Agentské příběhy (Herbert aneb příběh tučňáka Mv100)

Projev svou tvořivost
Odpovědět
mv100
Wood Rank 3
Wood Rank 3
Příspěvky: 195
Registrován: úte 01. čer 2010 15:10:33
Kontaktovat uživatele:

Ostrov pod vodou - 9. část

Příspěvek od mv100 »

Ostrov pod vodou: Část devátá – Náprava
napsal mv100

„Tak jsme to přece jenom zvládli,“ řekla Aunt Arctic a zadívala se z majáku na ostrov. Kolem budov už stála lešení a stavitelé v čele s Rorym pilně opravovali.
Vedle Directora stál Mv100, který na rozdíl od ní sledoval moře. Už brzy se měla voda vrátit na svou normální úroveň. Mv100 se na to těšil. Gary sliboval velkou podívanou.
„S těmihle věcičkami dokážu vyzvednout celý ostrov během pár minut!“ chlubil se před pár dny. Mv100 musel jeho nejnovější vynález opravdu obdivovat. Byly to tyče z velmi tvrdého materiálu, který se dokázal rozpínat. Agenti-potápěči nejprve tyhle tyče umístili do chodeb, které vyvrtali krabi a poté je nechali dokonat dílo. Tyče se nejprve roztáhly, takže naprosto zaplnily umělou mezeru a teď se měla podle plánu změnit i jejich výška.
„Už je to tady,“ usmál se Mv100. Zdálo se, že voda ustupuje, ale ta se ve skutečnosti nehýbala – to ostrov.

Obrázek

Zbytek příběhu si můžete dočíst na stránce http://agentskepribehy.cz/6rada/pod_vodou/9cast

KONEC ŠESTÉ ŘADY
AGENTSKÉ PŘÍBĚHY SE VRÁTÍ V PŘÍBĚHU „CIZÍ OSTROV“
Naposledy upravil(a) mv100 dne sob 03. led 2015 12:36:21, celkem upraveno 1 x.
Oficiální stránky Agentských příběhů: http://www.agentskepribehy.8u.cz/
Přehledná navigace, bonusy, větší obrázky atd.
marecekm
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 29
Registrován: ned 22. čer 2014 13:33:01
Bydliště: Nová Ves 1

Re: Agentské příběhy (Herbert aneb příběh tučňáka Mv100)

Příspěvek od marecekm »

tak to bych chtěl vědět kam se teleportovaly :DD
podpis ? vážně musí být ? :D
mv100
Wood Rank 3
Wood Rank 3
Příspěvky: 195
Registrován: úte 01. čer 2010 15:10:33
Kontaktovat uživatele:

Re: Agentské příběhy (Herbert aneb příběh tučňáka Mv100)

Příspěvek od mv100 »

To se dozvíš o Vánocích ;)
Oficiální stránky Agentských příběhů: http://www.agentskepribehy.8u.cz/
Přehledná navigace, bonusy, větší obrázky atd.
mv100
Wood Rank 3
Wood Rank 3
Příspěvky: 195
Registrován: úte 01. čer 2010 15:10:33
Kontaktovat uživatele:

Cizí ostrov: 1. díl

Příspěvek od mv100 »

Pokud by se tu nějaký díl čirou náhodou neobjevil, stoprocentně ho najdete na stránce http://www.agentskepribehy.cz/ciziostrov. Veselé Vánoce! Nebo ne tak úplně veselé...?

Díl první: Příliš velký obchod

Byl prosinec. Za dveřmi čekaly Vánoce a lidé na poslední chvíli kupovali svým rodinám a přátelům dárky. Není divu, že obchodní domy byly přeplněné k prasknutí. Prodavači se na poslední chvíli předháněli ve slevách, zákazníci pečlivě vybírali ty nejlepší nabídky, děti prosily, aby už mohly jít domů, a mezi tím vším shonem se nepovšimnuti kolébali čtyři tučňáci.

