Operace:Osud

Projev svou tvořivost
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

5. Kapitola: Vyrážíme
Darknight před sebou měla velké rozhodnutí: Vybrat ty, kteří s ní půjdou na druhý server. Dary byla jasná, šla tam taky kvůli ní. Potom ta Dafné. Sice jí moc neznala, ale tušila, že se bude hodit. Potom Kim, jelikož by se mohl nabourat do systémů počítačů Salierovců. Ale dál nevěděla. Dveře od jejího iglú se otevřely a dovnitř vešla Dary. Darknight sebou trhla, když ji uviděla: „Ahoj. Nečekala jsem, že přijdeš.“
„Hm, já taky ne. Ale chtěla jsem tě vidět. A promluvit si.“ pousmála se Dary. Darknight si pamatovala, že kdykoliv si Dary chce promluvit, tak jde o něco důležitého.
„Ok. Tak si sedni. Dáš si něco?“ zeptala se jí Dark.
„Ne. Před chvílí jsem jedla. Jake upekl bábovku, tak jsem musela ochutnat.“ Dary se na tváři objevil upřímný úsměv. Ona se vlastně ani jinak smát neuměla.
Dark se neusmála. Neměla k tomu důvod: „Vein mi poslal e-mail. Musíme tam co nejdřív…Mají Keinstraina.“ Dary zůstala bez pohnutí stát. Ona a Keinstrain si celkem rozuměli. Dark ji chytla za ramena: „Bude to v pořádku. Ale musíme jít. Než bude pozdě…“ Dary přikývla: „Takže…Kdo?“
„Ty, já, Dadz, Kim, JetPack Guy…a dál nevím.“

Saddess zakopla a s výkřikem upadla. Dýka jí vylétla z křídla a odletěla pár metrů od ní. Rychle se otočila a zjistila, že Vein se ji snažil ochránit před třemi Salierovci, kteří je našli. V levém křídle držel svůj meč s modrou čepelí, kterým se neustále oháněl po mafiánech. Saddess popadla dýku a postavila se. Vlasy jí padaly do očí a zakrývali jí pohled na Veina.
Náhle její bratranec vykřikl. Zapotácel se a Saddess zahlédla střelnou ránu na jeho boku. Vein zasyčel a upustil meč. Potom se svezl na zem. Z rány mu vytékala zlatá krev, ichor.
Saddess se rychle postavila před něj. Salierovci nabili zbraně.
„No tak, holka. Jen se vzdejte a budete oba v pořádku.“ Uchechtl se jeden z nich. Saddess stiskla dýku ještě silněji. Vein za ní těžce oddechoval.
Vydrž, Veine. Ještě chvíli…
Saddess vytvořila v levém křídle kouli čisté, pulzující energie. Cítila, jak jí síla proudí žilami, jak elektrické impulzy pobuzují její svaly, ať se nevzdávají. Saddess hodila kouli proti jednomu ze Salierovců. Zasáhla ho přímo do hrudníku a on s výkřikem odletěl asi pět metrů dozadu.
Druhý Salierovec vystřelil. Saddess byla ale rychlejší než on a těsně před jejím obličejem chytila kulku do křídla. Potom ji vypustila proti jejímu bývalému majiteli a zasáhla ho do břicha, jako on zasáhl jejího bratrance.
Třetí Salierovec jen polkl a dal se na útěk. Saddess si oddechla. Ale potom se okamžitě otočila na Veina. Rána na boku vypadala hrozně.
„Stejně…Nic se mi nestane…taková kulka mi přece nemůže ublížit…“ pousmál se Vein. Saddess si klekla proti němu: „Brzo tu bude Dark. A já odmítám nést vinu za to, jak tě zmrzačí. Pojď, půjdeme domů. Ale, Shadow nebude moc rád, že Salierovci byli tak blízko.“

