoprocentně.‘‘ Lucas protočil oči: ‚,No jo. Ale teď zpátky k L.I.T.E.‘‘ Lucas položil na stůl vysílač a před všemi se objevil holografic-ký obraz. Spíše mapa. Automaticky se zatáhly všechny rolety u oken. Na holografické mapě se červeně vyznačil bod. Objevil se poblíž IceCubu, asi 40 kilometrů od něj. U vesničky jménem Icy Mountain. Dary se opřela o stůl: ‚, V Icy Mountain jsem už jednou byla. Zrovna s tebou, Lucasi. Tučňáků je tam málo, místa dost a všechno je tam takový…divný.‘‘ ‚,V tom s tebou souhlasím, Dary. Ale jestli tam Herbert je, tak tam jet musíme.‘‘ ‚,Ne.‘‘ Lucas se zarazil: ‚,CO?!‘‘ ‚,Vy dva tam nepůjdete. Je to nebezpečný. Půjdeme tam jen my tři: já, Jake a Andy.‘‘ ‚,Dary, není to moc dobrý nápad. Půjdete za Herbertem, možná L.I.T.E. a k tomu CP Trackers. Trojitá hrozba s trojitou smrtí. Trochu blbý způsob jak umřít.‘‘ ‚,Agentská smrt může být jakákoli, ale vždy je hrdinská. A já za EPF položím klidně i život. Není moc času, než se Herbert rozhodne ninji a Cadence zabít. A já udělám vše pro to, abych je zachránila. I kdyby mě to mělo stát život.‘‘ ‚,Je to tvoje rozhodnutí. Ale Dary, buďte opatrní.‘‘ Dary, Jake a Andy se zvedli. Kate a Lucas zasalutovali. Dary a Jake jim to oplatili: ‚,Budeme na pří-jmu.‘‘ ‚,Jistě. Tak hodně štěstí.‘‘ ‚,Díky.‘‘ Všichni tři vyběhli ven z místnosti. ‚,Myslíš si, že budou v pořádku?‘‘ ‚,Oni? Určitě.‘‘
Kim stál u okna a díval se ven. Ani neposlouchal Katie, která mu vysvětlovala, jak mají udělat projekt na výtvarku. Topil se ve svých myšlenkách. Katie ho zatahala za rukáv u mikiny a to ho probralo: ‚,No-co se děje, ségra?‘‘ ‚,To bych se měla zeptat spíš já tebe. Nemluvíš, nejíš, nepiješ a jen se díváš z toho okna. Tak, co se děje?‘‘ Kim se na ni usmál. Katie bylo deset. Působila dost provokativně, ale byla to dobrá kamarádka. A sestra taky. I když někdy… ‚,Bojím se o Dary. Neozývá se, nic. Mám starost.‘‘ ‚,Já tě chápu, brácha, ale neměl by ses přece jen sebrat a vypadnout někam ven? Prospěje ti to.‘‘ ‚,Že to říkáš zrovna ty.‘‘ Katie se začervenala: ‚,Tak běž. Projekt neuteče, zatím.‘‘ Kim se neubránil a Katie objal: ‚,Díky za tip, ségra.‘‘ ‚,Sourozenci si přece pomáhají, ne?‘‘ Kim přikývl. Vyšel z pokoje, ale před dveřmi ho zastavila máma: ‚,Kime, kam si myslíš, že jdeš?‘‘ Kim se zarazil: ‚,No-do Night Clubu. Přece tam dneska hraje W.R. Band. A já si chci poslechnout alespoň Death or life. No tak, mami.‘‘ Kimova matka se se zamyslela: ‚,Kime, víš, že mám o tebe strach. Je ti teprve 14…‘‘ ‚,Za měsíc mi bude patnáct. Už budu mít občanku.‘‘ ‚,Většina tučňáku se agenty stane AŽ v patnácti. Ty ses jím stal už před 11 lety.‘‘ ‚,Hlavně nezačínej mluvit o tom, že Dary není pro mě ta pravá. To vážně nechci znovu probírat.‘‘ ‚,Zrovna jsem o tom chtěla začít.‘‘ To bylo na Kima moc. Sebral bundu z věšáku, otevřel dveře a otočil se na mámu: ‚,Tohle vážně poslouchat NEBUDU!‘‘ Dveřmi práskl tak, že věšák spadl s ohlušující ránou na zem.
Kima štvalo, že jeho matka na něj chtěla znovu vytáhnout jeho vztah s Dary. Neměla ji moc ráda nejen proto, že je člověk, ale i proto, že podle ní Kima zatáhla do všeho, při čem mohl přijít o život. Nechápal ji. K agentství ho motivoval děda. Byl to P.S.A. agent, jeden z nejlepších. Vždycky mu vyprávěl, jaká dobrodružství prožíval a Kim chtěl být jako on. I když mu máma s tátou bránili, aby se stal agentem, nevyšlo jim to. Prý nechtěli, aby se Kimovi něco stalo, jenže takový život by pro něj nestál za nic. Kim se podíval směrem k Night clubu. Mámě lhal, W.R. Band tam nehráli. Night club byl zavřený. Kvůli tomu, že se ztratila Cadence a club neměl kdo vést. A Cadence Dancers se v tom nevyznali. Takže se nedalo dělat nic jiného. Kim se podíval na západ. Slunce pomalu zapadalo. Kimovi se zdálo, že čas utíká rychleji než obvykle, což se mu zrovna dva-krát nelíbilo. Vzpomněl si na Puffle party 2011. Tehdy přesně do Puffle Play zóny vtrhl Herbert a unesl jeho a Dary. Pár minut si je tam prohazoval sklem a mlátil s nimi o zdi, potom se je pokusil zabít. Samozřejmě se k tomu nedostal, agenti ho zastavili. Ale Kim s Dary strávili asi tak týden v nemocnici. Po tom ještě museli Dary voperovat malou kovovou destičku do pravého ramene, aby se jí rameno ‚nerozpadlo‘. Najednou ho někdo vzal za křídla a trhl s ním dozadu. Kim se pokusil se o útěk, ale nedařilo se mu to. Někdo ho přitáhl k sobě a Kim ucítil čepel kapesního nožíku pod zobákem. Polkl a pokusil se otočit dozadu. ‚,Uvidíme, jestli Dary obměkčí tohle.‘‘ Kim poznal, že je to chlap. Najednou vykřikl, když ho ten muž řízl do krku. Jen trochu, ale stejně to dost bolelo. Kim se sesunul na zem a přikryl si ránu křídlem. Pohled na jeho vlastní krev ho znepokojoval. Najednou dostal ránu do hlavy a bez jediného slova ztratil vědomí.
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

7. Kapitola: Jezero Ice
Andy se prodírala hustými křovinami, což nebylo zrovna jednoduché: ‚,Proč musíme lézt zrovna tudy? Vždyť tam je cesta!‘‘ Jake se vyhnul větvi, která ho málem švihla do oka: ‚,Je to jistější. Na té cestě by nás Herbert mohl zahlédnout. Musíme být nenápadní.‘‘ ‚,Jako vždycky, Jaku,‘‘ Dary přelezla kořen jednoho keře a zastavila se. Komunikační přívěsek blikal. Něco se stalo. Dary si ale všimla něčeho jiného. Vykoukla z keřů a zatajila dech. Za cestou se najednou rozkládala ohromné jezero. ‚,Jezero Ice.‘‘ Dary se podívala na Andy: ‚,Jak to víš?‘‘ ‚,Teď jsem si na to vzpomněla. Naši mě sem jednou vzali. Byli jsme tu tři dni, kempovali jsme. Pak se rodiče museli vrátit zpátky na základnu CP Trackers.‘‘ Dary se usmála: ‚,Paměť se ti vrací, když uvidíš něco z minulosti?‘‘ ‚,Nejspíše ano.‘‘ Dary vyklouzla z keřů a hleděla na tu krásu. Jezero Ice bylo velké jako zátoka na ClubPenguinský džungli. Slunce právě vycházelo. Noc ti tři přečkali pod širákem (Spíše pod stromem :) ). Andy a Jake si stoupli vedle ní: ‚,Neříkal jsi, Jaku, že na cestu nemáme chodit?‘‘ ‚,Jo, ale tohle je výjimka.‘‘ Dary najednou znejistěla. Přívěsek nejenže blikal, ale Dary cítila i lehkou bolest u srdce: ‚,Jaku, něco se stalo. Cítím to.‘‘ Jake se otočil na Dary: ‚,Jak to?‘‘ ‚,Ten přívěsek,‘‘ Dary mu ho ukázala. ‚,A co myslíš, že se stalo?‘‘ Dary zavrtěla hlavou: ‚,Já-já nevím. Stalo se něco, co se stát nemělo.‘‘ ‚,Dary…‘‘ Jake ji objal a cítil, jak jí pulzuje srdce. Zároveň se podíval na Andy. Jen tak se dívala na Jezero Ice. Oči jí zářily jako hvězdy. Dary se odtrhla od Jakea a koukla se směrem k jezeru: ‚,Musíme jít, jezero počká.‘‘ ‚,Ice se táhne po celé délce téhle cesty až k Ice Mountainu.‘‘ ‚,Tak to máme nevídané štěstí.‘‘
‚,Co tu chcete?‘‘ ‚,Klídek, medvídku. Jen se chceme s tebou spojit. Máme cenné informace o Dary Miltrin.‘‘ ‚,Takže zaprvé: už nikdy mi neříkej medvídku a za druhé- Jaké informace?‘‘ Ten tučňák se usmál: ‚?Ale nejdřív se asi představíme, ne? Jsem Mark Freiman. A tohle jsou Hank a Marion. A toho kluka tam vzadu ti snad představovat nemusím.‘‘ Herbert se podíval dozadu a zarazil se: ‚,Vy-vy jste chytili Kima Perisona?‘‘ Kim měl svázaná křídla a byl napůl v bezvědomí. Marion ho držela za křídla a současně se rozhlížela kolem sebe, jakoby něco čekala. Mark přikývl: ‚,Tak teď si asi budeme moct sednout k jednomu stolu, ne?‘‘ Nastavil Herbertovi křídlo. Herbert chvíli váhal, ale pak přikývl a podal si s Markem ruku.
