Re: Operace:Osud
Napsal: sob 29. bře 2014 16:54:20
5. Kapitola: Vyrážíme
Darknight před sebou měla velké rozhodnutí: Vybrat ty, kteří s ní půjdou na druhý server. Dary byla jasná, šla tam taky kvůli ní. Potom ta Dafné. Sice jí moc neznala, ale tušila, že se bude hodit. Potom Kim, jelikož by se mohl nabourat do systémů počítačů Salierovců. Ale dál nevěděla. Dveře od jejího iglú se otevřely a dovnitř vešla Dary. Darknight sebou trhla, když ji uviděla: „Ahoj. Nečekala jsem, že přijdeš.“
„Hm, já taky ne. Ale chtěla jsem tě vidět. A promluvit si.“ pousmála se Dary. Darknight si pamatovala, že kdykoliv si Dary chce promluvit, tak jde o něco důležitého.
„Ok. Tak si sedni. Dáš si něco?“ zeptala se jí Dark.
„Ne. Před chvílí jsem jedla. Jake upekl bábovku, tak jsem musela ochutnat.“ Dary se na tváři objevil upřímný úsměv. Ona se vlastně ani jinak smát neuměla.
Dark se neusmála. Neměla k tomu důvod: „Vein mi poslal e-mail. Musíme tam co nejdřív…Mají Keinstraina.“ Dary zůstala bez pohnutí stát. Ona a Keinstrain si celkem rozuměli. Dark ji chytla za ramena: „Bude to v pořádku. Ale musíme jít. Než bude pozdě…“ Dary přikývla: „Takže…Kdo?“
„Ty, já, Dadz, Kim, JetPack Guy…a dál nevím.“
Saddess zakopla a s výkřikem upadla. Dýka jí vylétla z křídla a odletěla pár metrů od ní. Rychle se otočila a zjistila, že Vein se ji snažil ochránit před třemi Salierovci, kteří je našli. V levém křídle držel svůj meč s modrou čepelí, kterým se neustále oháněl po mafiánech. Saddess popadla dýku a postavila se. Vlasy jí padaly do očí a zakrývali jí pohled na Veina.
Náhle její bratranec vykřikl. Zapotácel se a Saddess zahlédla střelnou ránu na jeho boku. Vein zasyčel a upustil meč. Potom se svezl na zem. Z rány mu vytékala zlatá krev, ichor.
Saddess se rychle postavila před něj. Salierovci nabili zbraně.
„No tak, holka. Jen se vzdejte a budete oba v pořádku.“ Uchechtl se jeden z nich. Saddess stiskla dýku ještě silněji. Vein za ní těžce oddechoval.
Vydrž, Veine. Ještě chvíli…
Saddess vytvořila v levém křídle kouli čisté, pulzující energie. Cítila, jak jí síla proudí žilami, jak elektrické impulzy pobuzují její svaly, ať se nevzdávají. Saddess hodila kouli proti jednomu ze Salierovců. Zasáhla ho přímo do hrudníku a on s výkřikem odletěl asi pět metrů dozadu.
Druhý Salierovec vystřelil. Saddess byla ale rychlejší než on a těsně před jejím obličejem chytila kulku do křídla. Potom ji vypustila proti jejímu bývalému majiteli a zasáhla ho do břicha, jako on zasáhl jejího bratrance.
Třetí Salierovec jen polkl a dal se na útěk. Saddess si oddechla. Ale potom se okamžitě otočila na Veina. Rána na boku vypadala hrozně.
„Stejně…Nic se mi nestane…taková kulka mi přece nemůže ublížit…“ pousmál se Vein. Saddess si klekla proti němu: „Brzo tu bude Dark. A já odmítám nést vinu za to, jak tě zmrzačí. Pojď, půjdeme domů. Ale, Shadow nebude moc rád, že Salierovci byli tak blízko.“
Darknight se postavila před portál. Srdce jí bilo nepřirozené rychle a žaludek měla stažený. Zírala na ten portál, jako by ji hypnotizoval. Z myšlenek ji vytrhla Dary, když jí položila křídlo na rameno. Dark se na ni otočila. V očích se jí zablesklo: „Dary, bude to těžký…“
„Přežila jsem hodně věcí. Všichni jsme jich přežili hodně. A přežijeme i tohle.“ Řekla rázně Dary.
