Živly

Projev svou tvořivost
Zamčeno
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Živly

Příspěvek od Ccdn »

Tak sem opět nahazuji příběh, který jsem dříve psal. Asi ho znáte a pokud ne tak si ho určitě přečtěte :) Pravděpodobně v něm nebudu pokračovat, ale asi ho začnu psát znovu od začátku. Plánuji to už delší dobu, ale ještě jsem se úplně nerozhodl vzhledem k nižšímu věku některých možných čtenářů. No, uvidím. Budu rád když mi k tomu napíšete svůj názor. Ale teď už vás nebudu rušit a příběh začíná :):

Díl 1. – Nebezpečný trénink

„A co takhle jít na střechy?“ řekl Dominik. „Na střechy? Co bychom dělali na střechách? A navíc, na které střechy bys chtěl jako jít?“ řekl nechápavě Dan. „Na ty starý skladiště. Už jsem tam párkrát byl. Jdou tam trénovat věci který tady na zemi nenatrénuješ. A navíc se tam naučíš víc převést parkour do praxe.“ odpověděl Dominik. „Tak jdete nebo?“ dodal. „Hele mohli bychom se tam podívat. Co se stane? Stejně ty skladiště nikdo nepoužívá.“ řekl Honza uličnicky. „Tak dobře. Přemluvili jste mě. Ale jenom na chvilku.“ řekl Dan tak trochu zklamaně.

„Tak a jsme tady. Tady stačí vyběhnout na tuhle zeď, skočit a zachytit se támhle za ten okraj střechy a vytáhnout se. Další pokyny vám řeknu až tam.“ vysvětlil Dominik klukům postup jak se dostat nahoru na střechu. Pak jim to i názorně ukázal. „Je to v pohodě. Pojďte.“ volal Dominik ze střechy. Honza se rozeběhl a dal jednu nohu na zeď, odrazil se a zachytil se rukama horního okraje zdi, pak se vytáhl nahoru. Honza skočil naproti druhé zdi a chytil se jejího horního okraje. Kovový parapet trochu zaskřípal, ale naštěstí zůstal na svém místě. Honza se tedy mohl vytáhnout i na tuhle zeď. Dan si vydechl a pak se rozeběhl proti zdi. Stejným způsobem jako Honza a Dominik se vytáhl nahoru a stejně pokračoval i dál. „Tak pokračujme.“ zasmál se Dominik a rozeběhl se po střeše.

„Vítejte nahoře. Když jsem tu byl minule tak jsem tady chtěl trénovat dopady, ale volala mi máma a musel jsem domů.“ řekl Dominik a ukázal klukům střechu asi dva metry pod úrovní té, na které stály. Pak se odrazil a skočil na spodní střechu. Pokrčením kolen dopad ustál. Honza ho následoval. „Hele je to vůbec bezpečný?“ zeptal se nedůvěřivě Dan. „My to skočili tak proč ne ty?“ usmál se Honza. Dan se tedy také odrazil.

BUM! Prásk! Prostorem se nesl zvuk padající trosek a prach. Dan se po dopadu na střechu propadl. Když se vzpamatoval a vstal, zjistil, že se nachází na ochozu velké haly. Na to, že jsou skladiště už delší dobu opuštěná tu bylo podezřele uklizeno. Pouze kusy střechy narušovali tento čistý prostor.

„Co tu děláš?“ zeptal se Dana už trochu starší muž. „Promiňte, ale skákal jsem na střeše a ta to nevydržela.“ omluvil se Dan. „Vy jste bezdomovec?“ zeptal se hned potom. „No dovol! Sice tu trávím veškerý svůj čas, ale nejsem bezdomovec. Já tady trénuji.“ řek muž naštvaně. „Trénujete? Co?“ divil se Dan. „Nevím, jestli ti můžu důvěřovat a říct ti to.“ přeměřil si muž Dana pohledem. „Jsi v pořádku?“ volal Honza a nahlížel přitom spolu s Dominikem přes okraj díry. „Jo sem.“ odpověděl Dan. „A s kým jsi to tam mluvil?“ zeptal se Dominik. „S tímhle mužem.“ řekl Dan a podíval se jeho směrem. Muž už tu ale nebyl. Dan si ani nevšiml, že odešel. „Opravdu jsi v pořádku? Radši tě vezmeme k lékaři.“ řekl Honza a pomohl Danovi zpět na střechu. „Já ho viděl, ale asi se mi to jenom zdálo.“ chytil se Dan za hlavu. Tentokrát šli kluci jinou cestou. Kluci potom Dana odvedli k lékaři a odešli domů. Dan byl až na pár modřin a odřenin v pořádku.

Tu noc nemohl Dan usnout. Pořád musel myslet na události co se v ten den stali a rozhodl se, že se zítra vydá zpět na střechu, aby našel toho muže a promluvil si s ním. Nakonec Dan stejně usnul.

Co je zač. Proč muž tráví veškerý svůj čas ve skladišti? A kam zmizel, když ho chtěl Dan ukázat klukům?

Díl 2. – Nabídka

Byla neděle. Dan ráno ani nemohl dospat. Už v sedm hodin vstal a šel se umýt. Pak se oblékl, rychle do sebe hodil rohlík s máslem a se šunkou a vyrazil ven. Jen matně si pamatoval cestu, ale nakonec skladiště našel. Chvilku ho obcházel, aby našel zeď, na kterou předchozí den s Honzou a Dominikem vylezl. „Tady to je.“ řekl si Dan. Pak se rozeběhl a dal nohu na zeď. Rychle vylezl nahoru a přeskočil na další zeď, kde se zachytil. Šlo mu to lépe než včera. Pak Dana čekalo ještě pár skoků a už byl na střeše. Opatrně slezl na střechu s dírou a nahlédl dovnitř.