Darknight se postavila před portál. Srdce jí bilo nepřirozené rychle a žaludek měla stažený. Zírala na ten portál, jako by ji hypnotizoval. Z myšlenek ji vytrhla Dary, když jí položila křídlo na rameno. Dark se na ni otočila. V očích se jí zablesklo: „Dary, bude to těžký…“
„Přežila jsem hodně věcí. Všichni jsme jich přežili hodně. A přežijeme i tohle.“ Řekla rázně Dary.
Darknight se podívala na zbylé účastníky výpravy. Kim něco vyťukával na mobilu, JetPack Guy si upravoval sako. Dafné se rozhlížela kolem.
A pak tu byla Minoo. Dafné jí vzala s sebou, aniž by to Dark věděla. Ta holka se jí nezdála jako dobrá společnice. Byla taková tichá a…Dark se zdála hodně zranitelná.
Minoo zaregistrovala, že se na ní Dark dívá. Polkla a začala se bavit s Dafné. Darknight jí to neměla za zlé. Věděla, že její červené oči hodně lidí šokují.
Otočila se zpátky k portálu: „Ok. Musíme jít. Připravený?“
„Připravený.“ odpověděli všichni. Darknight na chvíli zavřela oči.
Už jdu. Shadowe, Laro, bráchové, Saddess…Už jdu…
Darknight otevřela oči a se strachem a napětím vešla do portálu.

Nataly si sedla do velikého sedacího polštáře. Vedle sebe měla misku s brambůrky. A před sebou skicák. Spousty času od matčiny smrti trávila malováním. Otec na ní neměl čas a spíše se zajímal o jejího nevlastního bratra, Larse Alaska Salieriho. On byl spíše podle otce. Nataly byla po matce. Nebyla tak impulzivní. A navíc, nebyla zlá. Nesnášela, když jí otec říkal, že to, co dělá je dobré. Nebylo to dobré. Ona to věděla.
Nataly vzdychla a zavřela skicák. V televizi tajně sledovala zprávy z druhého serveru. Vždycky tam chtěla. Nebyla by tak svázaná, byla by svobodná. A hlavně by nemusela pořád poslouchat svého otce.
Najednou se domovní dveře otevřely. Nataly chtěla rychle přepnout kanál, ale ovladač jí zapadl pod polštář. Rychle se zvedla a omylem shodila misku s brambůrky. Ty se rozsypaly po celém koberci. Nataly to neřešila a rychle sáhla po ovladači. Právě v tu chvíli, kdy se otevřely dveře od jejího pokoje, přepnula na hudební kanál. Oddechla si a otočila se ke dveřím. A v tu chvíli se jí sevřelo srdce vztekem.
Ve dveřích stál její bratr. Lars se šklebil, jako kdyby plánoval nějaký ďábelský plán: „No nazdar, ségra. Překvapená, že mě vidíš?“
„Vypadni. Tohle je můj pokoj.“ zavrčela Nataly. Lars místo toho vešel do jejího pokoje. Našlapoval klidně, jakoby to byl jeho pokoj. Tmavé vlasy mu trčely na všechny strany, tmavé peří pohlcovalo všechno světlo. Džínová bunda mu zakrývala potrhané triko. Džíny s velkými dírami na kolenou mu byly trochu velké.
Nataly ho chtěla odstrčit ven, ale Lars jí stiskl křídlo tak silně, že Nataly vykřikla bolestí: „Nemysli si, že nevím, co tu sleduješ, sestřičko. Zprávy z druhýho serveru. Za to bys mohla pěkně zaplatit.“
„Nestarej se o mě a o moje věci. A teď vypadni.“ Nataly vytrhla své křídlo z Larsova sevření a vystrkala ho z pokoje. Pak za sebou rychle zavřela dveře. Její bratr se za dveřmi zasmál: „Jen počkej, Nataly. Až se tohle táta dozví, nechá tě zmlátit. Uvidíš!“
Nataly se svezla na zem. Lars měl pravdu, otec by ji nechal zmlátit, pokud by se to dozvěděl. Takže jí nezbývalo nic jiného, než doufat, že mu to Lars neřekne.
darknightlili
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 87
Registrován: čtv 03. kvě 2012 16:38:21
Kontaktovat uživatele:

Re: Operace:Osud

Příspěvek od darknightlili »

Omlouvám se za dlouhé čekání (Pokud ještě někdo vydržel čekat :) )
Měla jsem problémy s počítačem...

