Živly

Projev svou tvořivost
Uživatelský avatar
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 730
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn » úte 17. pro 2013 21:41:14

8) Poslední test

„Dneska vás čeká poslední část testů. Než ale začnu s vysvětlováním, budeme muset počkat na Petra. Nevíte někdo co s ním je?“ řekl mistr a podíval se na Lenku. Ta se ale jen zamračila a nesouhlasně zakroutila hlavou. V tu chvíli cvakly dveře a do skladiště vstoupil Petr.

Mistr: „Á, tady je. Takže můžeme začít.“
Petr: „Asi ne, protože já končím.“
Mistr: „Cože děláš? Stalo se něco?“
Petr: „Nelíbí se mi styl tamního tréninku, to se stalo!“
Mistr: „Aha, ty narážíš na ten včerejšek. Ale už jsem ti to přece vysvětloval, ne? Ve skutečnosti tu nemusíš nikoho zabíjet nebo tak. Musíš se ale naučit nemít slitování a potlačit emoce. Kdyby tě třeba tady Tomáš chtěl zabít, co bys udělal?“
Petr: „Tak už to tak párkrát vypadalo. Asi bych se ho snažil nějak zpacifikovat.“
Mistr: „Správně. Ale kdyby ti nezbývalo už nic jiného, než ho zabít? Nebo kdyby na tom třeba závisel osud světa?“
Petr: „To se snad nikdy nestane. Ale kdyby ano, tak bych ho asi musel zabít no.“
Mistr: „Tak vidíš. Nemůžeš si to ale jen říct, ale taky bys to musel udělat. Už to chápeš?“
Petr: „Asi jo. Spíš mě vyděsil ten včerejší sen.“
Mistr: „Sen? Jaký sen?“
Petr: „Včera se mi zdál sen. Šel jsem do koupelny a na zrcadle bylo krví napsáno „Měl by ses to naučit!“…a na zemi pod zrcadlem ležela Lenka.“

Na obličejích všech byl vidět šok. „Aha, tak to potom chápu tvoje dnešní jednání. Tak to bychom měli dnešní test asi odložit.“ řekl mistr. „Ale ne, já jsem v pořádku a ostatní doufám taky.“ řekl Petr a při slově „ostatní“ se krátce podíval na Lenku.

„Jak chceš, ale varoval jsem tě. Kdyby sis to ještě chtěl rozmyslet, dej vědět. Dnešní test bude spočívat v tom, že se všichni postavíte svému vlastnímu strachu. Budete postaveni před situaci, které se, třeba jen ve skrytu duše, bojíte, a budete jí muset překonat. Vzhledem k okolnostem vás však čeká jednodušší varianta. Budete postaveni pouze před jednu věc. Normálně by vás čekala řada věcí, ale dnes jen věc jedna. Zato ovšem jedna z těch nejděsivějších. Jste všichni připraveni? Nechce to někdo z vás odložit?“ vysvětlil mistr. Doufal, že si to Petr rozmyslí a tak se test posune na později, ale všichni mlčeli. Nikdo nevěděl, co je bude čekat, ale všichni byli připraveni. „Tak dobrá, jdeme tedy na to.“ řekl mistr a těžce polkl.

Petr, Tomáš, Lenka a Míša se rozestavěli po místnosti a mistr si stoupl mez ně. Pak si od pasu odvázal malý pytlíček a otevřel ho. „Hodně štěstí všem.“ řekl, sáhl do pytlíčku a vyhodil do vzduchu hrst zlatého prášku. Prášek se rozptýlil ve vzduchu a pomalu se snesl na čtveřici. Petr čekal na to, co se před ním objeví. Zubař, školní zkouška, noční les? Bylo to ovšem něco mnohem horšího.

Když Petr otevřel oči, nacházel se v tmavé chodbě, na jejímž konci svítilo malé světýlko. Petr se tedy vydal chodbou směrem ke světlu a prošel dveřmi. Když se ve světle konečně rozkoukal, zakřičel leknutím. Na zrcadle před ním bylo krví napsáno „Měl by ses to naučit!“ Ačkoliv nápis četl pouze v duchu, zdálo se mu, jako by ho slyšel i nahlas. Otočil se a opět se lekl. V chodbě za ním stála Lenka. „Měl by ses to naučit!“ řekla. Hned na to se Petr s Lenkou přenesli do arény. Lenka se proti Petrovi rozeběhla s tyčí v ruce. Petr na poslední chvíli uhnul. „Ve skutečnosti tu nemusíš nikoho zabíjet.“ znělo mu hlavou. „Ano. Ale tohle není skutečnost. A já jsem právě objevil svůj strach!“ Petr doběhl ke zdi se zbraněmi, sundal ten největší meč, který našel a s křikem se rozeběhl za Lenkou. Zavřel oči a sekl. Když oči otevřel, Lenka v rukou držela rozpůlenou tyč. Petr opět zavřel oči a opět sekl. Když oči otevřel, stál před ním mistr.