„Ahoj. “ řekl muž. Dan se tak lekl, že málem spadl do díry ve střeše. „Přišel si opravit střechu?“ zeptal se muž, i když věděl, že to není pravý důvod Danovi návštěvy. „Dobrý den. Popravdě ani ne. Chtěl jsem s vámi mluvit.“ odpověděl mu Dan. „Tak to bychom se na to mohli posadit ne?“ řekl muž s úsměvem a ukázal na dveře. Těch dveří si Dan včera ani dnes nevšiml. „Nemusíš se bát. I když to by si sem asi znovu nepřišel co?“ dodal muž. Pak přešel ke dveřím a odemkl je. Dan ho tedy následoval dovnitř. Muž zavřel a zamknul a pak Dana odvedl po schodech dolů do velké haly. Dan ihned poznal halu i její ochoz, dokonce si všiml i díry ve stropě. Muž Dana odvedl ke stolku, který stál v rohu haly a ukázal na křeslo. Dan se tedy posadil. Muž se posadil do druhého křesla a řekl: „Tak co si chtěl.“

„Kam jste včera zmizel?“
„Co myslíš tím zmizel?“
„No včera když sem nakoukli mí kamarádi tak jsem se na vás chtěl podívat, ale vy už jste tam nebyl.“
„Šel jsem trénovat.“
„No vidíte to. To je druhá věc, na kterou jsem se vás chtěl zeptat. Co tu trénujete?“
„Nevím, jestli ti to mohu říci. “

Dan se rozhlédl po hale. Byla tu docela tma, ale vypadalo to tu jako v nějaké tělocvičně.
„Trénujete tu nějaké bojové umění?“ zeptal se Dan. „Nebojte se. Nikomu to neřeknu.“ dodal a natáhl ruku směrem k muži. „Já jsem Dan.“ Muž stiskl Danovu ruku a řekl: „Dobře tedy. Já jsem Yoso WA.“ „Cože?“ divil se Dan.
„To je japonsky.“
„Vy ale nevypadáte jako Japonec.“
„Taky, že nejsem. Pouze jsem se takhle nechal přejmenovat.“
„A co to znamená?“
„Znamená to živel.“

„Bez urážky, ale proč by se někdo nechal přejmenovat na živel a to ještě japonsky?“ nešlo Danovi do hlavy. Muž se zhluboka nadechl a řekl: „Třeba kvůli tomuhle.“ Pak natáhl ruku a otočil jí dlaní nahoru. Uprostřed dlaně se mu rozhořel malinký plamínek. Plamínek téměř okamžitě zesílil. Muž natáhl i druhou ruku a otočil jí dlaní dolů naproti dlani první. Z horní dlaně mu začalo pršet. Voda uhasila oheň a z dolní dlaně vyrostla růže. Jejími listy jako by hýbal vítr i když ve skladišti bylo bezvětří. Růže poté shořela a muž sfoukl popel ze své dlaně.

„Páni! Jak jste to udělal? To je nějaký filmový trik?“ řekl Dan a nějak se nemohl vzpamatovat. „Proč by to měl být nějaký trik. Proč nikdo nevěří na kouzla? Lidé v téhle době jsou zvláštní. Možná jsem ti to neměl ukazovat.“ řekl muž z počátku naštvaně pak ale docela smutně. „Tak promiňte. Takže tohle byly kouzla? Opravdová kouzla?“ řekl Dan. „Víš ty co. Běž už domů, rodiče o tebe určitě budou mít strach. A přijď zítra, tedy pokud budeš chtít.“ řekl muž a na konci věty mrkl. Dan nadšeně vyskočil a rozběhl se ke schodišti. „A co třeba tohle?“ zastavil ho muž a hodil mu klíče. „A kam je pak mám schovat?“ zeptal se Dan. „Nech si je. Mám náhradní.“ řekl muž. „Počkej ještě…“ Dan se zastavil a otočil se. „… tohle nikomu neříkej. Tohle je jenom mezi námi dvěma rozumíš?“ „Ano. Dobře tedy. Slibuju.“ řekl Dan trochu zklamaně. Hned chtěl totiž běžet za Honzou a Dominikem a všechno jim říct. Dan však uměl držet jazyk za zuby a tak se raději vydal domů.

Co chce Yoso WA ukázat Danovi? Přijde Dan vůbec? Jaká tajemství skrývá skladiště?

Díl 3. – Velký výběr

„Crrrrrr!“ zvonil Danovi budík. Tentokrát se Dan z postele nehrnul, protože bylo pondělí a on musel do školy. Naštěstí už je poslední týden a v pátek už dostane vysvědčení. Dan vypnul budík a šel se umýt a obléknout. Pak se nasnídal a připravil se do školy. Moc si toho nebral, protože už se stejně nic neučí. Vzal si pouze batoh s lahví s pitím. Pak vyrazil.

„Myslela jsem si, že bychom dnes mohli jít hrát volejbal co vy na to?“ řekla učitelka. Třída moc nadšená nebyla. „Komu se nechce tak může jít domů. Zítra jdeme na bowling, pokud jít nechcete tak nemusíte jinak je ale sraz….“ Dan už poslední slova neslyšel. Byl rád, že nemusí být ve škole a může jít do skladiště. Když učitelka domluvila Dan řekl, že tedy půjde domů. „Dobře. Já vím, že už vám přijde zbytečné chodit do školy, ale vysvědčení vám můžeme dát až v pátek.“ řekla učitelka soucitně.

Dan společně s několika dalšími spolužáky opustil školu. Na autobusové zastávce se však jejich cesty rozdělili a Dan si to zamířil rovnou ke skladišti. Cestu už si pamatoval. Vylezl na zeď, pak na další zeď, skočil, chytil se… Dan seskočil na stříšku a vytáhl z kapsy klíč. Odemkl dveře, vstoupil dovnitř a zase je zamkl. Pak sešel po schodech dolů do skladiště.

„Rád tě tu vidím.“ řekl Yoso WA. „Tohle už mi nedělejte. Vždycky se odněkud objevíte a já se vás leknu.“ řekl Dan. „Takže si přeci jenom přišel. To jsem rád. Konečně tedy můžu seskupit tým.“ řekl Yoso WA. „Počkejte jaký tým? Já jsem jako v týmu nebo co?“ zeptal se Dan. „Ano. Počkej chvilku.“ řekl Yoso WA a pískl na prsty.

Jedny ze dveří se otevřely a ze tmy vyběhly tři postavy oblečené jako ninjové. Nebylo jim vidět do obličeje pouze jim byly vidět oči. Všichni začali dělat přemety směrem k Danovi a Yoso WA. Kousek od nich každý předvedl pěknou otočku a pak hodil železnou hvězdici do dřevěné desky, která stála nedaleko. Všichni tři si potom stoupli vedle sebe a uklonili se. Až teď si uvědomili, že vedle jejich mistra stojí ještě někdo.

„Kdo to je mistře?“ zeptala se jedna z postav dívčím hlasem. „Rád bych vám představil Dana, nového a posledního člena týmu.“ řekl Yoso WA. Tři postavy se opět uklonili i když nyní trochu nerady. „Mohu se zeptat, jak proběhl výběr?“ zeptala se další postava skepticky. „Intuice. Ale to je přeci moje věc ne? Já jsem mistr.“ odpověděl Yoso WA trochu naštvaně. „Nač ten tón mistře. Jen jsem se zeptal.“ omluvila se postava.

