Operace:Osud

Projev svou tvořivost
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

7. Kapitola: Špatné zprávy
Dary se cítila celkem divně, když vedle ní při snídani seděla Berry. Připadala jí jako normální snobka s dlouhými, hnědými vlasy ve značkových hadříkách. A navíc po ní pořád tak pokukovala, jakoby jí chtěla něco udělat. Dary se proto raději otočila na Lili, která seděla naproti ní. Ta se na ni usmála: „Děje se něco?“ „Ne, jen…Nepřijde ti to téma divný?“ „Dary,“ Lili si z ošatky vzala kus chleba: „tobě to přijde divný nejspíš jen proto, že je to Operace: Blackout. Kdyby to byla třeba Prehistoric party, tak nic neřekneš.“ „To ne. Ale…Chuck je přece taky agent. Tak-“ „Dary, Chuck ví, že tohle téma dokáže být i zábavný, když to vezmeš z dobrýho konce. Tak to už můžeš pochopit i ty, ne?“ Dary protočila očima: „Dospělácký řeči. To já nenávidím.“ Lili zatřásla hlavou: „Typický děcko.“
Susan sledovala jednoho kluka z klučičího oddílu. Přišel jí povědomý. Najednou ten kluk otočil směr a mířil k jejich srubu. Susan zpanikařila. Kluk se opřel o zábradlí jejich verandy: „Čau. Je Dary uvnitř?“ „Ne. Šla se napít…“ vypustila ze sebe Susan. Jeho pohled jí hypnotizoval. Kluk se na ní usmál: „Já se vlastně ještě nepředstavil. Jsem René Frezz.“ „Susan Zudre.“ „Těší mě.“ Susan se na chvíli zadívala do jeho očí. A všimla si světle modrého pruhu kolem jeho zorniček. A v tu chvíli jí málem přestalo bít srdce. Ale ovládla to: „Jo…Mě taky.“
Jessica s Piper a Wimi smutně sledovaly Chucka, jak se snaží neúspěšně potlačit pláč. Po chvíli už to nevydržel, praštil pěstí do stolu a z očí mu vyhrkly teplé slzy. Wimi sklonila hlavu. Chuck začal naplno brečet: „Proč?! Kterej…blbec jí tohle udělal?!! Wimi se pokusila nějak zlehčit situaci: „Tati, bude v pořádku. Jestli jede do IceCubu, tak tam jí určitě nenechají na holičkách.“ Chuck se na ni se zaslzenýma očima podíval: „Wimerai,“ oslovil svou dceru jejím celým jménem: „tohle se jen tak nevyřeší. Ségra nemůže mluvit, a kdo ví, jestli vůbec bude ještě chodit!“ Po chvíli se otočil na Piper: „Řekni Michaelovi, co se stalo. Ať na sebe vezme nástup a táborovou hru. Já pojedu do IceCubu. Za ségrou.“ Piper jen přikývla. „Chucku,“ Jessica se zvedla ze sedačky: „Co když se někdo zeptá, kam jsi jel?“ Chuck si otřel slzy z tváře a odklonil se od stolu: „Pravdu říkejte jen vedoucím a 6. a 5. oddílu. Jinak nikomu.“ Jessica taky přikývla. Chuck se podíval z okna: „Jestli se něco stane, tak volejte. Ale jinak ne.“
„Hele, Dary, proč máš takovej ten fialovej pruh kolem očí?“ Dary se zaraženě otočila na Berry: „A proč to chceš vědět?“ „No tak mě to zajímá! Tak řekneš mi to nebo ne?“ Dary si povzdechla: „Když ti to řeknu, tak co uděláš?“ „No co asi!“ Dary se na Berry sarkasticky usmála: „Jsem člověk, Berry.“ Berry udělala přesně to, co Dary očekávala: Vytřeštila oči: „Cože?!! Ty jsi člověk?! A co tu teda děláš?!“ „Co myslíš, jsem tu na táboře, ty chytrá.“ Berry na ní vrhla takový hodně nenávistný pohled: „Myslím co děláš na Clubu Penguin?! Měla bys být na Zemi v nějaký tý vaší zemi…Nevím jak se jmenuje. Co se cpete sem?!!“ Dary se na ní jen zaraženě dívala: „Co si jako myslíš, že si něco víc než my? Hele, ještě jednou řekneš, že sem nepatříme, a já ti ukážu, co MY dokážeme.“ Nakonec do ní Dary lehce strčila. Ale asi ne tak lehce, protože Berry se svalila na zem. Dary jen protočila očima a vyběhla směrem k jejich srubu. Najednou do někoho narazila a spadla na zem. Koukla nad sebe a spatřila Michaela: „Dary! Jsi v pohodě?“ „J-jo. Promiň. Nekoukala jsem na cestu.“ Michael jí podal křídlo. Dary se ho s úsměvem chytila a nechala se zvednout: „Zrovna jsem se tě chtěla jít zeptat, kde je Chuck? Potřebovala bych se ho na něco zeptat.“ Michael zesmutněl: „Dary, ty bys to měla vědět.“ „Co?“ Dary se otočila a viděla za sebou Kima, Lili, Dot, Mv100 a JetPack Guye. Michael polkl: „Chuck odjel do IceCubu. Za S-Kay.“ „Co by S-Kay dělala v- Tak počkat…S-Kay by do IceCubu jela jedině, kdyby-“ „Co se stalo, Michaele?“ přerušila Kimův monolog Dot. Michael vzdychl: „S-Kay…Někdo jí dneska ráno srazil autem. Je v IceCubský nemocnici a může se stát, že už nikdy nebude chodit.“ Michael se podíval na zděšené tváře všech, co ho poslouchali: „To snad ne! S-Kay přece nemůže skončit na vozíčku!! To by jí zabilo!“ Michael přikývl. Dary si s ostatními vyměnila tázavé, zdrcené a vyděšené pohledy: „Michaele, kdy se Chuck vrátí?“ „To já nevím. Celotáborovku budete dělat se mnou.“
„Pane, sem nemůžete. Toto je jen pro příbuzné zde hospitalizovaných.“ „Mám tu sestru.“ Doktorka se na Chucka zamyšleně podívala: „Jak se jmenuje vaše sestra?“ „S-Kay Denli.“ Doktorka se podívala do bloku: „Denli, Denli…A, tady je! S-Kay Denli. 22 let. Srážka s autem. Měla bych se vám představit, jsem doktorka Carlenová.“ „Chuck Denli.“ Podal jí křídlo Chuck. „Dobře, pojďte za mnou.“ Chuck ji následoval: „Co je tedy mojí sestře?“ Doktorka Carlenová se na něj podívala: „Vaše sestra utrpěla vážnou frakturu obou noh, slabý otřes mozku. Měla následky posttraumatického syndromu, když jsme vám volaly, proto nejspíše nemohla mluvit. Na sále jsme se jí pokoušeli opravit všechna zranění, ale bojíme se, že by mohla mít následky.“ Chuck nechápavě zavrtěl hlavou: „Jak to myslíte?“ „Vaše sestra by možná už nikdy nemohla chodit. Ale to je extrém. V nejlepším případě by jen asi měsíc chodila o berlích, na rehabilitace a potom by už byla v pořádku.“ „A co ten, co jí srazil?“ „Promiňte, ale to už není v mé pravomoci. To se budete muset zeptat agentů, kteří to vyšetřují. Jste vůbec agent?“ „Ano, jsem.“ Doktorka Carlenová se zastavila před dveřmi pokoje 5. Otevřela je a Chuck spatřil svojí sestru. Málem se znovu rozbrečel. Doktorka mu pokývla hlavou. Chuck si sedl vedle S-Kay a lehce jí stiskl levé křídlo. S-Kay náhle otevřela oči. Obrátila svůj zrak na Chucka: „Brácha…Ty jsi přijel…“ „Jo. Neboj S-Kay, všechno bude v pořádku, slibuju ti to.“ Její oči byly skelné, Chuck se v nich viděl. „S-Kay, víš, kdo tě srazil?“ S-Kay pomalu zavrtěla hlavou: „Ne…A-ale…Chucku…Že ještě…bu-budu moct chodit?“ Chuck se podíval na doktorku Carlenovou. Ta jen pokrčila rameny. Chuck se na S-Kay usmál: „Všechno bude v pořádku. Určitě se ještě postavíš na parket.“ S-Kay zavřela oči a s úsměvem na rtech usnula. Chuck jí ještě chvíli mnul křídlo, ale pak vstal a podíval se na doktorku: „Že jsem jí říkal pravdu?“ Carlenová sklopila hlavu: „To ještě vůbec není jisté…“
Ten den večer se nic moc nedělo. Mv100 seděl na verandě a bylo mu dost mizerně. A netýkalo se to jen S-Kay. Zase začal vzpomínat na Lucy. Jak tu byli spolu. Podíval se na holčičí verandu a spatřil tam Susan. Vypadala jako normální agentka, která si jen vyjela na tábor. Ale Mv100 v ní viděl něco víc. Něco zvláštního. A kluci z chaty mu to jen potvrzovali. Susan se na něj podívala. Usmála se: „Ahoj.“ „Ahoj…Co, že nejsi s holkama na hřišti?“ „Nechtělo se mi hrát zrovna volejbal, takže mi Jessy dovolila, abych tu zůstala.“ Mv100 se taky usmál: „No…vím, že je to blbá otázka, ale…Mohl bych k vám na verandu?“ „Jasně!“ Mv100 se za chvíli opíral o zábradlí na holčičí verandě. Susan se zvedla a stoupla si vedle něj: „Je to tu celkem prima, ne?“ „Jo, ale má to svý mouchy.“ Susan se na něj zaraženě podívala: „A jaký?“ „Dřív jsem sem jezdil s jednou moc milou holkou…Jmenovala se Lucy Aires.“ „Jak to, že tu teď není? Nejezdí sem?“ Mv100 na chvíli zavřel oči: „Ona…Před čtyřmi roky jí srazilo auto…A ona pak umřela…“ Susan ho chytila za rameno: „To je mi moc líto, Mv100. Ale…takový je osud.“ „Jo. To vím…Osud mi už připravil pár pořádných překvapení.“ „Mě taky.“ Mv100 se Susan podíval do očí. Zahlédl v nich jantarovou barvu: „Máš takový zvláštní oči. Podobný, jako má Dary.“ „A co by to mělo znamenat.“ Mv100 se pousmál: „No, Dary je člověk a má fialové oči.“ „Aha…Ale to se ti určitě jen něco zdá.“ Usmála se Susan. Mv100 se podíval směrem k hřišti. Holky nejspíše pomalu dohrávaly, proto byl nejvyšší čas se pakovat. Naposledy se podíval na Susan: „Tak já už budu muset jít.“ Susan se začervenala: „Jo. Tak čau.“
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

