Živly

Projev svou tvořivost
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

Dneska trochu kratší díl, ale snad se bude líbit :)

5) Souboje - část první

Tomáš: „Co vůbec děláš celý dny? Dříve jsme spolu chodili ven, ale teď mi pořád nebereš telefon a jen mi občas večer napíšeš.“
Petr: „No, víš, já chodím na jedno bojové umění.“
Tomáš: „Ty a bojové umění? Já myslel, že jsi hlavně na běh. Na tohle bych tě teda netipoval.“
Kolem Petra a Tomáše prošla Lenka. Petr se na ní usmál a pozdravil jí. I ona mu věnovala krátký úsměv a pozdrav.
Tomáš: „Neříkej, že tam taky chodí. To bych se ti pak nedivil.“
Petr: „Chodí tam. Ona mě na to přivedla. Tak trochu.“
Tomáš: „No nic, bude zvonit. Co děláš po škole?“
Petr: „Co myslíš?“
Tomáš: „Jdeš zase tam co? Budeš vůbec někdy mít volno?“
Petr: „Zkusím si to zařídit. Slibuju.“
.
.
.
„Myslím si, že už jste dost trénovali, a že je čas na závěrečné testy.“ řekl mistr. Pak mávl rukou a všechno vybavení se samo začalo přesouvat po hale. Trvalo jen pár sekund, než veškeré náčiní v hale vytvořilo překážkovou dráhu. „Tohle už znáte ne? Rozdíl bude v tom, že tentokrát poběžíte pouze s malými rozestupy. A berte to jako stíhání. To znamená, že se snažíte chytit toho před vámi a zároveň se snažíte utéct tomu za vámi. A abyste to měli trochu těžší, první poběží Petr.“ Petr měl snad ve všech podobných trénincích nejlepší výsledky.

Petr se postavil na start dráhy a za něj se připravil Tomáš, Lenka a Míša. „Připravit. Pozor. Start!“ Petr vyběhl na dráhu. První překážkou bylo několik přeskoků přes švédské bedny. Petr ladně přeskakoval jednu bednu za druhou. Když byl u třetí bedny mistr dal opět pokyn a na dráhu vyrazil i Tomáš. Tomáš měl jinou taktiku a tak se vyšvihl na první bednu a přeskakoval po jejich vršcích. Petr už byl sice na konci této překážky, ale Tomáš ho rychle doháněl. Petr měl ale štěstí protože další překážkou byl podlez-přeskok přes kladiny. Když Petr podlézal první kladinu mistr dal další pokyn. Lence chvilku trvalo, než se dostala do tempa, ale pak bedny přeskakovala jako oba kluci před ní. Petr byl zhruba v půlce své překážky, když Tomáš doskočil na zem a rovnou se podkutálel pod první kladinou. Petr neměl moc času na ohlížení a radši se věnoval dráze. Další překážkou byla vysoká stěna, která se měla přelézt. Petr se chtěl od stěny odrazit, ale uklouzla mu noha a tak se jen tak tak zachytl okraje zdi. Mezi tím na dráhu vyrazila i Míša. Vypadalo to, že se budou nahánět kluci a holky, ale Lenka překvapivě překážky rychle zvládala a začala dohánět Tomáše. Petr se vší silou vytáhl na zeď a opatrně slezl po druhé straně dolů. Už mu docházeli síly, ale do předu ho hnala představa zuřivého Tomáše, který mu byl v patách. Další překážkou bylo plazení tunelem. Sotva Petr zalezl do tunelu, Tomáš doběhl ke stěně a bleskově se přes ní dostal. Tomáše od Petra dělilo jen pár metrů a tunel nebyl zpomalovací překážkou. Petr rychle vylezl z tunelu a běžel dál. Trasa vedla dveřmi ven z místnosti.