„Dobře. Přejděme tedy k výběru živlů.“ řekl Yoso WA. „Počkat, on nebude trénován? To jako přijde a hned je v týmu? Nic proti vám mistře, ale tohle se mi nezdá.“ řekla třetí postava. Podle hlasů Dan usoudil, že před ním stojí dvě dívky a chlapec. „Já jsem tady mistr. On už trénoval. Trénoval se svými kamarády a to dokonce i na této střeše.“ řekl naštvaně Yoso WA a ukázal do stropu. „A navíc z něj cítím něco, co mi říká, ať ho přijmu do týmu.“ dodal. „Jestli vám tady nějak překážím, můžu odejít.“ vložil se Dan do hovoru. „Ne! V pořádku. Zůstaň tady.“ téměř žadonila jedna z dívek. Dan se jen pousmál: „Já bych nikam nešel to tví přátelé mě tu nechtějí.“ řekl. „Víte co. Mě to je vlastně jedno. Přejdeme tedy k tomu výběru?“ řekl chlapec. „Dobře. Hned jsem zpátky.“ řekl Yoso WA a odešel.

Jak bude probíhat výběr živlů? Kdo se ve skutečnosti skrývá pod černým oblečením?

Díl 4. – Velký výběr – část druhá

Netrvalo dlouho a Yoso WA se vrátil. V rukou držel menší dřevěnou krabici se zámkem. „Můžete sem někdo přinést stůl. Děkuji.“ zavolal na čtveřici. Dan tedy šel. Dívka, která předtím nechtěla, aby odešel se k němu přidala. Přinesli spolu stůl a postavili ho před Yoso WA. Yoso WA na stůl postavil krabici, vyndal z kapsy zlatý klíč a zasunul ho do zámku. Dan si všiml, že je na víku vytlačený obrys dlaně. Yoso WA do něj položil dlaň pravé ruky a chvilku něco potichu říkal. Pak otočil klíčem a krabice se otevřela. Krabice byla vyplněna molitanem a uprostřed byla vložená skleněná koule velká asi jako tenisový míček.

Yoso WA kouli opatrně vyndal. „Dobře. Přejděme tedy k rituálu výběru živlů.“ řekl. Všichni si stoupli do kruhu kolem něj. „Nejprve vás ale poprosím aby jste si odkryly hlavy.“ dodal. Chlapec a dívky si tedy sundali látku z hlavy. Dan si všechny prohlédl. Jedna z dívek se mu docela líbila. Když si ji prohlížel, všimla si toho a jen se usmála. „Dobře tedy. Pokračujeme.“ pokračoval Yoso WA.

„Volám Vás živly, přijďte a rozhodněte o soudu této čtveřice. Oheň, Voda, Vzduch, Země. Naplňte tuto čtveřici svou silou.“ volal Yoso WA a přitom držel kouli nad hlavou. Když to dořekl koule svítila všemi barvami. „Co vás čeká. Nejprve řeknu jméno každého živlu a potom si postupně budete podávat tuto kouli. Pokud vás držení koule nebude bolet jmenovaný živel si vybral právě vás. Nesnažte se bolest překonávat. Koule to vycítí a bolest zesílí. Chápete?“ řekl Yoso WA. Všichni přikývli. Dan nevěděl, co má čekat. To ovšem nebyl sám. Nikdo ze čtveřice nevěděl, co se bude dít.
Yoso WA řekl: „Oheň.“ a koule začala hořet. Yoso WA podával kouli Danovi jenže ten se bál. Kdo by se taky nebál. „Nebo se a vezmi si jí.“ přesvědčil ho Yoso WA. Dan si od něj tedy kouli vzal, hned jí však vyhodil do vzduchu. „Au!“ Když opět kouli chytil rychle jí předal dívce vedle sebe. Ta jí však rychle předala chlapci. Tan kouli držel a koukal se do jejího plamene. „Dobře Matěji. Oheň si vybral tebe.“ řekl Yoso WA. Z koule vyšlehl plamen a chlapec začal hořet. „Nebojte se. Bude v pořádku.“ uklidnil Yoso WA všechny přítomné. Matěj hořel, ale nevadilo mu to. Plameny se zmenšovali až zmizely.

„Voda.“ pokračoval Yoso WA v obřadu. Koule zmrzla. Yoso WA kouli opět podal Danovi, ten jí však předal dál. Mráz ho pálil. Dívka kouli držela v ruce. „Lucie. Voda si vybrala tebe.“ Mráz začal stoupat po dívčině ruce, až dívka celá zmrzla. Za okamžik zase rozmrzla.

„Země.“ řekl Yoso WA. Koule se obalila trny. Yoso WA zase podal kouli Danovi a ten jí zase předal. Trny se mu zapichovali do dlaně. Dívka kouli držela a nic jí nebolelo. „Floro. Země si vybrala tebe.“ Šlahouny se začaly sápat dívce po ruce, až jí celou zahalily. Šlahouny uschly a rozpadly se v prach.

„Vzduch.“ řekl Yoso WA. Koule se však rozplynula. V místě kde koule byla se po chvilce roztočilo malé tornádo, které se postupně zvětšovalo. Vítr byl opravdu silný a všichni kromě Dana spadli na zem. Tornádo Dana obklopilo. „Dane. Vzduch si vybral tebe.“ řekl Yoso WA. Tornádo po chvilce zmizelo a mistrovi se v ruce znovu objevila koule.

„Vítám vás, nový týme.“ řekl Yoso WA důležitě.

Jak spolu boudou členové týmu vycházet? Jak se vůbec do týmu dostaly a co jsou zač?

Díl 5. Jak to vlastně začalo + pokračování

Yoso WA pozval nový tým ke stolu. Všichni čtyři se posadili do křesel a Yoso WA šel uvařit čaj. „Docela by mě zajímalo, jak jste se do týmu dostaly vy?“ řekl Dan. „Čekal jsem, že se na to někdy zeptáš. Dobře tedy. V rychlosti ti povím můj příběh.“ řekl Matěj. Teď už byl docela v pohodě.