8. Kapitola: Cíl
Chuck se opřel o zábradlí. Kolem něj se prohnalo pár malých kluků, na které už čekal Medík, aby šli na snídani. Chuck si všiml, že směrem k němu jde Lili z 6. oddílu. Chuck si jí nevšímal až do doby, než si stoupla vedle něj: „Chucku…Mám se tě zeptat na S-Kay.“ „A kdo to chce vědět?“ Lili se mu koukla do očí: „Dary. A ostatní.“ Chuck vzdychl: „Nevypadá to vůbec dobře. Zlomil jí obě nohy a má otřes mozku. Já…mám o ní strach.“ „Chucku,“ Lili se neovládla a objala ho kolem ramen. Chuck kupodivu neprotestoval: „Lili, co tu vlastně děláš? Vždyť ti je dvacet šest.“ Lili se na něj usmála: „Chtěla jsem tu být, ale už je to asi naposledy…“
Susan stála naproti Berry. V chatce byla jen ona. Berry zkřížila křídla na prsou: „Tak co, Susan? Řekneš mi to, nebo ne?“ Susan se rozhlédla po chatě. Jakmile se ostatní holky šly napít, tak dovnitř vtrhla Berry. Židlí nějak zablokovala dveře, takže nešly otevřít. Susan se otočila na Berry: „Co bych ti měla říct?“ „Co asi, pravdu! Tak seš jiná, nebo ne?!“ „Jak jako jiná?“ Na verandě se ozvaly hlasy. Susan se lehce usmála: „Je pozdě, Berry. Holky už jsou tady.“ Berry se zachechtala: „To mi ale vůbec nevadí.“ Dveře se najednou otevřely s takovou ránou, že ta židle odlétla pryč. Dovnitř vtrhla Dary, a jakmile zahlédla Berry, zavrčela: „Co tu děláš?! Tohle je naše chata!“ „Jako bych to nevěděla! Ale Susan by my měla něco říct.“ Susan se střídavě dívala na Dary a na Berry: „A co bych ti měla říct?“ Berry zakročila: „To, že jsi člověk!!“ Dary se zarazila: „Susan…Je to pravda?“ „NE!! Já…Já jsem něco horšího než člověk!!“ To uzemnilo i Berry. „Cože?“ Všechny se otočily ke dveřím a uviděly tam Reného a Mv100. Susan se v očích objevily slzy: „Berry, vypadni.“ „No tak to ne!!“ Dary ale razantně zakročila. Vzala Berry za křídlo a vší silou jí vyhodila z chatky. Kluky nahnala dovnitř a zavřela za sebou dveře: „Susan,“ otočila se na ni: „Co se teda děje?“ Susan se podívala na Reného: „Já…“ Susan zavřela oči. Najednou to začalo kolem ní zářit. Dary, Mv100 a René si zakryli oči. A když je pak otevřeli…
Susan už nebyla tučňák. Místo ní tam stála medvědice. Lední. René vytřeštil oči: „Panebože…Já…To jsi…Susan?“ Susan sklopila hlavu: „Brácha…Já ti to chtěla říct!! Ale…“ Susan se podívala na Dary. Ta na ni jen zírala. Susan sklopila hlavu: „Dary, kdybych byla člověk, tak bys to určitě poznala.“ „No, to jo. A nemohla jsem teda přijít na to, co je horší než člověk.“ René chytil Susan za ruku. V očích se mu zaleskla jiskra štěstí. Náhle jí vší silou objal. Byla menší než on, což bylo v její podobě ledního medvěda trochu divné. Dary viděla, jak se Renému v očích objevily slzy. Slzy štěstí. „Susan…Já už si myslel, že jsi mrtvá!! Co se stalo?“ Susan se mu podívala do očí: „Utekla jsem od něj. Žiju ve Snow Townu, mám tam adoptivní rodiče. A teď, když jsem tě našla…Můžeme zase žít společně, s mámou!“ „Susan,“ René sklonil hlavu: „Naše máma…“ „Co? Co je s ní?!“ René se jí podíval do očí: „Naše máma je mrtvá…“ Susan leknutím zacouvala a vytřeštila oči: „J-jak to?! Vždyť-“ „Zabil jí Herbert. Jen kvůli tomu, aby mě přetáhl na svou stranu! Úplně zbytečně…“
Agent F se bezmyšlenkovitě díval z okna. Mraky, které mu bránily ve výhledu, se rozplynuly a F rozpoznal tábor. Chaty, hlavní budovy, bazén. CP Trackers se dostali k cíli. Agent F se otočil na svou spoluzajatkyni. Dafné mlčky seděla v rohu a žmoulala pramen vlasů. Až po chvíli zaregistrovala, že na ní F hledí: „Čo?“ „Nic. Jen mi je jasný, že se CP Trackers nejspíše sekli. Kvůli tobě bych přece nic nevykecal. Ano, možná mi na tobě záleží, protože seš mladá a nejsi odtud a…Prostě nechci, aby se ti něco stalo.“ Dafné se začervenala: „Keď si mi povedal, ako ťa CP Trackers unesli…Je mi to ľuto.“ F se usmál: „Nemusí. Byla to moje chyba. Chtěl bych jí napravit, ale…nemůžu. Tak dlouho by přece normální tučňák nemohl přežít!“ „Tak čo ťa drží pri životě?“ F vzdychl: „Ona…žila s mým nejlepším přítelem. A potom…Mě unesli.“ „Jako sa menovala?“ F se podíval z okna: „Lili Leaveres. Ona-“ Agenta F přerušil Hank Mandeik, který rozrazil dveře, které praštily o stěnu: „Máte se na co těšit, brzy budete mít spoluvězně.“ Dafné to zarazilo: „Vy chcete uvezniť všetkých, čo sú tam dole?“ Hank se zašklebil: „Jo! Takže čekejte, že by k vám mohli přijít některý agenti z ostrova.“ Dafné zjistila, že Agentu F z tváře vyprchala všechna barva: „Cože? To snad ne!“ Hank se usmál: „No, jsou tady, takže proč nevyužít příležitost a všechny je pobít?“ „Vy nejste tučňáci. Vy jste zrůdy, nic jinýho!“ Hank jen vzdychl: „Kdyby ses nechal zabít už před dvěma lety, tak bys teď tím nemusel zamořovat vzduch. Stejně to říkáš úplně zbytečně, nic to nezmění. Jo, vlastně kvůli tlachání s tebou tu nejsem. Přišel jsem si tady pro Dafné.“ „Prečo?!“ „Na posezení. Probereme pár věcí a pak se budeš moct vrátit sem.“ Dafné vstala. Ale než stačila něco říct, Hank jí popadl za křídlo. A najednou Dafné projel celým tělem slabý elektrický šok. S výdechem se svezla na zem. Hank se s úsměvem podíval na šokovaného agenta F: „Co?“ F mlčel. Hank se ušklíbl, načež vzal Dafné do náruče a opustil s ní celu. Samozřejmě za sebou pořádně práskl dveřmi.
„Dadz, neboj sa. Všetko bude v poriadku. Nikto nemusí vedieť, že sme…iní…“ Dafné otevřela oči. Jen sen, Patrik nikde nebyl. Byla připoutaná ke stěně. Křídla měla podél těla, držela jí velká kovová obruč. Nemohla se hýbat. Naproti ní stál ten tučňák…Mark Freiman. Vedle něj seděla na židli Zoe. V křídlech držela-Dafniinu kabelku. Dafné nic neřekla. Zoe vytáhla pár papírů. Začala si je prohlížet, ale po chvíli je odhodila, protože do vyslýchací místnosti vešli Hank a Herbert s Klutzym na rameni. Herbert se na Dafné usmál: „Takže jak si žijete, na Slovensku?“ „Herberte,“ zarazil ho Hank: „o tomhle se snad teď bavit nebudeme. Jsme tu přece od toho, abychom si s Dafné přátelsky popovídali.“ Dafné se pokusila nějak pohnout, ale samozřejmě to nevyšlo: „Toto má být priatělské posedzenie? Si normálný?“ „Jsem. Takže být tebou, tak nám laskavě řekni, co jsi dělala u naší základny. Když nám to řekneš, tak se ti nic nestane.“ Dafné znejistěla: „Já tam nič nerobila! Len som sa portovala na český server. Nič viac! Nič neviem!“ Hank zavrčel: „Neštvi nás, Slovenko! My přesně víme, cos tam dělala! Seš EPF agentka, co chceš víc?! To je hlavní důvod, proč jsi tady! Tady EPF agenti nemaj co dělat!!“ Dafné nahlas vypískla, když Hank ve vzteku vytáhl pistol a vystřelil. Zírala na dírku, kterou kulka vytvořila těsně vedle její hlavy. Se strachem se otočila na Hanka: „Prečo to robíte?! Prečo ma len nenecháte isť?! Ja nič neviem!!“ To už na Hanka bylo příliš. Zaťal křídlo v pěst a silně praštil Dafné do zobáku, pak do břicha. Ta nejprve vykřikla, hned na to se rozkašlala a vyplivla trochu krve. Sklonila hlavu. Jenže Hank jí vzal pod krkem a praštil jí hlavou o zeď. Dafné zasyčela bolestí. Hank jí ukázal nůž. Malý, nenápadný. A jak zjistila, tak taky ostrý. Hank vzal její levé křídlo a řízl jí do něj. Dafné vykřikla. Podívala se Hankovi do očí. Byly plné zášti, nenávisti a hněvu. A bolesti: „Abys věděla, jak to tady chodí.“ Hank jí pustil a otočil se k ní zády. Dafné spadla hlava zase dolů. Vlasy se jí lepily na tvář, kterou zčásti pokrývala krev. „Buď ráda, že nejsi z ostrova,“ oslovil jí Mark: „To bys byla ještě víc pošramocená. Zeptej se svýho spoluvězně. Ten by ti mohl vyprávět.“ Dafné zavřela oči. Doufala, že to vše je jen sen. Marně…
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