Jezero Ice se zdálo nekonečné. I když Dary a Jake cestovali rychleji, cesta ubíhala neskutečně pomalu. A Dary stále více cítila, jak přívěsek bliká a vibruje. Nelíbilo se jí to. Popošla blíž ke břehu jezera. Voda byla čistá, místy se po hladině plavily velké ledové kry. Dary teď došlo, proč se mu říká jezero Ice. ‚,Dary! Pojď!‘‘ ‚,Už jdu!‘‘ Dary najednou ucítila ledový závan větru. Otočila se a zbystřila. Keře se pohnuly. Dary se připravila k útoku, ale z keře vyskočil jen černý puffle. A taky: ‚,Erico?‘‘ ‚,Ahoj, Dary. Netušila jsem, že vás stihnu najít.‘‘ ‚,C-co tu děláš?‘‘ Flare vyskočil Erice na rameno: ‚,Director mi hned potom, co jste odešli, řekl, abych vás sledovala, a když tak zavolala pomoc.‘‘ Dary se podívala směrem k Icy Mountain. Jake a Andy stáli na místě a něčemu se smáli. ‚,Mám jít s vámi?‘‘ ‚,Klidně, jestli chceš. Prosím tě, Erico…‘‘ Dary jí ukázala komunikační přívěsek: ‚,Taky ti tak bliká?‘‘ Erica nervózně přikývla a podívala se na ten svůj. Její jantarově hnědý přívěsek blikal a chvílemi měnil svou barvu na zlatavě žlutou: ‚,Něco se stalo, možná někoho unesli, nevím.‘‘ ‚,Mám strach o Kima,‘‘ Dary se znovu otočila na jezero. ‚,Všechno bude v pořádku, Dary.‘‘ Erica se na ni usmála. Obě došly k Jakeovi a Andy. Jake se otočil: ‚,Co? Erico, co tu děláš?‘‘ ‚,Chráním vás, abyste se nedostali do průšvihu.‘‘ ‚,Do těch se dostaneme tak jako tak.‘‘ Andy se zasmála. Erica vytáhla GPSku: ‚,K Icy Mountainu je to ještě 10 kilometrů. Dneska bychom tam mohli dorazit.‘‘ ‚,Tak jdeme, ne?‘‘ Všichni přikývli a vyšli vstříc Icy Mountainu.
Kim pomalu otevíral oči. Probudil se v nějaké místnosti, k tomu v takové té cele, kam Herbert zmrazoval agenty za Operace: Blackout. Sáhl si na ránu na krku. Už tam měl strup, ale pořád to bolelo. Rozhlédl se po místnosti a zarazil se. U stolu v místnosti seděli Herbert, L.I.T.E. a ještě další tři tučňáci. Kim si připadal poněkud bezmocně. Ze zdola Kim zaslechl Cadencin hlas. Najednou před sebou spatřil Herbertův obličej. Vykřikl a přitiskl se ke zdi. Herbert se zasmál: ‚,Zdravím, Kime. Jak se ti spalo?‘‘ ‚,Co chceš?‘‘ ‚,No, já tě neunesl. To tihle tři. Prý jsou z CP Tramters-ne Trackers.‘‘ Kim zatajil dech: ‚,Vy jdete po Dary, že jo?‘‘ Tučňák tmavě modré barvy s krátkými, hnědými vlasy vstal: ‚,Nejen po Dary, ale i po Jakeovi a Andy. No, ale přece jen jsme tebe unesli kvůli Dary.‘‘ ‚,Jí nedostanete. Nedostali jste ji ani před 12 lety a nedostanete ji ani teď.‘‘ ‚,Kamaráde, já ji ale dostanu.‘‘ Najednou se ten tučňák změnil. Najednou tam stál člověk. Kim vytřeštil oči. ‚,Takových je nás mnohem více.‘‘ Na Clubu Pen-guin nebylo moc lidí. Jen Dary, Jake, Lucy (dlouhý příběh) a René, což byl vlast-ně lední medvěd. A teď mu došlo, že většina nejsilnější a nejmenší skupiny obyvatel na Clubu Penguin se po celý čas ukrývá u jedné z nejhorších zločineckých organizací, někdy i mafií na celém Clubu Penguin. V organizaci, která se táhla přes všechny servery a šéfoval ji jeden jediný tučňák, s pomocí dvou pomocníků. V organizaci tak utajené, že nikdo o ní nic nevěděl, ale oni věděli všechno o všech. Většina lidí, kteří přešli na Club Penguin, se přidala k CP Trackers.
Icy Mountain se pomalu blížil a Dary cítila, jak v ní ožívají vzpomínky. Po cestě bylo vysázeno spoustu stromů s barevnými květy. Místy se tam objevila menší dřevěná chatka nebo přístřešek. Erice se to tam také líbilo. Zahlédla skupinku pufflů, jak si hrají v trávě. Flare je taky pozoroval se zájmem, ale nevyskočil a nezačal si hrát s nima. Zůstal Erice na rameni. Jake a Andy šli vepředu. Batohy na zádech všem pořádně těžkly, ale tučňáci to nevzdávali. Šli pevně za svým cílem. Jakmile přešli značku ‚Vítejte v Icy Mountain‘, Jakeův, Erici a Dariin přívěsek začaly vysílat podivné, blikavé světlo. Všichni tři se na sebe podívali: ‚,Jsme blízko. Sami to vidíte. Teď to nesmíme vzdát.‘‘ ‚,Máš pravdu, nesmíme.‘‘ Andy se na ně dívala se zájmem. Líbilo se jí pozorovat, jak silné pouto mezi agenty je. Záviděla jim. Naposledy se podívala na jezero Ice: ‚,Mami, tati, já vás nezklamu. Udělám to, co jste chtěli: Budu žít, jak chci já.‘‘ Erice najednou začal zvonit mobil: ‚,Proč mi volá Gary? Snad se nic neděje.‘‘ Chvíli po tom, co mobil zvedla, poslouchala Garyho a najednou jí z tváře vyprchala všechna barva: ‚,CO?! Jo, jsem s nima. Řeknu jim to. Ano, ahoj…‘‘ ‚,Co se děje, Erico?‘‘ Andy přistoupila blíž. ‚,Garymu volala Kimova matka a Gary pak mně, no prostě…‘‘ Erica se zadívala Dary přímo do očí: ‚,Kima někdo unesl.‘‘
Marion byla jediná, která zůstala v hlavní místnosti. Nechtělo se jí jít na průzkum, a tak ji tu nechali, ať hlídá zajatce. Podívala se na Kima. Seděl ve své cele a jen si pohrával s přívěskem, který měl na krku. Vypadal zvláštně, jako takový malý, tmavě zelený krystal. Najednou ten přívěsek začal blikat. Marion zaznamenala, jak se Kimovi rozzářily oči. ‚,Dary je v Icy Mountain?‘‘ Kim se na ni otočil: ‚,Proč bych ti to měl říkat?‘‘ ‚,Protože jsem jiná než ostatní z CP Trackers?‘‘ Kim se zamyslel: ‚,Nemůžu ti věřit. Takových tučňáků znám spousty: Tváří se, jak přátelé, ale potom ti zarazí kudlu do zad.‘‘ ‚,Odkdy si my dva tykáme? Mě je 21. Tobě něco kolem 14.‘‘ ‚,Tak… promiňte.‘‘ Kim to neříkal rád. Marion se usmála: ‚,To je v pořádku, klidně mi tykej. Kdyžtak jsem Marion.‘‘ ‚,Proč mě nechceš zabít? Herbert by, jakmile všichni odejdou, mě zabil. Ale ty ne.‘‘ Marion si povzdechla: ‚,Je pravda, že nejsem takový zabijácký tip. Vychovávala jsem Andy, když jí umřeli rodiče. Víš, o kom mluvím?‘‘ Kim přikývl: ‚,Jak vlastně umřeli?‘‘ ‚,Zabili je dva agenti. Určitě to byla nehoda, jelikož ti agenti byli z Fiesty, z Mexickýho serveru. Nevím, proč tu byli, ale teď už je to vlastně jedno.‘‘ ‚,A ještě jedna věc- proč mi to všechno říkáš? Vždyť jsme oba na jiný straně. Měli bychom proti sobě bojovat a ne se spolu bavit jako přátelé.‘‘ Marion se otočila zpátky k oknu: ‚,Oba čekáme na vysvobození. Ty odtud, já z CP Trackers. Nejsem taková, jakou si mě Hank představuje. Já, chtěla jsem vždycky přistoupit k agentům. CP Trackers jsem si nevybrala dobrovolně. Unesli mě a přiměli, ať jsem s nimi.‘‘ ‚,Marion,‘‘ Kim se na ni usmál: ‚,Jestli to tolik chceš, tak až tohle skončí, můžeš se přidat k nám. Pomůžu ti. Platí?‘‘ Marion se rozsvítily oči: ‚,Tak dobře.‘‘
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

8. Kapitola: Malý kousek štěstí
Andy se nervózně rozhlížela kolem sebe. Obyvatelé Icy Mountain se na ně dívali jako na vrahy. Jake kontroloval, jestli není mezi nimi někdo z nepřátel, Erica pevně tiskla Flara v křídlech a Dary si postupně prohlížela všechny, co na ně zírali. Vypadala, že je všechny zná: „Panebože, nevíte, co na nás vidí?“ Erica zavrtěla hlavou: „Ne, ale nelíbí se mi to.“ Najednou Andy hlavou probleskla dost zásadní myšlenka: „Lidi, pojďte za mnou!“ Rozeběhla se směrem dopředu a všichni tři se rozeběhli za ní. Běželi tak 5 minut, mnohokrát někdo zakopl a roz-plácl se o zem, ale k Andy se všichni dostali ve zdraví. Andy se zastavila před velkou skálou. „Andy-co tu má být?“ „Herbert.“ Dary vykulila oči: „Ty jsi neuvěřitelná!“ „Možná, že tam bude Kim. Dary!“ Andy je ale vůbec neposlouchala. Přišla k té skále na dosah křídla a postupně jezdila křídlem po jejím povrchu. Po chvíli narazila na něco, co na dotek připomínalo čudlík. Zmáčkla na to místo a jen zděšeně pozorovala, jak se část té skály rozevírá a jak se tam objevuje strmé schodiště. Erica hvízdla: „Nehraje Herbert Minecraft?“ Dary se na ni zaraženě podívala: „Ty sem teď taháš Minecraft? A na co myslíš? Na sticky pistony, kámen, redstone a redstone pochodně? Hele, raději mysli na něco jiného.“ Erica je docela velkou hráčkou Minecraftu. Vlastně nejen ona, ale hodně tučňáků z Dary a spol. Byli v tomhle prostě nejlepší. No, někteří až moc. „Třeba na Penguin Band.“ „Sklapni, Jaku. Teď, půjdeme tam nebo ne?“ „No, snad ano.“ Dary šla jako první, aby kdyžtak zachytila past nebo něco takového. Potom šel Jake, pak Erica a nakonec Andy. Byla v ní malá dušička, ale odhodlala se a vstoupila na strmé schodiště.
