Agentské příběhy (Herbert aneb příběh tučňáka Mv100)

[mv100]

Minule:
Jeden z robotů na něj náhle zaměřil své kamery.
„Pozor, pozor! Vetřelec živočišného původu na palubě!“ nahlásil ostatním vysokým hláskem.
Mv100 dokončil svůj program, a potom vyskočil ze svého úkrytu. Tušil, že tento druh robotů nemá zbraně. To nejhorší, co mu mohli udělat, by bylo vypustit ho náhle do vody a nechat ho udusit se.
„Protobote, mluvím s tebou!“ zakřičel na jeden z reproduktorů, i když věděl, že reproduktory zvuk nezaznamenávají. Roboti proti němu stále rychleji postupovali.
„Kolikrát už jsme tě rozebrali? Kolikrát tě už tví soukmenovci znovu postavili? Znič své nepřátelské obvody a my ti pomůžeme!“
„To zrovna,“ řekli všichni roboti hlasem, který se před pár minutami rozléhal odevšud.

Železný Iceberg – Část čtvrtá
napsal mv100

„Věděl jsem, že jsi tady už od chvíle, kdy jsi vešel. Není úniku. Zablokoval jsem všechny východy,“ kasal se Protobot. Roboti už agenta úplně obestoupili.
„Ano? A nebyl tu se mnou náhodou někdo?“ odsekl Mv100.
„Copak byl?“ podivil se reproduktor a roboti se zastavili.
„Za tu krátkou chvíli jsem stihl vymazat všechny kamerové záznamy, na kterých byl můj přítel. Nezapomínej, že jsi Garyho výtvor! Umím tě ovládat.“
„To je sice pěkně, agente,“ zasmál se stroj, „ale kamerový systém je jedna z mála věcí, které jsem nezměnil. Zbytek jsem si vytvořil sám.“
„Ne,“ usmál se Mv100 a stiskl tlačítko na svém telefonu. Světla zhasla, robotům se podlomily nohy a výškoměr se nepatrně zatřásl.
Takhle krátkou konverzaci s nepřítelem jsem ještě neměl, pomyslel si Mv100. Za jeho zády se ozval pronikavý křik alarmu. Mv100 pohlédl na jeden z monitorů, které nezhasly. Stál tam červený nápis v binárním kódu a rychle blikal.


Zbytek příběhu si můžete dočíst na stránce http://agentskepribehy.cz/6rada/zelezny_iceberg/4cast

Příští týden začíná příběh Agentem může být každý od darknightlili.

Nezapomeňte hlasovat v anketě na téma „Jak dlouho čtete Agentské příběhy“! http://www.agentskepribehy.cz/jak-dlouho
Nyní si můžete na Google Play stáhnout vánoční speciál Agent temna jako eknihu. Více na http://agentskepribehy.cz/agenttemna

[mv100]

Agentem může být každý – Část první
napsala darknightlili

Mv100 se klidně procházel po ostrově. Nad hlavou mu jasně zářilo slunce, modrou oblohu zakrývalo jen pár mráčků. Kolem Mv100 několikrát proběhlo pár malých tučňáků se školními taškami, kteří na poslední chvíli běželi do školy. Jedna dívka teenagerského věku do něj málem vrazila, ale naštěstí rychle uhnula. V náručí nesla spousty papíru. Mv100 stihl zaregistrovat jen jeden nápis: EPF. Asi se o ní zrovna učí, pomyslel si Mv100. V tu chvíli mu zazvonil agentský mobil. Mv100 ho vytáhl z kapsy u bundy, aby zjistil, že mu přišla zpráva od Garyho:
Přijď do centrály. Já a Director s tebou potřebujeme něco probrat.
Mv100 na nic nečekal a rozeběhl se tím směrem. Netušil, co po něm Gary a Director chtějí. Ale tušil, že to bude něco důležitého…


Zbytek příběhu si můžete dočíst na stránce http://agentskepribehy.cz/6rada/ambk/1cast

Dnes tedy začíná první příběh Agentských příběhů, který jsem nenapsal já, mv100. Snad se vám bude líbit!

Nezapomeňte hlasovat v anketě na téma „Jak dlouho čtete Agentské příběhy“ http://www.agentskepribehy.cz/jak-dlouho

[mv100]

Agentem může být každý – Část druhá
napsala darknightlili

Mv100 se probudil někdy kolem osmé hodiny ráno. Po tom, co vstal, umyl se a oblékl, dal pufflům do misek jídlo a pití na pět dní.
„Nevím přesně, kdy se vrátím. Tak vám dám toho jídla trochu víc.“ Pufflové jen zakňučeli, někteří z nich poskočili na místě. Mv100 se usmál. Z věšáku sundal kabát a šálu. Na ploutve si obul své typické hnědé boty s přezkou. A samozřejmě si na hlavu nasadil svou červenou hornickou helmu. Přes rameno si přehodil batoh, který se mu zdál těžší, než předtím. Ale to nijak neřešil. Nakonec se rozloučil s puffly a zavřel dveře od svého iglú.
Jet Pack Guy netrpělivě vyhlížel Mv100 a Dot. Na zádech měl místo Jet Packu batoh plný různých věcí. Proti své vůli ho musel nechat doma, jelikož si Gary ani Director nepřáli, aby se pohybovali pomocí Jet Packů. Konečně zahlédl Mv100, jak přichází směrem od dolu: „Kdes byl? Čekám tu snad hodinu,“ zavrčel Jet Pack Guy.