„Gratuluji. Jsi první, kdo tento test dokončil.“ řekl mistr. „Ale jak to? Přišlo mi, že mi to trvá strašně dlouho.“ divil se Petr. „To se ti jenom zdálo. Ve skutečnosti ti to trvalo asi patnáct sekund.“ vysvětlil mistr a ukázal na ostatní. Míša divoce zvedala nohy a přitom máchala rukama, Tomáš ležel na zemi na zádech, jen Lenka klidně stála. Petr se tomu velice divil. Chvilku jen tak stál a pozoroval je, ale pak se Lenka svalila na zem. Petr se k ní už chtěl rozběhnout, ale mistr ho zastavil. „To je v pořádku. Lenčin test právě skončil.“ vysvětlil mistr, přešel k Lence a pomohl jí na nohy.

„Co, co se stalo? Já ještě žiju?“ zeptala se zmateně Lenka. „Překvapivě jo, i když jsem tě zabil.“ zasmál se Petr. Lenka se na něj zmateně podívala: „Jak zabil? Tys vyděl můj strach?“ zeptala se. „Ne. Já jsem se objevil v chodbě, na jejímž konci byla koupelna se zkrvaveným zrcadlem. Stálo na něm „Měl by ses to naučit“. No a pak jsem se s tebou objevil v aréně a tam jsem tě musel zabít. A tak jsem to udělal.“ vysvětlil Petr. „Tak to nevím, jestli mám mít radost nebo mám být naštvaná.“ řekla Lenka. „Asi bys spíš měla mít radost, protože jsi druhá, kdo dokončil test.“ řekl mistr a mrkl na ní. „Druhá? Páni.“ podivila se Lenka a usmála se. Pak si šla s Petrem sednout do rohu místnosti.

„Jaký byl tvůj strach?“ zeptal se Petr. „Stál jsi před mnou a mistr ti řekl, ať mě zabiješ nebo tě vyhodí z týmu. Tys původně odmítal a já už na tebe i křičela, ať to uděláš. A tys to nakonec udělal.“ řekla Lenka a sklonila pohled dolů. „Ty se bojíš toho, že bych tě měl zabít?“ podivil se Petr. „Možná se bojím toho, že bys odešel z týmu. Sama nevím, jak mám ten strach chápat.“ řekla Lenka. „No rozhodně by můj odchod měl jednu výhodu.“ usmál se Petr. Lenka se nechápavě otočila. „Nemusel bych tě zabíjet.“ řekl Petr a mrkl na Lenku. Najednou se v Lence něco zlomilo. Už chtěla položit svou hlavu na Petrovo rameno, ale zaslechla výkřik.

„No konečně žádní hadi!“ řekla Míša a otřela si pot z čela. Petr s Lenkou se na sebe podívali a zasmáli se. „Tak proto jsi tu tak divoce skákala.“ zasmál se Petr. „Tys mě viděl?“ podivila se Míša a pak se taky zasmála. „Petr to dneska zase vyhrál.“ řekla Lenka a pohladila Petra prstem po tváři. „Tak to ti gratuluju. Tak to vypadá, že jsi to asi celé vyhrál, co?“ řekla Míša. „No, bude to dost na těsno tady s Lenkou.“ řekl Petr a chtěl dát Lence pusu na tvář. Pak si ale uvědomil, kde vlastně je a co chce vlastně udělat a zarazil se. Nejradši by v tu chvíli byl jen s ní, všechno jí vysvětlil a pak už se s ní jen líbal. Třeba.

Čas pomalu ale jistě ubíhal a Tomáš ne a ne ukončit svůj test. Když uběhlo asi dvacet minut, odvázal si mistr od pasu další pytlíček, sáhl do něj a posypal Tomáše fialovým prachem. Ten po chvilce otevřel oči a lekl se. „To je v pořádku. Tohle už není test. Ukončil jsem ho.“ řekl mistr a vytáhl ho na nohy. „To by mě zajímalo, čeho se bojí Tomáš.“ pošeptal Petr dívkám. Tomáš vypadal asi nejvyděšeněji. Když ho mistr odváděl k ostatním, klepal se a vypadal, jako kdyby se měl za chvíli zhroutit. Když došly k ostatním, podíval se Tomáš na usmívající se Lenku a Míšu, ale na Petra se ani nepodíval. Petr už se ale ničemu nedivil. „Pro dnešek končíme, ale určitě přijďte zítra. Zítra vyhlásíme výsledky a řeknu vám, co bude dál. Můžete jít.“ řekl mistr a odvedl Tomáše do zadní místnosti.

Míša: „Tak se mějte. Uvidíme se zítra.“
Petr: „Jo jo. Zítra.“
Lenka: „Ahoj!“

Petr: „Můžu se tě na něco zeptat?“
Lenka: „Ptej se.“ usmála se.
Petr: „Jsi na mě ještě pořád naštvaná?“
Lenka: „Zabil jsi mě…takže ne.“ zasmála se.
Petr: „Bude to znít hloupě, ale tak to jsem rád.“ zasmál se.