Cadence probudil skřípot schodů. Věděla, že se Herbert a ti ostatní vrátili z průzkumu. Podívala se na Kawasai. Taky jí ten skřípot probudil a vypadala dost vyděšeně. Ze schodů se ozval dívčí hlas. Cadence se zarazila, neboť jich slyšela víc. Najednou do místnosti vstoupila: „Dary?! VY JSTE TADY!!! Já věděla, že přijdete!“ Dary se usmála a rychle jí odvázala od tyče: „Jsem tak ráda, že jste v pořádku!“ Jake a Erica odvázali ostatní. Kawasai se rychle přesunula k Senseiovi: „Tati. TATI! Vzbuď se!“ „Kawasai?“ „Tati!“ Sensei se na ni usmál. Rána na jeho obličeji byla pořád čerstvá, ale už nebyla tak hrozná. Kawasai ho odvázala a hned na to ho objala: „Měla jsem o tebe takový strach.“ „Jsem v pořádku, Kawasai. Já tě neopustím.“ Cadence se zvedla s Dariinou pomocí. Ta se neubránila a objala ji: „Díky bohu to Dj-ka přežila.“ Cadence se zasmála. Dary ji pustila a podívala se na schody, které vedly nahoru. Odhodlala se a vystoupala po nich nahoru, kde ji čekalo dost velké překvapení: „Kime… KIME!!“ Dary se rozběhla ke skleněné cele. Kim byl opřený o zadní stěnu a nevykazoval známky bdělosti. Dary hledala někde něco, čím by tu celu otevřela, ale nic nenašla. Odhodlala se k zoufalému činu. Opřela se do toho a levou rukou se pokusila rozbít sklo. Ale nepodařilo se jí to. Sesunula se na Kimovu úroveň a z očí jí začaly téct slzy: „Kime, probuď se…“ Najednou uslyšela výkřik. Ze zdola. Vstala a rozběhla se dolů. Tam zůstala stát jako zmražená. „Zdravím, Dary!“
„Jsem rád, že jste se stavili. Bohužel to bude vaše poslední návštěva.“ Herbert chytil Jirku pod krkem a přitiskl ho k sobě. Všechny pochytali, ale Dary si všímala jen tří tučňáků, kteří drželi Andy a Jakea: „CP Trackers?!“ „Dlouho jsme se neviděli, Dary. Tedy, ty a Mark jste se už viděli. Je na čase splatit dluhy. A nejen ty a Jake, ale i ty, Andy.“ Andy se pokusila protestovat, ale Hank jí pod krkem nějak pevně stiskl hrtan, takže nemohla vůbec mluvit. Jake sice mohl, ale Mark mu držel u krku nůž a Jake věděl, že ho může kdykoli podříznout. Dary cítila, že se s ní něco děje: „Co jste Kimovi udělali?!“ Do rozhovoru se vmísil Herbert: „No, za to tak trochu můžu já. Trochu jsem Kima bouchnul do hlavy.“ Dary se zatvářila zoufale: „Proč?! Proč to děláte?! Proč si nevezmete jen mě a ostatní nenecháte být?!“ „Protože by to nebyla taková zábava.“ Dary najednou něco shodilo ze schodů. Jake si všiml, že ho Mark už nedrží, ale pak zatajil dech. Nad Dary se skláněl Mark. V pravém křídle držel pistol a mířil jí přímo Dary na srdce. Dary zrychleně oddechovala. Jake se pokusil Marka shodit, ale Marion ho zastavila. Andy natáhla ruku, aby tomu zabránila, ale Hank ji nepustil. Dary zavřela oči a soustředila se na Kima. Poslední myšlenka… To bylo předčasné rozhodnutí.
Mark vykřikl a zapotácel se dozadu. Dary zahlédla jeho zakrvácené rameno. Otočila se a pusa se jí rozesmála. Na schodech stál René. V ruce držel zbraň a tvářil se až moc sebejistě. Proto si nevšiml toho, že vedle něj stál Herbert. Zjistil to až tehdy, když od něj dostal pěstí do zobáku a svalil se na zem. Herbert ale pustil Jirku. Ten se proplížil za L.I.T.E. a najednou Desli, Blake i Iris spadli na zem v bezvědomí. Jirka se usmál. Na řešení otázky Jak to? ale nebyl čas: „Jirko!!“Dary na ně zakřičela: „Vem ninji a Cadence a vypadněte odtud!!“ Jirka přikývl a s ninji a s Cadence se pomalu dostal ke schodům a ven. Dary se zvedla a pohlédla na Reného. „Dlouho jsme se neviděli, René. Ale teď nejspíš budeš muset zemřít jako tvoje matka.“ „Docela předčasné rozhodnutí.“ René se přimáčkl ke stěně a pohledem vyhledal Dary. Pokývl hlavou a Dary tušila, že to má něco společného s pomocí. „Dary, pozor!!“ Dary se otočila a jen tak tak uhnula ráně nožem, kterou jí málem dal Mark. Byla jen jedna cesta pryč, protože vchod hlídal Herbert. Dary znovu vyběhla po schodech. „Chyť ji, Marku!“ „Rozkaz!“
René uhnul další ráně od Herberta a pokusil se osvobodit Andy, ale Herbert ho chytil za křídlo a stáhl zpátky. Tentokrát už ráně neuhnul, dostal ji přímo do břicha. Svezl se na zem, z pusy mu tekla troška krve. Ale to Herberta nezajímalo. Vzal ho pod krkem a praštil s ním o stěnu. René dostal ránu do hlavy a na malou chvíli se mu zatmělo před očima. Když se mu rozsvítilo, Herbert ho pořád držel pod krkem. René cítil, jak se mu stahuje hrdlo a jak se začíná dusit: „I svýho syna zabiješ? Nepřijde ti to nefér?“ „Tvoje matka taky zemřela. Nechceš zemřít jako ona? Ten nůž, kterým jsem ji zabil mám pořád u sebe.“ „Nemám zájem.“ Herbert zavrčel. A k tomu Reného krk ještě víc zmáčkl. René myslel na jedinou věc: hlavně se nepřetransformuj do své opravdové podoby. Ale čím déle ho Herbert škrtil, tím těžší to bylo. Najednou ho napadlo to jediné, co mohl provést. Jednou rukou si zašmátral v kapse u kalhot a vytáhl malého robota-kraba. Stiskl tlačítko pro spuštění, pustil ho a pak jen sledoval, jak robůtek ‚štípl‘ Herberta do nohy. Ten zařval, pustil Reného a jakmile dostal toho robokraba ze své nohy, mrskl s ním o podlahu. Robot se rozletěl na spousty kousíčků. René ani nestačil říct ‚A‘. Ale Herbert se tím rozhodit nenechal a znovu se otočil na Reného. V očích se mu leskla čistá šílenost. Renému to mělo dojít dřív, než sem vlezl. To, že jeho otec je úplný šílenec.
Kim pomalu otevřel oči. Ta rána do hlavy nebyla moc příjemná. Rozhlédl se po místnosti a zastavil se až u: ‚,Dary?‘‘ ‚,Kime! Ty žiješ!‘‘ Dary přiběhla k jeho cele a položila křídlo tam, kde ho měl on: ‚,Kime, nejsme v bezpečí, našli nás, dole se bojuje a-‘‘ Dary najednou vykřikla a něco ji odhodilo na druhou stranu místnosti, kde rozbila okno a vypadla ven… ‚,DARY!!‘‘ Před Kimem se zhmotnil ten tučňák z CP Trackers-Mark: ‚,Nemáte moc štěstí, vy dva. Vlastně vůbec žádné štěstí.‘‘ Přistoupil k oknu, podíval se dolů a zarazil se. Dary se držela jednoho výstupku na skále. Kdoví proč se přeměnila do své lidské podoby: černé, dlouhé vlasy, zlatavá barva kůže a velké, fialové oči. Byla zakrvácená, jak prolétla tím oknem. „Nech Kima být, Marku.“ „Ty už mě ani nezajímáš. Za chvíli stejně spadneš a rozplácneš se o zem. A pád z pěti metrů v tomhle stavu asi nepřežiješ, takže… Ahoj.“ Mark měl pravdu, skála se drolila a Dary se moc dlouho neudrží. Mark se otočil na Kima, zmáčkl tlačítko na hodinkách a Kim vypadl z cely na zem. Mark se usmál: „Ty mi nebudeš dělat problémy.“ Následně po něm ho-dil elektrická výboj, něco jako blesk. Kim uhnul, ale nebyl dost rychlý, takže ho to zasáhlo do pravého křídla. Kim vykřikl, ale nespadl na zem. Něco mu to nedovolilo. Vzduch proťal hlasitý výstřel a následně ještě hlasitější výkřik, vycházející ze zdola.
O chvíli dříve
Marion se rozhodla. Pustila Jakeova křídla a pokývla mu hlavou. Ale Hank si toho všiml. Pustil Andy a otočil se na Jakea s pistolí v ruce. Ten zůstal stát jako zmražený. „Marion,“ Hank jí pokývl hlavou: „Zabij ho. Máš jedinečnou šanci.“ Marion se stáhlo hrdlo. Vytáhla zbraň a namířila ji na Jakea. Křídla se jí třásla. Očima se poohlédla po Andy. Pak jí to došlo. Odhodila zbraň s hlasitým: „Ne!“ Se strachem se otočila na Hanka: „Nemůžu ho zabít. Já nejsem jako ty, Hanku. Už nechci být v CP Trackers.‘‘ „Tak takhle to je…“ Hank odvrátil zbraň od Jakea a místo toho ji namířil na Marion: „Možná jsem to měl udělat už dávno.“ „Ne!“ Hank vystřelil. Ohlušující ránu vystřídal pronikavý výkřik. Marion se pomalu svezla na zem. Hned vedle místa, kde je srdce, se jí objevila krvavá rána kruhovitého tvaru. „Ne! Marion!“ Andy odstrčila Hanka a klekla si vedle Marion. Stiskla jí křídlo a pokoušela se jí probudit. Ale Marion najednou nevykazovala žádné zmínky života. Andy ucítila hlaveň pistole na krku. Věděla, že je to Hankova pistole. Byla připravena zemřít, ale Hank nevystřelil. Jen vykřikl. Andy se otočila a zjistila, proč.