Za dveřmi čekalo závodníky překvapení. Bazén. Petr na nic nečekal, skočil do bazénu a začal plavat. Tomáš byl hned za ním a už to vypadalo, že Petra má, ale uklouzla mu noha na mokré podlaze, udělal otočku a spadl po zádech do vody. Náhle ztratil orientaci a nevěděl kde je dole a kde nahoře. To už u bazénu byla i Lenka, skočila do vody, plácla Tomáše po zádech a vítězoslavně plavala dál. Chtěla chytit i Petra, ale ten jí zastavil: „Počkej, tohle není sranda. Tomáš se asi topí.“ Ani Petr nebyl nejlepší plavec, ale přes to k Tomášovi doplaval a odtáhl ho k okraji bazénu. Tam mezitím doběhla i Míša, která Petrovi pomohla Tomáše vytáhnout. Ten si lehl na podlahu a začal vykašlávat vodu. Za chvilku bylo ale vše v pořádku.

Tomáš: „Nerad to říkám, ale díky. Zachránil jsi mi život.“
Petr: „Zase tak bych to nehrotil. Určitě by se ti to normálně nestalo nebýt té podlahy. A navíc tohle nikdo z nás nečekal.“
Tomáš: „Mrzí mě, že si to kvůli mně musel vzdát. Vedl sis fakt hodně dobře.“
Mistr: „Tak pro první test by to stačilo. Petře, ty sis vedl mimořádně dobře a hodnocení ti zvýšilo i tohle. Fakt, že se i za takovéhle situace dokážeš zastavit a pomoci svému kamarádovi/soupeři. I ty sis vedl velice dobře Tomáši. Nebýt té nehody, asi by si Petra chytil. Nemůžeš ale pokaždé počítat s pomocí, to by sis měl pamatovat. Lenko, tys mě velice překvapila. I když ti k chycení Tomáše pomohla jeho nehoda, věřím, že bys ho dokázala chytit i tak. I tobě se v tréninku dařilo, Míšo. Všichni jste si vedli velmi dobře a výsledky budou velice vyrovnané. Uvidíme se zítra u další části testu.“ Pak mistr luskl prsty a všem rychle uschlo oblečení i vlasy. „Dnes už můžete jít.“

Petr šel domů opět s Lenkou.
Lenka: „Tak to bych od tebe opravdu nečekala. Já byla do předu hnaná myšlenkou výhry a ani mě nenapadlo, že by Tomáš potřeboval pomoci.“
Petr: „Já se ti ani nedivím, nebyla by to tvoje povinnost. Taky bych mu asi nepomohl, ale tohle byl pořád jen trénink. Nebyla to jeho chyba a tak jsem se takhle rozhodl.“
Lenka: „Vždyť si mu zachránil život. Měl bys na sebe být pyšný.“
Petr: „Myslím si, že by mu nějakým kouzlem pomohl mistr. On by ho přeci nenechal utopit.“
Lenka: „To máš asi pravdu. Ale stejně to od tebe bylo hezké.“
Petr: „Já teď už spíš myslím na ten zítřejší trénink. Co myslíš, že to bude.“
Lenka: „Tak pohybovou část máme za sebou. Možná něco bojového. Ale nevím.“
Petr: „To by mohlo být no. Uvidíme.“
.
.
.
Lenka: „Tak já už jsem doma. Tak se uvidíme zítra. Těším se.“
Petr: „Já se taky těším. Měj se hezky.“

Petr měl tu noc hezčí sen. Zdálo se mu, že se Lenka topila a tak jí vytáhl z bazénu a dával jí dýchání z úst do úst.
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

6) Souboje - část druhá

„Vítejte.“ řekl mistr. „Přes noc jsem sestavil tabulku průběžných výsledků. Tahle tabulka ovšem není konečná a může se změnit.“ Pak mistr otočil tabuli a týmu se odkryl pohled na výsledky.