Zbytek příběhu si můžete dočíst na stránce http://agentskepribehy.cz/6rada/ambk/2cast

Nezapomeňte hlasovat v anketě na téma „Jak dlouho čtete Agentské příběhy“! http://www.agentskepribehy.cz/jak-dlouho

[mv100]

Agentem může být každý – Část třetí
napsala darknightlili

Mv100 uslyšel nějaký hlas, jak na něj mluví: „Haló? Pane, slyšíte mě?“
Otevřel oči. Křídla měl připoutaná nad hlavou ke stěně. Hrozně ho bolela hlava a chvíli viděl rozmazaně, ale potom se mu zrak zaostřil. Rozhlédl se po místnosti a zarazil se.
Naproti němu seděla dívka. „Viktorie?“
„Vy mě znáte? Tak přece vám o mě Gary říkal! Ach, to je dobře… I když jsme skončili stejně.“
Vypadala mnohem hůř, než na té fotce. Vlasy měla rozcuchané, na křídlech měla jizvy od řetězů. Ale při pohledu na Mv100 se usmívala. Jako by byl její jediná naděje.
„Bylo vás víc. Ty dva, Dot a Jet Pack Guye, odvedli jinam. Vás chtějí asi víc, než je. Prý jste tu asi před pár lety něco provedl.“
„No, bylo to pro dobro Clubu Penguin. A nemusíš mi vykat.“ Viktorie přikývla. Dveře se otevřely a dovnitř vešel Daniel. Usmíval se: „Nazdar, agente Mv100. Tak, jak se ti tu líbí?“
„Abych pravdu řekl, bez těch řetězů by to bylo lepší.“


Zbytek příběhu si můžete dočíst na stránce http://agentskepribehy.cz/6rada/ambk/3cast

Nezapomeňte hlasovat v anketě na téma „Jak dlouho čtete Agentské příběhy“! http://www.agentskepribehy.cz/jak-dlouho
EPF otevírá svůj archiv. Chcete se podívat? http://wiki.agentskepribehy.cz

[mv100]

Dnes byl spuštěn Archiv EPF na adrese http://wiki.agentskepribehy.cz. Postupně by se v něm měly ocitnout všechny možné informace o světě Clubu Penguin, podané z úhlu pohledu Agentských příběhů a detaily o jednotlivých dílech seriálu. Pokud chcete, můžete se zaregistrovat a sami přispět svou troškou do mlýna
mv100

[mv100]

Agentem může být každý – Část čtvrtá
napsala darknightlili

Mv100 se probudil na zemi. Trochu zpanikařil, ale pak si vzpomněl na sny, které se mu zdály. Byly hodně živé, takže se Mv100 vlastně ani nedivil, že skončil na zemi, místo na gauči, kam ulehl večer. Pomalu se zvedl ze země a rozhlédl se kolem. Ostatní ještě spali. Jet Pack Guy držel Dot kolem ramen a ta měla hlavu položenou na jeho hrudi. Mv100 se pousmál. Ale stále nevěděl, kde jsou Viktorie a James. Podíval se oknem ven. Jejich loď se pořád houpala na vlnách. A potom Mv100 zahlédl Jamese. Stál u boku lodi a nejspíše naplňoval nádrž benzínem, jelikož měl vedle sebe dva kanystry s benzínem. A nad ním, na palubě seděla Viktorie. Usmívala se a jezdila po palubě sem a tam, jakoby něco kontrolovala. Mv100 vyšel z domu. James ho zaregistroval a usmál se: „Dobré ráno.“
„Dobré. Vy už doléváte to palivo?“ zeptal se Mv100. James přikývl: „Ano. Chtěl jsem to udělat dřív, než vstanete všichni. Aby vás to nezdržovalo.“


Zbytek příběhu si můžete dočíst na stránce http://agentskepribehy.cz/6rada/ambk/4cast


EPF otevírá svůj archiv. Chcete se podívat? http://wiki.agentskepribehy.cz
Nezapomeňte hlasovat v anketě na téma „Jak dlouho čtete Agentské příběhy“! http://www.agentskepribehy.cz/jak-dlouho

[mv100]

