Ninjova cesta
Napsal: sob 01. čer 2013 21:53:09
1. Kapitola
„Musíš se soustředit... A TEĎ!“ zavřískal na mně mistr elementů, Sensei.
Z mých ploutví vystřelil malý světle modrý záblesk. Mistr se popadl za hlavu.
„Womenko! Už tě to tu učím přes tři hodiny! Nechápu, že ses to ještě nenaučila“
„Promiň… Víš, dneska se necítím moc ve své kůži.“ Řekla jsem zdrceně.
„Víš co? Změníme element. Které Card Jistsu ti šlo nejlépe?“ řekl nápaditě mistr karet.
„No…“ musela jsem se hluboce zamyslet. Kdybych se rozhodla blbě, závisel by na tom zbytek mého života. „Asi voda.“
„Asi? ASI? Musíš si být stoprocentně jistá!“ praštil mně Sensei do zad. „musíme porazit Herberta. EPF je zničené. Rockhopper a jeho ostrov v nedohlednu. Jediná věc, co Club Penguin ostrov může zachránit je víra. Víra v elementy.“
Tyto věty mně nabyly energií. Vše mně přestalo bolet. Najednou mi bylo… Báječně.
„Jak jsi to udělal, Sensei? Jak jsi mně nabil energií?“ zajímala jsem se.
„Tvůj element je sníh. Já jsem tě nenabil energií, byla jsi to ty. Jediný element, který tě může nabýt energií, je sníh.“ Odvětil mistr elementů.
„Ehm, to znamená?“ řekla jsem nechápavě.
„To znamená, že musíme pokračovat. Ale dnes si jdi odpočinout. Zítra přijď brzo ráno. Udělej si bublinkovou koupel s obsahem této lahvičky.“ Řekl a jeho ploutví mi podal malou velmi studenou lahvičku. Upřímně jsem se zděsila.
„Musíš se soustředit... A TEĎ!“ zavřískal na mně mistr elementů, Sensei.
Z mých ploutví vystřelil malý světle modrý záblesk. Mistr se popadl za hlavu.
„Womenko! Už tě to tu učím přes tři hodiny! Nechápu, že ses to ještě nenaučila“
„Promiň… Víš, dneska se necítím moc ve své kůži.“ Řekla jsem zdrceně.
„Víš co? Změníme element. Které Card Jistsu ti šlo nejlépe?“ řekl nápaditě mistr karet.
„No…“ musela jsem se hluboce zamyslet. Kdybych se rozhodla blbě, závisel by na tom zbytek mého života. „Asi voda.“
„Asi? ASI? Musíš si být stoprocentně jistá!“ praštil mně Sensei do zad. „musíme porazit Herberta. EPF je zničené. Rockhopper a jeho ostrov v nedohlednu. Jediná věc, co Club Penguin ostrov může zachránit je víra. Víra v elementy.“
Tyto věty mně nabyly energií. Vše mně přestalo bolet. Najednou mi bylo… Báječně.
„Jak jsi to udělal, Sensei? Jak jsi mně nabil energií?“ zajímala jsem se.
„Tvůj element je sníh. Já jsem tě nenabil energií, byla jsi to ty. Jediný element, který tě může nabýt energií, je sníh.“ Odvětil mistr elementů.
„Ehm, to znamená?“ řekla jsem nechápavě.
„To znamená, že musíme pokračovat. Ale dnes si jdi odpočinout. Zítra přijď brzo ráno. Udělej si bublinkovou koupel s obsahem této lahvičky.“ Řekl a jeho ploutví mi podal malou velmi studenou lahvičku. Upřímně jsem se zděsila.