Darknight se podívala na zbylé účastníky výpravy. Kim něco vyťukával na mobilu, JetPack Guy si upravoval sako. Dafné se rozhlížela kolem.
A pak tu byla Minoo. Dafné jí vzala s sebou, aniž by to Dark věděla. Ta holka se jí nezdála jako dobrá společnice. Byla taková tichá a…Dark se zdála hodně zranitelná.
Minoo zaregistrovala, že se na ní Dark dívá. Polkla a začala se bavit s Dafné. Darknight jí to neměla za zlé. Věděla, že její červené oči hodně lidí šokují.
Otočila se zpátky k portálu: „Ok. Musíme jít. Připravený?“
„Připravený.“ odpověděli všichni. Darknight na chvíli zavřela oči.
Už jdu. Shadowe, Laro, bráchové, Saddess…Už jdu…
Darknight otevřela oči a se strachem a napětím vešla do portálu.
Nataly si sedla do velikého sedacího polštáře. Vedle sebe měla misku s brambůrky. A před sebou skicák. Spousty času od matčiny smrti trávila malováním. Otec na ní neměl čas a spíše se zajímal o jejího nevlastního bratra, Larse Alaska Salieriho. On byl spíše podle otce. Nataly byla po matce. Nebyla tak impulzivní. A navíc, nebyla zlá. Nesnášela, když jí otec říkal, že to, co dělá je dobré. Nebylo to dobré. Ona to věděla.
Nataly vzdychla a zavřela skicák. V televizi tajně sledovala zprávy z druhého serveru. Vždycky tam chtěla. Nebyla by tak svázaná, byla by svobodná. A hlavně by nemusela pořád poslouchat svého otce.
Najednou se domovní dveře otevřely. Nataly chtěla rychle přepnout kanál, ale ovladač jí zapadl pod polštář. Rychle se zvedla a omylem shodila misku s brambůrky. Ty se rozsypaly po celém koberci. Nataly to neřešila a rychle sáhla po ovladači. Právě v tu chvíli, kdy se otevřely dveře od jejího pokoje, přepnula na hudební kanál. Oddechla si a otočila se ke dveřím. A v tu chvíli se jí sevřelo srdce vztekem.
Ve dveřích stál její bratr. Lars se šklebil, jako kdyby plánoval nějaký ďábelský plán: „No nazdar, ségra. Překvapená, že mě vidíš?“
„Vypadni. Tohle je můj pokoj.“ zavrčela Nataly. Lars místo toho vešel do jejího pokoje. Našlapoval klidně, jakoby to byl jeho pokoj. Tmavé vlasy mu trčely na všechny strany, tmavé peří pohlcovalo všechno světlo. Džínová bunda mu zakrývala potrhané triko. Džíny s velkými dírami na kolenou mu byly trochu velké.
Nataly ho chtěla odstrčit ven, ale Lars jí stiskl křídlo tak silně, že Nataly vykřikla bolestí: „Nemysli si, že nevím, co tu sleduješ, sestřičko. Zprávy z druhýho serveru. Za to bys mohla pěkně zaplatit.“
„Nestarej se o mě a o moje věci. A teď vypadni.“ Nataly vytrhla své křídlo z Larsova sevření a vystrkala ho z pokoje. Pak za sebou rychle zavřela dveře. Její bratr se za dveřmi zasmál: „Jen počkej, Nataly. Až se tohle táta dozví, nechá tě zmlátit. Uvidíš!“
Nataly se svezla na zem. Lars měl pravdu, otec by ji nechal zmlátit, pokud by se to dozvěděl. Takže jí nezbývalo nic jiného, než doufat, že mu to Lars neřekne.