Dary se držela doopravdy jen za konečky prstů. Skála se drolila a hrozilo, že se každou chvíli rozdrolí úplně. Dary se nemohla zachytit něčeho jiného. Levá ruka jí ochabovala a pravá jí jen tak visela podél těla. Podívala se nahoru. Slyšela Marka, jak něco říká, ale Kima ne. Svěsila hlavu a koukla se dolů, ale rychle semknula víčka. Nesnášela výšky a měla tak trochu fobii z výšek. Cítila se úplně bezmocná. Bála se smrti, ale více se bála smrti svých nejbližších: Jakea a přátel. Najednou se výstupek ulomil a Dary začala padat dolů. Podle délky pádu to nebylo pět metrů, jak říkal Mark. Vítr jí hučel kolem uší, ale Dary nic z toho, co cítila, nevnímala. Loučila se se životem, když najednou…
9. Kapitola: Záchrana
Dary už nepadala. Trhlo to s ní a cítila, že ji někdo drží. Nechtěla vědět, jestli je to jen trik nebo je to záchrana, ale zvědavost zvítězila. Opatrně otevřela oči a najednou se rozesmála: „JetPack Guyi!“ JetPack Guy se na ni usmál: „Ahoj Dary! Rád tě vidím celou!“ Od slunečních brýlí se mu odrážely paprsky slunce. „Já tebe taky!“ Letěli opravdu rychle, ale pak začali klesat. JetPack Guy pomalu přistál a pomohl Dary vstát, jelikož se jí podlomily nohy. Dary by ho nejradši objala, ale místo toho ukázala nahoru: „Je tam Kim a Mark, z CP Trackers! On ho zabije, JetPack Guyi!“ „Jen přes moji mrtvolu!“ „Ne! JetPack Guyi, zabije tě taky. Víš, on Mark je…člověk!“ JetPack Guy se zarazil: „Vážně? Ale stejně, zůstaň tady, Dary. Letím-„ Z okna vyletěl tmavě modrý tučňák. Letěl dost rychle. Dary skočila a jen tak tak ho chytla. „tam…“ „JetPack Guyi, dej mi pouta!“ JetPack Guy jí opatrně podal pouta, i když nevěděl proč. Dary toho tučňáka otočila na břicho a spoutala mu křídla. Najednou se ten tučňák proměnil asi v dvacetiletého člověka. JetPack Guy zůstal stát: „To je Mark? Wow…“ „Je v bezvědomí. Víš, proč jsem ho chytla? Nechci, aby se zabil dřív, než z něj dokážeme vytáhnout nějaké informace.“ „To dává smysl.“ Dary se podívala nahoru a usmála se: „Co vy dva tam děláte?“ Seshora na ni koukali Kim a Dot: „No, tak o mně snad víš a Dot…ta se tu nějak objevila.“ Dot se zasmála: „Ale za to, že jste v pořádku, může Erica. Ta nás kontaktovala.“ Dary se otočila směrem ke vchodu do jeskyně: „Tady si ze mě někdo dělá legraci!“ Erica tam stála, bez jediného zranění, s Flarem na rameni: „To víš, když tě nikdo nechytí a ty zavoláš pomoc. Ale teď se pojďte podívat dovnitř.“
Andy pořád držela Marion za křídlo. Rozhlížela se po místnosti. Před chvílí sem vtrhla spousta agentů a zatknula všechny, i Herberta. Sice to, jak ho Mathew vedl ke schodům, vypadalo dost směšně, ale Andy to nezajímalo. Do místnosti vtrhli nejen Dary, Erica a JetPack Guy, kteří se jen tak tak vyhnuli Herbertovi a Mathewovi, ale seshora přiběhli i Kim a Dot. „Marion!“ Kim se k ní rychle rozběhl a přitom se podíval na Hanka: „Tohle je tvoje smrt, Hanku.“ „Spíše její.“ Odvětil nenávistně Hank, než ho agenti vystrkali ven. „Marion, vzbuď se. To jsem já, Kim.“ Marion najednou otevřela oči. Pomalu, ale jistě: „Kime. Andy. Jste v po-pořádku.“ „Ano, jsme.“ Andy se na Kima usmála. K Marion přišla Dot: „Snad to nebude tak vážný.“ Vytáhla malou osobní lékárničku: „Kime, Andy, mohli byste-“ „Jo, jasně.“ Oba ustoupili. Dot si klekla k Marion a do křídla si vzala svůj kapesní ‚rentgen‘. Chvíli ho držela Marion nad místem, kde byla zraněná, pak vytáhla kus látky a přiložila ji na ránu: „Má velký štěstí, ta kulka těsně minula srdce a všechny důležité žíly a tepny. Ale musíme ji rychle převést do nemocnice, nejlépe do IceCubu.“ „IceCube je blíž než ostrov, takže to bude i lepší.“ Dot začala Marion obvazovat místo kolem zranění: „Měla by být v pořádku, ale jak říkám, musí jet do nemocnice.“ Erica vytáhla mobil: „Zavolám Kate, jestli by nemohli poslat vrtulník nebo tak něco.“ „To by bylo nejlepší.“ Dary se otočila na Kima. Měl sice ránu na krku, popálenou ruku a byl všemožně rozcuchaný, ale pořád vypadal dobře. Dary si prohlédla jednu svoji ruku. Měla na ní spousty škrábanců od skla. A nejen na rukou. Bolelo to hodně, ale Dary na to už byla, po tolika letech zvyklá. Sledovala Dot, jak pokračovala s první pomocí u Marion. Najednou viděla, jak se Andy zakymácela a složila se na zem. Jen asi na sekundu, pak znovu vstala, ale vypadala dost překvapeně: „Já, já už si na všechno pamatuju!“ Dary se rozzářily oči: „Vážně?“ Andy nadšeně přikývla: „Dary, už vím, proč jste se mi nemohli dostat do hlavy. Můj táta byl tučňák, ale moje máma-“ „Byla ze Země.“ Všichni se otočili na Marion. „Tvoje matka pocházela z malé země, z České republiky. Byla jako jediná, ostatní pocházejí většinou z Ameriky nebo Anglie, ne z dalších koutů Evropy, Afriky a Asie. Dostala se sem díky tomu, že pomohla někomu- jak se jmenoval- Martin Gries. Ten ji vzal na Club Penguin- JetPack Guyi, proč na mě tak zíráš?“ JetPack Guy se zarazil: „No, jen proto, že Martin Gries je můj táta. Ale o tomhle mi nikdy neříkal. Ani máma ne.“ „Taky jak by ti to mohl říct - ztratil se i s tvou mámou, když ti bylo 6, našli se až před rokem.“ „Dot, tohle sem teď netahej. Marion, pokračuj.“ Marion se rozkašlala, ale za chvíli to přestalo. Takže mohla znovu mluvit: „Tady se tvoje matka seznámila s Deanem Triesdaylem. Byla to láska na první pohled, za pár měsíců se vzali. Claire- tak se tvoje máma jmenovala, nejdřív netušila, že je Dean u CP Trackers, ale potom se k nim přidala taky. Jakmile ses narodila, věděla jsem, že tvůj život nebude nejjednodušší. Když tvoji rodiče zemřeli, vychovávala jsem tě já ještě s Hankem. Ale, na to si už snad pamatuješ.“ Andy přikývla. Sáhla si na jizvu, kterou měla na tváři: „Tenkrát jsem trénovala střílení na terč. Pořád jsem střílela do středu, ale Hank s tím nebyl spokojený. A když jsem mu řekla, že to líp nejde, seknul mě tím Markovým nožíkem.“ „Přesně tak. Vlastně to nebyl Markův, ale Nickův nožík. Dary, Jaku, vy víte, co mám na mysli.“ Oba přikývli: „L.I.T.E., tedy kromě Iris všichni byli v CP Trackers. Ale pak se nějak nepohodli a od CP Trackers se oddělili.“ „Ještě na něco si pamatuju. Na ten útěk na Americanu. Tenkrát jsem zjistila, že Hank by mě dokázal zabít i za to, že bych mu nedonesla Colu ve skleničce, ale v kelímku. Je to hotový šílenec.“ „Stejně jako Herbert.“ René se pomalu zvedl ze země, ale málem znovu spadl, nebýt Andy. Ta ho rychle chytila za křídlo a postavila ho na nohy. René se jí podíval do očí. Najednou se Andy nebála těch pruhů kolem očí. Přišly jí dost záhadné, ale už ne strašidelné. „Díky.“ „Nemáš zač, René.“ René se opřel o stěnu a nejednou tam místo něj stál mladý, lední medvěd. Stejné oblečení. Ale na ledního med-věda byl dost malý. Dary se usmála: „Dlouho jsem tě ve tvý opravdový podobě, René.“ René svěsil hlavu: „No jo, já sebe taky ne. Raději se do ní už nepřeměňuju. Nechci být jako můj táta.“ René se podíval na Andy a začervenal se: „Já-“ „Lidi, už jsou tady!!“ Erica vběhla dovnitř: „Vemte Marion a pojďte! Jsou tu i vězeňský vozy!“ Dary se usmála: „Tak to je výborný!“
Dary sledovala, jak Herbert, L.I.T.E. a Hank s Markem nastupují do vězeňských vozů. Ještě, než Herbert nastoupil, otočil se na ni: „Nevyhrála jsi, Dary. Já tě ještě dostanu. A to teprve uvidíš, co já dokážu.“ „Jo, ale chci vidět, jak se do-staneš z IceCubskýho vězení. Po tom, jak ho upravili.“ „Už jsem z něho utekl hodněkrát, tak proč ne i teď?“ „Protože tě budou hlídat nonstop. Užij si to.“ Herbert už nic neřekl, jelikož ho agenti strčili do vozu a zavřeli za ním dveře. „Říkám si, René, jak jsi nás našel?“ „To víš, moje mamka vždycky říkala ‚medvěd si vždycky najde medvěda, tučňák tučňáka a puffle puffla‘. Kéž by tu ještě byla. No, prostě jsem šel za instinktem. A tak jsem vás našel.“ „Dobře ty!“ Dary do něj šťouchla loktem. Trochu silněji, takže si René promnul místo, kam ho udeřila: „Au…“ „Jé! Sorry!“ „V pohodě.“ René se zasmál: „Víš, trochu jsem se zamyslel nad Andy. Je trochu jiná, já taky. Nechtěně jsme se přidali na špatnou stranu a oba jsme se z ní nakonec dostali. Prostě se mi zdá, že my dva se k sobě… No, vlastně je to blbost-“ „Ne, není. René, ty a Andy jste dost zdrženlivý typy. Proto se k sobě hodíte. Nesmíš se zdržovat.“ „No, snad máš pravdu. Ale, ona je o rok starší. Mě je jen 13! Jí je 14. Co mám dělat s o rok starší holkou?“ „No co? Jestli se ti líbí- ale proč se o tomhle vlastně my dva bavíme? Zařiď si to sám!