Petr - 50
Lenka - 48
Tomáš - 45
Míša - 41

Lenka: „Páni. To je dost vyrovnané.“
Petr: „Jsi dobrá no. Nebýt té Tomášovi nehody tak to včera asi vyhraješ.“
Tomáš: „Nebýt té mé včerejší nehody tak tě chytím a Lence uteču.“
Petr: „To si jenom myslíš!“
Míša: „Tak nehoda je pořád nehoda.“
Mistr: „Žádné otálení a jde se na věc!“

„Dnes na vás čekají souboje. Z časových důvodů nebudete bojovat každý s každým, ale vylosujeme náhodné dvojice. Ty si to potom rozdají v souboji. Nebude to sice souboj na život a na smrt, ale bude to tak vypadat. To vám ale za chvilku vysvětlím. Pojďme tedy rozlosovat dvojice.“ řekl mistr a rozvázal provázek, který na jeho pásku držel malý kožený váček. „Petře, jelikož máš nejvíce bodů, máš právo losu. Předstup prosím.“

Petr předstoupil před mistra a zalovil rukou v otevřeném sáčku. Když ruku vytáhl, držel mezi prsty malou dřevěnou kuličku. Tu podal mistrovi. „Tohle jsi zrovna ty. Vylosuj si tedy někoho jiného.“ řekl mistr a kuličku si schoval do kapsy. Petr tedy znovu zalovil v sáčku a vytáhl další kuličku. Tentokrát však na ní bylo napsáno Tomáš. „Vylosoval sis Tomáše. Lenka tedy bude bojovat s Míšou. Přesuneme se do vedlejší místnosti, kde vám vysvětlím pravidla souboje.“ řekl mistr a ukázal směrem ke dveřím.

Vedlejší místnost byla zařízená jako aréna. Na jedné stěně vyseli všemožné zbraně, na další stěně vyseli ukazatele. Na jednom z nich bylo napsáno jméno Petr a na druhém jméno Tomáš a pod každým jménem svítilo číslo 5. „To číslo pod vaším jménem značí vaše zbývající zásahové body. Pokaždé když vás soupeř zasáhne, o jeden bod přijdete. Ačkoliv ty zbraně vypadají smrtelně, nic vám neudělají. Každý zásah vás ale bude bolet a odečte vám jeden bod. První kdo přijde o všechny body samozřejmě prohrál. Petře, jelikož máš nejvíce bodů máš právo prvního výběru.“ vysvětlil mistr princip souboje.

Petr přešel ke stěně se zbraněmi a chvilku si jí prohlížel. Pak ale překvapivě sáhl po relativně malé, úzké dýce. Tomáš šel najisto a vybral si velkou sekeru. Obě dívky jen nechápavě kroutili hlavou nad Petrovým výběrem. Ten měl ale očividně taktiku. Po výběru zbraně si oba chlapci stoupli doprostřed místnosti na nakreslené značky. „Doufám v čestný souboj. Tři, dva, jedna, teď!“ odstartoval mistr.

Tomáš se ihned rozběhl proti Petrovi, ale ten uskočil a zasáhl dýkou Tomáše zezadu do zad. Na tabuli se Tomášovi odečetl jeden bod. Tomáš se otočil a opět se rozeběhl proti Petrovi. Tentokrát se však nenechal nachytat a těsně před ním zastavil a sekl. To Petr nečekal a tak měl i on o bod méně. Tomáš chtěl seknout podruhé, ale Petr ho stihl seknout dýkou do podpaždí. Pak ale stejně zásah sekerou schytal. Petr odběhl ke kraji místnosti, aby se dostal z pasti. Tomáš se za ním opět rozběhl, Petr se ale nečekaně odrazil od stěny a Tomáše přeskočil a bodl do zad. Ten máchl dozadu, ale Petr to čekal a bodl ho i do paže. Tomáš se prudce otočil, sekl Petra do boku a srazil ho na zem. Rozmáchl se a chtěl ho seknout znovu, ale Petr se odkutálel do strany. Snažil se vstát, ale schytal tvrdou ránu do zad. Převrátil se na bok a podkopl Tomášovi nohy. Oba se z tvrdé rány chvilku vzpamatovávali, ale pak pomalu a opatrně vstali. Na obou bylo vidět, že trpí celkem velikou bolestí, ačkoliv neměli žádná zranění. Obou dvou navíc zůstal poslední bod. Tomáš to chtěl ukončit, ale už neměl síly, aby k Petrovi došel a tak se rozmáchl a sekeru po něm hodil. Petra to překvapilo a jen tak tak stihl zareagovat. Neskrčil se, ale opětoval hod a po Tomášovi hodil svou dýku. Obě zbraně se ve vzduchu srazili a spadli na zem. Petr s Tomášem na sebe pohlédli. Tomáš vypadal, že už na souboj kašle, ale Petr se rozběhl, sebral ze země dýku a uštědřil Tomášovi poslední ránu. Na tabuli se pod Tomášovým jménem objevila nula a Tomáš padl k zemi.