„Neměl jsem to doma lehké. Moji rodiče se pořád hádali a já svou zlost kompenzoval pomocí ohně. Chodil jsem ven a zapaloval, co mi přišlo pod ruku. Ani nevím proč, ale pohled do plamene mě uklidňoval a zapomínal jsem na hádky rodičů. Jednoho dne se však naši strašně pohádali a chtěli se rozvést. Prý to už spolu nemůžou vydržet. Byl jsem naštvaný, ale zároveň jsem se bál. Utekl jsem z domova. Nebyl to moc chytrý nápad, byla mi zima a měl jsem hlad. A pak jsem našel tohle skladiště. V něm jsem našel svoje útočiště a v něm mě také našel Yoso WA. Vyslechl si můj příběh a pak mi řekl to, co řekl určitě i vám. Poslal mě domů a řekl mi, že se můžu další den vrátit, aby mě něco naučil. Když jsem přišel domů rodiče mě se slzami v očích přivítali. Řekl jsem jim, že je mám oba rád a že nechci, aby se rozvedli. Oni se nakonec objali a dali si pusu. A od té doby se nehádají. No a další den jsem se sem vrátil a Yoso WA mě začal učit. Jelikož jsem však byl sám musel jsem počkat na další tři a bych s nimi mohl vytvořit tým.“

„To byl opravdu pěkný příběh. A co vy ostatní?“ řekl Dan. Lucie se hlasitě nadechla a spustila: „Druhá jsem byla já.“

„Já to měla doma v pohodě. Mě sem přivál jiný vítr. No vlastně vítr a déšť. Šla jsem nedaleko odsud, když mě zastihla bouře. Strašně moc pršelo a já nechtěla promoknout a tak jsem seběhla sem dolů a dovnitř. A tady jsem potkala Yoso WA. Ten mě poslal domů, jenže já říkala, že venku prší. Nakonec mě však přemluvil a zmínil se i o tréninku další den. Když jsem vyšla ven tak už nepršelo. Byla jsem zvědavá, jaký trénink myslel a tak jsem sem přišla.“

„Aha. Takže to nebylo tak „akční“ jako s Matějem.“ řekl Dan. „No a já jsem se sem dostala takhle.“ řekla nesměle Flora.

„Spolužáci mě ve škole šikanovali. Bála jsem se chodit do školy a tak mě máma přihlásila na karate. Prý pro zvýšení sebedůvěry. Bála jsem se, a když jsem šla na nábor zůstala jsem stát přede dveřmi. Jen jdi dovnitř, řekl mi Yoso WA a popostrčil mě do dveří. Chtěla jsem se vrátit ven, jenže už bylo pozdě. Mistr karate si mě všiml a pozval mě mezi ně. Když jsem se otočila Yoso WA byl pryč.“

„Jo na tohle je on odborník.“ řekl Dan znalecky, i když znal pana Yoso WA jen pár dní. „Že jo mistře.“ zasmál se. „Mistře?“ „Ummm mmm Pomoc!“ ozvalo se z chodby. „Mistře!“ zaznělo sborově a všichni se rozeběhli na chodbu. Dan si všiml několika postav v černém, jak nesou svázaného Yoso WA. „Támhle jsou!“ zavolal na ostatní a ukázal směrem ke schodišti. Postavy si jich očividně nevšimli a tak ani moc nepospíchali. Postavy podali mistra dalším postavám které stáli na střeše dírou ve stropě. „A sakra. „Moje“ díra.“ pomyslel si Dan. Tým se pomalu přiblížil k díře, jeden po druhém se vytáhli na střechu a schovali se za roh zdi.

„Tak. Teď z nás uděláš svůj tým Yoso WA.“ křičel jeden ze zakuklenců. „To nepůjde, protože my jsme jeho tým.“ vystoupila Flora z úkrytu za rohem. Nebyl to zrovna chytrý nápad. Zakuklenec kývl na své dva spojence a ty se k Floře rozeběhli. „Tak to tedy ne.“ řekl Dan a také vystoupil z úkrytu. Natáhl ruku jako by ukazoval, že mají zakuklenci zastavit. Z Danovy ruky jako by vylétla tlaková vlna. Oba zakuklenci odlétli pár metrů dozadu. Z úkrytu vystoupil i Matěj, natáhl ruku stejně jako Dan a z ruky mu vylétla ohnivá koule. Koule přepálila provazy a Yoso WA se uvolnil. Začal kopat své únosce. „Stáhněte se!“ zakřičel jeden zakuklenec naštvaně a seskočil ze střechy. Ostatní ho následovali. „Tak to tedy ne!“ naštvala se Flora a také natáhla ruku. Z dlaně jí vylétl šlahoun a omotal se okolo posledního zakuklence, který ještě nestihl seskočit ze střechy. Zakuklenec spadl. Yoso WA bouchl zakuklence do hlavy a ten omdlel.

„Páni. To bylo dobrý.“ obdivoval Dan Flořino počínání. Ta se jen začervenala. „Pomozte mi s ním.“ zavolal Yoso WA a snažil se odtáhnout zakuklence směrem ke dveřím.

Když zakuklence odtáhli do klece v hale všichni se svalili do křesel. Chvilku jen unaveně oddychovali pak se ,ale začali vyptávat. „Co je vlastně zač?“ „Člen Temné strany.“ odpověděl Yoso WA. „Támhle v knihovně je o nich knížka.“ Nikomu se pro knihu nechtělo, Dan však nakonec vstal a došel ke knihovničce. Na poličce bylo několik knih. Mezi nimi byla i kniha Historie a současnost Temné strany. „To je ona?“zeptal se Dan a zamával knihou. „Jo. Přines jí prosím tě sem. Děkuji“ řekl Yoso WA.

Dan knihu položil na stolek a opět si sedl do křesla. Yoso WA začal knihou listovat. Zastavil se na jedné ze stran a šoupl knihu doprostřed stolu. Ostatní se naklonili, aby do ní viděli. „Temná strana je…“ Ze čtení knihy je vytrhla rána. „Pusťte mě ven! Pusťte mě ven povídám“ křičel zajatec z klece. „Co jsi zač? Já vím, že jsi člen Temné strany, ale jak se jmenuješ a proč jste nám chtěli unést mistra?“ ptal se Dan. „To já vám nemůžu říct.“ vykrucoval se zajatec. „To ale budeš muset.“ řekl Dan a pomalu postupoval ke kleci. Zajatec natáhl ruku a zakřičel: „Stop! Ještě krok a udělám to.“ „Co jako uděláš?“ zasmál se Dan a udělal krok dopředu. Ze zajatcovy dlaně vylétla černá koule a zasáhla Danovo pravé rameno. Jeho pravá ruka pomalu začala černat jako by mu jí někdo postupně natíral černou barvou. „Co je to?“ zeptal se Dan a chytil se za ruku. Ruka ho nebolela pouze mu v ní podivně brnělo. „To nic. To za chvilku zmizí. V téhle situaci ti to nijak nemůže ublížit. Pouze tu ruku chvilku nebudeš moct používat ke kouzlení.“ vysvětlil mu Yoso WA.