Darknight před sebou měla velké rozhodnutí: Vybrat ty, kteří s ní půjdou na druhý server. Dary byla jasná, šla tam taky kvůli ní. Potom ta Dafné. Sice jí moc neznala, ale tušila, že se bude hodit. Potom Kim, jelikož by se mohl nabourat do systémů počítačů Salierovců. Ale dál nevěděla. Dveře od jejího iglú se otevřely a dovnitř vešla Dary. Darknight sebou trhla, když ji uviděla: „Ahoj. Nečekala jsem, že přijdeš.“
„Hm, já taky ne. Ale chtěla jsem tě vidět. A promluvit si.“ pousmála se Dary. Darknight si pamatovala, že kdykoliv si Dary chce promluvit, tak jde o něco důležitého.
„Ok. Tak si sedni. Dáš si něco?“ zeptala se jí Dark.
„Ne. Před chvílí jsem jedla. Jake upekl bábovku, tak jsem musela ochutnat.“ Dary se na tváři objevil upřímný úsměv. Ona se vlastně ani jinak smát neuměla.
Dark se neusmála. Neměla k tomu důvod: „Vein mi poslal e-mail. Musíme tam co nejdřív…Mají Keinstraina.“ Dary zůstala bez pohnutí stát. Ona a Keinstrain si celkem rozuměli. Dark ji chytla za ramena: „Bude to v pořádku. Ale musíme jít. Než bude pozdě…“ Dary přikývla: „Takže…Kdo?“
„Ty, já, Dadz, Kim, JetPack Guy…a dál nevím.“
Saddess zakopla a s výkřikem upadla. Dýka jí vylétla z křídla a odletěla pár metrů od ní. Rychle se otočila a zjistila, že Vein se ji snažil ochránit před třemi Salierovci, kteří je našli. V levém křídle držel svůj meč s modrou čepelí, kterým se neustále oháněl po mafiánech. Saddess popadla dýku a postavila se. Vlasy jí padaly do očí a zakrývali jí pohled na Veina.
Náhle její bratranec vykřikl. Zapotácel se a Saddess zahlédla střelnou ránu na jeho boku. Vein zasyčel a upustil meč. Potom se svezl na zem. Z rány mu vytékala zlatá krev, ichor.
Saddess se rychle postavila před něj. Salierovci nabili zbraně.
„No tak, holka. Jen se vzdejte a budete oba v pořádku.“ Uchechtl se jeden z nich. Saddess stiskla dýku ještě silněji. Vein za ní těžce oddechoval.
Vydrž, Veine. Ještě chvíli…
Saddess vytvořila v levém křídle kouli čisté, pulzující energie. Cítila, jak jí síla proudí žilami, jak elektrické impulzy pobuzují její svaly, ať se nevzdávají. Saddess hodila kouli proti jednomu ze Salierovců. Zasáhla ho přímo do hrudníku a on s výkřikem odletěl asi pět metrů dozadu.
Druhý Salierovec vystřelil. Saddess byla ale rychlejší než on a těsně před jejím obličejem chytila kulku do křídla. Potom ji vypustila proti jejímu bývalému majiteli a zasáhla ho do břicha, jako on zasáhl jejího bratrance.
Třetí Salierovec jen polkl a dal se na útěk. Saddess si oddechla. Ale potom se okamžitě otočila na Veina. Rána na boku vypadala hrozně.
„Stejně…Nic se mi nestane…taková kulka mi přece nemůže ublížit…“ pousmál se Vein. Saddess si klekla proti němu: „Brzo tu bude Dark. A já odmítám nést vinu za to, jak tě zmrzačí. Pojď, půjdeme domů. Ale, Shadow nebude moc rád, že Salierovci byli tak blízko.“
Darknight se postavila před portál. Srdce jí bilo nepřirozené rychle a žaludek měla stažený. Zírala na ten portál, jako by ji hypnotizoval. Z myšlenek ji vytrhla Dary, když jí položila křídlo na rameno. Dark se na ni otočila. V očích se jí zablesklo: „Dary, bude to těžký…“
„Přežila jsem hodně věcí. Všichni jsme jich přežili hodně. A přežijeme i tohle.“ Řekla rázně Dary.