Po chvilce Tomáš vstal, ale to už Petr oslavoval s holkami. „Nerad to říkám, ale gratuluji. Mít o trochu více sil tak tě ale určitě porazím!“ řekl Tomáš a podal Petrovi ruku. „O tom nepochybuji. Ještě chvíli a padl bych bolestí a vysílením sám od sebe.“ zasmál se Petr. „Gratuluji Petře. Další na řadě jsou tedy dívky. Vítězka si to s tebou rozdá zítra ve finále. Ale o tom si povíme až zítra. Vy dva si teď odpočiňte a podívejte se na děvčata. Třeba se od nich něco přiučíte.“ řekl mistr. „Když Lenka vcházela do arény, Petr jí tiše řekl: „Hodně štěstí.“ Lenka se jen začervenala a usmála.

„Lenko, jelikož jsi v tabulce před Míšou, můžeš si zbraň vybrat jako první.“ řekl mistr a ukázal na zeď plnou zbraní. Lenka dlouho vybírala, ale pak sáhla po dlouhé dřevěné tyči s kovovými hroty na koncích. Míšin výběr byl o poznání rychlejší a i Míša si překvapivě vybrala stejnou zbraň. „No, tohle bude tedy zajímavé. Pravidla jsou stejná jako předtím. První, kdo přijde o všechny body, prohrává. Vítězka se zítra utká s Petrem.“ zopakoval mistr pravidla. Pak ukázal dívkám, aby si stoupli na značky. „Hodně štěstí vám oběma. Tři, dva, jedna, teď!“

Obě dívky překvapivě vyčkávaly. Ani jedna se do boje moc nehrnula. Míša přenášela váhu z nohy na nohu a přehazovala si tyč z ruky do ruky. Lenka si toho všimla a rozhodla se toho využít. Počkala si na moment, kdy Míša nestála pevně ani na jedné noze a nedržela tyč v ruce a vrhla tyčí proti ní. Míša to nečekala a tak ve snaze o úskok nejprve upustila svou tyč a pak upadal na zem. Lenčina tyč se s ránou zastavila o zadní zeď. Lenka se rozběhla, stoupla Míše na záda, odrazila se a přeskočila za ní. Pak rychle popadla svou tyč a bodla jedním z jejích konců Míšu do zad. Na Míšině tabuli se objevila čtyřka.

Lenka počkala, až se bude chtít Míša postavit a tyčí jí opět podrazila nohy. Pak jí opět bodla, tentokrát do ramene. Míša dělala, že jí všechno strašně bolí a pak nečekaně vyskočila a srazila Lenku na zem. Ležela na ní a chtěla jí také uštědřit ránu, ale její zbraň ležela daleko od ní a rány pěstí se do hodnocení nepočítali. Snažila se na svou tyč dosáhnout, ale toho opět využila Lenka a trhnutím za její zápěstí jí svalila na zem. Pak se zvedla a sebrala ze země svou tyč. Míše se pokusila vzít si svojí tyč, ale Lenka na ní šlápla. Míša silněji trhla a Lenka opět spadla na zem. Míša, v leže na zemi, bodla svou tyčí Lenku do boku.