6. Kapitola: Server zla
Darknight se rychle rozhlédla. Nikdo nikde nebyl. Kromě nich. Dary se chtěla vydat dál, ale Darknight ji včas zastavila: „Ne. Musíme počkat. Pokud se do deseti vteřin nikdo neobjeví, jsme v pořádku.“
Dary přikývla. Čekali jednu vteřinu, dvě...pět…Darknight tušila, že něco není v pořádku. Cítila takovou zvláštní atmosféru. Ale jakmile uběhlo deset vteřin, pustila Dary před sebe.
Cesta od portálu vedla temným lesem. Odněkud bylo slyšet vzdálené houkání sovy. Stromy se v šeru kývaly a vytvářely tajemné a strašidelné siluety. Kůra stromů byla drsná a byla pokryta mechem a lišejníky. Jen vzdechnutí bylo slyšet na deset metrů daleko. Vítr jemně foukal a lehce nadzvedával spadané listí.
Darknight se postavila vedle Dary. Cítila, jak mělce dýchá, jak má srdce sevřené strachem. Ano, Dary se bála tmy. A Dark tušila, že při ní musí stát. Aby se jí nic nestalo. A hlavně, aby všechno dopadlo dobře.
Dary se na ní otočila. Fialové oči jí silně a jasně zářily. Pořád si mnula pravé křídlo. A třásla se. Darknight váhala, jestli je to ze strachu nebo z toho, že jí je zima. Možná z obojího.
Minoo najednou hlasitě vykřikla. Darknight se rychle otočila, aby zjistila, co se stalo. A zůstala stát, jakoby zamrzla.
Za Minoo stál člověk. Jednou rukou ji držel za vlasy, v druhé měl nůž, který držel u jejího krku.
Jakmile Darknight pohlédla do jeho smaragdově zelených očí, začala ji hrozně bolet hlava. Zapotácela se dozadu a málem spadla. Naštěstí ji Dary včas chytla.
Dafné, Kim a JetPack Guy se k tomu klukovi chtěli dostat, ale on jen natáhl ruku s nožem proti nim. Nožem projela záře a ta zasáhla všechny tři naráz.
Dary vykřikla, když se Kim skácel k zemi jako první. Rychle se k němu rozeběhla a snažila se ho nějak vzchopit, jenže to nešlo. Všichni tři omdleli.
Darknight se mezitím dívala na toho kluka. Ten po chvíli silně odhodil Minoo stranou a začal se blížit k Dark. Kůži měl světlou, skoro bílou. S tmavými vlasy mu pohupoval vítr. Kabát mu ve větru vál a několikrát si na něj stoupl. Darknight v něm ale cítila něco víc. Nebyl to normální člověk.
Instinktivně sáhla po meči, ale ten kluk byl rychlejší. Nůž se mu v setině sekundy proměnil v dlouhý meč, s pomocí kterého vyrazil Darknight její meč z křídla. Nestačila ani vydechnout. Meč s ohlušující ránou dopadl na kamennou cestu.
Kluk se zašklebil: „Moc pomalá.“ Darknight při jeho slovech přejel mráz po zádech.
„K-kdo jsi?“ zeptala se ho se strachem v hlase. Kluk jí namířil s mečem na hlavu: „No tak. Asi znáš jen mou sestru, že? Sestřenko…“
Darknight couvla: „Myslíš…Saddess?“
„Přesně tak.“
„Takže…Ty jsi…“ Darknight zalapala po dechu. Už jí to všechno začalo zapadat do sebe.
„Michael Queik. Syn Háda a Persefony. A bratr Saddess.“ usmál se Michael.
Darknight se cítila jako bez života. Znaménko na tváři ji pálilo tak, že jí kůže okolo něj zrudla. Hledala něco, co by mohla udělat. Její meč ležel asi deset metrů od ní. A kdyby se ho pokusila vzít, Michael by ji mohl bodnout.
Mezitím se její bratranec přiblížil a meč ji namířil pro změnu na hrudník: „Jo, nikdo o mě nevěděl. Ani Saddess o mě nevěděla, a to je co říct.“
Michaelův hlas byl hrubý, což k němu nepasovalo. Vypadal tak na třináct, víc ne. Rozhodně byl mladší než jeho sestra.
Náhle se Minoo zvedla a vší silou bouchla Michaela do hlavy. Ten se s výkřikem skácel k zemi.
Darknight nepřerušeně hleděla na Minoo. V křídlech držela velkou větev a těžce oddychovala. Po chvíli si všimla, že se na ni Dark dívá. Sklonila větev a polkla: „Já…No…“
„Nic neříkej. Díky. Asi…jsi mi zachránila krk.“ Pousmála se Darknight. Park se ale rychle obrátila k Dary. Pořád klečela u Kima a snažila se ho vzbudit.
Darknight k ní přistoupila: „Dary…Musíme je dostat do bezpečí.“
„Ale…Kam? Přes ten les je sami nedostaneme…“
Darknight se na chvíli zamyslela: „No…Mohla bych se nás o kousek teleportovat. V lese je chrám. Artemidin. Není to daleko, ale s nimi v bezvědomí bychom tam došli za dlouhou dobu.“
Dary po chvíli přikývla: „Ok. Ale rychle.“