Dan naštvaně natáhl levou ruku a sevřel dlaň v pěst. Zajatcova kukla odlétla k zadní stěně klece a týmu se odkryl pohled na jeho tvář. Zajatec už nevypadal tak tajemně jako před tím. Byl to chlapec o něco starší než členové týmu. I když si chlapec snažil tvář zakrýt bylo už pozdě. Všichni viděli jeho obličej a docela si ho i pamatovali, takže by ho spolu jistě dokázali namalovat. Když chtěl Dan pokračovat ve výslechu, zajatec náhle vytáhl z kapsy malou kuličku a prudce s ní hodil o zem. Klec i její nejbližší okolí rychle vyplnil bílý neprůhledný kouř. Zajatec rychle vytáhl z kapsy multifunkční nůž a otevřel pilku. Za chvilku už byly odřezané tři tyče klece a zajatec stál venku. Ještě než se kouř stačil rozplynout sebral ze země kuklu a oblékl si jí. Pak sebral jednu z uřízlích tyčí připraven se bránit.

Když se kouř rozplynul všichni čekali, že zajatec už bude pryč. On však před nimi stál s tyčí z klece v ruce. I tým zaujal bojové postavení a Yoso WA ustoupil stranou. Dan si levou rukou přivolal druhou tyč a vrhl se na zajatce. Cinkání kovu se rozléhalo halou. I přes to, že Dan nikdy nechodil na žádné bojové umění dokázal se celkem obstojně bránit. Zajatec cítil, že proti přesile nemá moc šancí a tak Danovi při jeho útoku hodil tyč pod nohy. Dan zakopl a spadl na zem. Zajatec se ihned dal na útěk. U dveří haly ho však čekalo překvapení. Stál tam totiž Yoso WA a nechtěl ho pustit ven. Ostatní k zajatci rychle doběhli a obklíčili ho. Matěj rychlým pohybem ruky propálil zajatci kapsy a z nich se mu vysypali další kuličky a multifunkční nůž. Matěj všechny věci rychle sebral, dal si je do kapes a zkroutil zajatci ruce za zády. „Au!“ vykřikl zajatec. „Dobře. Vzdávám se. Pusť mi ruce.“ Matěj pobídl Floru a ta k zajatci přišla a šlahouny mu svázala ruce. Matěj pak zajatce odvedl do druhé klece, která v hale byla.

„A teď mluv!“ řekl Dan. „Co chceš slyšet?“ odsekl zajatec. „Ty to moc dobře víš. Tvoje jméno, funkce a proč jste nám chtěli unést mistra.“ řekl Dan. „Já vám to ale nemůžu říct. Pochop to.“ odsekl zajatec. „A ty zase konečně pochop, že budeš muset!“ Dan už byl vážně naštvaný. Ostatní členové týmu na něj trochu nechápavě koukali. „Necháme si ho tady do zítřka. Třeba se mu pak rozmotá jazyk. Stejně už je pozdě.“ Matěj chtěl dnešní den zakončit. Ručičky na hodinkách by vám ukazovaly šest hodin a pět minut. „Mistře, ohlídáte ho?“ zeptal se pro jistotu Dan. „Nemusíš se bát. Zítra ho najdete na stejném místě jako je dnes.“ usmál se Yoso WA. Tým se tedy naposled podíval na zajatce, vzal si své věci a odešel.

Příště si přečtěte překvapivé rozuzlení. Jak to dopadne se zajatcem? Bude další den v kleci?

Díl 6. – Překvapení

Dan se ráno umyl a nasnídal. „Ty dneska nejdeš do školy?“ zeptala se Dana jeho máma. „Ne. Dneska se jde na bowling a učitelka říkala, že kdo nechce ten jít nemusí.“ odpověděl jí Dan. Pak se zvedl od stolu, dal do dřezu talíř a hrnek a šel se obléknout. „Přijdu někdy odpoledne nebo večer. Ahoj.“ S těmito slovy vyšel Dan ven a zavřel za sebou dveře. Cesta mu ubíhala velice rychle a za chvilku už stál u skladiště. Rychle vylezl na zeď a přeskočil na další. Stejnou cestou jako minule se dostal na střechu s dírou. „Budu si muset říct o klíče od hlavních dveří a taky budu muset opravit tu díru.“ řekl si Dan pro sebe. Pak odemkl dveře, vstoupil dovnitř a zase je zamkl.

Dole v hale už byl Yoso WA, Flora a Lucie. „Ahoj. Kde je Matěj?“ pozdravil a zeptal se Dan. „Ahoj. Čekáme na něj. Měl by teď někdy dorazit.“ řekla mu Lucie. V tu chvíli slyšeli bouchnutí hlavních dveří. „Ahoj všichni. Koukám, že jdu poslední.“ pozdravil je Matěj. „Tak, kde je náš zajatec.“ řekl Dan a pohlédl směrem ke kleci. Jejich zajatec tam stále byl. „Nebyli s ním v noci nějaké problémy?“ zeptal se Dan. „Ne.“ řekl Yoso WA s lehkým úsměvem.

Tým zaslechl další bouchnutí dveří. „To je co?“ zeptal se Matěj. Do haly vstoupili stejní zakuklenci, kteří včera chtěli unést mistra Yoso WA. Tým zaujal bojové postavení. „Myslím si, že to nebude nutné.“ řekl Yoso WA. Tým na něj nechápavě a nedůvěřivě pohlédl. Když zakuklenci došli až k nim, uklonili se, jako se to dělá před zápasy v bojových uměních. A pak si všichni před týmem sundali kukly.