„Tak pizzerie, ano?“ zeptala se sarkasticky Aunt Arctic.
„Asi mi museli do toho Teleportéru praštit trochu víc, než jsem čekal,“ přiznal Gary.
„No, to rozhodně! Teď se těžko dostaneme zpátky!“ mával ploutvemi Jet Pack Guy.
„Už dávno nás měl Teleportér zachytit a přenést zpátky. Nevím, co se stalo!“ opakoval vynálezce.
„Nechte toho,“ okřikl hádající se tučňáky Mv100. „Jak to, že si nás nikdo nevšímá? Tihle tvorové jsou úplně jiní než my. Už dávno jsme měli vzbudit pozornost.“
„To se asi jen tak nedozvíme,“ odpověděl Gary. „Rozhodně za to ale můžeme být rádi.“
„Kam vlastně jdeme?“ zeptala se Aunt Arctic.
Všichni čtyři se zastavili a poprvé od chvíle, kdy se ocitli na neznámém místě, začali pořádně přemýšlet a došlo jim, že vůbec netuší, co mají dělat, ani jak zjistit, kde jsou. Prostředí kolem nich jim bylo úplně cizí. Tvorové okolo se pohybovali mnohokrát rychleji než oni a byli také nepoměrně vyšší. Všude byl strašný hluk, do kterého se mísila podivná řeč zvláštních bytostí.
Obrázek
„Škoda, že tu nemáme Senseie. Ten by je možná poznal,“ vzdychl si Mv100.
„Jsme v nějaké budově. Možná, že poznáme krajinu?“ napadlo Jet Pack Guye.
Ostatní souhlasili a začali hledat východ. Garyho napadlo, že dveře ven možná budou tím směrem, kam šlo nejvíce tvorů. Tímhle způsobem se tučňáci za chvíli dostali z obchodu pryč. Východ vedl na most, pod kterým čile jezdila auta. Právě sněžilo a většina lidí zůstávala vevnitř, takže skupina agentů na mostu zůstala skoro sama.
„Klima je tu podobné jako u nás,“ usoudil Gary, „ale obyvatelé úplně rozdílní.“
„To jsem si vůbec nevšimla,“ ušklíbla se Aunt Arctic.
„Nech toho,“ zamračil se Gary. „Vím, že je to moje chyba, ale když se rozhádáme, nikdy se zpátky nedostaneme.“
„Fajn. Takže, co víme?“ zeptal se Mv100.
„Teleportér se musel rozbít, když ho vraceli z Želvího ostrova, a proto nás poslal na jiné místo, než jsem mu zadal. Taky nám měl pět vteřin po teleportaci poslat návratový signál, díky kterému bychom byli zase ve Ski Village. Jenže to se nestalo. A teď jsme tady, u něčeho, co vypadá jako příliš velký obchod,“ shrnul Gary.
„Jak se můžeme vrátit?“ zajímalo Jet Pack Guye.
„Teleportér by nás měl automaticky poslat zpátky. Tak musíme doufat, že ho nikdo nezničí ještě víc, než je,“ pokrčil rameny Gary.
„No, to by stačilo. Mě by vážně zajímalo, kde jsme,“ vmísila se do diskuze Aunt Arctic.
„Určitě se to dá nějak odvodit,“ vybavoval si Mv100 všechny detaily. „Vysoké postavy, rychlé pohyby, něco strašně rychlého, co vypadá jako odhrnovač sněhu…“ mumlal.
„Ne, nevidím v tom žádnou souvislost,“ vrtěl hlavou Jet Pack Guy.
„Tohle všechno mi něco připomíná. Kdybych si jen tak vzpomenul,“ přemýšlel nadále Mv100.
„Hele, mami, tučňáčci!“ ozvalo se zpovzdálí. Mv100 sebou trhl. Rozpoznal tuto řeč. Rozhodně to nebyla tučňáčtina, ale kvůli jakési ninjovské dovednosti mohl rozumět. Otočil se. Pár metrů od agentů stála malá holčička a držela se za ruku své maminky.
„Jací tučňáci? Já nic nevidím,“ vrtěla hlavou matka holčičky.
„Tam, podívej!“ odporovala její dcera, vysmýkla se z pevného sevření a rozeběhla se ke skupině.
„Utíkejte!“ zvolal Mv100 a co nejrychleji vyběhl zpátky do obchodu. Ostatní jej bez váhání následovali.
„Co se děje?“ nechápal Jet Pack Guy.
„Nevím, jak se to mohlo stát, ale někdo si nás všiml!“ vydechoval prudce Mv100.
Zdálky se ozývalo kvílení. Holčička se stále nechtěla smířit s tím, že by si nemohla pohrát s těmi nádhernými tučňáky.
„Tady za roh!“ ukázal ploutví Gary. Všichni čtyři vběhli do místnosti, u jejíhož vstupu bylo velkými písmeny napsáno „KNIHKUPECTVÍ“. Okolo vstupu se prohnala růžová skvrna. Zdálo se, že agenti unikli.
„To bylo těsně,“ poznamenala Aunt Arctic.
„Asi už vím, kde jsme,“ oznámil Mv100.
„A jsi si tím jistý?“ ptal se podezíravě Gary.
„Ne,“ zasmál se Mv100, „ale stejně mi něco říká, že tohle je Ostrov lidí.“
Oficiální stránky Agentských příběhů: http://www.agentskepribehy.8u.cz/
Přehledná navigace, bonusy, větší obrázky atd.
marecekm
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 29
Registrován: ned 22. čer 2014 13:33:01
Bydliště: Nová Ves 1