„To je jako zápasy v bahně. Jen to bahno tu chybí.“ poznamenal Tomáš z povzdálí. Lenka to zaslechla a uvědomila si, že tohle není styl boje, který si původně představovala. Vstala a vzala si svou tyč. Neútočila ale, ale nechala vstát i svou soupeřku. Ta nejprve nechápavě koukala, ale pak to také pochopila. Obě si připravili tyče a vyrazily proti sobě. Místností se začali ozývat zvuky dřeva o dřevo. Dívky tyčemi točily a bouchaly s nimi o sebe. Lenka v jednom momentě nečekaně tyč chytla a bodla Míšu do břicha. Ta se volnou rukou chytla za břicho a ustoupila. Na chvilku zapomněla, že se jí při souboji nic nemůže stát a vyděšeně se na břicho podívala. Toho Lenka využila a nejprve jí jedním koncem tyče praštila do brady a pak jí druhým koncem bodla do nohy. Pak se Lenka s úsměvem podívala na tabuli, jenže se přepočítala. Míše zbýval ještě jeden bod.

Míša do Lenky strčila a ta upadla na zem. Pak jí bodla tyčí nejprve do břicha a pak do ruky. Chtěla jí bodnout ještě jednou, ale to už nestihla. Lenka se rukama vymrštila a nohama srazila Míšu na zem. Odkopla její tyč na druhý konec místnosti, pak se sehnula pro svou tyč a uštědřila Míše poslední ránu. Pod Míšiným jménem na tabuli se konečně objevila nula a souboj skončil. Do arény přišel mistr a pomohl Míše vstát. „Gratuluji, Lenko. Vedla sis velice dobře. Jsem upřímně zvědavý na zítřejší souboj. I ty, Míšo sis vedla celkem dobře, ale tvá soupeřka byla prostě lepší. A vy, chlapci, vidíte? Dívky ani nevypadají unaveně.“

Lenka: „To bych rozhodně netvrdila. Já jsem tedy docela mrtvá.“
Míša: „Já taky. A všechno mě bolí.“
Petr: „To přejde. Dej si chvíli voraz a uvidíš. A tobě, Lenko, gratuluji.“
Mistr: „Zítřejší souboj bude velice zajímavý. Po tomhle souboji vás čeká ještě poslední, závěrečná zkouška, kde se vše rozhodne. Ale o tom až později. Dívky, vy si teď na chvilku odpočiňte a pak můžete vyrazit domů, uvidíme se zítra. Dobře se vyspěte.“

Lenka, Míša a Petr si sedli do rohu místnosti. Tomáš zatím pomáhal mistrovi uklidit místnost. Petr dívkám vyprávěl svoje dojmy ze svého i jejich souboje a ty ho vnímali tak na půl. Byly hrozně unavené a nejraději by šli spát. „No, já asi vyrazím domů nebo usnu. Stejně si asi doma půjdu lehnout.“ řekla Lenka. „Tak půjdeme, doprovodím tě. Teda pokud ti to nevadí.“ řekl Petr. „Stejně máme stejnou cestu. Tak ahoj Míšo.“ řekla Lenka a vstala.

„Dneska sis vedla fakt dobře. Doufám, že mě zítra budeš šetřit.“ zasmál se Petr. „S tím ani nepočítej.“ Usmála se Lenka. „Když jsem tě dneska viděla. Žádné šetření, budu bojovat na 100%“ „Dobře, beru tě za slovo. Alespoň uvidíme, kdo je lepší.“ řekl Petr. Po cestě se ještě bavili o škole a tak a pak se před Lenčiným domem rozloučili. Doma se Petr osprchoval, najedl a šel spát.“

Tentokrát se Petrovi nezdálo nic konkrétního. Ve snu mu jen problikávali věci jako stěna plná zbraní, Lenka, mistr, Lenčiny útoky na Míšu, podlaha…
Lisured
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 668
Registrován: pát 28. kvě 2010 19:12:02