„No jasně. Už je mi to všechno jasné. To bylo dobré mistře. Fakt dobré. Tím jste nás perfektně dostal.“ zasmál se Matěj. Už chápal, co se předchozí den stalo. Ostatní však nechápali nic. Nechápali, proč před nimi stojí členové Temné strany bez kukel, což by za normálních okolností nebylo zrovna bezpečné. „Mohl by mi to někdo vysvětlit?“ řekla Flora. „Některé z těchto lidí už jsem viděl, ještě než se do týmu dostala Lucie. Tihle lidé sem chodili a trénovali se mnou.“ řekl Matěj. „To pořád nevysvětluje, co tady dělají a co tady dělali včera.“ řekl Dan stále nechápavě. „Asi bys na to přišel, kdybych ti dal více času.“ ujal se slova Yoso WA. „To včera byl totiž trénink. Tihle lidé jsou mí známý a já jsem je poprosil, zda by se nemohli převléknout za členy Temné strany a pokusit se mě unést. Čekal jsem, jak zareagujete.“ „Aha. Tak to už potom také chápu. No a jak jsme uspěli?“ zeptal se Dan. „Až na pár chyb jste si vedli dobře. Dokonce se vám povedlo chytit zajatce. No možná by vám utekl, kdybych ho včera nezastavil, ale už to, že jsem ho chytili na střeše se cení.“ zhodnotil Yoso WA. „To máte pravdu, to se Floře opravdu povedlo.“ řekl Dan a usmál se na Floru. Ta se zase začervenala. „Ale ty jsi byl také dobrý. S tou tyčí tady a tak.“ řekla Flora nesměle.

„Včera jste si vedli obstojně, ale pořád se máte co učit.“ řekl Yoso WA. „Odkud vlastně znáte ty lidi?“ zeptal se Dan. „Tihle čtyři, to jsou bývalí členové týmu.“ ukazoval mistr. Ukázal na dva muže a dvě ženy. „Páni. To jsem velice poctěn, že vás poznávám.“ řekl Dan. „No a ten zbytek jsou vesměs lidé, kteří se do týmu nedostali, ale chtěli zůstat.“ dodal Yoso WA. „A já myslela, že jsme jako tým jenom čtyři.“ řekla Lucie. „Potřebujete přeci nějaké spojence.“ usmál se jeden z mužů. „Dobře. Konec otálení, přejdeme k tréninku. Lidé, které tu vidíte jsou tu aby vám s tréninkem pomohli. Připravili jsme pro vás speciální tréninkový program.“ řekl Yoso WA. Yoso WA po té ve stručnosti týmu vysvětlil, co je čeká. Každého člena týmu si vzal na starost jeden bývalý člen týmu. Ten, který ovládal stejný živel jako on. Potom byli členové týmu odvedeni do různých místností ve skladištním komplexu. Dana dostal na starost Tomáš.

Tomáš odvedl Dana do menší haly, ve které bylo několik dřevěných různě vysokých sloupů. Pak Dana pobídl, aby na jeden z nich vylezl. Dan opatrně vylezl na jeden z menších sloupů a postavil se na něj. Chvilku mu trvalo, než získal rovnováhu, ale za chvilku už stál jako přibitý. „Jenom na tom sloupu stát to by bylo moc jednoduchý. Proto ti to trochu ztížíme.“ řekl Tomáš a zavolal si pomocníky. Tomáš a tři pomocníci se postavili každý k jedné stěně haly a z malých stolečků si vzali vrhací hvězdice. „To nemyslíte vážně, že ne?“ zeptal se Dan na půl se strachem a na půl z legrace. Tomáš hodil jednu hvězdici a ta se zasekla do sloupu, na kterém Dan stál kousek pod jeho okrajem. „Jistě, že to myslíme vážně.“ zasmál se Tomáš a hodil další hvězdici. Dan se opatrně otočil a hvězdice ho minula. Tomáš s pomocníky začali házet hvězdice rychleji a rychleji. Dan nejprve stál jenom na prvním sloupu, ale pak mu to připadalo málo a začal využívat všechny. Přeskakoval z jednoho na druhý a vyhýbal se hvězdicím. Jedna ho málem zasáhla, ale naštěstí mu jenom roztrhla rukáv. „Dobře. To už by mohlo stačit.“ řekl na konec Tomáš a odložil zbytek hvězdic na stolek. Dan zůstal stát na jednom ze sloupů a hlasitě oddychoval. „Pojď dolů a odpočiň si.“ Dan pomalu seskákal po sloupech až na zem a sedl si na jeden ze stolků. „To už je konec?“ zeptal se Dan a pořád hlasitě oddychoval. „Uvidíš.“ mrkl na něj Tomáš.

Mezitím Matěje vedl jeden z mužů do jiné části skladištního komplexu. „Já jsem Petr a tvůj mistr mě požádal, abych ti dneska pomohl s tréninkem.“ představil se muž, když dorazili na místo. Petr s Matějem stály ve dveřích do jedné z místností. Kromě úzkého pruhu podlahy podél stěn byla podlaha snížena asi o třicet centimetrů čímž tvořila jakýsi „bazének“. Naproti dveřím na úzkém pruhu podlahy stál dřevěný stojan s několika tréninkovými meči. Petr s Matějem ustoupili stranou od dveří, aby do místnosti mohli stoupit ostatní muži. Každý z mužů nesl dva plechové kýble s nějakou černou hmotou. Matěj si všiml, že mezi hmotou v kýblech občas probliklo něco červeného. Muži si stoupil podél „bazénku“ a vysypali do něj obsah kýblů. Až teď si Matěj uvědomil co je ta černá hmota. „Neboj se. To zvládneš.“ uklidňoval ho Petr. Matějův pohled stále směřoval ke snížené podlaze místnosti, která však nyní byla pokryta žhavým uhlím. Petr si sundal boty a poprosil o to samé i Matěje. Pak obešel po pruhu podlahy „bazének“ z druhé strany, vzal ze stojanu dva meče a opatrně vkročil na uhlí. Tam pak začal opatrně přešlapovat. „Tak pojď. Je to v pohodě.“ přesvědčoval Petr Matěje. Matěj opatrně vstoupil na uhlí a začal přešlapovat jako Petr. Petr mu opatrně hodil jeden z mečů a zajal bojové postavení. Matěj už pochopil, co se od něj očekává a tak, hned jak chytil meč, se rozběhl proti Petrovi. Petr s Matějem šermovali a přitom poskakovali na uhlících. Když Petr uznal, že už to stačilo, vyskočil na pruh podlahy a uložil meč do stojanu. Matěj ještě chvilku stál na uhlících a užíval si to. Pak ale i on vyskočil na pruh podlahy a uklidil meč. „Bylo to super. Z počátku jsem se bál, ale pak to byla legrace.“ zasmál se Matěj.