“ Dary odešla a René se podíval na Andy. Pomáhala Dot strčit Marion do vrtulníku. Vlasy stažené do culíku jí vlály a Renému se to docela líbilo. Zavrtěl hlavou. „Probuď se, René. Andy tě určitě chtít nebude…Panebože.“ Renému to došlo- zmítala jím láska. Bylo mu trapně. Byl zamilovaný do o rok starší holky, o které nevěděl skoro nic. „René, poběž!!“ JetPack Guy na něj volal z jednoho vozu, které je měly dovézt do IceCubu. „Jo, už běžím!“ René se rozeběhl směrem k nim. Jakmile do vozu naskočil, rozjel se. René sledoval oknem Icy Mountain. Líbily se mu ty malé domky, obchůdky a všechno možné, ale vzpomněl si na to, co mu říkala Dary: Icy Mountain není normální město. Jemu to přišlo jako blbost, ale podle všeho to byla pravda. Najednou se přes něj k oknu naklonila Andy: „Můžu?“ „Jo, jasně…“ René zatajil dech. Okolo toho jezera před tím nešel. Až teď si uvědomil, že možná udělal chybu. A možná ne. Andy se znovu vrátila na své místo: „V pořádku?“ René přikývl: „Jo, v poho.“ „Jsem ráda, že je to všechno za námi. Snad. No, a ty jsi zachránil ninji a Cadence.“ „To ne já. To všichni. Jo- díky za to zachycení. I když to nevypadalo vážně, tak kdybych se znovu bouchl do hlavy, asi bych ji už měl rozbitou a letěl bych vrtulníkem s Marion.“ „Tak nemáš zač.“ René zaslechl, jak se Dary vepředu zasmála. Odkašlal si a smích utichl. Místo toho se Dary začala bavit s JetPack Guyem, ale po chvíli se na něj otočila a nenápadně na něj mrkla. Hned po tom se znovu otočila na JetPack Guye. René protočil očima. Zadíval se znovu na to jezero. „To je jezero Ice.“ Andy se usmála: „Je to největší a nejkrásnější jezero na Clubu Penguin.“ „Ne tak docela.“ JetPack Guy se s Dary otočili dozadu: „Možná je nejkrásnější, ale není největší. Největší je podle všeho jezero Skyland v ClubPenguinský džungli. Sami jsme ho viděli.“ „Proč jste tam vlastně šli?“ Dary i JetPack Guy se pousmáli: „Je to trochu komplikovanější. No, ale má to spojitost s Herbertem.“ „Takže není co řešit. Jako vždy.“ Všichni se rozesmáli. „Jako vždy ne, ale někdy už prostě není co řešit, což je nejlepší.“ Andy zívla. Najednou se opřela o Reného ruku, zavřela oči a spokojeně si oddychla. René se začervenal. Dary se pokusila zamaskovat smích, ale moc se jí to nedařilo. JetPack Guy se raději otočil. René se na Andy podíval. Vypadala dost spokojeně. „René, myslím, že si tě taky oblíbila.“ „Jako duhovej puffle?“ Dary zavrtěla hlavou: „Ne, jako holka, co se do tebe zamilovala.“
Hank mlčky seděl na lavici. Vůz přejížděl přes výmoly a každou chvíli se Hank bouch o něco do hlavy. Naproti němu seděl Mark, který se už probudil z mrákot: „Jak nás takhle mohli dostat?“ „Herbert je packal. Nezvládne ani zabít toho svýho syna. Měkota. Prostě se odtud musíme dostat sami.“ Hank se rozhlédl po přívěsu vozu: „Nic, čím bych ty pouta mohl přeříznou.“ „Tak se budeme muset dostat ven i s těmi pouty.“ Mark vyskočil, ale spadl. Nedalo se stát. Mark se ale s obtížemi doplazil k zadním dveřím. Pomalu se zvedl a pokusil se je nějak otevřít, ale nešlo to: „Budu muset použít hrubou sílu.“ Mark ucítil, jak auto přejelo na silnici: „Teď máme šanci. Připrav se na skok.“ Mark zacouval a najednou se rychle rozběhl proti těm dveřím. Těsně před nimi se otočil zády k nim. Najednou se ozvala příšerná rána a dveře se otevřely. Mark vylítl ven a praštil sebou o silnici. Po chvíli se Mark zvedl ze země a zakřičel na Hanka: „Skoč, Hanku!! Je to v pohodě!!!“ Hank se zarazil. Stoupl si na okraj přívěsu, nadechl se a skočil.
Na rozdíl od Marka se Hank skutálel do trávy podél cesty. Takže měl větší štěstí než on. Nechali za sebou vězeňský vůz bez vězňů. Hank se usmál a otočil se na Marka: „Výborný nápad, Marku. Ale teď musíme rychle zmizet, než nás najdou.“ Mark, ještě napůl omráčený, přikývl: „Jo… Mám další geniální nápad.“ Mark se rychle přeměnil do své lidské podoby a najednou mu pouta spadla z rukou: „Lidi nemají stejný typ rukou jako tučňáci křídel.“ Mark došel k Hankovi a jedním švihem ruky přeřízl pouta vejpůl. Hank se usmál, ale hned vstal a rozběhl se směrem k IceCubu. Mark jen pokrčil rameny a rozběhl se za ním.
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

10. Kapitola:Duchové Existují!
Dot pozorovala krajinu z okna vrtulníku a přitom poslouchala pilota, jak mluví do mikrofonu. Nebylo to moc zajímavý, něco o výšce a stavu zraněné. Přesto ji něco nutilo tu blbost poslouchat. „Taky ti to nepřijde normální. Ten chlap do toho mikrofonu mluví dost jistě. Jako robot.“ Dot se otočila na Kate: „Nevěřím tomu, že tohle říkám, ale v tomhle momentu bych nejspíše poslouchala raději Rookieho zpěv než tohle.“ Kate se rozesmála: „To byl vtip?“ Dot se pousmála: „Bohužel ne. I když Rookie doopravdy neumí zpívat. Měla jsi ho slyšet, když se snažil zpívat Chalk Outline. To bylo ještě horší, než když zpíval Puffle party a byl u toho Stompin‘.“ Kate po-padl nový záchvat smíchu. Asi tak po pěti minutách si utřela slzy od smíchu a začala to rozdýchávat. Dot se líbil její smysl pro hu-mor. „Teď letíme do IceCubu. Marion se kouknou na tu ránu a nejspíš jí vyndají i tu kulku. A zítra by si pro vás měli přijet agenti z ostrova a vy pojedete domů.“ „A vy od nás budete mít znovu pokoj.“ Kate pokrčila rameny: „Jedinej, komu to nebude vadit, bude Adams. Ale ten vás nikdy neviděl moc rád.“ „Co… tvojí tetu? Tu nevidí moc rád?“ Kate se z nějakého důvodu začervenala: „No tak myslím, že svého šéfa by měl vidět rád. Jako vy.“ „Nevím, jak Adams. On byl vždycky takový divný…“ „A my ho musíme poslouchat.“ Dot si povzdechla: „Máš to dobrý, že bydlíš v IceCubu. Nemusíš skrývat identitu.“ „Vždyť ty, JetPack Guy, Dary a Kim… Raději nic nebudu říkat.“ Dot se na Kate podívala dost podrážděným pohledem: „Můžeme Operaci: Blackout přeskočit? Já se o tom nechci bavit, stejně jsem většinu toho byla zmražená v Herbertově vile, takže jsem nic nezažila.“ „A Maddy?“ Dot se zarazila. „Kde je?“ „Doma. S Mathewem. Proč se ptáš?“ „Přišla po Blackout, ne?“ „Prý jí sem dostal Lucas. Ale to jsi ještě byla s L.I.T.E.“ „Jo. Máš pravdu.“ Dot se ohlédla na Marion. Ležela na lehátku, na zobáku měla dýchací masku a byla napojena na různé přístroje. Pro jistotu. Dot pohlédla dolů z okna a usmála se: „Už jsme v IceCubu.“ Silnice ze skla vypadala úžasně. A vršky budov taky: „IceCube není jen agentské město, ale i město s úžasnou architekturou. A bohatou historií.“ Kate se podívala na pilota: „Já o IceCubu moc nevím. Žiju tady jen pár měsíců a nikdy jsem se nezajímala o historii tohohle města.“ Pilot vyslovil skoro robotím hlasem: „Přistáváme.“ Dot se toho lekla. Tedy toho hlasu: „Ten pilot má v hlasivkách čip nebo co?“ „Nevím, proč mluví tak divně. No, teď je to vlastně jedno.“ Dot přikývla a pozorovala, jak se pomalu snižují a dopadají na přistávací plochu IceCubské základny a nemocnice.
Jakmile zastavili všichni agenti a Andy vyběhli z auta a běželi k vězeňským vozům, když v tom je zastavil výkřik. „Co se stalo?“ „Jsou pryč!!“ Dary přiběhla k jednomu z vozů a zatajila dech. Herbert a L.I.T.E. byli ve svých vozech ale, tam, kde měli sedět Mark a Hank, nikdo nebyl: „Jak to?! Jak mohli utéct?!!“ Dary se obořila na agenta SPK (Seana Petera Kelnese). On, jako dvaadvacetiletý Tactical agent a ona jako čtrnáctiletá Tactical Leader. Samozřejmě ji musel poslouchat, i když byli odjinud: „Já- já nevím.“ „Jak to, že nevíte? Vždyť jste museli cítit, že se ty dveře otevírají!“ SPK se začal zajímat o svou bundu. Dary na něj nechápavě hleděla: „Až se tohle dozví Adams-“ „Tak bude zuřit.“ Všichni se s leknutím otočili a spatřili Adamse, jak stojí před vchodem do základny a tváří se dost naštvaně: „Tohle si vyřeším sám, Miltrinová.“ Dary nenápadně zavrčela. Nenáviděla, když jí Adams oslovoval takovým nenávistným tónem. „SDK, JS, pojďte se mnou.“ „Pane, my nevíme jak-“ „MĚ JE TO JEDNO!!!“ Tohle uzemnilo i Dary a všechny ostatní. Kolemjdoucí se zastavili a zaraženě hleděli na Adamse. Po chvíli ticha se Adams znovu ozval: „Pojďte. Nechci si to s vámi vyřizovat tady.“ Adams se otočil a chystal se vejít do dveří, ale Andy ho zastavila: „A co Marion?“ „Ta je v pořádku. Za chvíli půjde na sál.“ Andy přejel mráz po zádech. Z jeho hlasu cítila, že je vůbec rád nevidí. „Jeho si nevšímej a pojď.“ JetPack Guy se na ni usmál. „To je takovej pořád?“ „Většinou jo.“ „Tak to není dobrý.“ Všichni se vydali dovnitř. Do základny, kde se psaly dějiny EPF.