Re: Živly

Příspěvek od Lisured »

Ccdn píše:6) Závěrečný test - část druhá
Kdo s kým bude bojovat bylo sice předvídatelné, ale jinak pěkné. Ale jako milovník češtiny ti nemůžu odpustit tu shodu podmětu s přísudkem.
Lisured podle vzoru pán
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

Tu mi Word bohužel neopraví no :( Ale já se na to ve volné chvíli podívám a pokusím se to opravit ;)
Jinak, ten souboj jsem chtěl původně úplně zrušit, ale pak mě něco napadlo. A předvídatelnost souboje? Máš pravdu no. Ale počkej si na další díly :) ;)
tinusko
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 1
Registrován: úte 12. lis 2013 13:54:43

Re: Živly

Příspěvek od tinusko »

Je to super príbeh vážne. Som tvoj fanúšik. :DD :DD
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

7) Překvapivý závěr

„Tak a jsme tady. Upřímně, dneska se mi ani moc bojovat nechce. A už vůbec ne s tebou.“ řekl Petr, když s Lenkou vstupovali do skladiště. Ostatní už tu byli. Mistr stál uprostřed místnosti – arény a Míša s Tomášem seděli na chodbičce. Tomáš v ruce držel papírový kyblík s popcornem a kelímek s Kolou. Když ho Petr míjel, podíval se na něj stylem „Děláš si srandu?“. Lenka Tomášovi nevěnovala sebemenší pozornost. Už ve škole vypadala jako robot a po cestě se s Petrem skoro nebavila.

„Tak jste konečně tady.“ řekl mistr. „Dnešní souboj bude velice zajímavý. Oproti včerejšku vás ale nečeká žádná změna. Opět si vyberete zbraně a pak budete bojovat. Opět budeme hrát na 5 zásahů. První, kdo soupeře připraví o všechny jeho zásahové body, vyhrál. Zítra vás ještě bude čekat poslední test ovšem i body z tohoto souboje jsou důležité. Nějaké otázky?“
„Proč tohle všechno děláme?“ zeptal se Petr. „Tak ačkoliv budete tvořit jeden tým, potřebujeme vybrat někoho, kdo bude tým vést. Vítěz série testů také získá určité schopnosti navíc. Ale hlavně si vás chci prostě otestovat. Ještě něco?“ vysvětlil mistr.

Dále už se nikdo nevyjadřoval a tak mistr požádal Petra a Lenku aby se připravili na souboj. Vyzval Petra, aby si jako první vybral zbraň. Petr se dlouho rozhodoval. Původně si chtěl zase vzít dýku, ale Lenku sic chtěl udržet od těla. A tak si vybral dlouhý meč. Lenčin výběr byl o poznání rychlejší. Lenka si opět vybrala tyč. Pak si oba stoupli na značky a mistr začal s odpočtem. „Hodně štěstí.“ řekl mistr na konci odpočtu a Lenka s Petrem se na sebe vrhli.

Petr máchl mečem, ale Lenka ránu vykryla tyčí. Petr si původně naivně myslel, že ho Lenka nechá vyhrát. To se ale šeredně spletl. Než si stihl v hlavě srovnat myšlenky, měl pomalu důvod rovnat si i zuby. Lenka ho totiž zasáhla koncem tyče do čelisti. Tomáš si odplivl na zem a narovnal se. Znovu se pokusil Lenku zasáhnout, ale ta elegantně uhnula a obešla ho. Pak ho koncem tyče šťouchla do zad a srazila ho na zem, rozmáchla se a tyčí ho prudce udeřila do páteře. Na její tváři se ani na chvíli neobjevil náznak slitování.