Lenka se k Petrovi naklonila a dala mu pusu na tvář.
Lenka: „Byla jsem hloupá, že jsem na tebe byla naštvaná kvůli takové hlouposti. Promiň.“
Petr: „Neomlouvej se. To já sebe i tebe zbytečně ohrožuju. A bude to horší.“
Lenka: „Tak, a jsem doma. Ráda bych tě pozvala dál, ale je ještě dost brzo.“
Petr: „To nechápu. Vždyť bude pět hodin.“
Lenka: „Tak jsem to nemyslela. Spíš jde o to, že jedna pusa ještě nic neznamená. Ale to přijde, neboj. Uvidíme se zítra.“

Petr nevěděl, co si má myslet dřív. Byl zklamaný ale i potěšený z toho, co Lenka řekla. A měl strašnou chuť jí zase vidět. Ještě, že se uvidí zase zítra. Petr se doma osprchoval, najedl a pak si šel lehnout. Zdálo se mu, jak jinak, o Lence.

Uživatelský avatar
Lisured
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 667
Registrován: pát 28. kvě 2010 19:12:02

Re: Živly

Příspěvek od Lisured » stř 18. pro 2013 2:48:51

Tentokrát jsem očekával trochu děsivější zápletku. A zdálo se mi, že ten sen nějak rychle prozradil. I když to, co si v hlavě představuji je nejspíš jen klišé, vzniklé následkem konzumace dnešních seriálů, takže dobré.
Lisured podle vzoru pán

Uživatelský avatar
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 730
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn » stř 12. bře 2014 0:05:19

9) Zformování týmu

„Ahoj.“ řekl Petr a usmál se na Lenku. „Ahoj.“ odpověděla mu Lenka a opětovala mu úsměv. Petr otevřel dveře a ukázal Lence, že může jít. Pak do skladiště vstoupil i on a dveře za sebou zavřel. Ve skladišti už čekal Tomáš i Míša. „Páni!“ řekl Tomáš, když se podíval kolem sebe. Uprostřed skladiště stála tabule zakrytá kusem látky, dále pak dřevěná krabice na stojanu zdobená různými ornamenty. Na jedné straně krabice byl symbol podobný plamenu, na další symbol připomínající vodu, dále pak symbol země a symbol větru. „Ahoj. Promiňte, ale zaujalo mě to.“ řekl Petr a vrátil se k ostatním. „To nic. Taky jsem si tu krabici prohlížela. Ty ornamenty jsou opravdu pěkné.“ řekla Míša. Tomáš jenom stál a tvářil se, že ostatními pohrdá. Hlavně Petrem teda.

„Tak jste konečně tady. Můžeme tedy začít.“ řekl mistr při vstupu do skladiště. „Páni! Tohle je ještě hezčí než ta krabice!“ žasl Petr. Mistr měl na sobě obřadní roucho zdobené různobarevnými pruhy látek a ornamenty, podobnými těm na krabici. Na krku mu visel velký zlatý klíč na zlatém řetízku. „Než přistoupíme k samotnému obřadu, nejprve bych vám rád odhalil výsledky testů. Ten nebo ta z vás, kdo vyhrál, bude moci rozhodnout o vedení týmu. Vítězství v testech má samozřejmě i jiné výhody, o těch vám povím ale až později. Tady jsou tedy výsledky.“ řekl mistr a strhl látku z tabule.

Petr – 70
Lenka – 69
Míša – 60
Tomáš – 56

Lenka: „Takže si přeci jen vyhrál. Gratuluji.“
Míša: „Taky gratuluji. Zasloužíš si to.“
Tomáš: „Hmmm. Gratuluju no.“
Petr: „Díky, díky moc všem. Tohle bylo opravdu těsné a osobně si myslím, že by si to více zasloužila Lenka.“
Mistr: „Těsné to opravdu bylo, ale snažil jsem se hodnotit spravedlivě. Výsledky mluví za vše. Vyhrál si a teď tedy k tomu rozhodnutí. Můžeš rozhodnout, kdo z vás povede tenhle tým. Vedení můžete chápat asi tak, že vedoucí bude dávat rozkazy a instrukce ostatním, všichni ho budou poslouchat a tak podobně. Ačkoliv z vás sice dělám armádu, nebude to takhle rozhodně s vedením. Stále budete tým a budete se moci na všem domlouvat, vedoucí ovšem bude mít konečné slovo. Zároveň pozice vedoucího přináší ale i velkou zodpovědnost. Na tobě teď tedy je, rozhodnout o vedoucím.“
Petr: „No je to těžké rozhodování a je to lákavá nabídka…, ale asi udělám vedoucího z Tomáše.“
Míša a Lenka: „Cože?!“
Petr: „Pochopte, že Tomáš má asi více zkušeností s tímhle vším a prostě ví co a jak. Pokud ovšem můžu, vyhrazuji si právo mít větší váhu hlasu, než třeba tady holky. To znamená, že v opravdu důležitých momentech mohu rozhodovat stejně, jako Tomáš.“
Tomáš už se chtěl proti Petrovu rozhodnutí ohradit, ale mistr se na něj podíval a tak Tomáš radši mlčel.
Tomáš: „Dobře tedy. Přijímám roli vůdce a souhlasím s tvým právem. Doufám, že víš, co dělat.“

„Dobře tedy. Teď, když už váš tým má vůdce, pojďme tým vůbec zformovat.“ Mistr přišel k dřevené krabici, sundal si z krku zlatý klíč a krabici jím odemkl. V krabici se začalo cosi posouvat a cvakat až se z vrchu krabice vysunul malý podstavec se skleněnou koulí. Mistr vzal kouli do ruky a ukázal, kam si má kdo stoupnout. „Teď mezi vás rozdělím magické síly živlů, ohně, vody, vzduchu a země. Tahle koule všechny tyhle síly uchovává a nyní je mezi vás rozdělí. Sama z vás vycítí váš charakter a potenciál a podle toho vám přidělí jednu z těchto sil. To, co se tady teď bude dít, bude vypadat velice nebezpečně. Ve skutečnosti se vám vůbec nic nestane, takže v klidu stůjte na svém místě ať se děje co se děje.“ Mistr si dal kouli k puse a něco začal šeptat, pak kouli opatrně položil na zem a ta se rozjela po místnosti.