9. Kapitola: Mise: Obsaďte tábor
Půlka tábora byla pryč. Za tu dobu se moc věcí nestalo. Susan se seznámila s tím, co a jak udělal její otec. Lili společně s Dary po většinu času seděly na verandě a malovaly. Kluci pořád něco vyváděli a holky zase byly zalezlé v chatkách. Vše bylo v pořádku. A polovinu tábora měla oslavit diskotéka.
„Holky, mám si vyžehlit vlasy, nebo ne?“ „Susan,“ Lili si z police vzala světle modré tílko s nápisem „Rock all day“: „Ty si nic nedělej. Vem na sebe, co najdeš, ale jinak se nezkrášluj. Vypadáš dobře.“ Susan se začervenala: „Dík. Jen mě štve, že se mi změnila barva peří.“ Dary se usmála: „Mně se ta bílá líbí. No, lepší než růžová.“ „Nejspíš jo.“ Susan se vyklonila z okna. Na place už začínala hrát hudba. Susan se otočila na holky: „Co když si mě Berry najde, až budu někde sama?“ „Na to nemysli,“ usmála se na ni Emi: „Berry se tě ani nedotkne. A jestli jo, tak bude mít co dočinění s námi.“ Susan se usmála: „Díky holky. Ste zlatý.“
Diskotéka byla v plném proudu. Uprostřed placu se vytvořil velký kruh z tančících tučňáků. Jen troška jich seděla na lavičkách. René spolu s Mv100 stáli u zábradlí. Sledovali nejen diskotéku, ale i nebe: „Možná bych to měl nechat plavat. Lucy už se nevrátí.“ René se usmál: „Konečně říkáš něco, co má smysl. Co kdyby sis prostě…našel novou holku?“ Mv100 se zarazil: „C-Cože?! Ne, René, tohle je fakt blbej nápad.“ „Není. Hele, jsou to už čtyři roky. Neříkám, že bys měl na Lucy zapomenout úplně, ale…věř mi, pomohlo by ti to.“ Mv100 zavrtěl hlavou: „Kdepak. Já nemůžu. Ještě ne.“ René zívl: „Ok. Ale já musím jít trsat, nebo fakt usnu. Zdar.“ „Čau.“ Mv100 se podíval na Měsíc. Usmál se. Večery, které trávil na táboře s Lucy, jsou pryč. Ale budoucnost je stále před ním…
Herbert konečně v tlapách držel Dafniiny obrázky. Zoe se na ně jen letmo podívala a s jistotou řekla, že v nich nic zajímavého není. Ale tomu Herbert nevěřil. Zaujal ho třetí výkres, co mu přišel do rukou. Dafné tam byla s někým, kdo mu matně připomínal Dary. Ale jestli ho zaujal tenhle obrázek, tak ten další ho zvedl ze židle. Byla na něm Dafné, nějaký modrý tučňák s černými vlasy a-lední medvěd. S plavými, krátkými vlasy oblečený v košili a džínách. Kolem krku měl šálu. Herbert na něj jen nevěřícně zíral. Rychle ten výkres odložil. Zavrčel: „On je pořád naživu…Jak to?!!“ Praštil pěstí do stolu tak, že se výkresy rozlétly po celém stole. Herbert si všiml dalšího obrázku. Byla na něm Dary. Herbert ho pomalu vzal do ruky. Bylo na něm napsáno: „friends forever. Niekedy ju nejspíš niestretnem osobně, ale verím, že se poznáme čo najviac…“ Herbert se pousmál. Takže Dafné zná Dary. Srovnal všechny obrázky na hromadu a naposledy se podíval na výkres s tím ledním medvědem: „Ty tu dlouho nebudeš, Nickolasi…“
Dafné nevěřícně koukala na svou novou bundu v khaki barvě. A na vlasy. Najednou měla delší, černé vlasy s fialovým melírem. Pramen vlasů jí padal přes oko. F na ni taky zíral, jakoby jí viděl poprvé: „Ech…Dafné, co se stalo?“ Dafné se nepřestávala udiveně prohlížet: „Já neviem…Ale…Ta zatracená aktualizácia! Já som Nickovi hovořila, aby ju vypol! Prečo to neurobil?!“ Agentovi F to nějak nedocházelo: „Kdo je Nick?“ Dafné se na něj zaraženě podívala: „Kamarát.“ „A?“ „Nič viac.“ F pokrčil rameny: „Když mi to nechceš říct, tak to neříkej.“ Dafné si sedla a podívala se z okna: „Tam dole…Je spúšťa nevinných ludí, hej?“ „Dětí. A dospělých. Ale hlavně, jsou to agenti. Stovka agentů. Jestli se CP Trackers podaří je všechny zabít, bude to hrozná ztráta…“
René se podíval na oblohu. Den po diskotéce měli službu oni a René s Rookiem šli jako první na bránu. Všichni, kromě nich ještě spali. René s úsměvem pozoroval, jak se Rookie snaží od sebe odehnat ováda, který mu šel po hlavě. Když už se zdálo, že se Rookie raději nechá štípnout, tak tleskl křídly. René jen vyjeveně koukal, jak ovád spadl mrtvý na zem. Rookie se zasmál: „A kdo je tu vítěz teď?“ René mlčel. Rookie se vydal k lavičce, která byla u brány. Jenže mu do cesty přišel kámen, který ležel na cestě. Zakopl, ale stačil se zachytit o tyč, která představovala bránu. Reného napadla jedna věc. Popadl držadlo a vší silou se do něj opřel. Jak předpokládal, Rookie se nepustil, ale místo toho vykřikl a chytil se té tyče ještě víc. René ho vyzvedl do vzduchu: „Hej, Rookie! Jakej je tam výhled?!“ „René!! Až se dostanu dolů-Ale jak se dostanu dolů?!“ René se zasmál: „To já nevím-Rookie?“ „Co?! Jestli mi chceš říct ještě něco vtipnýho, tak-“ Rookieho náhle něco popadlo za límec košile. Ten vykřikl, ale následně zařval, když ho to ‚něco‘ pustilo a on padal dolů. Měl štěstí, že René rychle zareagoval a pokusil se ho chytit. Nakonec to dopadlo tak, že Rookie spadl přímo na Reného a oba zůstali ležet na kamenité zemi. „Rookie, můžeš ze mě slézt? Nemůžu-dýchat.“ zasyčel René. Rookie z něj spolu s pár nadávkami slezl. René pomalu vstal a podíval se nad sebe. To, co Rookieho před chvílí drželo, bylo pryč. Najednou oba uslyšely výstřel. René se vyděšeně ohlédl směrem k silnici. Najednou se před ním objevil Herbert. René i Rookie zalapali po dechu. Herbert vypadal klidně: „Zdravím, René. Dlouho jsme se neviděli, co? Jak se má Andy?“ René zavrčel: „Co tu děláš?!“ Herbert se usmál: „Uvidíš. Nebo spíše to ucítíš.“ V tu chvíli namířil zbraň, kterou držel v pravé ruce na Reného. René v ní poznal laserovou zbraň s nervovým paralyzérem. Ale než stačil cokoli říct, jeho otec vystřelil. Střela Reného zasáhla do břicha. Skácel se k zemi. Najednou se nemohl hýbat a vše kolem něj pomalu zčernalo.
Dary probudil výstřel. S leknutím rychle vstala. Hned na to vyskočila z postele a vyběhla jen v tílku a legínách ven. Podívala se na oblohu a zatajila dech. Byla tam obrovská vzducholoď. Dary rozpoznala, že na boku má napsáno „CP Trackers“. Vytřeštila oči. Rychle se rozeběhla směrem k placu pod střechou, ale před branou se zastavila. Byl tam Herbert. Před ním nehybně ležel René. Rookie stál kousek od něj a třásl se strachy, jelikož na něj mířila Herbertova zbraň. „Ahoj Dary. Tak jak se máš? Na táboře.“ „C-Co jsi Renému udělal?! Co tu vůbec děláš?!“ Za zády uslyšela svištění provazů. Dary se opatrně otočila a v tu chvíli se její pohled střetl s Markovým. Mark se na ni usmíval. Stejně jako Hank. A: „Zoe? Jsi to ty? To ne…“ „Nazdar, Dary. Neboj se, tvoje paměť ještě funguje dobře-Mv100?“ Dary se zděšeně podívala na svého kamaráda, který zaraženě hleděl na Zoe: „Cože?! Zoe? Co tu děláš?!“ „Co myslíš?“ usmála se Zoe. Dary se rozhlédla po táboře. Z chat vyběhli snad všichni obyvatelé tábora. Dary ucítila, jak jí někdo vzal za křídlo. Ten někdo byl Kim: „Dary, co se děje?“ „Já-já nevím.“ Dary se znovu podívala na Herberta. Jenže ten najednou otočil zbraň proti ní. A vystřelil. Dary hlasitě vykřikla, když jí paprsek z laserové pistole zasáhl přímo do hrudi. Spadla na zem. Kim se jí snažil vzchopit, ale nepodařilo se mu to. Dary omdlela.
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