Petr chvilku zůstal klečet a hlasitě oddychoval. Toho Lenka využila a pokusila se ho znovu praštit. Na to ale Petr čekal a tak se svalil do strany a nohou vykopl Lence tyč z ruky. Pak jí špičkou meče bodl do břicha a mezitím se pokoušel vstát. Lenka nečekala, že na ní Petr zaútočí, nebyla na to připravená. Stála uprostřed místnosti a držela se za břicho. Petrovi se jí na chvilku zželelo a chtěl zápas vzdát, Lenka se ale proti němu nečekaně rozeběhla a vrazila mu pěstí do obličeje. Pak se otočila a dala mu ještě loktem do brady. Petr jí chytil za zápěstí a zkroutil jí ho. Lenka si s bolestivým výkřikem klekla. Petr se rychle podíval na tabuli, protože nevěděl, jestli se budou počítat i takovéto zásahy. K jeho překvapení pod jeho jménem svítila číslovka 1 a pod Lenčiným jménem číslovka 3.

„A sakra.“ řekl Petr a pustil Lenčino zápěstí. Ta si ho ještě chvíli masírovala a také se podívala na tabuli. Když zjistila stejný fakt, jako Petr, podkopla mu nohy a pak ho kopla do kolena. Moc se jí to ale nepovedlo a tak jí spíše noha sklouzla podél Petrova těla. Petr se natáhl pro upadlý meč a sekl Lenku do ruky. Ta se svou nohou odstrčila od jeho nohy, aby získala vzdálenost a čas. Oba vstali a zvedli své zbraně. Chvilku se jen tak pozorovali, ale pak se s křikem rozběhli proti sobě. Petr zavřel oči a máchla mečem. Když je opět otevřel, bylo k jeho překvapení pod Lenčiným jménem číslo 1 stejně jako u něj. Ještě měl šanci vyhrát. Lenka za ním klečela na zemi a masírovala si rameno. Její tyč ležela daleko od ní. Petr jí klidně mohl dorazit, ale něco se v něm zlomilo.

„Co to sakra dělám? Tohle přeci nejsem já! Co je sakra tohle za hloupý test, když musím ubližovat svým přátelům? Tohle já prostě neudělám, i kdyby to mělo znamenat mojí prohru.“ probíhalo Petrovi hlavou. Pak mu ale hlavou málem prošel i konec Lenčiny tyče. Ještěže měla jen tyč s tupými konci. I to však stačilo k jejímu vítězství. Petr prohrál a všichni začali oslavovat. Když Lenka odcházela s arény, vrhla na Petra naštvaný pohled. „Gratuluji, Lenko. Vedla sis velice dobře. To se ovšem nedá moc tvrdit o tvém soupeři. Petr asi nepochopil smysl tohoto testu.“ řekl mistr.

Petr: „To asi nepochopil! Nechápu, proč bych měl ubližovat svým blízkým. Já jsem Lenku nechtěl mlátit už z toho důvodu, že to je holka a zároveň je to moje spolubojovnice.“
Mistr: „A to jsem vás chtěl právě odnaučit. Nikdo vás už nebude nutit aby jste si ubližovali, ale co kdyby někdo Lenku posedl a ta by se tě seriózně snažila zabít? A když tvým hlavním nepřítelem bude holka, taky jí nic neuděláš? Asi to bude znít krutě, ale jako jeden z Živlů nemůžeš mít slitování. V souboji sis ale také nevedl špatně. Uvidíme, ovšem jak Lenčina výhra zamíchá s pořadím. Pro dnešek to je ale všechno a uvidíme se zítra.“

„Pochutnal sis?“ řekl Petr a vylil Tomášovu Kolu. Ten se jen lehce pousmál. Petr naštvaně vyšel ze skladiště a doběhl odcházející Lenku.
Petr: „Můžeš mi něco vysvětlit?“
Lenka: „Ty první! Proč jsi mě nedorazil? Neslyšel si mistra?“
Petra: „Nechtěl jsem ti ublížit a něco mi říkalo, že tě mám nechat vyhrát.“
Lenka: „Takže ty zásahy před tím mi jako neubližovali, jo? Měl ses snažit a ne mě šetřit. Já se o sebe dokážu postarat!“
Petr: „Možná jsem měl! Možná jsem tě tam třeba měl zabít, abych mistrovi ukázal, že jsem pravý bojovník!“
Lenka: „A to bys opravdu udělal?“ podivila se Lenka.
Petr: „Co myslíš? Nedokázal jsem tě ani dorazit ve fiktivním souboji a ty myslíš, že bych tě dokázal zabít?“
Lenka: „Možná by ses to fakt měl naučit! Promiň, ale už musím.“
Petr: „Ale ještě nejsme u tebe doma!“
Lenka: „Já musím…to je vlastně jedno! Měj se.“