I našim dívkám se dostalo tréninku. Lucii si na starost vzala Lenka. Odvedla jí do jedné ze skladištních budov, ve které byl bazén. „Páni. Bazén ve skladišti?“ divila se Lucie. „Ano. A to ještě není všechno. Celý tenhle komplex budov bude sloužit k vašemu tréninku. Překvapení, že? Já to také z počátku netušila.“ vysvětlovala jí Lenka. „Ale teď už k tréninku. K tvému dnešnímu tréninku poslouží tento bazén.“ „Ale já si nevzala plavky.“ zasmála se Lucie. „Plavky doufám nebudeš potřebovat.“ uklidnila jí Lenka s úsměvem. Pak si zula boty a vstoupila na hladinu. Voda jakoby pod jejími chodily mrzla. Lucie se také zula a opatrně, nedůvěřivě vkročila na hladinu. „Je to jednoduché. Ani se moc nemusíš soustředit. Stačí jen, když budeš věřit, že tě ta hladina udrží.“ vysvětlila jí Lenka. Lucie vstoupila na hladinu i druhou nohou a už se zde opatrně procházela. Lenka po hladině chodila jako normálně po zemi. Vůbec se nebála a vypadalo to, že se ani nesoustředí. „Jen pojď ke mně.“ usmála se na Lucii. Lucie opatrně došla k Lence a ta jí dala dýku. Sama také jednu měla. Pak se Lenka snažila Lucii bodnout, ale Lucie to vykryla čepelí své dýky. I Lucii za chvilku přestala myslet na to, že se prochází po vodní hladině a začala opětovat Lenčiny útoky. Po nějaké době Lenka ukončila trénink a vstoupila na pevnou zem ven z bazénu. Lucie jí následovala, podala jí ruku a vrátila jí dýku. „Díky za trénink.“ poděkovala Lence.


I Floru čekal trénink. Na starost jí měla Míša. Míša Floru odvedla do jednoho menšího skladiště, které bylo předěláno na skleník. „Tady bude probíhat tvůj trénink.“ řekla jí, vytáhla z kapsy malou lahvičku a její obsah vylila do jednoho z velkých květináčů. Rostlina, která měla v tomto květináči své kořeny začala náhle rychle růst. Z počátku docela hezké květiny se vyklubalo nebezpečné monstrum, jehož šlahouny s trny se sápaly po Floře. Míša se zatím schovala na bezpečné místo. Flora začala před šlahouny utíkat. Dařilo se jí to jenom do chvíle, než Míša nalila obsah další lahvičky do dalšího květináče. Šlahouny z tohoto květináče chytly Floru za pravou ruku a nechtěli jí pustit. Flora se snažila vykroutit, ale nedařilo se jí to. Pak jí ale něco napadlo. „Můžu při tomhle tréninku použít kouzla?“ zavolala na Míšu. „Jasně. Proč ne? Já na začátku neurčovala žádná pravidla.“ odpověděla Míša. Flora tedy natáhla levou ruku a dala ukazováček a prostředníček k sobě jako by z prstů dělala pistoly. Z těchto dvou prstů se jí vysunul velký ostrý trn. Flora trnem přesekala šlahouny, které jí držely za ruku a pak i šlahouny co se jí stihly omotat okolo nohou. Ještě chvilku nechala Míša Floru utíkat před rostlinami, ale pak vběhla mezi ně a všechny je postříkala rozprašovačem. Rostliny se rychle stáhly a vrátili se do své původní velikosti a podoby. „Páni. To byl ale trénink. Díky moc.“ řekla Flora a zasunula trn zpět do prstů. „Nemáš zač. A chválím tě za ten nápad s tím trnem.“ řekla Míša.

Když skončil trénink všech čtyř, sešli se členové týmu zpět ve skladišti. Už tam na ně čekal mistr Yoso WA spolu se svými přáteli. Petr, Lenka, Tomáš a Míša přešli k mistrovi a rychle mu něco řekli. Mistr po té promluvil k týmu: „Teď se musíme o něčem poradit. Zatím máte volno, ale prosím nevzdalujte se z prostoru tohoto skladiště. Děkuji.“ Když mistr domluvil tým se přesunul ke stolu a svalil se do křesel. Pak si všichni povídali o svých trénincích a mistr se zatím radil s ostatními.

O čem se mistr a ostatní radili? Jak to bude probíhat dál?

Díl 7. – Nepřítel

Uběhlo asi dvacet minut než se mistr a ostatní vrátili zpět k týmu. „Dnešní trénink končí. Ale chtěl bych vás poprosit aby jste přišli zase zítra.“ řekl Yoso WA. Matěj, Lucie a Flora se chystali k odchodu, ale Dan je svojí otázkou zastavil. „Počkejte chvilku. Mám takovou malou otázku. Vy-“ Dan ukázal na Tomáše. „-jste pouze převlečení za členy Temné strany. Jak ale skuteční členové Temné strany vypadají? A co vlastně mají za schopnosti? “ Tomáše tahle otázka překvapila, ale rychle zareagoval: „Počkej chvilku. Hned jsem zpátky.“

Tomáš došel ke knihovničce a vyndal z ní knihu Historie a současnost Temné strany. Pak se i s knihou vrátil zpět ke stolu. Položil knihu na stůl a otevřel jí. Z knihy začal stoupat černý kouř, který se ztvaroval do tvaru zahalené postavy. „Takhle jste vypadali i vy při tom tréninku.“ řekl Dan. „To sice ano, ale jak si asi správně postřehl, Temná strana nejsou jenom lidé. Její členové jsou něco mezi lidmi a duchy. Začátečníci sice vypadají jako lidé, ale postupně se stávají spíše těmi duchy. Jejich mistři se dokážou rozplynout v kouř a zase spojit do hmotné podoby. Také se dokážou omezeně teleportovat.“ říkal Tomáš. Všechny schopnosti, které popisoval, předváděl kouřový model z knihy.