10. Kapitola: Setkání
Kim tiskl Katie ještě blíž k sobě. Na hlavě měla krvavou ránu, stejně jako Kim. Ten ještě měl velkou ránu na křídle a na boku. Zrychleně oddychoval a díval se na Katie: „Ségra…jsi v pohodě?“ Katie se třásla strachy. Ani mu neodpověděla. Kim se taky bál. Bál se o ni, jelikož tohle se nemělo stát. Byl to pro ni obrovský šok, když ji spoutali a šoupli ji sem. Naštěstí ne samotnou. „Kime…Co se stane? Že budeme v pořádku?“ Katie se v očích objevili slzy. „Já…Nevím…Nic netuším…“ Katie se mu zadívala do očí: „Kime…Měla bych ti něco říct.“ „Co? Stalo se něco?“ Katie přikývla: „Holky z oddílu…ony se mi posmívají. Říkají, že nejsem pravá agentka a že nikdy nic pořádnýho neudělám…“ Kim nevěřil tomu, co mu teď Katie řekla: „To snad ne! Katie, a ty jim to snad věříš?!“ Katie pokrčila rameny: „Já nevím…“
Dary ucítila palčivou bolest, která jí šla ze spánku. Pomalu otevřela oči. Ležela na tvrdé zemi, v tmavé místnosti. Zasyčela. „Dary! Jsi v pořádku?“ Dary nad sebou uviděla Mv100vu tvář. Pousmála se: „Snad jo. Ale-kde jsou ostatní?“ Mv100 znejistěl: „Já-já nevím. Nic nevím.“ Dary se ho chytla kolem krku a Mv100 jí pomohl posadit se. Dary se cítila úplně vyčerpaná. Točila se jí hlava a bylo jí mdlo. A po chvíli si všimla dvou dalších tučňáků, kteří byli v místnosti. Nejdříve se podívala na holku tak jejího věku. Byla modrá, měla podobné vlasy jako Dary, brýle, vestu, žluté tričko a džíny. Dary pustila Mv100: „Já tě znám…Já tě odněkud znám!“ Ta holka se usmála: „Já těba tiež!“ Mv100 se rozhlédl po místnosti: „Hele na co je tenhle čudlík?“ Mv100 ho zmáčkl. Najednou se roztáhly žaluzie a všichni koukali na velké okno. Mv100 hvízdl: „Teda, nelíbí se mi tu, chci pryč, ale tohle je luxusní.“ „Dadz?“ Dary se rozzářily oči: „Jsi to ty?“ Dadz vytřeštila oči: „Dary Miltrin? Darknightlili?! To, nie je možné!“ Dary se neudržela a Dadz vší silou objala: „Panebože! Co tu děláš?!“ „Unesli ma. Ale nič neviem. Neviem, prečo som tu.“ Dary se jí podívala do očí. Na tváři jí zářil úsměv. Stejně tak Dadz: „Dary. Ja…To ty si bola v tom tábore?“ „Jo. Po nás nejspíš šli.“ Mv100 se místo odpovědi podíval na toho druhého neznámého tučňáka, který s nimi byl v cele: „A vy jste kdo?“ Tučňák se podíval nejdřív na něj, pak na Dary: „Dary, jak se má Gary?“ Dary se zatvářila zmateně: „Jak to, že znáte…Tak počkat. Když znáte mě a Garyho… A jste u CP Trackers…Proboha.“ Tučňák sklonil hlavu. Dary se postavila a popošla k němu: „Já vím, kdo jste. Vaše oči…Ta ohňová barva…“ Tučňák se na ni podíval: „Dary, já…Nemohl jsem nic říct.“ „Fénixi…“ „C-Cože?! Agent Fénix? Nejlepší agent v historii P.S.A. a EPF?“ Fénix se podíval na Mv100: „Ano, jsem to já.“ Dary si sedla vedle něj. V očích se jí objevily slzy: „Už je to osm let…Jak tohle někdo může někomu udělat?! Jak někdo může tak dlouho někoho mučit jen pro pár informací?!“ Fénix Dary silně objal. Mv100 a Dadz beze slova sledovali, co se děje. Dadz zaznamenala, že Fénixovi taky začaly slzet oči. Usmála se: „Ľudia, toto nie je možné. Len jedna otázka: Jako sa odtud dostanem?“ Fénix se na ní podíval: „To teď nikdo neví, Dafné.“ Dary v jeho náruči se najednou přestala úplně hýbat. Fénix se na ni jen usmál: „Je vyčerpaná. Musí se prospat.“ Dadz se podívala na Mv100: „My sa eště neznáme. Dadz Adame.“ Mv100 jí podal křídlo: „Mv100. Dariin dobrý kamarád.“ Dadz se usmála: „Ráda ťa poznávám.“
Mark se usmíval. Koukal, jak ostatní z CP Trackers zajmuli všechny děti i dospělé z tábora. Obzvlášť se mu líbilo, když ty nevinné děti zamykali do chat a dveře hlídali s Thompsonem v křídlech. Podíval se nad sebe. Ve vzducholodi byli uvězněni všichni agenti z ostrova. A hlavně Dary a Jake. To mu dělalo největší radost. „Marku?“ Zoe se netvářila moc nadšeně. Mark se usmál: „No tak, Zoe. Máme je, celej tábor je obsazenej. Tak co se tak kaboníš?“ „Marku, ta hlavní část tohohle plánu ještě není hotová! Máme za úkol vytáhnout z Fénixe informace o EPF. Nic víc. Zábava v podobě zabití rodinných příslušníků bude až pak.“ Mark zavrčel: „Frázi „rodinní příslušníci“ už NIKDY nepoužívej ve spojitosti se mnou.“ Zoe se zašklebila: „No tak. Buď rád, že je za pár dní budeš mít nadobro z krku. Dary už ti nikdy nebude vyčítat, že jsi jí a Jakeovi zabil rodiče. Budeš mít pokoj.“ Mark se podíval na partu malejch dětí, které jeden z mafie hnal do chatky: „Zoe, můžu se tě na něco zeptat? Uvažovala jsi někdy o dětech?“ Zoe se usmála: „No, dřív jo, ale teď…Ne, už nikdy. A ty?“ Mark zavrtěl hlavou: „Ne. Ale to víš, že byla doba, kdy jsem je chtěl. Ale je mi jasný, že by to nejspíš dopadl stejně jako s Andy.“ Zoe si vzpomněla, že Andy Triesdayl se potom přidala k agentům: „Jo…Určitě jo.“ Mark se podíval na hodinky: „Herbert mi slíbil, že si v sedm spolu dáme partičku karet.“ Zoe se zasmála: „Jo, tak mi pak řekni, kdo vyhrál. Já se ještě kouknu po táboře, jestli všichni dělaj to, co mají.“ „Jasně. Tak čau.“
René se podíval na Susan, která seděla naproti němu: „Ségra, musíš se připravit na to, že táta bude naštvanej, až zjistí, že jsi u nás.“ Susan sklopila hlavu: „Je mi to jasný, René. A jsem s tím smířená. René, a co bude pak?“ „Co myslíš? Budeme tu, dokud nás někdo nezachrání nebo se nezachráníme sami…nebo než nás zabijou.“ Susan složila obličej do křídel. René si přisedl k ní a objal jí kolem ramen: „Neboj se, ségra. Tohle se nestane…snad…“
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

11. Kapitola: Bolest skrytá v pravdě
Herbert s úsměvem koukal do Dariina ustrašeného, lidského obličeje. Ta zrychleně oddechovala a střídala to s neustálým syčením. Ruce měla spoutané v poutech, které byly připevněny nad její hlavou. Její fialové oči jí zářily, přestože měla smrt na krku. Herbert k ní přišel blíž a chytil její komunikační přívěsek do tlapy: „Operace: Blackout. To byly super časy, ne?“ „Pro mě to byla noční můra. I teď ještě je.“ „Věř mi, oboum nám to dalo nějaké zkušenosti.“ Dary se zamračila: „Okamžitě pusť ten přívěsek.“ Herbert se zachechtal: „A co mi uděláš, Dary? Nemůžeš nic.“ „To se pleteš. My, agenti z EPF se jen tak nevzdáváme.“ „Ale já o tobě nemluvím jako o agentce,“ Herbert se k ní otočil zády. Dary se zarazila: „Cože?“ Herbert vytáhl z Dadziny kabelky její obrázek s Dary: „Znáš se s Dadz. Já na to mám důkaz.“ Dary zaraženě hleděla na obrázek s ní a Dadz: „Odkud to máš?!“ „Z její kabelky. Má jich spoustu. Ale chtěl jsem ti něco říct, Dary.“ V tu chvíli ji drápem sekl do tváře. Dary vykřikla a následně zatajila dech, když Herbert znovu vzal do ruky její přívěsek a vší silou s ním škubl: „Ne!! Ne…“ V očích se jí objevily slzy. Herbert pustil přívěsek na zem. Dary připadal zvuk, který přívěsek vydal, když spadl na zem, jako ohlušující rána. Podívala se Herbertovi do očí: „Tohle jsi mi chtěl říct?“ „Jo. Bez toho přívěsku je z tebe troska. Energie ti ubývá rychleji. A věř mi, až všechno bude u konce, tak z tebe bude jen ochablé tělo bez špetky chuti do života. Budeš stejná jako Fénix.“ „Fénix je silný. Silnější než všichni ostatní. Proč to nevzdáte a nenecháte ho bejt?!“ Herbert se zazubil: „Věř mi, Dary. Potom by už tohle obsazování nemělo smysl. Někdo v tomhle táboře může Fénixe obměkčit. Znáš ji velmi dobře.“
Hank otevřel dveře od cely a vhodil Dary dovnitř: „Snad si to tu užijete, dokud tu budete. A ještě tu máte jídlo.“ Na zem jim hodil čtyři kusy chleba v sáčku a malou láhev vody. Poté hned zabouchl dveře. Mv100 se rychle obrátil na svou kamarádku: „Dary! Co se stalo?“ Dary se rozkašlala: „Herbert…on my ho sebral…“ „Co ti…to snad ne!“ Dary se na Mv100 otočila. Tvář měla celou od krve. Mv100 vytřeštil oči, když na jejím krku neviděl její komunikační přívěsek: „Panebože…on ti vzal tvůj komunikační přívěsek?!“ Dary pomalu přikývla: „A zmlátil mě…Já na to nemám!!“ Fénix a Dadz se na ni zaraženě podívali: „Na co nemáš?“ Dary se zhroutila: „Nevím vůbec nic! Kde je Jake, kde je Kim, kde je Lili…“ Mv100 objal Dary kolem ramen. Dadz se beze slova dívala, jak Dary začala brečet. Podívala se na Fénixe: „Čo to s ňou je?“ Fénix jí naznačil, aby přišla k němu. Dadz si k němu přisedla: „Tak ako?“ „Dary je člověk, jak vidíš. Jí to strašně moc vyčerpává. A taky je na tom psychicky špatně. Taky, kdo by na tom nebyl špatně po tom, co jí zabili rodiče a málem i bratra.“ „Pre boha. To nie je normálný život.“ „Je to život jedné z nejlepších agentů. Proč si myslíš, že má takovýhle život? Je v jednom kole.“ „Ako to všetko vieš?“ „Znám Dary delší dobu. Vlastně jsem s ním byl do té doby, než mě CP Trackers unesli.“ Dadz se podívala na Dary. Mv100 jí podával její kus chleba. Dary se na něj usmála, velké fialové oči měla ale pořád plné slz. Dadz se usmála: „Hovorila bych, že som si myslela, že bude iná.“ „A jaká?“ „Ja neviem. Ako že bude nějaká namyšlená, alebo tak nějak-“ Dveře se otevřely a do cely vstoupil Mark Freiman: „Ahojky. Tak, jak se máte?“ Dary se na něj zaraženě podívala: „Co tu chceš?“ „Dary, tvůj brácha už pravdu ví, takže bych ti jí měl říct taky.“ Dary se pomalu postavila a koukla se mu zpříma do očí: „Jakou pravdu?“ „O naší rodině.“ „Vaše a moje rodina nemají vůbec nic společného.“ Ale mají. Dary, nebude se ti to líbit, ale náš táta nebyl tak čestný, jak sis myslela.“ Dary na něj nechápavě zírala: „Jak to myslíš: ‚náš‘ táta?“ Mark se na ni usmál: „Dary, tvůj táta je i můj táta. Jsem vlastně tvůj nevlastní bratr.“ Dary vytřeštila oči: „C-Cože?! To ne, to není možné!“ „Ale je. Žij si dál s pravdou, sestřičko. Protože už dlouho žít nebudeš.“ Mark odešel z cely. Dary chvíli jen stála, ale pak se svezla na zem. Fénix u ní byl dřív než Mv100 nebo Dadz. Otočil ji na záda. Dívala se na něj jejíma fialovýma očima: „Ne…to nemůže být pravda…táta by nikdy nic takovýho…neudělal…“

Velký rodokmen. A před ním žlutý tučňák s plavými vlasy. Dveře od pokoje se otevřely a do místnosti vstoupil světle modrý tučňák s černými vlasy. Žlutý tučňák se na něj otočil: „Máš načo?“ „Nie. Vôbec nič. Nick, musíme sa za ňou vydat.“ Nick zavrtěl hlavou: „Veď nevieme, kde je. Patrik, musíme-“ „Mám to!“ Do místnosti vtrhla jejich kamarádka, Penny. Nick se na ni zaraženě podíval: „Čo?“ „Nick, Patrik! Viem, kde Dadz je!“ Patrik vytřeštil oči: „A kde?! A ako si to zistila?“ Penny se zasmála: „Stačilo predsa len sledovať její prívesok! Je na českom serveri!“ Nick i Patrik zkameněli: „Na českom serveri? Tam predsa…Žije ta její kamka…Dary Miltrin.“ Penny přikývla: „Tak tam vyrazíme, alebo čo?“ Nick pokrčil rameny: „Jasně, len…na tom serveri žije Herbert…“ Penny se zatvářila nešťastně: „Nick, Dadzin život je dôležitejší ako vztah tebe a Herberta.“ „Ja viem, ale…No nič. Ideme tam.“ Patrik se usmál: „A si si jistá, že je tam?“ „Jo!“
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