„Díkybohu-Ano, jistě, že jsem rád-Pozdravuj je, Kate-Je v pořádku. A Lucas?-To je dobře-Já to vyřídím-Ahoj.“ Gary zavěsil. V očích mu bylo znát štěstí. Podíval se na televizi. Ve zprávách říkali něco o větším výskytu pufflů, hlavně duhových. Gary se nad tím musel pousmát. Vzal ovladač a zmáčkl tlačítko se symbolem „AIC“. Automaticky se televize přepnula na IceCubskou televizní stanici. Sedl si na pohovku a zadíval se do obrazovky.
„ Vítejte u večerních zpráv. Vítá vás Karen Fishren a Louis Heisea.“ „Hezký večer.“ „Agentům z ostrova Clubu Penguin se podařilo chytit nejhledanější nepřátele EPF, Herberta a L.I.T.E. Skrývali se v malé vesnici Icy Mountain. Bohužel jedni z nejhledanějších tučňáků na celém Clubu Penguin- Mark Freiman a Hank Mandeik uprchli. Nyní přepojujeme živě na kolegyni Susan Greenovou, která právě stojí před IceCubskou základnou EPF. Susan, máš nějaké informace ohledně toho útěku?“ „…Zdravím všechny. Já jsem se pokoušela zjistit co nejvíce, ale moc se mi to nepodařilo. Vše bylo nejspíše způsobeno nepozorností agentů, kteří je převáželi, ale jak se dokázali dostat ven, to zatím zůstává záhadou. Bohužel, ti dva jsou podle všeho velitelé tajné, nebezpečné organizace CP Trackers. To je zatím vše, co vím.“ „Děkujeme, Susan. Nyní se můžete podívat na simulaci, jak se to nejspíše událo.“
Gary s nezájmem pozoroval simulaci. Věděl, že takhle se to určitě nestalo. Ale nepochyboval, že je to špatné. Podíval se na hodiny na stěně jeho iglú. Bylo devět hodin večer. Gary si povzdechl. Následně vypnul televizi, zvedl se z gauče a nasměroval si to přímo do svého pokoje. Jakmile si sundal plášť, košili a brýle, vlezl do postele a přikryl se dekou. Než zavřel oči, podíval se oknem na Měsíc: „Zítra jsem u tebe, Dary…“
Všichni už spali. Jen Andy ne a doktoři, kteří operovali Marion. Andy stála na galerii a přes zvukotěsné sklo pozorovala dost těžkou operaci. Kdyby se něco nesprávně pohnulo třeba jen o milimetr, mohla mít Marion vážně problémy. „Nemůžeš spát?“ Andy se s leknutím otočila a oddechla si, když to byl jen René: „Chci vědět, jestli bude vše v pořádku. A ty?“ „No, já nemůžu usnout. Musím myslet na…tátu.“ „Půjdeš se na něj podívat?“ René nejistě zavrtěl hlavou: „Nevím. Já se s ním nechci moc vidět. Stejně jako Dary.“ „Ty a Dary…máte hodně společného, co?“ René přikývl: „Tak docela jo. Ale…já nevím, co říct.“ Andy se znovu podívala na Marion. „Nepůjdeš si lehnout? Už je 10 večer.“ „Zůstanu tu, dokud to neskončí.“ „Chápu. Tak ahoj.“ „Ahoj.“ Andy se po něm ohlédla: „René?“ „Co?“ „Díky. Za to, že jsi přišel.“ „Šel jsem za instinktem, nic víc. Nějak jsem tušil, že jste v nebezpečí.“ „To je úžasný. Tedy- ten tvůj instinkt, ne jako- vždyť víš.“ „Právě že nevím.“ Andy se mu podívala zpříma do očí. René k ní přistoupil blíž. Byli už hodně blízko, ale Andy se náhle odtrhla a rozhlédla se kolem. Okolím probleskl bílý proud světla a ozval se silný hrom: „Bouřka… To ne!“ „Bojíš se bouřek?“ Andy zoufale přikývla. René jí v očích viděl strach. Další záblesk: „Já tu musím zůstat.“ „Jestli se bojíš bouřek, tak ne. Pojď, Andy!“ Andy se otočila směrem k sálu. Po chvíli se obrátila zpátky k Renému a přikývla: „Ale rychle.“ Blesk a hrom. Andy potichu vypískla. René jí vzal za křídlo a společně vyběhli z galerie k pokojům.
„Lucy?!“ Mv100 vyletěl do sedu a rozhlédl se kolem. Nikdo tam nebyl. Najednou ho pohltil neuvěřitelný pocit zoufalství: „Jenom další sen…“ Pokoj zaplavila vlna světla. Měsíc byl v úplňku a naplno svítil do jeho malého pokoje. Mv100 začal vzpomínat, což vůbec nechtěl. Bránil se vzpomínkám na Lucy, protože byl po nich docela přecitlivělý a nervózní. A právě Měsíc mu Lucy hrozně připomínal. Vzpomínal na ty večery, které strávili posedáváním na jednom vrchu u Talest Mountain. Na časy, kdy se častěji setkávali s Herbertem a kdy jim šlo častěji o život, ale to jim jde i teď. Jen bez Lucy. Mv100 to nevydržel, odhodil deku a vstal z postele. Dával pozor, aby nevzbudil puffly a podařilo se mu to. V menší kuchyni se podí-val na hodiny. Byly čtyři hodiny ráno. Mv100 obešel pohovku, ze které sebral lehkou bundu. Oblékl si ji a otevřel vchodové dveře. Za sebou je opatrně zavřel, ale nezamkl. Nadechl se čerstvého vzduchu. Po nádechu se s výdechem rozběhl k místu, jež nebylo moc oblíbené. Místo, které bylo hodně staré, ale pořád fungovalo. Na Ostrovní hřbitov.
Těsně nad zemí se snášela hustá mlha. Tvrdilo se, že se tu ob-jevují duchové mrtvých, kteří chtějí živé vidět nebo jim něco říct. Po Hallloweenské párty v roce 2012 Mv100 začal trochu věřit na duchy, jelikož je sám viděl, ale že by věřil všem legendám, které kolovaly o tomto hřbitově, to ne. Kličkovat mezi hroby ale nebylo to nejpříjemnější. Nelíbilo se mu to. Zastavil se až u malého hrobu s bílým náhrobním kamenem s křížem. Mv100 pohlédl na slabé světlo svíčky, která plála na tom hrobě. Klekl si a přejel křídlem po vyrytém nápisu. Lucy mu vždycky říkala, že nechce, aby za ni truchlil. Hlavně v jejích posledních dnech mu to stále opakovala. Ale Mv100 jí to nemohl splnit. Neudržel se a z očí mu začaly téct slzy. Opřel se křídly o zem: „Už čtyři roky. Lucy, proč jsi mi to udělala?“ Najednou zaslechl něco jako hlas: „Mv100…“ „Co? Je tu někdo?“ Mv100 se otáčel na všechny strany, ale nikde nic. Najednou se před ním něco- spíše někdo zformoval. Mv100 vykřikl a spadl na zem. Hleděl na něco, co nápadně připomínalo ducha. Mv100 si všiml jeho rysů a zatajil dech. Světle modrá barva, dlouhé, blond vlasy, černé tričko se síťovanými rukávy, džíny, tenisky, náhrdelník s přívěskem ve tvaru zlaté hvězdy a hlavně rudo-modrý pruh kolem očí. Mv100 nevěřil svým očím: „L-Lucy?“
„Díky bohu, stihla jsem to. Mv100, ráda tě vidím živého.“ „Lucy? Co-jak…“ „Víš, vždycky o úplňku se můžu setkat s živými. Nikdy jsi ale sem nepřišel, takže jsem tě zastihla až teď.“ „To není možný! Jak to? Lucy, stalo se tolik věcí-“ „Nic mi neříkej. Vím, co se děje. Jsem přece duch. Mv100, jsem doopravdy ráda, že jsme se potkali. Vůbec ses nezměnil. Až na to, že nemáš helmu.“ Mv100 si teprve teď uvědomil, že si nevzal svoji helmu. „Já tě taky vidím rád, Lucy. Ani nevíš, jak. Ale- pořád tomu moc nerozumím.“ Lucy se usmála: „Myslím, že by to ani Gary nepochopil. Možná tak za dva roky, nejspíše i víc. Sice je to génius, ale jeho prastrýc Gariwald… No, řekněme, že je to dost komplikovaný.“ Mv100 se pomalu zvedl. Sice se Lucy vznášela ve vzduchu, ale byla nějak stejně vysoko jako on: „To chápu. Lucy, chtěl bych ti říct jen to, že-“ Lucy mu položila křídlo na pusu: „Mv100…“ Lucy se k němu přiblížila, ale pusu mu dala jen na tvář. Vlastně to jen tak vypadalo, ale Mv100 nic moc necítil, jen lehký závan teplého větru. Jen se začervenal: „ Lucy, já-“ „Nemůžu žít tak, jako dřív. Já tě miluju, ale už je pozdě. Chtěla bych žít s tebou, ale já nemůžu.“ „Nikdy není pozdě. Žiješ ve mně, Lucy. Jsi naživu se mnou. Mám tě taky moc rád, takže tě nikdy neopustím.“ Lucy se usmála a začervenala se zároveň: „Musíš mi něco slíbit, Mv100. Pokud to bude možné, choď sem při každém úplňku. Chci tě vidět a ujišťovat se, jestli jsi v pořádku.“ Mv100 se jí pokusil stisknout křídlo, ale projelo mu jeho křídly jako vzduch: „Slibuju ti to. Neboj se.“ Mv100 se ohlédl na Měsíc. Zacházel za mraky a pomalu se ztrácel. „Budu muset jít. Pozdravuj ostatní.“ „Dary a ostatní jsou v IceCubu, právě se vrátili z mise. Herbert unesl čtyři ninji, Cadence a Kima. Naštěstí je podle všeho vše v pořádku.“ „To je dobře.“ Lucy se nervózně podívala na Měsíc: „Už musím. Mám tě ráda, Mv100. Za měsíc sbohem.“ „Sbohem, Lucy…“ Luciin duch se v měsíčním světle rozplynul. Mv100 zavřel na chvíli oči a zase je otevřel, ale jeho teorie o tom, že to byl jen sen, se nepotvrdila. Pro něj to bylo dobře. Podíval se na Luciin hrob: „Díky za to, že vím, že jsi v pohodě, Lucy.“ Otočil se a vyběhl ze hřbitova. Už věděl, že je všechno tak, jak má být.