Nataly se tiskla ke stěně. Se strachem se dívala do očí svého otce. Ten se netvářil zrovna nadšeně. V křídle držel dýku. A za ním stál Lars. Křídla měl zkřížená na prsou a celou dobu se šklebil.
Nataly doufala, že by Lars otci neřekl o tom jejím sledování zpráv z druhého serveru. Ale bohužel, Lars nikdy neudržel jazyk za zuby.
„Nataly, je to pravda? Co řekl Lars? A opovaž se mi lhát.“
„Ano…Je to pravda…“ polkla Nataly. Alberto kousek odstoupil. Pak se za ním objevili tři tučňáci.
„Neměla jsi to dělat. Bohužel si musím zachovat čest…Chlapi, vemte si ji.“
V tu chvíli dva tučňáci chytili Nataly za křídla. A třetí k ní přistoupil zepředu.
Nataly sebou začala zmítat: „Ne! Otče, prosím!! Slibuji, že se to nebude opakovat!!“
Alberto ji ale neposlouchal. Jen stál opodál. A Lars také. Oba si vychutnali ten moment, kdy Nataly dostala první ránu do zobáku. A pak další a další.



Dary překvapeně vydechla. Chrám byl obrovský. Mramorové sloupy podpíraly vysokou střechu s vysochaným průčelím. Mezi sloupy stály koše s ohněm. Jeho plameny zvolna měnili barvu. Ale Kim na jejích zádech začínal být těžší a těžší.
S Darknight došli až do středu chrámu: „Položte je sem…“ Darknight položila JetPack Guye na podlahu. Dary a Minoo udělaly to samé s Dadz a Kimem.
Dark si podívala do středu kopule. Pak si klekla. Křídla položila na zem. Najednou se jí kolem křídel omotaly zářící pásy energie. Dary a Minoo couvly.
Darknight začala mluvit řecky. Mluvila čistě a plynule, chytře vážila každé slovo, které řekla. Jedno špatné slovo a ti tři mohli být mrtví.
Její tělo začalo celé zářit. Znaménko na tváři se červeně zablesklo. Celým chrámem se prohnala vlna světla a tepla. Dary a Min vykřikly a spadly na zem.

Asi po minutě zář ustála. Darknight lehce otevřela oči. Cítila se vysátá. Stoupla si a rozhlédla se. Dary a Min ležely na zemi, obě se držely za hlavu. Dark k nim přišla: „Hej…Jste v pořádku?“
„Jo…Jo, jsme.“ Odpověděla jí potichu Minoo. Dary jen pomalu přikývla.
Dark se podíval na Dafné, Kima a JetPacka. Spokojeně oddychovali. Spali. Ani stopa po tom, že by předtím byli v bezvědomí. Darknight tohle poznala.
„Bude lepší, když tu přespíme. Ráno bude aspoň vidět na cestu.“
Odpovědět