„Páni. To je zajímavé. A co jejich kouzla? Umí nějaká?“ zeptal se Dan. Tomáš tedy pokračoval v přednášce a v ukázkách: „Temná strana neovládá moc kouzel. Ovšem i to málo je nebezpečné až smrtelné. Jejich základním kouzlem je temná koule. Ta vás sice nezabije, ale v místě, které vám zasáhne, ztratíte na chvilku magickou moc. Takže když vás zasáhne do ruky tak jí nebudete moci použít na kouzlení.“ „Jak dlouhá je ta „chvilka“?“ zeptala se Lucie. „To je různé. Liší se to místem zásahu, počtem zásahů do toho místa, ale také úrovní člena, který kouli vyvolal.“ odpověděl Tomáš. „Zásah do jedné z částí těla vás neznehybní. Když vás však koule zasáhne do rukou, nohou, těla i hlavy budete zcela bezmocní a nebudete se moci hýbat ani kouzlit. A to je opravdu nebezpečné.“ pokračoval Tomáš. „Temná strana však ovládá i jiná kouzla, všechny jsou ovšem na stejném principu. Jejich nejnebezpečnějším kouzlem je spirálová koule. Tu ovšem můžou vyvolat jen nejsilnější z nich a k jejímu vyvolání je potřeba pět lidí. Tahle koule vás zabije s šancí asi 90%. Ty co jí vyvolali to, ovšem neuvěřitelně vyčerpá a tak jí většinou nepoužívají.“

„Děkuji za odpovědi. Můžu si tu knihu půjčit domů?“ řekl Dan. Tomáš se otočil na Yoso WA a ten souhlasil. „Klidně si jí půjči. Určitě se z ní dozvíš spoustu zajímavých informací.“ řekl Yoso WA. Dan si tedy knihu vzal a spolu s Florou, Lucií a Matějem odešel ze skladiště.

„Ty nejdeš s námi?“ zeptala se Lucie Dana. „Já bydlím tam a tudy je to nejrychlejší a nejkratší.“ odpověděl Dan. „Aha. Dobře tedy. Tak ahoj zítra.“ rozloučili se postupně všichni a vydali se svou cestou. „Ahoj.“ zavolal za nimi Dan a také se vydal svou cestou. Vešel na chodník, který vedl podél dálnice a zamířil domů, když v tom na něj někdo zavolal: „Dane! Dane, počkej na mě.“ Dan se otočil a viděl, jak k němu běží jeden z mistrových pomocníků. Měl na sobě zase oblečení, jako nosí členové Temné strany a měl i nasazenou masku přes obličej.

„Díky, že jsi na mě počkal. Mistr vám zapomněl dát tohle. To jsou komunikační náramky. Mohl by si natáhnout ruce před sebe a dát je k sobě?“ řekl muž Danovi. „Komunikační náramky? No dobře tedy.“ podivil se Dan, ale pak před sebe natáhl ruce a dal je k sobě. Muž mu rychle na zápěstí nasadil jakási pouta. „A mám tě! A teď půjdeš hezky se mnou!“ „Hej! Co to sakra? Pomoc!“ volal Dan a snažil se utéct. Muž ho ale pevně objal, zavázal mu pusu šátkem a už ho vedl směrem do lesa.

Další den dopoledne se Flora, Lucie i Matěj sešli ve skladišti jak to po nich Yoso WA a jeho pomocníci chtěli, ale Dan nedorazil. „Třeba má školu.“ řekla Lucie. „Nemyslím si. Je středa a v pátek se rozdává vysvědčení. To už se na školách většinou neučí. Tedy alespoň u nás ne.“ řekl Matěj. „Snad se mu něco nestalo.“ bála se Flora. Do skladiště vstoupil Yoso WA následován Petrem, Lenkou, Tomášem a Míšou. „Pěkné dopoledne. Dneska bych vás rád naučil něco užitečného, co vám mnohdy může zachránit život-“ volal už od dveří Yoso WA. „-ale kde je Dan?“ „Na to se také snažíme přijít mistře. Podle nás je ještě ve škole a snad tedy ještě dorazí.“ řekla Lucie.

„Dobře. Začneme tedy bez něj. To co bych vás chtěl naučit je tohle.“ řekl Yoso WA a luskl prsty. Tím lusknutím jako by ze svých prstů vykřesal jiskru, která ovšem nezhasla, ale vznášela se ve vzduchu. „To je záchranná jiskra. Její vyvolání vás nebude stát téměř žádnou energii, ale může vám pomoci. Stačí lusknout prsty a tahle jiskra už se o všechno postará sama. Nedokáže vás sice v nebezpečné situaci ochránit, na to slouží jiná kouzla, ale dokáže zaletět pro pomoc a dokáže jí informovat o vašem problému.“ vysvětloval Yoso WA. „Zkuste si to.“ Matěj, Lucie i Flora luskli prsty a všem se také objevila jiskra. Měla barvu jejich živlu. „To je super.“ „Paráda.“ chválili nové kouzlo Lucie s Matějem, ale Flora se neradovala.

„Co je s tebou?“ zeptal se jí Yoso WA. „Mám strach o Dana. Co když se s ním něco stalo? Nemá nám jak dát vědět když ještě tohle kouzlo neumí.“ bála se Flora. „A kde jste viděli Dana naposled?“ zeptal se Tomáš. „Tady před skladištěm. My tři šli spolu, ale on šel na druhou stranu.“ odpověděl Matěj. „Tak se tam pojďme podívat.“ navrhl Tomáš. Tomáš, Yoso WA a tým tedy vyšel před skladiště a zamířili na místo, kde naposledy viděli Dana.

„Podívejte, támhle!“ ukázala Lucie na úzkou cestu, která mířila k lesu. Na cestě ležela kniha. Flora k ní doběhla a zvedla jí ze země. „Ale ne! Tuhle knihu si včera Dan bral domů. Takže ho někdo unesl!“ „A já asi vím, kdo to byl.“ řekl Tomáš, když se Flora vracela s knihou. „Co nebo koho tím myslíš?“ zeptal se Matěj. Tomáš si vzal od Flory knihu a otevřel jí na jedné z dvoustran. Z knihy začal stoupat černý kouř, který se zformoval do tvaru postavy. „Aha. Je mi to jasné.“ řekl Matěj.
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Živly

Příspěvek od darknightlili »

Super příběh jen tak dál (Ccdn seš super ;) ;)
Valada06
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 545
Registrován: sob 04. pro 2010 11:41:23

Re: Živly

Příspěvek od Valada06 »

Tento Tvůj příběh se mi velice líbil a líbí, bylo by velice dobré ho dokončit, nebo vymyslet něco podobného. :)
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

Tak zkouším psát příběh od začátku takže se snad už brzy můžete těšit na první díl.
Uživatelský avatar
Lilly49221
Wood Rank 1
Wood Rank 1
Příspěvky: 792
Registrován: úte 27. dub 2010 18:47:36
Kontaktovat uživatele:

Re: Živly

Příspěvek od Lilly49221 »

Je to super
Určite pokračuj alebo vytvor nový ;)
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

Pořád přemýšlím jestli začít znovu psát "Živly" nebo jestli napsat příběh o takový trochu dábelský "PC hře".
Zamčeno