12. Kapitola: Plán
Dadz ležela schoulená na zemi. Stejně tak Dary a Mv100. Fénix nemohl spát. Cítil nutkání ty tři hlídat. Zvedl se ze země a přešel k oknu. Po táboře chodili agenti CP Trackers s baterkami a zbraněmi. Fénix se podíval na Dadz. Spokojeně oddychovala a křídlo měla položené na nějaké fotce. Fénix si k ní klekl a podíval se na tu fotku. Byla na ní ona a nějací další dva tučňáci. A lední medvěd. Fénix nad tím ani moc nepřemýšlel. „Fénixi?“ Agent se otočil na Dary, která na něj koukala: „Ty nemůžeš spát?“ „Ne. A ty?“ Dary sklopila hlavu: „Měla jsem blbej sen. Honila mě minulost.“ „Ta honí asi každého. Agenty nejvíc.“ „Nedokážu uvěřit tomu, že by táta…zplodil někoho tak hnusného, sobeckého a zlého, jako je Mark. Naše rody byly sice spřátelené, ale potom to začalo být jinak.“ Fénix se na ni pořádně podíval. Připomínala mu zbědovanou, opuštěnou holku bez duše a emocí. Ale na rozdíl od toho, ona nebyla opuštěná a už vůbec nebyla bez duše a emocí. Naopak, byla silnější než on: „Nejlepší bude, když na to nebudeš myslet. Já vím, že je to těžké, ale ty to určitě zvládneš.“ Dary se na něj usmála: „Fénixi, mohla bych…no, ty víš…“ Fénix se po chvíli přemýšlení usmál: „Pojď. Klidně.“ Dary se o něj opřela: „Fénixi, pořád pro mě jsi jako strejda. Jen tě zas tak moc neznám.“ „Já tebe taky moc neznám, Dary. Ale teď už spi.“ Dary se usmála. Po chvíli zavřela oči a pomalu se svezla na zem. Fénix se na ní usmál. Podíval se znovu z okna a zahlédl, jak se ve všech chatách zhasla světla. Celý tábor potemněl.
Kima probudil silný proud světla. Pootevřel oči, ale hned je zase zavřel. Po chvíli je znovu otevřel a zaostřil. Před ním stál jeden z agentů CP Trackers. Katie vedle něj zívla a otevřela oči: „Kime…co se-“ „Jen bezpečnostní kontrola po ránu.“ Kim se zamračil: „A kvůli tomu jsi mi musel svítit baterkou do očí?“ Ten tučňák se celkem naštval: „Ty mi budeš tykat? Co si o sobě myslíš, ty-“ Popadl Kima za mikinu a postavil ho na nohy. Následně ho praštil pěstí do zobáku, což Kima odhodilo zpátky na zem. Ten se rozkašlal, ale po chvíli se postavil. V koutku pusy měl krev: „Já si nic nedovoluju. Já jsem jen COMM Leader EPF.“ Oplatil tomu chlapovi pěst do zobáku. K tomu mu ještě dal pěstí do břicha. Mafián se svezl na zem, kde zůstal ležet. Kim se otočil na Katie. Choulila se v rohu a vyděšeně koukala střídavě na Kima a na toho chlapa. „Ségra, jsi v pohodě?“ „J-jo. Jen…Ty dveře zůstaly otevřený.“ Kim se podíval ke dveřím. Opravdu byly otevřené. Popadl Katie za křídlo a zvedl jí. Od toho mafiána si vzal jeho zbraň: malou devítku. Kim se usmál: „Pojď. Najdeme východ a ty dojdeš pro pomoc.“ „Co? Ty ses zbláznil.“ Kim zavrtěl hlavou: „Ne. Pojď.“ Pak vyběhl z cely a Katie táhl za sebou.
„Dary a Dafné se znají víc, než je nám známo. Znají se z…jak se to sakra jmenuje…DariantAft?“ Zoe se zasmála: „Herberte, nějak se ti to zkomolilo. Je to DeviantArt! Stránka pro všemožné malíře z celého vesmíru.“ Hank, který prohlížel záznamy z kamer, se usmál: „Celý vesmír. Je to dost divný vědět, že tu nejsme sami.“ Zoe se se podívala na Marka, který si přehazoval svůj nožík z křídla do křídla: „Zatím víme jen o tučňácích, lidech a Panfu. A ledních medvědech, promiň, Herberte.“ „V pořádku…“ zavrčel Herbert. Samozřejmě ho štvalo, že na něj Zoe málem zapomněla: „Ale jak vám říkám, Dafné je celkem nebezpečná. Díky ní Dary neztratí moc energie, protože u ní bude nejen Fénix, nejen Mv100, ale i Dafné.“ Hank se odklonil od počítače: „To máš sice pravdu, ale nějak jí určitě oslabilo to, že jí Mark řekl pravdu, co?“ Mark se zašklebil a přejel křídlem po noži: „Věř mi, složila se. Totálně.“ Herbert se usmál: „To byla dobrá práce. A teď, když nemá ten přívěsek, tak je fakt na dně.“ Do místnosti najednou vběhl jeden z agentů CP Trackers. Měl krev u pusy: „Pane, stala se dost blbá věc!“ Hank vyletěl ze židle: „Co se stalo?!“ „No, jeden agent, já nevím, jak se jmenuje…má blond vlasy-“ „Kim Perison?! Co je s ním?!“ „No…On a jeho sestra…utekli.“ „COŽE?!! Jak se to stalo?!“ „Byl jsem na obchůzce a…on mě zmlátil, a když jsem se probral, tak už tam nikdo nebyl.“ Zoe trochu zbledla. Hank popošel k tomu mafiánovi, vytáhl pistol a přiložil mu jí ke spánku: „Ta pistol je nabitá a odjištěná. Chceš, abych tu spoušť zmáčkl? Ne? Tak okamžitě svolej ostatní a koukejte je NAJÍT!!“
Chuck se pokoušel najít nějakou věc, která by ho dokázala dostat ven z pokoje, kde ho CP Trackers zavřeli. Jenže nic tam nebylo. Přidržel se mříže, která byla na okně. To bylo tak zašpiněné, že nic neviděl. S výdechem se svezl na postel a hlavu složil do křídel. Najednou si všiml malé obálky, která se mu objevila před dveřmi. Vstal z postele a zvedl tu obálku ze země. Z jedné strany na ní bylo napsáno: „Možná by tě to mělo zajímat. Věř nám, doufáme v to nejhorší.“ Chuck se podíval na razítko na přední straně obálky. Agentská nemocnice a porodnice v IceCubu: Úrazové oddělení. Ten dopis byl od doktorky Carlenové! Chuck ho pomalu otevřel a znovu si sedl na postel. V dopise bylo napsáno něco, co ho překvapilo:
Drahý pane Chucku Denli,
S radostí bychom Vám měli oznámit, že vaše sestra, Sarah Kay Denli se dostala z toho nejhoršího. Už začala znovu cítit své nohy, které jsme až do teď považovali za ochrnuté. Nyní podstupuje rehabilitaci, která sice bude trvat přibližně dva až tři měsíce, ale to nám dá jistotu, že je vše v pořádku. Viníka nehody zatím naši agenti nenašli, ale pracují na tom.
MUDr. Ellen Carlenová


Chuckovi se málem zastavilo srdce. S-Kay je v pořádku! Žije a může chodit! Chuck se rozesmál. Jeho sestra, jeho jediná sestra to přežila…
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