„Tomuhle se říká být pohřben zaživa.“ Herbert se opřel o stěnu své cely. Mříže tvořily lasery a v rozích cely byly namontované kamery. Klutzy seděl vedle něj a pokoušel se nějak dostat ven. Samo-zřejmě se mu to nepodařilo a nešťastně zaklapal klepety. Herbert souhlasně přikývl: „Máš pravdu, Klutzy, dostali nás.“ Klutzy se za-čal rozhlížet po cele. Herbert ho jedním okem pozoroval. Myslel na to, že nedokázal Reného zabít. A teď ho znovu dostali do IceCubu. Ale tentokrát si i on přiznal, že se odtud nedostane. Najednou Klutzy čtyřikrát zaklapal. Herbert zbystřil: „Co se děje?“ Klutzy ukázal klepetem na nějakou věc na zemi před celou. Herbert se přiblížil k mřížím a podíval se na to: „Co to je?“ Klutzy se pokusil to sebrat, ale jen se dotkl laserů, spustil alarm a všechno začalo červeně svítit. Herbert se na to pozorně podíval a najednou zjistil, že je to jen smítko prachu. Zabořil obličej do dlaní: „Panebože…“
Naposledy upravil(a) darknightlili dne ned 12. kvě 2013 12:06:11, celkem upraveno 2 x.
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

11. Kapitola: Návrat domů
Dot se otočila na bok a před zavřenýma očima se jí rozsvítilo. Nchtělo se jí vstávat, jako vždycky. Takže se znovu otočila na druhou stranu. Najednou s ní někdo zatřásl tak, že ji shodil z postele: „Ségra vstávej! Víš, co se říká?“ Dot se pomalu vymotala z peřiny. Potom vrhla pohled na toho- na tu, která ji shodila a místo toho, aby se naštvala, usmála se: „Ano, vím. Nikdy mě takhle nebuď, Madison!“ Maddy se uculila: „To ani nejsi ráda, že jsme tady?“ Dot vstala a potom ji s radostí objala: „Jasně, že jsem! A kde jsou ostatní?“ „Ostatní jsou u Adamse s Directorem. Ale vy ještě všichni spíte!“ „Hele, co bys řekla na to, že bys mě nechala už na pokoji? To by bylo nejlepší.“ Maddy se zasmála: „Tak lehce se mě nezbavíš, sestřičko. Tak pojď.“ „A to se nemůžu ani převlíct?“ Dot na sobě měla jen košili, uniforma jí ležela na psacím stole na druhé straně pokoje. Maddy, která už stála ve dveřích se na ni spokojeně podívala: „Tak dobrá, počkám tady před pokojem. Máš na to 5 minut.“ S tímto zavřela dveře. Dot slyšela, jak si tam provokativně píská melodii Gangnam stylu, což byla jedna z jejích nejoblíbenějších písniček. Nechápavě zavrtěla hlavou a sáhla po uniformě. Oblečenou ji měla za chvíli, ale když se podívala do zrcadla, zjistila, že to horší ji teprve čeká: vlasy.
Dary se procházela po IceCubské základně. Nervózně se při tom rozhlížela po zdech. Po chvíli si to přiznala: ztratila se tam. Už začínala být zoufalá, takže se raději zastavila. Najednou za sebou uslyšela hlas: „Dary? Jsi to ty?“ Dary se otočila a najednou bylo zoufalství pryč: „Gary!!“ Rozběhla se proti němu a doslova mu skočila do náruče. Gary sice málem spadl, ale ustál to: „Dary! Jsem tak rád, že jsi v pořádku!“ Dary se ho pevně držela. Gary byl na-měkko. Byl strašně rád, že je v pořádku: „Dary, vypadáš-“ „Hrozně, já vím. No, vrátila jsem se do dětských let.“ „Nechápu, jak to myslíš.“ Dary se na něj mile usmála: „Ty nejsi filozof?“ Gary zavrtěl hlavou: „Jsem vědec, ne filozof.“ „Tak to je smůla.“ Dary ho po chvíli pustila: „Prosím tě, mohl bys mi pomoct odtud?“ Gary se zasmál: „To víš, že ano. Tak pojď.“ Dary ho následovala věrně jako pes. „Dary, Adams nemá zrovna dobrou náladu po včerejšku, s Directorem se ještě nepotkal, takže se raději drž stranou. No, víš jak to myslím.“ „Jistě že ano. Pokusím se mlčet.“
„Nevím, jak jste mohli dopustit, aby ti dva utekli.“ „Pane, Hank a Mark nejsou důležitější než Herbert a L.I.T.E. Uvědomte si to.“ „A navíc, CP Trackers se nezajímají o IceCube, mají sídlo na ostrově.“ „Vy do tohohle rozhovoru nemáte co zasahovat, JetPack Guyi!“ JetPack Guy pokrčil rameny. Kate znervózněla: „On má pravdu, pane. Nás CP Trackers zajímat nemusí. Navíc-“ „Už mlč, Kate. Už jsi toho řekla dost.“ „A ty zase příliš, Adame.“ JetPack Guy se otočil ke dveřím a následně se narovnal a zasalutoval: „Directore.“ „V po-řádku, JetPack Guyi. Kde jsou ostatní?“ „No, to přesně nevím, ale před chvílí odtud odešel Gary.“ Director se usmála: „Nepřesuneme se někam, kde jsou okna? Tahle podzemní hala není moc příjemná.“ „Dovoluji si protestovat proti tomu, že tato hala-“ „Adamsi, raději nic neříkej, ano? Teď se přesuneme nahoru.“ Adams nemohl říct nic jiného, než: „Ano.“
V horní centrále se sešla spousta agentů z ostrova: Dary, Gary, Jake, René, Mv100, Dot, Maddy, Mathew, Erica s Flarem, Kim, JetPack Guy a i Aunt Arctic. Spolu s nimi taky Sensei, Kawasai, Jirka, Mary-Ann a Cadence. A samozřejmě Kate, Lucas a Adams. „Takže jak jsem viděla, Herbert i L.I.T.E. jsou pod přísným dohledem a nemají šanci utéct. Ninjové a Cadence jsou v pořádku, Kim také. Tato mise je podle všeho splněna. Až na ten prekérní útěk těch dvou z CP Trackers. Dary, víš o nich něco?“ Dary přikývla: „Vlastně vím o nic snad všechno. Ale tady bych to teď neroztahávala.“ „A proč ne?“ Dary vrhla pohled na Adamse: „Taky proto, že je to dost zamotané, pane.“ Adams zavrčel. „Hlavně buďte v klidu. Nyní se můžeme vrátit domů.“ „Nemůžeme.“ Do místnosti vešla Andy: „Marion ještě není v pořádku. Včera byla na operaci a ještě musí odpočívat.“ „Chápu to, ale musíme jet domů. Nemůžu se tu s nejlepšími agenty zdržet déle než den, aby se na ostrově nestalo něco špatného.“ Andy svěsila hlavu: „Aha…“ Najednou se ozval Mathew: „Tak ji tady ještě pár dní necháme a pak ji pošleme na ostrov. Je to teda to jediný, co mě napadá.“ „Tak zaprvý: teď už vím, proč jsi tak univerzální agent a zadruhý: Vím, proč se do tebe Dot zabouchla.“ „Maddy!!“ Aunt Arctic a ostatní agenti se usmáli: „Tak tedy, jsme domluveni, Andy?“ „Ano. To je dobrý nápad.“ „Tak si sbalte, vyrážíme na ostrov, domů.“
Lai nejistě pozorovala cestu z IceCubu. Nikdo tam neprojížděl, což jí dohánělo k tomu, aby byla ještě víc nervózní. Bála se nejen o ninji, ale i o Jakea. Chyběl jí. Dojo bylo prázdné, stejně jako zbytek ostrova. Najednou jí na rameno vyskočil puffle. Barvou připomínal zlatého, ale byl žlutý. Nebo spíše byla: „Ahoj, Jessico.“ „Čau, Lai.“ Záblesk a vedle Lai se objevila žlutá tučňáčice s krátkými, hnědými vlasy v červeném tričku s nápisem „Life is wild“, černé sukni a san-dálech. Už žádný puffle, jen ona, Jessica Weislein: „Copak, nevidíš mě ráda?“ Lai se začervenala: „To ne. Po dlouhé době tě vidím v tučňáčí podobě. Normálně tady běháš pořád jako puffle.“ „ Hlavně mi neříkej, že ti to vadí.“ „Ne. Samozřejmě že ne. Já teď mám jiný starosti.“ „Jako co třeba?“ Lai si povzdechla: „Bojím se o Jakea a ninji.“ Jessica pokývla hlavou: „ To chápu. Taky nevím nic o Erice.“ „Co když se něco stalo? Já to nepřežiju!“ Jessica objala Lai kolem ramen a podívala se jí do očí: „Lai, teď mě pořádně poslouchej. Nic se jim nestalo, nestává a ani se jim nic nestane. Tihle lidi vědí, co dělají, je jen tak nic nezabije. Kdybych nebyla ninja, tak jsem agent. Musíš mi věřit.“ Lai se usmála: „Nejspíš máš pravdu. Je jasné, že-“ Ozvala se melodie a slova písničky „Monster“. Lai se začervenala ještě víc: „Panebože… Promiň.“ „V poho.“ Lai vytáhla svůj malý Samsung Galaxy SIII mini a podívala se na displej, načež se usmála: „Jessico… to je Jake!“
„Mám vás pozdravovat… od Lucy.“ „COŽE??!!“ Mv100 si schválně sedl jen k Dary, Kimovi, Emi a JetPack Guyovi, ale oni to stejně roz-křikli na celý autobus. Dopadlo to dokonce tak, že Mathew zazmatkoval a notebook mu spadl na zem. Naštěstí má ten úplně superčupernerozbitněideálníúžasněstylovýlevnýmegastickýgrafickyúchvatnýnejlepší typ, který před rokem dostal od Garyho k narozeninám, takže se nerozbil. Přesto Mathew vypadal, že ho teď vzala smrt: „Zbláznili jste se?!“ „Sorry, Mathewe.“ Dary se znovu otočila na Mv100: „Cože jsi to říkal? Jak je to možný?!“ Mv100 jim podrobně popsal, co se stalo dneska ráno ve čtyři hodiny. Po vyprávění všichni okolo něj zůstali sedět s otevřenou pusou a nevěřícně na něj zírali. Mv100 si připadal trošičku trapně: „Je to pravda…“ JetPack Guy se z nenadání rozkašlal, sundal si sluneční brýle a utřel si skla do obleku. Emi na něj celou dobu, co měl sundané ty brýle, koukala jako na rockovou hvězdu. JetPack Guy si jí po chvíli všiml a zaraženě se na ni podíval: „Je něco špatně, Emi?“ „Ne…“ „Tak proč na mě tak- Ahá! Už vím!“ Zasmál se a Emi s ním. „Nikdo mě moc nevidí bez brýlí. Takže je rarita každá sekunda, kdy je mám sundané, je to tak?“ Kim se zašklebil: „Nejspíše ano. Štěstí, že já je mám pořád nahoře.“ „No, náhodou já tě, JetPack Guyi, viděla bez brýlí celý svý dětství, takže mě tím nepřekvapíš.“ JetPack Guy si znovu nasadil brýle a Emi zoufale zakňučela. Dary se znovu otočila na Mv100: „Takže Lucy se ti zjevila jako duch. A šlo by, že by se objevila i mě?“ Mv100 pokrčil rameny: „Možná že ano, já nevím.“ „Jak jsem slyšel, tak bych tuhle věc nedokázal vyluštit, co?“ Za Mv100 se objevil Gary. Smál se a podíval se na něj: „Vážně?“ „No, říkala to Lucy, takže nejspíše ano.“ „Můj prastrýc se znovu vyznamenal… Jaká náhoda.“ Kim se otočil směrem k oknu: „Pomalu se blížíme k ostrovu. Díky bohu.“ Objal Dary k sobě a ta se k němu přitiskla, jako by je někdo slepil vteřinovým lepidlem. Oba vypadali dost roztomile. Gary se na ně usmál, ale hned se podíval na Aunt Arctic: „Buďte rádi, že jste teenangeři. Mě už tohle asi nečeká…“ „Co to povídáš. Každý tohle ještě může zažít. Ty taky, Gary.“ „Díky za naději, Emi.“ Mile se na něj usmála. Najednou Mathew vítězně vykřikl: „JOO!!!!“ Tentokrát se otočila i Aunt Arctic: „Co se stalo, Mathewe?“ Mathew zářil štěstím. Dot se vedle něj raději přitiskla blíž k oknu. „Vyhráli jsme v hokeji! 7:2!!“ Najednou začal celý autobus, včetně řidiče jásat. Zvenku to znělo, jakoby to byl nějaký pártybus. Vlastně kromě vítězství ostrova nad Snow Townem se dala oslavovat ještě jedna věc: všechno se znovu vyřešilo, Herbert byl za mřížemi a všichni byli živí a zdraví. Tenhle případ byl u konce a další určitě čekal. Ale až potom, co se všechno vrátí do normálu.