Koule jela nejprve pomalu a všechny pečlivě objela, pak ale začala zrychlovat a začala se točit okolo Míši. Koule se točila tak rychle až kolem Míši začala tvořit vodní vír. Koule potom odjela kousek dál a zastavila se, jako kdyby měla oči a pozorovala svoje dílo. Voda za chvíli opadla, ale Míša se cítila tak nějak „jinak“. „Tohle bylo ale zvláštní. Vím, že je lidské tělo tvořeno se 70% vodou, ale teď mám pocit, jako kdyby se ve mně veškerá ta voda pohybovala, jako kdybych z každého póru mohla vytrysknout proud této vody.“ řekla Míša.

Koule se dala opět na cestu a zase, nejprve pomalu, objížděla kolem zbývajících lidí. Pak ale začala kroužit okolo druhé dívky, Lenky. Kolem Lenky začali vyrůstat šlahouny s trny, které rostly a rostly, až ji celou obalily. Koule si opět poodjela, aby zkontrolovala svou práci. Šlahouny se po chvilce zase začali stahovat do země, ale i Lenka už se cítila jinak. „Páni. Mám pocit, jako kdybych byla živoucí organismus. Já vím, že jsem, ale tohle je jiné! Jako kdybych tu mohla zakořenit do země a začít z ní čerpat živiny, jako kdybych mohla své prsty proměnit v podobné šlahouny, jako tu vyrostli ze země.“ řekla Lenka.

Koule na nic nečekala a zase začala kroužit po místnosti. Dělala osmičky mezi Petrem a Tomášem, ale nakonec zůstala u Tomáše. Okolo Tomáše se začali zvedat plameny. Vypadalo to dost nebezpečně, ale Tomáš se nebránil. Koule se opět vzdálila a nechala Tomáše Tomášem. Plameny za chvíli začali mizet a i Tomáš, překvapivě, vypadal dost překvapeně. „Vždycky jsem o tom slyšel, ale nikdy jsem to nezažil. Je to jiné, než jsem si myslel. Je to úžasné! Mám pocit, jako kdybych měl horečku, mám pocit, jako kdybych hořel! Jako kdybych pouze svým pohledem mohl zapalovat objekty. Je to super pocit!“

Koule už nikoho dlouho nenapínala a rovnou zamířila k Petrovi. Kroužila okolo něj a pomalu začala zrychlovat. Zrychlovala a zrychlovala a vzduch okolo Petra se začal točit, až kolem něj vytvořil tornádo. Tentokrát ale nebylo tak malé, jako v ostatních případech. Tornádo bylo až ke stropu a opravdu silné. Míša padla na kolena, Tomáš s Lenkou měli co dělat aby se vůbec udrželi na nohou. Petr si to ale užíval. Koule dojela doprostřed místnosti a zastavila se. Vítr kolem Petra pomalu začal zpomalovat, až se nakonec úplně zastavil.

„Páni! Mám pocit, jako kdybych svým fouknutím mohl vytvořit tornádo. A taky jako bych mohl udělat tohle.“ řekl Petr a začal rukama dělat podobná gesta, jako dělají kouzelníci při svých představeních. Mezi dlaněmi se mu objevil světlý bílý kouř, který začal kroužit a tvořit jakousi kouli. Petr hodil kouli proti tabuli a ta se převrátila a spadla na zem. „A schválně jestli zvládnu tohle!“ řekl Petr, skrčil se v kolenou a pak vysoko vyskočil. Místo toho, aby zase spadl, se ale chvíli vznášel ve vzduchu a pak se pomalu snesl k zemi.

„Super! Já chci taky umět něco takového!“ žasla Lenka. „Tak to zkus. Měla jsi v testech jenom o bod méně než Petr.“ pobídl jí mistr. Lenka před sebe natáhla ruce a roztáhla prsty. Z konečků prstů ji najednou začali vyrůstat šlahouny, které se začali vplétat do sebe. Lenka rukou švihla a šlahouny udělali zvuk jako bič. Když se do sebe vpletli i šlahouny na druhé ruce, Lenka se začala točit a dělat další takové zvuky.

Tomáš se nechtěl nechat zahanbit a tak roztáhl prsty na obou rukou, které jeden po druhém, začali hořet. Pak sevřel ruce v pěsti a i ty začali hořet. Nakonec Tomáš silně foukl a z pusy mu šel oheň. „Omlouvám se, ale taky mě něco napadlo.“ řekla Míša a plivla. Z pusy jí ale šel nepřetržitý proud vody, který mohla pohybem svého prstu ovládat. Nakonec proud vody chytla a ten zmrzl.