13. Kapitola: Útěk
Po pár desítkách minut, kdy Kim a Katie nenápadně běhali po chodbách vzducholodě, se konečně dostali k žebříku, který vedl do tábora. Kim se podíval, jestli je někdo nesleduje a pak se podíval na Katie: „Ségra, ty teď polezeš dolů. Potom poběžíš k tý jeskyni, jak je tam,“ křídlem jí ukazoval cestu: „Potom poběžíš takovou klikatou cestou nahoru k rozcestí. Tam se pak dáš cestou dolů a dojdeš na silnici. Pak poběžíš do Snowy Plantu. Najdeš tam Mary Leikrein. Dáš jí tohle.“ z kapsy u mikiny vytáhl malý papírek a vložil ho Katie do křídla: „Je to číslo na Garyho. Zavolejte mu a řekněte, že potřebujeme pomoc.“ Katie na něj jen vykuleně civěla: „Ty chceš, abych…Ty mi svěřuješ tak důležitou práci?! Vždyť-“ „Katie, nemysli na to, co ti říkali holky. Já ti věřím. Ty to určitě dokážeš. Máš smysly po dědovi, jako já. Zvládneš to.“ Katie svého bratra objala. On jí také. Potom se mu Katie podívala do očí: „Kime…Co když to zvorám?“ „Katie…Běž. Běž jako o život.“ Jeho sestra přikývla. Potom si papírek s Garyho číslem strčila do kapsy u sukně, chytila se žebříku, naposledy si s bratrem vyměnila pohled a začala sešplhávat. Kim se na ni ještě chvíli díval, ale potom se opřel o stěnu. Vůbec nevěděl, co bude teď. Tohle nedomyslel. Najednou ho někdo zezadu popadl za křídlo. Pusu mu zakryl a stáhl ho do místnosti, které si Kim předtím nevšiml.
Lilli seděla v rohu své malé cely. Hrála si s pramenem vlasů a přemýšlela, co se stane. Nevěděla, proč Garymu neřekla všechno. Úplně všechno. Podívala se na dveře. Byly zamčené, což se Lilli vůbec nelíbilo. Ona nesnášela uzavřené prostory. A hlavně nesnášela, když v nich byla sama. Sáhla si do kapsy u kalhot a vytáhla složenou fotku, na které byla společně s Garym, Dary a JetPack Guyem. Pomáhala je Garymu vychovávat a tím se z nich stali dobří přátelé. Ale rodina už byla pryč a Lilli poslední dva roky žila sama. Přitiskla si tu fotku k hrudi. V očích se jí objevily slzy. Najednou do cely vešli dva mafiáni. Jeden byl neozbrojený, ale druhý držel něco, co Lilli považovala za brokovnici. Ten bez zbraně jí vzal za křídlo a trhl s ní tak silně, že Lilli vykřikla bolestí. Hned nato jí spoutal křídla, z pásu u boku vytáhl pistol a přiložil jí Lilli k zádům. Ta nevydala ani hlásku a nechala se odvézt pryč z cely.
Katie běžela, jak nejrychleji mohla. Ale už jí docházel dech a tučňáci z CP Trackers jí byli v patách. Jakmile slezla do tábora, všimli si jí, což Katie považovala za dost fatální chybu. A teď jí šlo o život. Katie se do kopce vyšplhala celkem rychle, takže získala náskok nad svými pronásledovateli. Potom se objevila na rozcestí. Instinktivně se rozeběhla směrem dolů, ale tušila, že nemůže běžet až na silnici jen tak. Proto se rychle skryla do hustého křoví, které bylo u cesty. Schoulila se tam a skoro přestala dýchat, když uslyšela křik: „Musíme tu holku chytit! Běžte!“ Katie se před očima prohnalo asi pět tučňáků. Jí si ale nevšimli. Jenže najednou se před místem, kde se Katie schovávala, objevila ještě jedna tučňačka. Katie v ní poznala Zoe, se kterou dříve Kim kamarádil. Ale nikdy jí neřekl, že se přidala k CP Trackers. Zoe se chvíli rozhlížela a pak se podívala přímo na Katie. Jí se v tu chvíli málem zastavilo srdce. Zoe odhrnula křoví a odhalila vyděšenou Kimovu sestru. Zašklebila se: „Hele, mladší Perisonovic škvrně!“ Popadla Katie za tílko a odhodila jí na stranu. Vzedmul se oblak prachu a Katie se rozkašlala. Zoe to ale nezajímalo a chytila Katie pod zobákem. Ta vykřikla a začala sebou zmítat, ale ničemu to nepomohlo. Zoe se usmála: „Nijak se bránit nemůžeš. Tvůj bratr byl dost naivní, že tě sem poslal samotnou. No nic, zaplatí.“ Katie najednou něco napadlo. Do křídla si nabrala trochu suché hlíny. Chvíli se Zoe jen tak dívala do jejích očí plných nenávisti a zloby. Potom náhle trhla křídlem a hodila tu suchou hlínu Zoe přímo do očí. Ta vykřikla, načež Katie pustila a zapotácela se dozadu. Jenže za ní byly křoviny, takže se Zoe propadla do křoví a kopřiv. Katie se jen rychle zvedla, rozdýchala se a znovu se rozeběhla směrem k silnici.
Mafiáni odvedli Lilli do větší místnosti, než byla její cela. Byla osvětlena led světly, ale nebyl v ní žádný nábytek, nic. Najednou si Lilli všimla, že naproti ní drží další dva tučňáci ještě někoho. Všimla si jeho rysů: Bílá barva, černé, krátké vlasy a černé oblečení. Lilli se mu podívala do očí a zalapala po dechu. Jeho oči byly ohnivě rudé. Ten druhý tučňák zalapal po dechu taky: „Proboha…Jsi to ty?“ „Fénixi? Co, jak-“ „Dobré odpoledne!“ Do místnosti vešel Hank, Mark a Herbert. Lilli se na ně jen nechápavě podívala: „Co to má být?! Vy jste mi přišli ukázat-“ „Tvého bratra.“ usmál se Hank. Fénix se na Lilli podíval se steskem v očích: „Už je mi to jasný. Lilli je ta, kvůli které bych vám měl říct všechno. Ale ani ona na mě neplatí.“ Herbert se zatvářil uraženě: „Takže ty se nevzdáš? Každý si chce hrát na hrdinu, ale tohle hrdinství není.“ Přišel k Lilli a přiložil jí dráp ke krku. Fénix se zamračil: „Tohle neuděláš.“ Herbert se usmál: „Věř mi, klidně jo. Zabil jsem vlastní bývalou manželku. Málem jsem zabil Dary a pár dalších agentů. Ale teď…jich zabijeme spousty. A s vámi dvěma můžeme klidně začít.“ Fénix se chvíli jen díval na Lilli, která zrychleně oddychovala: „Nech jí být.“ Herbert Lilli pustil: „Takže?“ „Stejně vám nic neřeknu.“ Hank chtěl vystartovat, ale Herbert ho zabrzdil: „Fénixi, tohle není hra. Řekneš nám to, a nikdo nezemře. Neřekneš, a zemřete všichni, počínaje tebou a tvou sestrou. A kdo ví, po tomhle táboře se můžeme dostat třeba na ostrov, ke Garymu…“ „Garyho z toho vynech!“ Herbert se na ni podíval: „Kdo mluví o Garym? Jako samozřejmě, Gary tam patří taky, ale například taková Director… Nebo…No, další agenti.“ Fénix se začal zmítat. Hank jen natáhl křídlo a Fénixe najednou držel ještě jeden tučňák. Herbert se podíval na tučňáky, kteří drželi Lilli: „Odveďte ji. S Fénixem si to ještě vyřídíme.“ Lilli vykřikla: „ Ne! Fénixi! Nic jim neříkej!“ Dveře se za ní zavřely. Fénix jen vyděšeně hleděl na ty dveře: „Panebože…Co s ní uděláte?!“ „Nic. Jen jí zase zavřeme tam, kde byla. To samé se ale nedá říct o tobě.“
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

14. Kapitola: Telefonát o pomoc
Katie se zhroutila těsně před cedulí „Vítejte ve Snowy Plantu“. Sotva popadala dech, ale přesto se zvedla a došla k nejbližšímu domu, o který se opřela. Najednou zahlédla nějakého kluka, který šel okolo a zrovna si jí všiml. Rychle odběhl pryč. Katie se svezla na zem. Po chvíli se tam ten kluk objevil ještě s jednou starší ženou a mladší holkou, asi tak starou jako Katie. Ta žena k ní rychle přiběhla: „Co se ti stalo? Jak se jmenuješ?“ Katie se rozkašlala: „Katie Perisonová…A vy?“ „Mary Leikrein.“ To Katie zaujalo: „Vážně? Vás mám najít! Posílá mě můj bratr, Kim P-“ „Pojď. Dovedu tě k nám domů. Tam mi to všechno řekneš.“ Katie pomalu přikývla. Mary jí pomohla vstát. A pak jí odvedla ke dveřím velkého bílého domu s velkou zahradou a bazénem.
Kim se ocitl v tmavé místnosti. Rychle se rozhlédl po okolí, ale nic neviděl. Najednou se mu před očima mihlo bílé světlo. Kim nabil zbraň a zamířil. Chtěl i vystřelit, ale najednou mu vylétla z křídel a začala se vznášet ve vzduchu. Kim znovu uviděl to bílé světlo, které se náhle rozzářilo přes celou místnost. A Kim spatřil Reného, Susan a Andy: „Co vy tady děláte?“ René popadl zbraň ze vzduchu a zakoulel očima: „Co asi, ty chytrej? Utekli jsme. Ještě před tím, než si pro nás přišel Herbert a zjistil, že Susan je s námi. Víš, co by jí mohl udělat?“ Kim se zamyslel: „No…radši na to nemyslím.“ „To jsem rád. Ale našli jsme tuhle místnost a bylo nám jasný, že tady se můžeme skrýt.“ Kim se podíval na Andy. Usmívala se, ale těžce oddychovala. Stejně jako Susan. René se nakonec taky usmál a podíval se na tu zbraň: „Za chvíli po nás půjdou. Takže musíme co nejdřív najít ostatní, dostat je z cel a vypadnout odtud. A vůbec, kde máš Katie?“ Kim se zarazil: „No…Já jsem jí poslal do Snowy Plantu.“ „COŽE?! Ty jsi jí samotnou poslal do Snowy Plantu?! Jsi normální? A proč?!“ „Dal jsem jí číslo na Garyho a řekl jsem jí, ať najde Mary Leikrein, která zavolá Garymu.“ „Kime, jakmile jí CP Trackers chytí, zabijou jí. Ty si vážně myslíš, že to zvládne? Svěřuješ životy stovky agentů do své mladší sestry, která ani není agentka!“ Kim se Reného pokusil zklidnit: „Hele, Katie to zvládne. Věř mi.“ René zavrtěl hlavou: „Nevím…“
Mary Katie posadila na sedačku ve velkém obývacím pokoji. Potom odešla do kuchyně. Vedle Katie si sedla ta malá holka: „Ahoj. Já jsem Addy. A ty?“ Katie se na Addy pozorně podívala. Měla fialové peří, dlouhé, hnědé vlasy. Na sobě měla zelené tričko a džínovou sukni: „Já jsem Katie.“ „Hustý jméno.“ „Mnohem lepší než tvoje, ségra.“ Kolem nich prošel ten starší tučňák. Katie dost připomínal Kima. Addy se na něj zamračila: „Nevím, kdo tady má blbý jméno, Limeriene!“ Limerien pokrčil rameny: „Jak myslíš.“ A odešel po schodech nahoru. Addy zavrtěla hlavou: „Nevšímej si ho, je to frajírek.“ Katie se pousmála. Mary se vrátila z kuchyně s lékárničkou v křídlech: „Tak já tě zatím ošetřím a ty mi všechno řekneš, jo? Kdyžtak tady je voda, tak se napij.“ „Díky.“ Mary vzala z lékárničky obvaz a sterilní gázu, kterou Katie přitiskla na ránu na hlavě. Kati zasyčela. Mary gázu zase sundala a koukla se na krvavý flek: „Hm, teď budeš muset vydržet, musím ti to vydezinfikovat.“ Katie přikývla: „V pohodě.“ Mary vzala látkový ubrousek a dezinfekci. Katie zasyčela ještě víc, když se jí dezinfekce dostala do rány. Málem vykřikla. Po pár desítkách sekund Mary odendala ubrousek: „Řeknu ti, že tohle jsem ještě na tok malý holce neviděla. Co se stalo?“ Katie sklonila hlavu: „Ten tábor, tady…oni ho obsadili CP Trackers. A zajmuli všechny.“ „Počkej, počkej. Kdo je tvůj bratr?“ „Kim Perison. COMM Leader na ostrově.“ Mary se zarazila: „Tvůj bratr je Kim Perison?! Panebože…Tak to je vážný…“ „Vy ho znáte?“ „Jo. Párkrát u nás byl, ale nikdy neříkal, že sem jezdí do tábora…počkat…Agenti z ostrova…Je tam i René Frezz?“ Katie přikývla. Mary vypadl obvaz z ruky: „Panebože…To ne. Ne! On nesmí skončit jako jeho matka! To nemůžu dopustit!“ „Mami?“ Všechny se otočily na Limeriena, který stál na schodech: „Říkaly jste něco o Reném?“ Addy přikývla: „Prý mu jde o život.“ Limerien zbledl: „To snad ne!“ Mary přikývla: „Je to tak. Katie, co teda po mně chceš?“ Katie si sáhla do kapsy a vytáhla malý papírek: „Kim mi dal číslo na Garyho. Prý mu máme zavolat a říct mu o pomoc.“ Mary dokončila ošetřování Katiiny hlavy: „Dobře. Dej mi to číslo, já mu zavolám a ty mu pak všechno řekneš, jo?“