Darknight se podívala na zbylé účastníky výpravy. Kim něco vyťukával na mobilu, JetPack Guy si upravoval sako. Dafné se rozhlížela kolem.
A pak tu byla Minoo. Dafné jí vzala s sebou, aniž by to Dark věděla. Ta holka se jí nezdála jako dobrá společnice. Byla taková tichá a…Dark se zdála hodně zranitelná.
Minoo zaregistrovala, že se na ní Dark dívá. Polkla a začala se bavit s Dafné. Darknight jí to neměla za zlé. Věděla, že její červené oči hodně lidí šokují.
Otočila se zpátky k portálu: „Ok. Musíme jít. Připravený?“
„Připravený.“ odpověděli všichni. Darknight na chvíli zavřela oči.
Už jdu. Shadowe, Laro, bráchové, Saddess…Už jdu…
Darknight otevřela oči a se strachem a napětím vešla do portálu.
Nataly si sedla do velikého sedacího polštáře. Vedle sebe měla misku s brambůrky. A před sebou skicák. Spousty času od matčiny smrti trávila malováním. Otec na ní neměl čas a spíše se zajímal o jejího nevlastního bratra, Larse Alaska Salieriho. On byl spíše podle otce. Nataly byla po matce. Nebyla tak impulzivní. A navíc, nebyla zlá. Nesnášela, když jí otec říkal, že to, co dělá je dobré. Nebylo to dobré. Ona to věděla.
Nataly vzdychla a zavřela skicák. V televizi tajně sledovala zprávy z druhého serveru. Vždycky tam chtěla. Nebyla by tak svázaná, byla by svobodná. A hlavně by nemusela pořád poslouchat svého otce.
Najednou se domovní dveře otevřely. Nataly chtěla rychle přepnout kanál, ale ovladač jí zapadl pod polštář. Rychle se zvedla a omylem shodila misku s brambůrky. Ty se rozsypaly po celém koberci. Nataly to neřešila a rychle sáhla po ovladači. Právě v tu chvíli, kdy se otevřely dveře od jejího pokoje, přepnula na hudební kanál. Oddechla si a otočila se ke dveřím. A v tu chvíli se jí sevřelo srdce vztekem.
Ve dveřích stál její bratr. Lars se šklebil, jako kdyby plánoval nějaký ďábelský plán: „No nazdar, ségra. Překvapená, že mě vidíš?“
„Vypadni. Tohle je můj pokoj.“ zavrčela Nataly. Lars místo toho vešel do jejího pokoje. Našlapoval klidně, jakoby to byl jeho pokoj. Tmavé vlasy mu trčely na všechny strany, tmavé peří pohlcovalo všechno světlo. Džínová bunda mu zakrývala potrhané triko. Džíny s velkými dírami na kolenou mu byly trochu velké.
Nataly ho chtěla odstrčit ven, ale Lars jí stiskl křídlo tak silně, že Nataly vykřikla bolestí: „Nemysli si, že nevím, co tu sleduješ, sestřičko. Zprávy z druhýho serveru. Za to bys mohla pěkně zaplatit.“
„Nestarej se o mě a o moje věci. A teď vypadni.“ Nataly vytrhla své křídlo z Larsova sevření a vystrkala ho z pokoje. Pak za sebou rychle zavřela dveře. Její bratr se za dveřmi zasmál: „Jen počkej, Nataly. Až se tohle táta dozví, nechá tě zmlátit. Uvidíš!“
Nataly se svezla na zem. Lars měl pravdu, otec by ji nechal zmlátit, pokud by se to dozvěděl. Takže jí nezbývalo nic jiného, než doufat, že mu to Lars neřekne.