Mistr: „No vypadá to lépe, než jsem čekal. Vítejte, Živly! Možná jste si mysleli, že trénink už skončil, ale to byla chyba. Pravý trénink teprve začíná! Během vašeho výběru, tréninku a testů byl magický svět bez ochránců a řeknu vám, že hlídat ho sám je tedy děsná fuška.“
Míša: „Vy jste ho hlídal?“
Mistr: „Ano. Rád jsem viděl, jak si svoje síly užíváte. Taky jsem si je užíval, když jsem je získal. A ještě více když jsem je získal všechny.“
Lenka: „Všechny? Jak jako všechny?“
Mistr: „Když jsem se stal mistrem, získal jsem i zbývající další tři síly. Jednoho z vás to jednou čeká také. Jako mistr nyní mohu ovládat sílu všech čtyř živlů a navíc jsem mohl tyto síly rozdělit mezi vás. Ale abych odpověděl na tu předchozí otázku, ano, hlídal jsem magický svět. Už je ale dlouho bez strážců a tak vás tam zanedlouho vezmu. Nejprve vás ale naučím, jak kontrolovat svoje síly. Běžte se nyní převléknout a já zatím připravím trénink.“

Tomáš, Petr, Míša a Lenka se šli do jedné z místností převléknout a mistr zatím odklidil krabici a tabuli a dotáhl do místnosti dlouhý stůl. Na stůl potom postavil několik hliněných váziček. Když se všichni opět vrátili, mistr jim ukázal, kam si mají stoupnout, a začal vysvětlovat: „Nejdříve se vás pokusím naučit kontrolovat a soustředit svojí energii. Každý z vás se zaměřte na jednu vázičku a čímkoliv, jakýmkoliv kouzlem, se jí pokuste zničit.

Míša opět z pusy vypustila proud vody a švihnutím prstu ho poslala přímo proti své vázičce. Lenka dupla nohou do podlahy, sebrala z ní ulomený kus betonu a hodila ho proti své vázičce. Tomáš si foukl do dlaně plamen a ten ve formě ohniv koule taktéž hodil na vázičku. Jen Petr nic nedělal. Tomu jenom stačilo se na vázičku soustředit, představit si takové menší tornádo v jejím vnitřku, a vázička se roztříštila sama. Stejně jako ostatní tři vázičky. „Výborně! Tohle by vám šlo. Až mě překvapuje jak moc. Vyzkoušejte to ještě na těch ostatních vázičkách a pak přejdeme dál.“ řekl mistr.
.
.
.
„No dnes jste toho zvládly až překvapivě dost. Asi nemá cenu to dál zdržovat, takže zítra přijďte na závěrečný test. Ten už nebudu hodnotit, pouze chci vidět, jestli jste opravdu připraveni vyrazit do „skutečného“ světa. Přijďte tedy prosím zítra jako vždy. Dobrou noc.“ řekl mistr. Všichni čtyři se šli převléknout a osprchovat a pak vyrazili domů. Míša se jako již tradičně od skupiny odpojila a Tomáš zůstal ve skladišti, takže šel Petr s Lenkou domů sám.

Petr: „Tak jak se cítíš po dnešku?“
Lenka: „Úžasně! Nemůžu se dočkat, až nás mistr vezme do toho magického světa a až budu moci svou sílu pořádně využít!“
Lenka ukázala na květinu se zavřeným květem a ta ihned rozkvetla.
Petr: „Taky se těším, ale zároveň z toho mám strach. Tohle už nebude trénink, ale bude to na ostro.“
Lenka: „To je asi pravda. Tohle jsem si vůbec neuvědomila! Ale máme přeci za sebou tvrdý výcvik tak snad už něco zvládneme, ne?“ usmála se.
Petr: „Snad jo. Jsem zvědavý na Tomáše jako vůdce.“ zasmál se.
Lenka: „Dost mě překvapilo, že jsi mu vůdcovství nechal. Ten nás bude určitě buzerovat! Ale chápu tě no.“
Petr: „Proto jsem si taky nechal to právo rozhodovat spolu s ním.“ mrkl.
.
.
.
Lenka: „Tak ti děkuji, že jsi mě zase doprovodil. Uvidíme se zítra.“ políbila Petra na tvář a zmizela v domě.
Petr: „Zítra.“

Petr přišel domů, najedl se, umyl se a šel si lehnout. Dnešní den v něm zanechal spoustu pocitů, které si musel nechat projít hlavou. Přemýšlel na svou nově nabytou mocí, nad Tomášem jako vůdcem, nad magickým světem. Petr otevřel horní šuplík svého nočního stolku, vyndal z něj papír a ten zmuchlal do kuličky. Kuličku papíru potom hodil proti zdi, ale než do ní kulička stihla narazit, zastavil jí svou mocí a pohybem prstu jí přenesl do odpadkového koše. „No, možná to nebude zase tak špatné.“ pomyslel si, ale pak už zhasl lampičku a uvelebil se na posteli.