Gary sledoval tři puffly, které hlídal: Listi, Chaze a Creativa. Puffly Dary, Jaka a Lilli. Hráli si spolu asi na honěnou. Gary se podíval na obraz od Lilli. Ta si podle něj užívala na táboře. Ale nevěděl úplnou pravdu. Najednou mu začal zvonit. Gary se po něm natáhl a podíval se na obrazovku. Neznámé číslo. Gary to přesto zvedl: „Haló?“ „Ahoj Gary. Tady Mary Leikrein. Prosím tě, přiběhla k nám mladší sestra Kima Perisona a řekla mi, ať ti zavolám.“ „A co se děje?“ „Hele, ona ti to řekne, já ti jí dám, jo?“ „Tak dobře.“ Z telefonu se ozval ustrašený hlas Katie: „Gary? Jsi tam?“ „Jo, jsem. Tak co se děje, Katie?“ „Gary, tábor obsadili CP Trackers. Zajali všechny a chtějí nás všechny zabít. Prosím tě, pomoc nám!“ Gary zůstal stát bez hnutí. Pufflové zastavili hru a jen ho sledovali. Gary se za chvíli vzpamatoval: „Panebože. Katie, zůstaň u Mary. Já hned svolám agenty a vyjedeme k IceLandu.“ „Tak jo…Gary, ale rychle!“ „Jasně. Dáš mi ještě Mary?“ „Jo. Jasně…“ Gary se podíval na televizi. Nic o CP Trackers. „Gary?“ „No, Mary, hele, tak dva dni si tam Katie nech. My přijedeme co nejdřív, jo?“ „Jasně, tak ahoj.“ „Ahoj.“ Mary típla hovor. Gary se svalil na gauč. Všichni pufflové přiskákali k němu. Gary svěsil hlavu: „Jsou v nebezpečí, všichni.“ Pufflové začali zmateně poskakovat a kňučet. Gary chvíli přemýšlel. Potom rychle vstal, vyšel ze dveří a zamknul iglú.
Aunt Arctic se dívala z okna ve své kanceláři. Na stole ležely nějaké spisy, vedle toho stál hrnek s kávou. Aunt Arctic se odvrátila od okna a sedla si k počítači. Všechnu práci ohledně Agentské Akademie a oprav základny EPF měla prozatím dokončené, takže se příšerně nudila. Proto trochu uvítala, když do kanceláře vběhl Gary. Aunt Arctic se usmála: „Co ten spěch, Gary? Snad nehoří?“ Gary se opřel o stůl: „Něco horšího. Tábor, kde jsou agenti, obsadili CP Trackers.“ Aunt Arctic vmžiku vyletěla z křesla: „Cože?! Jak je to možné? Proč IceLand nevolal?“ Gary se pomalu vydýchal: „IceLand o ničem neví. CP Trackers nejspíš brání satelity.“ „A jak jsi na to přišel?“ „Volala mi Katie Perisonová. Od Mary Leikrein.“ „Jí se podařilo utéct? A říkala něco konkrétního?“ Gary zavrtěl hlavou: „Ne. Jen to, že se všechny chystají zabít.“ Director nechápavě zavrtěla hlavou. Potom ale nasadila vážnou tvář: „Okamžitě svolej všechny nejlepší agenty hned po těch, co jsou na táboře. Budeme potřebovat několik COMM agentů, Tech agenty…prostě svolej všechny třídy. Ať se za deset minut sejdou v HQ. Ale rychle!“

Dary se zoufalstvím v očích sledovala, jak Fénix vykašlával poslední zbytky krve. Potom se vyčerpaně svezl na zem. Těžce oddychoval, ale přesto musel mluvit: „Takže Lilli je tu taky…Oni mě chtějí vydírat smrtí mojí vlastní sestry!“ „Fénixi, neveděla som, že máš sestru.“ „To nevěděl nikdo. Tajili jsme to, ale teď to prasklo.“ Dary Fénixe podržela, aby zase nespadl na zem: „Proč jsi nám to neřekl?“ Fénix se opřel o křídla: „Dary, nemohl jsem vám to říct. Je mi jasný, že ty bys asi dva lidi v tvém okolí nestrpěla.“ Dary se zoufale usmála: „Určitě bych to zvládla. Teď mám kolem sebe spousty lidí i ledních medvědů.“ Fénix se konečně vzpamatoval. Obličej měl od krve, mikinu roztrženou. Ale usmíval se. Dadz se na něj dívala jen chvíli, potom odvrátila pohled: „Nesnášám násilí. Je to hrozné.“ Mv100 se na Dadz podíval: „Je to hrozný, ale co s tím? Ty jsi nikdy podobnou věc nezažila?“ „Nie. Možno raz, ale…nie, niezažila.“ Dary se na ni pousmála: „Tak to vítej mezi agenty z ostrova.“

Nick se díval do portálu, který jeho, Patrika a Penny měl dovést za Dadz. Patrik se za jeho zády rozkašlal: „Nick, ako to pracuje?“ „Kebych to veděl, tak už sme dávno preč.“ Penny Nicka odstrčila: „Uhni, ja sa na to pozrem.“ Začala něco mačkat na panelu, který byl vedle portálu. Nick s Patrikem jí jen beze slova sledovali. Najednou něco zapípalo a z panelu se ozvalo: „Pripravtě sa, za chvielu budete teleportováni na český server.“ „Čo?“ Penny se usmála: „Chalani, pojďte. Musíme vstúpiť do toho portálu.“ Kluci se na sebe podívali: „No, čo máme robiť?“ Penny se na ně usmála a sama vstoupila do portálu. A zmizela. Nick se odhodlal a vstoupil do něj taky. Patrik chvíli jen vyjeveně zíral, ale pak pokrčil rameny a taky v portálu zmizel.
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

15. Kapitola: Bouře
Katie si prohlížela plakáty, které měla Addy na zdech svého pokoje: „To jsou A.T.D.A?“ „Jo, ty je znáš?“ „Jo. Spolu s Cadence je dost poslouchám.“ Addy se usmála: „Super, já taky!“ Katie se podívala z okna. Už se stmívalo, což se jí moc nelíbilo. Addy se na ni otočila: „Katie, víš, chtěla jsem ti říct, že tě obdivuju. Že to takhle zvládáš, když víš, že tvůj brácha to nemusí přežít.“ Katie se podívala na své pravé křídlo. Měla na něm dva náramky: jeden z krystalových slziček, druhý z bavlnek a korálků. Oba byly od Kima. Dostala je k desátým narozeninám. V tu chvíli si Katie uvědomila, jak je pro ní Kim důležitý. Sedla si na Addyinu postel. A složila obličej do křídel. Addy si sedla vedle ní a začala jí utěšovat: „Katie, všechno bude dobrý. Neboj se.“ Katie se na ni podívala se slzami v očích: „Ty alespoň víš, že je celá tvoje rodina v pořádku.“ „Právě že nevím. Můj táta zemřel, když mi byly tři roky. Nějakej blbec ho srazil autem.“ „To…je mi líto…“
René objímal Andy kolem ramen. Kim a Susan seděli vedle sebe. Bylo ticho. Taky proto, že všichni spali. René se najednou probudil. Rozhlédl se kolem sebe. Potom se znovu opřel o stěnu. Chytl do tlapy svůj komunikační přívěsek a podíval se na Andyn a Kimův. Svítily mdle. Jeho svítil dost silně. Asi proto, že mu dodával spoustu síly. Andy vzdychla a chytila se jeho tlapy. Následně vykřikla a vzbudila se: „Co to…René?“ „V pořádku, Andy?“ Andy zavrtěla hlavou, aby se vzpamatovala: „Jo…V pohodě. Jen se mi zdálo, že jsme doma…“ René ji objal: „No, nejsme…Jsme pořád v táboře.“ Andy zabořila obličej do jeho tílka. René se podíval na svou sestru. Měla rozcuchané vlasy, ránu na rameni a krev u pusy. Kim vedle ní vypadal ještě hůř. Andy se podívala Renému do očí: „René, že to skončí? Že-“ Ozval se hrom. Silný. Andy se vylekaně rozhlédla: „Bouřka?“ René vstal a dotknul se stěny. Ucítil slabý elektrický výboj: „Jo. Ale…To není dobrý.“ Andy zavrtěla hlavou: „To vůbec není dobrý! Jestli do té vzducholodě narazí blesk, tak…Je po nás…“
Dary vzbudil záblesk a následný hrom. Zvedla se z podlahy. Okno bylo poseté kapkami deště. Dary se podívala na Dadz. Choulila se v rohu a pokoušela se stále víc stáhnout k sobě. Dary přišla k oknu. Chvíli se z něj dívala. Najednou se země zachvěla. Dary spadla na zem. Ostatní se probudili: „Co to bylo?“ Dary se rozechvěla: „Já nevím.“ Další otřes už byl silnější. Všichni vyjekli. Dary se podívala z okna a spatřila, jak se ve všech chatách rozsvítila světla. Dadz zašeptala: „Búrka…“
Zoe rychle běžela po chodbách vzducholodě. Najednou se otřásla a Zoe s výkřikem spadla na podlahu. Hned ale vstala a běžela dál. Rychle vběhla do řídící místnosti: „Hanku! Ta bouřka-“ „Ta bouřka nám za chvíli vyřadí motory!“ dokončil za ní větu Mark, který vběhl dovnitř chvíli po Zoe. Hank se na ně otočil: „Tohle…je konec.“ Zoe vytřeštila oči: „Cože?! Hanku přece to nechceš vzdát!“ „Zoe, je to jejich konec. My teď zdrhneme, oni se zřítí.“ Mark se usmál: „Super plán. A co Herbert a Klutzy?“ Hank se podíval na obrazovky: „Ti tu zůstanou. Ten únikovej modul je jen pro čtyři: Mě, Zoe, Marka a Danielu. Ostatní ať veme čert.“ Další otřes. Hank se jen tak tak zachytil panelu, aby nespadl: „Rychle! Pojďte!“
Únikový modul vylétl ze vzducholodě. Po pár vteřinách bouchl první motor. Dary se chytila Fénixe, Mv100 a Dadz. Následně bouchl druhý. René objal Susan a Andy, Kim se ho držel za rameno. Třetí motor bouchl. Lilli se vyděšeně přitiskla ke stěně. Čtvrtý motor. Herbert se rozrušeně snažil najít někoho z CP Trackers. Pár vteřin bylo ticho. A pak…
Bouchl i pátý, záložní motor. Vzducholoď se začala sesouvat k zemi. Vypadalo to, že jde dolů pomalu, jenže opak byl pravdou: Padala ohromnou rychlostí.
Všichni křičeli. Ale jakmile křik utichl, bylo jasné, co bude následovat. Vzducholoď s ohromnou ránou, jejíž tlaková vlna vysklila všem chatám okna, spadla na zem.
O pět hodin později