Příběh Penguin Operating System je ze začátku o trochu drsnější, než všechny předcházející díly, ale určitě to zvládnete

Penguin Operating System - Část první
napsal kryserka

Probouzím se. Cítím na jazyku pachuť písku a kouře.
„Tohle asi nebylo cvičení,“ říkám si sám pro sebe. Jediné co si totiž pamatuji, byl zvuk alarmu a křik tučňáků. Ležím v hromadě sutin v polorozpadlém domě. Vypadá to na místnost velícího centra EPF. To teda muselo být něco fakt velkého. Chvilku ohromen nad zkázou centra pouze koukám okolo sebe a prohlížím si všechno to rozbité vybavení. Doufám, že tu není nikdo další. Asi bych měl zmizet, než se to tady celé rozpadne. Zvedám se, ale náhle mě něco strhne k zemi. Zatraceně! Levou ploutev mám pod kusem traverzy. Tlačím, kývám a snažím se ze všech sil ploutev vyndat. Po nějaké té době se mi ploutev povede vysunout. S ploutví se ale pohnula i samotná traverza. A ta šťouchla do zdi. Zdi, která držela celý strop nějak tak stabilně nade mnou.
„Tohle, ale fakt nevypadá dobře!“ Rychle se zvedám a začínám utíkat směrem k malému světlému bodu na konci celé místnosti. Hlavní východ! Skvěle! Teď se k němu ještě dostat neplacatý a bude to super! Neohlížím se, ale slyším, jak za mými kroky padají zdi, stropy a další vybavení.


Zbytek příběhu si můžete dočíst na stránce http://agentskepribehy.cz/6rada/pos/1cast

[mv100]

Příští týden budu na školním zájezdě do Anglie a nebudu moct nahrát další díl Agentských příběhů. Později tedy nejspíš vyjdou dva díly příběhu Penguin Operating System v jednom týdnu. Takže, do 12. května se loučím!
mv100

[mv100]

Penguin Operating System - Část druhá
napsal kryserka

Otevírám oči. Uff! Tady jsem asi správně. Ležím na posteli. Vypadá to tu jako v nemocnici, ale nemocnice to určitě není. Všude okolo jsou totiž různé blikající přístroje, obrazovky a tlačítka. Chvilku čekám a myslím si, že třeba někdo přijde, ale poté se rozhoduji, že to tu prozkoumám sám. Odtrhám ze sebe všechny měřicí přístroje. Seskakuji z postele a stavím se na vlastní nohy. Trochu zavrávorám, ale brzy už stojím pevně. Vycházím ze svého pokoje a nacházím se na dlouhé chodbě. Všechno okolo vypadá futuristicky a všude vidím nějaké přístroje. Na konci chodby vidím nápis: Hlavní řídící místnost. Tady musí být Gary! A vskutku, když se otvírají dveře, vidím Garyho u obřího řídícího panelu. Před panelem je obří okno a z něho lze vidět…Zem? My jsme ve vesmíru?


Zbytek příběhu si můžete dočíst na stránce http://agentskepribehy.cz/6rada/pos/2cast

[mv100]

Penguin Operating Systém – Část třetí
napsal kryserka

Probouzím se na rušné ulici nějakého města. Tohle nevypadá na město z Clubu Penguin. Všude okolo jsou vysoké budovy a mezi nimi jsou rušné silnice plné aut. Nikde není ani stopa po sněhu a je temná noc. Na všech těch budovách jsou obří obrazovky a na nich se přehrávají nápisy jako „Nemáte šanci, tučňáci, všichni kdo vás chránili, jsou pryč“, „Přestaňte uchovávat naději a poddejte se“, „Podlehněte vašemu vládci“ nebo „Uctívejte mě“. A vypadá to, že to zabírá. Po ulicích chodí hromady tučňáků, ale nikdo se nesměje ani neusmívá. Místo toho jen pořád někam spěchají, tváří se nevýrazně nebo naštvaně a strkají do sebe. Z reproduktorů po městě se náhle ozývá:
„Vítá vás váš vládce v dalším krásném dni v Penguinpolis! Jako vždy, slunce dnes nevyjde a očekávejte možné prudké lijáky a bouřky! Je to přesně měsíc, co jste všichni součástí nového systému a mnozí z vás se už poddali a uctívají mě jako vašeho jediného vládce. Poddejte se i vy ostatní! Každý, kdo se poddá a bude pracovat pro mne, získá obrovské bohatství a všichni mu budou závidět. Už nebude potřebovat žádné otravné přátele, budete mít jen vaše nechutně velké bohatství a mě! Každý den si budete užívat nejnovějších aut, nejlepšího jídla, krásných apartmánů a bazénů zlata! Stačí jen jediné: podlehněte!“


Zbytek příběhu si můžete dočíst na stránce http://agentskepribehy.cz/6rada/pos/3cast