Pak zamířila do kopce mezi stromy. Petr moc dobře věděl, že tam tím směrem nic není. A nebližší cesta byla asi 300 metrů. Petra mrzelo, co se stalo mezi ním a Lenkou, ale pomalu mu začalo všechno docházet. Uvědomil si, že se to opravdu bude muset naučit, jestli se chce stát členem týmu. V tu chvíli by nejradši na všechno zapomněl.

„Co se děje?“ zeptala se máma. „Ale nic. Problémy ve škole. Asi jsem napsal špatně písemku.“ odpověděl Petr. „Udělej mi radost a přestaň se nimrat v tom jídle. Jestli nemáš hlad tak se běž třeba učit.“ přidal se táta. „Ale jen ho nech. Dneska toho měl moc. Asi je taky unavený z toho tréninku.“ řekla máma. „Asi půjdu spát. Dobrou noc.“ zakončil Petr, dal mámě pusu na dobrou noc a šel do svého pokoje. „Ale ostatní dny byl normální. Asi fakt jen špatný den.“ řekl táta.

Petr vstal z postele a šel do koupelny. Ve dveřích se ale zarazil. Na zrcadle bylo krví napsáno „Měl by ses to naučit!“ a na podleze ležela Lenka. Petr zakřičel a čekal, že přiběhnou jeho rodiče. Nikdo ovšem nepřicházel. Zakřičel tedy ještě jednou.

„Co se děje? To bude dobrý, uklidni se!“ řekla máma. „Co se stalo?“ zeptal se Petr. Ležel ve své posteli a byl celý zpocený. „Vzbudil si nás. Křičel si ze spaní.“ vysvětlil táta. „Asi se ti zdálo něco ošklivého co? Ale to bude dobrý, už to bude dobrý.“ uklidňovala Petra máma. „Omlouvám se. Už jsem se uklidnil.“ řekl Petr. Máma mu dala pusu a táta ho poplácal po rameni. „Tak dobrou noc.“ dodal. Zbytek noci Petr přečkal v klidu.
sarinka
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 792
Registrován: stř 17. lis 2010 11:04:37
Kontaktovat uživatele:

Re: Živly

Příspěvek od sarinka »

Ccdn píše:[7) Překvapivý závěr
Je to super, tenhle díl byl podle mne nejlepší! :)
Obrázek
Lisured
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 668
Registrován: pát 28. kvě 2010 19:12:02

Re: Živly

Příspěvek od Lisured »

Takový temný konec. Úplně jsem si to představil. Scény se zrcadly umím vždycky ocenit.
Lisured podle vzoru pán
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

Tak se nám z toho začíná stávat poněkud drsnější příběh :D Trochu zapomínám na to, pro koho to vlastně píšu :) :D Jinak, všem děkuji za podporu a pokusím se udržet příběh minimálně na této úrovni. ;)
Valada06
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 545
Registrován: sob 04. pro 2010 11:41:23

Re: Živly

Příspěvek od Valada06 »

Ccdn píše:Tak se nám z toho začíná stávat poněkud drsnější příběh :D Trochu zapomínám na to, pro koho to vlastně píšu :) :D Jinak, všem děkuji za podporu a pokusím se udržet příběh minimálně na této úrovni. ;)
Tak jsem dohnal všechny nepřečtené díly a velmi těším na další, jen tak dál! :D
Obrázek
Odpovědět