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

12. Kapitola: Díky, Dary
Katie nemohla spát. Už jen kvůli tomu, že o Kimovi nic nevěděla. Bála se o něj víc než kdy předtím. Dřív alespoň věděla, že je na nějaké té jejich misi, ale teď nic. Věděla, že ho můžou i zabít. Ale na druhou stranu, na rozdíl od jejich rodičů věřila Dary. Někdy Katie pomáhala s úkoly a ta si jí dost oblíbila. Navíc s ní Kim chodil a Katie si nechtěla znepřátelit je-dinou holku, která měla s jejich rodinou alespoň něco trochu společného. Seskočila z parapetu, ale nedošlápla moc dobře a místo toho, aby se normálně postavila, se slabým výkřikem upadla. Po chvíli se zvedla a sedla si na postel. Věděla, proč spadla. Při Operaci: Blackout na ni a pár dalších tučňáků Herber-tovi krabi shodili hasičský auto. Katie si vzpomněla, že u toho byl právě Kim s Dary. Společně s dalšími tučňáky, na které to auto nespadlo, jim pomohli ven. Katie potom mu-sela týden ležet v nemocnici a potom dva týdny chodit o berlích. Ale kdyby tam nebyl Kim…Na to raději nemyslela. Koukla se na obrazovku jejího notebooku. Viděla, že jí přišla pošta přes Facebook. Sice jí bylo jen 10, ale díky Kimovi si mohla udělat Facebook účet. A rodiče na to zatím nepřišli. Rychle si k notebooku sedla a podívala se na to. Najednou jakoby jí někdo zasáhl šípem naděje. Zírala na zprávu od Kima.
Přijďte do Ski village, jsme tady.
„Jake?“ Lai vyběhla z Doja, spolu s Jessicou a Alexem, fire ninjou. Rozhlédla se po ostrově a zastavila se ve Ski village. „To jsou agenti… A ninjové!“ Všichni se rychle rozběhli po strmém kopci dolů. Přes les. Po chvíli, když se dostali do Ski village, Lai zakřičela: „Jaku!!“ „Lai?!“ Jakmile ho zahlédla, spadl jí velký kámen ze srdce. Zdálo se jí, že vypadá líp. Lai se proti němu rozběhla a skočila mu do náruče: „Díky bohu!“ „Lai! Jsi v pořádku.“ „Jsem. A ty taky!“ Všichni je sledovali s úsměvem. Jessica se otočila na Ericu: „Ani svojí sestřičku nepozdravíš?“ Erica se ušklíbla: „Pozdravím. Podle toho, jestli jsi moje sestřička… To byl vtip.“ Podaly si křídla a objaly se. „Jirko!“ „Alexi… Co ty tady?“ Alex se zatvářil, jako by ho Jirka štval: „Co, čekám na kámoše, co jinýho?“ Jirka se usmál: „No nic. Neměli bychom už jít?“ Sensei pomalu přikývl: „Máš pravdu, Jirko. Budeme se muset rozloučit.“ Aunt Arctic si s ním podala křídlo. „Díky, že jste nám pomohli.“ „To nic nebylo. Je to naše práce.“ Hned potom ninjové zmizeli v lesíku. „Nemyslete si, že já hned teď odejdu. Zůstanu tu a počkám na Dancery.“ „Tak dobře, Cadence. My ti v tom ne-“ „Kime!“ Kim se otočil: „Katie! Mami! Tati!“ Jeho mladší sestra k němu přiběhla jako první a na dost dlouhou dobu ho objala. Dary viděla, jak jí z očí tekly slzy. Slzy štěstí: „Brácha, jsi v pořádku! Strašně jsem se o tebe bála!!“ Pustila ho a zadívala se mu do očí. Kim nemohl uvěřit, že jsou všichni v pořádku. Otočil se na svoji matku: „Mami, neboj. Už jsem v pořádku-“ Jeho mat-ka ho vší silou objala: „Už nikdy si tě nene-chám vzít, Kime. Víš, jak jsem se bála?!“ Kim se jen stěží nadechl: „Tak trochu ano.“ „Promiň mi to. Já se nechtěla hádat, ale stalo se. Hlavně, že jsi v pořádku.“ Kim se zarazil a vyklouznul z mámina objetí: „Ale za to bys měla poděkovat Dary. To ona a ostatní mě zachránili. Agenti mají být možná starší 15 let, ale Kids agenti jsou z nás nejlepší. Zatím si nepamatuji na misi, kterou jsme nedokázali vyřešit. Ano, jde nám o život vícekrát než normál-ním tučňákům, ano, jsme v nemocnici více-krát než ostatní, ale tohle je náš život. Jsme rádi, když můžeme bojovat o život,“ Kim se nadále nezastavil a dál řečnil, což se tak trochu hodilo: „jak říkám, měli byste vědět, že tohle je můj život. A já se agentství nevzdám bez boje. A Dary se taky nevzdám.“ Při po-slední větě se na Dary otočil a viděl, jak se červená. Kimova matka se na ní taky podívala. Následně k ní přišla: „Dary, já…Omlouvám se. Byla jsem hloupá, když jsem si myslela, že to ty taháš Kima do všech těch nebezpečí. Chci se ti omluvit a navíc poděkovat. Díky, Dary. Díky za to, že jsi mi zachránila mého jediného syna.“ Dary byla na vážkách. Ale přesto přikývla: „Nemáte zač. Byla to moje povinnost.“ Kim se, hned po tom, co se přivítal se svým tátou, otočil na Dary. Přišel k ní a objal ji. Oplatila mu to. Gary se podíval na oblohu: „Začíná se stmívat. A zítra je pondělí. Víte, co to znamená?“ Maddy se zamyslela: „Že by začátek pracovního týdne?“ „To taky, ale co ještě?“ Najednou to všem agentům došlo: „NÉÉÉÉ!!!“ Gary se zasmál: „Škola vás sice čeká, ale je tu ještě jedna horší věc. A já se raději vzdálím, protože mě nejspíš zabijete, až si vzpomenete, co děláme zítra o matematice. Takže ahoj.“ Vytáhl mobil a zmáčkl teleport. Chvíli bylo ticho, ale potom se ozval JetPack Guy: „Co děláme zítra o matice?“ Dary se nešťastně usmála: „Píšeme test…“
„Díky bohu za to, že se nemusím učit.“ „Zavři zobák, Jaku.“ Všichni v iglú Miltrinových seděli v obýváku na gauči. Jen s tím rozdílem, že Dary a René seděli s učebnicemi a sešity z matematiky a učili se a Jake s Andy hráli videohru na telce. Bylo 8 večer, takže se už mělo jít spát. Andy zmáčkla tlačítko na gamepa-du a Jakeova postava přeletěla přes kraj budovy a začala padat dolů. Jake se naštval a práskl gamepadem o gauč. Andy se zasmála a otočila se na Dary: „Má to vůbec smysl se takhle učit?“ „To neznáš Garyho. Ten nás nenechá se to naučit před hodinou. A k tomu zítra ještě máme AVT…“ „CO?“ „Agentská výchova teoretická. Je to vlastně nauka o agentství. Taktiky, nepřátelé, zbraně a tak. Prostě všechno možný.“ „Aha…“ Dary rychle zaklapla sešit a povzdechla si: „Já na to nemám. Musím jít spát.“ „Já taky.“ René sklidil učebnice a sešity a položil je na stůl. Dary a Jake se zvedli a odešli do svých pokojů. Andy a René zůstali sami v obývacím pokoji: „No-tak… Dobrou.“ „Dobrou.“
Odpovědět