Dominik Daniel
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 70
Registrován: úte 11. pro 2012 16:36:36

Re: Živly

Příspěvek od Dominik Daniel » čtv 13. bře 2014 21:23:47

Cool príbeh už sa teším na ďalšiu časť. :)

Uživatelský avatar
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 730
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn » pát 03. říj 2014 21:58:27

10) Poprvé v novém světě

„Vítejte na závěrečném testu! Strávili jste spoustu času tréninkem jak svých fyzických, tak svých duševních sil. Dnes je den, kdy komplexně prověřím vaše schopnosti a pokud půjde všechno tak jak má, ještě dneska vás vezmu na prohlídku do magického světa. Tenhle test už nebude bodovaný ani při něm nebudete soupeřit mezi sebou. Výsledek testu bude sloužit pouze mě pro posouzení vašich schopností a určení vašeho dalšího tréninkového plánu. Protože dnešním dnem váš trénink nekončí, stále se máte co učit. Abych vám vysvětlil, o co dneska půjde. Půjdete skrz sérii místností a v každé místnosti budete muset splnit zadaný úkol. Petře, ty půjdeš první.“ vysvětlil mistr plán dne a pak ukázal Petrovi dveře, ke kterým se měl připravit.

Na mistrův pokyn Petr vstoupil do první místnosti a zde ho čekal stůl s vázičkami. „Tohle to znám!“ pomyslel si Petr a začal se soustředit postupně na jednotlivé vázičky. Na jednu foukl a z pusy mu vyšla silná vzduchová vlna, na jednu ukázal a okolo vázičky se vytvořil vzdušný vír. Ať tak nebo tak, Petr nakonec všechny vázičky ze stolu shodil nebo je na stole rozbil. Pak vstoupil do chodby, která vypadala na první pohled prázdně, jenže pak se z díry ve zdi vysunul dřevěný terč ve tvaru bandity a vystřelil na Petra síť. Ten ale stihl včas zareagovat a fouknutím síť odrazil pryč. Jenže jak zastavit „banditu“? Petr si na zemi u zdi všiml cihly a tak jí pomocí své síly zvedl do vzduchu a mrštil jí proti terči. Cihla terč zasáhla a ten se rozpadl na několik částí. V chodbě se vysunuli pak ještě další dva terče se kterými si Petr poradil stejným způsobem. Poslední terč byl ale nejzáludnější protože to nebyl bandita, ale krásná dívka. Petr už už po ní chtěl mrštit cihlou, ale naštěstí to neudělal.

Za chodbou následovala velká otevřená místnost zaměřená hlavně na fyzičku a tak zde Petr přeskakoval, přelézal a podlézal překážky a vyhýbal se letícím míčkům, které na něj mistr házel. V poslední části testu ho čekal souboj. Petr doběhl do arény, kterou tvořil červený kruh namalovaný na podlaze. Proti němu stála osoba, celá v černém, oblečená jako ninja. V ruce držela dýku a byla připravená na Petra zaútočit. Petr sáhl po dýce položené na stolku po své pravici jenže sotva se jí dotkl, hlavou mu proběhla slova „Měl by ses to naučit“. Petr se na chvilku zarazil. Nevěděl, co má dělat a bál se na osobu zaútočit, protože nevěděl, kdo se skrývá pod maskou. „Měl by ses to naučit.“ proběhlo mu opět hlavou. „No jo, no jo.“ řekl Petr a udělal výpad proti osobě. Ta uskočila a výpad opětovala. Petr se párkrát snažil strhnout osobě masku, jenže ta jeho ruku vždycky srazila a párkrát ho i škrábla dýkou. „Kašlu na to!“ řekl Petr a začal proti osobě rychlou sérii výpadů. Osoba se zvládla celkem obstojně bránit, jenže jeden výpad neubránila a tak jí Petr bodl dýkou do hrudníku. Osoba spadla na zem a pak se vypařila.

*Tlesk, tlesk, tlesk* „Gratuluji. Svou část testu máš za sebou. A dařilo se ti opravdu dobře, to rád vidím.“ řekl mistr a odvedl Petra do místnosti za ostatními. Vteřiny a minuty utíkaly a v testu se postupně vystřídali všichni čtyři. Někomu to trvalo déle, někomu méně dlouho. Nakonec se ale opět všichni sešli v místnosti. „Dobrá tedy, vaše výsledky mám a můžu tedy podle nich vypracovat váš osobní tréninkový plán. Nikdo z vás totiž není úplně bez chyby a každý z vás má v určitých oblastech drobné mezery. Pro dnešek je ovšem trénink u konce a jak jsem slíbil, chcete se podívat do magického světa?“ usmál se mistr. Na odpověď nemusel dlouho čekat. „Tak dobrá. Nejprve se ale všichni umyjte, upravte a převlékněte. V šatně na vás čeká nové oblečení.