Gary rychle vystoupil z auta a rozeběhl se směrem k táborové bráně. Hned za ním běželo pár agentů. Jakmile Gary přiběhl k bráně, zůstal bez hnutí stát. Před ním na celé ploše tábora ležela vzducholoď. Vzducholoď CP Trackers. Gary podlezl bránu a rozeběhl se k troskám. Pak začal z plných plic vykřikovat jména těch, o které nejvíc nechtěl přijít: „Dary! Lilli! JetPack Guyi!!“ Agenti za ním přiběhli: „Pane, nikoho tu nevidíme.“ „Haló! Tady jsme!“ Všichni se otočili a spatřili pár starších dětí, které vylézali z okna jedné chatky. Jeden z agentů jen nevěřícně zíral: „Michelle? Proboha, já měl o tebe takový strach.“ „Tati!“ Garyho tohle nezajímalo. Přišel blíž k těm troskám. „Gary?“ Ten se otočil: „Co-Sally? Panebože, ty jsi nebyla v té vzducholodi?!“ Sally zavrtěla hlavou: „Ne, tam byli jen hlavní agenti z ostrova…“ Gary zbledl: „To ne…Agenti! Všichni sem!“ Sally odstoupila. Před Garyho nastoupilo tak padesát agentů. „Okamžitě kontaktujte IceLand, ať pošle posily. Zatím začněte odklízet trosky a snažte sen najít všechny hlavní agenty!!“
Mary vtrhla do Addyina pokoje: „Katie! Gary už je v táboře!“ Katie vyskočila z pohovky, kde přes noc spala: „A?!“ „Pojď rychle!! Pojedeme tam! Addy nevzbouzej, jen pojď!“
Gary nervózně těkal očima po agentech, kteří odhazovali trosky. Bál se, že je všemu konec. Že všechny najdou mrtvé. Otočil se k bráně. Před ní stál vůz IceLandské EPF. Před ním něco řešili dva agenti. Najednou Gary zaslechl výkřik: „Pane! Našli jsme jí!!“ Gary se rozeběhl směrem k nim. Potom jen padl na zem a chytil její křídlo. Lilli těžce oddychovala, měla spousty krvácejících ran. Gary nemohl uvěřit svým očím. „Přineste nosítka. Dáme jí na nějakou chatku. Jo, a ještě přineste lékárničku.“ rozkázal agentům. V očích se mu objevily slzy. Zdálo se mu, že Lilli procitá. Ale to byl jen pocit. A stejně, žila, a to byla dobrá zpráva.
Katie se jen tak tak vyhnula bráně a vyběhla směrem k troskám vzducholodě: „Gary!!“ „Katie?“ Katie k němu po chvíli doběhla: „Gary, kde je Kim?!“ „Katie, ještě nevíme. Nenašli jsme ho, zatím.“ Katie se málem rozplakala. Najednou se ozval rachot. Katie se otočila po směru toho zvuku. A spatřila tmavě zelené křídlo v černém rukávu mikiny. Katie vykřikla: „To je Kim!! Rychle, pojďte mu pomoct!!“ Všichni přiběhli na to místo a začali odhazovat sutiny. Po chvíli objevili zmrzačeného, ale živého Kima. Ten se po chvíli opřel o kus železné stěny, který ležel vedle něj. Zmateně se rozhlédl kolem sebe: „To jsem nějaká celebrita, že na mě všichni tak vyjeveně čučíte?“ dodal s úsměvem. Katie ho okamžitě objala: „Kime, já měla takový strach!!“ Kim se rozkašlal: „Katie, mohla bys mě pustit? Já-asi mám něco s žebrem…“ „Jo, jasně!“ Kim se podíval na Garyho: „Gary…Tady někde vedle…Andy, René a Susan…“ Gary to chápal: „Odhrňte sutiny v okolí pět metrů od Kima. Měli by tu být další agenti.“ Katie se na svého bratra dívala jak na svatého: „Kime…“ Kim se na ní křečovitě usmál: „Katie, já věděl, že to dokážeš. Já to věděl.“
Nick, Penny a Patrik se objevili před nějakým táborem. „Penny, vieš, že to je opravdu to miesto?“ „Jo. Je to ono.“ Nick se přiblížil k bráně do tábora: „Hele, niečo sa tu stalo! Je tu spústa aut!“ Patrik přišel k bráně, Penny a Nick přišli k němu: „Preboha…Čo sa tu událo?“ „Chcete vědět, co se tu stalo?“ Všichni tři se podívali na postarší tučňačku zelené barvy s černými brýlemi, růžovou čepicí v kvádru. Nick se jí málem lekl: „No, chceli bychom to vedieť.“ Tučňačka se zamračila: „Tento tábor obsadili CP Trackers. Jejich vzducholoď se poté zřítila i s nejlepšími agenty z ostrova.“ Penny se dostala ke slovu: „Paní, ja som Penny. Toto sú Patrik a Nick. Hľadáme tu Dafné Adame, našú kamarátku.“ „Nic o ní nevím. Ale musíme počkat, koho najdeme.“ „Paní! Našli jsme agentku Miltrinovou, agenta Mv100 a nějakou holku.“ dokončil větu agent, který vedl vyprošťovací práce.
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

16. Kapitola: Poslední slova
Dary pomalu otevřela oči. Viděla spodek postele. V chatce. Bolelo jí snad všechno: Hlava, nohy, hrudník, pravá ruka. S ní nemohla ani hýbat. Rozhlédla se. A spatřila vedle sebe Garyho: „Dary, jak je?“ „No-bolí to-ale v pořádku.“ Gary se usmál. „Gary, kde-jsou ostatní?“ „Jsou v pořádku. No, tady vedle je ta tvoje kamarádka, Dafné.“ Dary se i přes bolest dokázala posadit na postel. Naproti ní na posteli seděla Dadz. Byla obvázaná spoustou obvazů. Ale usmívala se: „Ahoj, Dary.“ „Dadz…Počkat, kde jsou Mv100 a Fénix?“ Gary se zarazil: „Fénix? Počkat…On je naživu?!“ „Ano! Ale…teď…nevím.“ Do chatky vtrhla Lilli: „Proboha…Oni ho našli! Našli mého bratra!“ „CO?!“ Dary i přes Garyho varování vyskočila z postele. Následně málem spadla, kdyby jí Gary nepodržel: „Dary! Nikam nechoď!“ „Ne! Já musím!“ Gary se otočil na Lilli: „Ty máš bratra?“ Lilli sklonila hlavu: „Jo. Je to…Fénix. Ale teď pojďte! Nevypadá moc dobře.“ Gary postavil Dary na nohy. Dadz se zvedla a vzala si berle, které potřebovala k tomu, aby se vůbec postavila na ploutve.
Fénix ležel na zemi v kaluži krve. Těžce a nepravidelně dýchal, chvílemi se rozkašlával. Křídlo si držel na krvácející ráně, která se mu utvořila na hrudi poté, co vzducholoď spadla. Odnesl to nejhůř. Otevřel oči. Viděl rozmazaně, ale po chvíli se mu zrak zaostřil. Viděl jen blankytně modrou oblohu. Ale po chvíli mu výhled zastínila jeho sestra, Lilli: „Fénixi? Slyšíš mě? Můžeš mluvit?“ Fénix přikývl: „J-jo. Neboj se.“ Po chvíli zaslechl i hlasy Dary, Dadz a…Garyho. Slyšel hlas svého dávného nejlepšího kamaráda. A po chvíli ho i viděl: „Gary? Jsi to ty?“ Gary se usmál a podepřel mu hlavu, aby líp viděl: „Jo, jsem to já. Fénixi, já nevěděl, že žiješ.“ Fénix trochu zesmutněl: „Ale už dlouho nebudu…“ „Fénixi, tohle neříkej! Už je tu záchranka. Odvezou tě do IceCubu! Budeš v pořádku!“ Fénix se podíval na Dary a Dadz: „Holky…Držte se…“ Fénix upadl do bezvědomí. Lilli se vystrašeně otočila na Garyho: „Co se děje?!“ Gary se zatvářil zmateně, ale po chvíli se vzpamatoval: „Bude v pohodě. No tak! Kde je ta sanitka?!!“
Dadz se podívala na Dary: „Pre boha. Toto nieje normálné! Veď on si to nezaslúží!“ Dary se na Fénixe, kterého dávali do sanitky, zoufale koukala: „Dadz…já nevím, jestli tohle je v pořádku…Jeho osud…“ „Dadz?“ Dary spatřila tři tučňáky, kteří běželi k nim. Dadz najednou ožila: „Nick? Patrik?! Penny!!“ „Dadz!!!“ Všichni tři jí objali. Dary se na ně jen usměvavě dívala. Patrik si Dadz pořádně prohlédl: „To nieje možné…Si to ty, Dadz?“ „Som to ja, Patrik.“ „Ale…Ako sa ti toto stalo? Prečo si tak zmlácená?“ Dadz se podívala na Dary: „Unesli ma. Ale tady Dary…“ „Dadz byla silná. Hodně silná. A pomohla mi to tam přežít. A nejen mě.“ Patrik se na Dary podíval: „Ty si ta Dary Miltrin? Dadzina kamka? Ta z DeviantArt?“ „Ta, čo má takú peknú profilovku?“ dodal Nick, který se na Dary zamilovaně díval. Dary se zasmála: „Eh, Nicku, proč na mě tak zíráš?“ Nick se vzpamatoval až tehdy, kdy se všichni rozesmáli: „Errr…Len tak.“ Ke skupince přišel Gary: „Takže Dafné, tohle jsou tvoji přátelé?“ „Áno. Patrik, Nick a Penny.“ Gary se otočil na Dary: „Jsi doopravdy v pořádku? Nechceš si jít lehnout?“ „Ne, nechci. Jak to vypadá s Fénixem?“ „Lilli jela s ním. No, nevypadá to s ním moc dobře. Ale…snad to přežije.“
Agenti po pár hodinách našli všechny agenty. Ale najednou zahlédli něco podezřelého. Potom se ozvala rána. Několik kusů sutin odlétlo na stranu a na jejich místě…stál Herbert. Vypadal jako nějaká hororová postava, neboť byl celý od krve. Vedle něj Klutzy zmateně lezl po sutinách. Herbert Se rozhlédl po agentech, kteří na něj civěli. Najednou se mu do ramene zapíchla šipka. Herbert vykřikl, pak se podíval na tu šipku. Byl v ní jed…CX36. Herbert se zapotácel. Následně se ohlédl na směr, odkud přiletěla šipka. Stála tam Dary. S kamenným výrazem, který mu naznačoval, že prohrál. V ruce držela zbraň. Herbertovi se zatmělo před očima. Svalil se na sutiny a upadl do bezvědomí. Klutzy se k němu rozeběhl, ale i jemu se zapíchla šipka s jedem do těla. Dary se zachmuřila. K Herbertovi a Klutzymu se rozeběhli agenti. Dary odhodila zbraň, ale hned si všimla něčeho, co jí zarazilo. Na zemi spatřila fialový střep. Dary si ho vzala do ruky. Chvíli na něj jen koukala, ale potom padla na kolena. Ten střep byl z jejího komunikačního přívěsku. Dary nevěřícně kroutila hlavou: „Proboha…To ne…TO NE!!“ Ucítila něčí křídlo na svém rameni. Otočila se a spatřila Kima: „Kime…on ho zničil…On ho zničil!“ Kim Dary objal. Ta začala brečet: „Dárek od Darknight! On je pryč!“ Kim se snažil Dary uklidnit: „Dary, to bude dobrý…Ty to zvládneš.“ Dary se po chvíli trochu uklidnila: „…Proč? Co jsem komu udělala? Darknight na tom přívěsku tak záleželo. Kdyby se to dozvěděla…“ „Tak se nic nestane.“ usmál se na ní Kim: „Dary, Darknight by to pochopila. Vždyť ví, že by se ti to mohlo stát.“ Dary přikývla: „Kime…Nepůjdeme někam jinam?“ „Dobře.“ Kim jí pomohl vstát a vydali se směrem k bráně.
Odpovědět