Mistr na tým nemusel ani moc dlouho čekat, protože všichni byli z možnosti návštěvy magického světa tak nadšení, že při přípravách dost pospíchali. Dokonce ani děvčata, o nichž je známo, že jim návštěva koupelny zabere vždy spoustu času, nezůstala pozadu. „Páni.“ řekla Míša, když uviděla v šatně svůj nový oděv. „To je opravdu hezké.“ souhlasila s ní Lenka. Dívky dostali slušivé šaty v barvě svého živlu se spoustou ozdob. Chlapci zase dostali kalhoty a košile, taktéž v barvách svého živlu. „No co, jdeme do společnosti tak se nedivte.“ řekl Tomáš, který už návštěvu magického světa párkrát absolvoval. „Sluší vám to.“ řekl Petr a přitom mrkl a usmál se na Lenku. „Jste připraveni?“ zeptal se mistr, když vstoupil do místnosti. Na sobě měl podobný oděv, jako měl při rozdávání živlů a v ruce držel krásně vyřezávanou vycházkovou hůl. „Tak pojďte za mnou.“

Mistr odvedl tým před místnost s velkými železnými dveřmi, sundal si z krku klíč a dveře odemkl. „Bezpečností prvek.“ vysvětlil a otevřel dveře. Za dveřmi se skrývala celkem malá a tmavá místnůstka. Ve zdi naproti dveřím byl ale zasazen pozlacený rám, uvnitř nějž se vlnilo duhové světlo. První do portálu vstoupil Tomáš, pak Lenka a Míša a nakonec Petr. Mistr zamkl dveře do místnůstky a vstoupil do portálu také. Cesta portálem nevypadala tak, jako to znáte z filmů. Vypadala spíš, jako kdybyste pouze prošli dveřmi. A za dveřmi už vás čekal magický svět.

Magický svět, který na první pohled vypadal, jako ten náš, jenže o několik století dříve. Stavby vypadaly jako ze středověku, „lidé“ zase jako z nějaké fantasy počítačové hry. Portál ze skladiště totiž vedl do jednoho z větších měst, takže jste zde mohli nalézt elfy, trpaslíky, ale i další známé či neznámé rasy. Většinový podíl tu ale měli lidé, kteří byli oblečeni většinou chudě, v plátěných oděvech. Lidí s podobným oděvem, jako měl náš tým, tu bylo pramálo. Portál totiž vedl na tržiště, respektive na jeho část, které se u nás říká „bleší trh“. „Vítejte v magickém světě!“ řekl mistr a usmál se na tým. Pak mistr sešel ze schůdků a vmísil se mezi lidi. Tým šel pomalu za ním.

Opravdu pomalu protože obdivoval krásy tohoto světa. Dívky ve stáncích obdivovaly překrásné šaty a šperky, chlapce zase uchvacovaly mistrně zpracované zbraně nebo brnění. Jak tým s mistrem v čele procházel ulicemi, někteří lidé se jim ukláněli, jiní volali „Sláva! Konečně je tu nový tým!“ a podobně. Pár osob ale nevypadalo příliš nadšeně z toho, že tým Živlů opět existuje. Jeden takový, oblečený v černošedém plášti s kapucí, k týmu přišel a řekl: „A kohopak to tu máme? Není to snad nový tým Živlů? Naši noví ochránci? No uvidíme, jestli budete lepší, než ti předchozí.“ pak se muž pohrdavě uklonil. „Abyste jste pak nedivil…“ řekl Petr. Chtěl muži říct ještě něco, ale mistr ho odtáhl pryč.

„Proto tady nejsme. Musíte si uvědomit, že jsou tu lidé, kteří vás obdivují. Jsou tu ale i lidé, kteří by vás nejraději viděli pod zemí. Jestli teda chápete jak to myslím. Takže se radši nepouštějte do konfliktů, kterým se můžete vyhnout.“ řekl mistr a při poslední větě se podíval na Petra. „Já mu chtěl jen něco říct, nechtěl jsem se tam s ním hádat nebo tak.“ ospravedlňoval se Petr. „Ale chápu to. Máte pravdu, mistře.“ „Mám své zkušenosti. Ale teď už pojďte, někdo velice důležitý nás očekává.“ dodal mistr a pokračoval v cestě.

Tým mistra následoval ještě nějakou dobu, než konečně došli na místo určení. Mistr se zastavil před velkou železnou bránou, kterou hlídali dva rytíři v plátových zbrojích. Když mistra s týmem uviděli, vytáhli s pochev meče a poklekli na jedno koleno, čelem se opírajíce o meč opřený o zem. Rytíři na druhé straně mezi tím pomalu otevírali bránu. „Pojďte dál, už jste očekáváni.“ řekl jeden z rytířů na druhé straně brány a přitom lehce pokynul hlavou. Tým to po něm instinktivně opakoval. „Děkujeme.“ řekl mistr a vydal se dál směrem k hradu. „Páni! To je úžasné!“ žasl tým, když se blížili k hradu.

Hrad byl ta největší a nejhezčí budova v okolí, zkrátka jako hrady u nás. Stál uprostřed velké volné plochy tvořené převážně parky, malými jezírky a plochami pro trénink vojáků. Okolo větší části hradu se táhl hluboký příkop, který byl z části naplněn vodou. Přes příkop vedlo v několika místech několik menších mostů. Jeden takový most, ten největší, vedl i k hlavnímu vstupu do hradu, konkrétněji na jeho nádvoří. Tam už ale na tým čekali další rytíři. Někteří se uklonili jako rytíři před první branou, pár z nich ale tým s mistrem obstoupilo a následovalo je až do hlavního trůnního sálu. Zde na tým čekalo veliké překvapení.

Když vstoupili do velkého sálu, mistr poklekl, podobně jako rytíři před tím. Tým ho instinktivně následoval, ale všichni přitom po očku nahlíželi, před čím se to vlastně uklání. Podél červeného koberce, který se táhl od dveří, až na opačný konec sálu stáli obyvatelé a zaměstnanci hradu a na opačném konci sálu, nad několika schůdky stály dva velké zlaté trůny, na kterých seděli král s královnou. V Petrovi se mísily pocity. Na jednu stranu se chtěl začít smát, protože nevěřil, že tohle všechno je pravda, na druhou stranu ho to ale velice fascinovalo a cítil se opravdu pyšně, když osoby stojící podél koberce začaly poklekat. Mistr vstal a vstal tedy i tým a vydali se směrem k trůnům.

„Vítejte. Už jste byli očekávání. A tím nemyslím jen váš dnešní příchod. Již delší dobu je totiž naše říše bez ochránců a za tu dobu se stalo pár nemilých záležitostí, které by neměly zůstat nevyřešeny. Nabízím vám tedy, nový týme Živlů, převzít tuto funkci a s ní i všechny povinnosti, ale i výhody, které k ní patří.“ řekl král a při slově „výhody“ vzal malý kožený měšec a hodil ho mistrovi. Pak pokračoval v projevu. „Přijmete li tuto nabídku, očekává se od vás, že budete chránit naší říši a budete udržovat rovnováhu mezi silami dobra a zla, tak, jak to dělali i vaši předchůdci. Odměnou vám za to budiž sláva, naše královská ochrana a nějaké to zlato na výbavu a podobně. Zároveň vám ale připomínám, že jste nebyli vybráni náhodně a tudíž by mělo být vaší ctí a povinností tuto nabídku přijmout. Přijímáte tedy mou nabídku a vše s ní spojené?“

Všechno v sále utichlo. Členové týmu se podívali na sebe, na krále, na mistra a zase na sebe. Petr se podíval na mistra a ten jen lehce souhlasně přikývl. „Přijímáme tuto nabídku se vším, co k ní patří a s velikou odpovědností a zavazujeme se, že ochráníme vaši říši a budeme se snažit udržovat síly dobra a zla v rovnováze.“ řekl Petr, což ostatní členy týmu, zvlášť Tomáše, překvapilo. „Dobrá tedy, já se zavazuji, že dodržím naši část domluvy a myslím si, že teď už není co řešit. Ať začne hostina!“ řekl král a přitom lehce pokynul rukou. Osoby původně stojící podél červeného koberce se rozprchly do místností, hlavně do jídelny, aby připravily hostinu. S hostinou nikdo z týmu nepočítal, ale hodila se, protože měl už každý docela velký hlad. Někdo tým s mistrem dovedl do jídelny a usadil je na místa u stolu. Mistr seděl v opačném čele stolu naproti králi, ostatní seděli po stranách.

Ještě, než začala hostina se Petr podíval na mistra a pak sklouzl pohledem dolů směrem k místu, kam si mistr uvázal váček od krále. Ten chvíli dělal rukama něco pod stolem, ale pak Petrovi nenápadně podal malou zlatou minci. Petr se na ní opatrně podíval a nestačil se divit. Pak jí rychle schoval do kapsy, protože už se na stůl začaly nosit dobroty. Maso, knedlíky, brambory, zelenina, zkrátka všechno, na co tým mohl mít a měl chuť. Po hlavním chodu ještě následoval dezert tvořený palačinkami s ovocem a zmrzlinou. Když bylo po hostině, nechal král odnést nádobí a zbytky jídla a pak vstal, aby si se členy týmu a mistrem naposledy potřásl rukou. „Už musíme jít, ale nebojte se, postaráme se o nápravu problémů vzniklých naší nepřítomností.“ řekl mistr a pak spolu s týmem opustil jídelnu a přes nádvoří i celý hrad.
.
.
.
„Páni, tak tohle byl strašně super zážitek a cítím se na sebe tak pyšně!“ řekla Míša. „Mně se líbilo hlavně to prostředí hradu. Ta výzdoba, malby, lustry a všechno. A hlavně královna měla úplně nádherné šaty!“ dodala Lenka. „To mě nejvíc chutnalo to jídlo.“ řekl Tomáš a zasmál se. „Jsem rád, že mě mistr přijal mezi vás do týmu.“ zakončil diskuzi Petr a usmál se na mistra. To už ale stáli opět u magického portálu, kterým prošli zpět do skladiště. „Děkuji vám za dnešní den a uvidíme se zítra. Začneme s nápravou škod. Dobrou noc.“ řekl mistr a zamkl za týmem dveře do místnosti s portálem.
.
.
.
„Slušelo ti to.“ řekl Petr a usmál se na Lenku. „Děkuji, ty tvoje kalhoty a košile taky nebyly k zahození.“ mrkla na něj. „Dnešek byl strašně fajn, ale už jsem příšerně unavená. Je to akorát tak na lehnutí si do postele a spánek. „Taky to tak vidím. Ani večeřet nemusím díky té hostině. Tak jdeme tedy spát, uvidíme se zítra.“ řekl Petr. Lenka mu věnovala krátký polibek na tvář a pak zmizela v domě.

Doma se Petr převlékl do spacího a šel si lehnout. Před tím se ale ještě chvíli díval na minci od mistra, kterou si nakonec schoval pod polštář. V noci se mu zdálo o tom, jak jako rytíř v plátové zbroji osvobozuje princeznu, Lenku.

Odpovědět