Re: Agentské příběhy (Herbert aneb příběh tučňáka Mv100)

Příspěvek od marecekm »

to je dobrý jsou na u lidí :DD tak mě řekněte jaká bude reakce lidí až uvidí Herberta :DD :DD
podpis ? vážně musí být ? :D
mv100
Wood Rank 3
Wood Rank 3
Příspěvky: 195
Registrován: úte 01. čer 2010 15:10:33
Kontaktovat uživatele:

Cizí ostrov: 2. díl

Příspěvek od mv100 »

Díl druhý: Lední pomsta

„Gary, co můžeme dělat?“ zeptala se s obavami v hlase Aunt Arctic.
Vynálezce nevěřícně stál na místě a ploutvemi si mnul oči.
„Ostrov lidí… Tak daleko…“ šeptal. Když se vzpamatoval, pokrčil rameny. „Stát se může cokoli. Jsme na místě, o kterém si mnozí myslí, že neexistuje. Pokud má tedy Mv100 pravdu.“
„Proč si nás lidé nevšímají?“ rozjímal Jet Pack Guy.
„Doteď jsem na to ani nemyslel, ale je možné, že někdo poškodil Teleportér úmyslně. Mohl by přidat nějaké nové funkce…“ přiznal Gary.
Nikoho nenapadlo, co na to říct, a tak začala skupina opět prozkoumávat své okolí. Právě teď se nacházeli v prostředí, které se alespoň trochu podobalo Clubu Penguin – knihkupectví. Knihy znali jak tučňáci, tak lidé, a oběma živočišným druhům jich nikdy nebylo dost. Mv100 se vydal k pultu, na kterém byla ta samá knížka asi třicetkrát. Písmena mu zprvu nedávala smysl, ale když se začal soustředit, dokázal plynule přečíst slovo „Kuchařka“. Asi se moc neprodává, pomyslel si agent, a podíval se na ostatní. Gary si našel cestu k technickým knihám, zatímco Aunt Arctic obdivovala stojan s novinami. Jet Pack Guy stál na místě a otráveně se mračil.
„Co se děje?“ zeptal se Mv100, když k němu přikročil.
„Nelíbí se mi tu. Je tu strašný hluk a bojím se, že už se nevrátíme,“ svěřil se Guy.
„Zajímavé priority,“ zasmál se Mv100. Potom zvážněl: „Gary říká, že Teleportér vyšle zpáteční signál. Myslíš, že mu nemůžeme věřit?“
„Věřit můžeme, ale mám pocit, že občas sám neví, co říká,“ zavrčel Jet Pack Guy.
Obrázek

Poblíž Clubu Penguin se na jednom ostrůvku krčil lední medvěd a nadával na to, jaká zima právě je. Herbert nikdy Vánoce neměl rád. Nejenže byl strašný chlad, ale tučňáci ještě vždycky vytáhli výzdobu, stromečky a kotlíky na Mince pro změnu a oslavovali. A letos ještě ten nesmysl s mrožem! Herbert to nechápal. Poté, co potkal Tuska, si myslel, že všichni mroži jsou zlí. Tenhle nový se mu vůbec nezamlouval. Naštěstí tomu mohl všemu učinit konec. Už brzy vypluje a zničí Energické Patolízaly-Fňukaly jednou provždy! Zhluboka se nadechl, nasedl do malé dřevěné loďky a vydal se na hlavní ostrov.
Dorazil tam asi za čtvrt hodiny. Byl večer a většina tučňáků byla buď už doma, nebo ve městě. Pláž, kde Herbert přistál, zela prázdnotou.
„Tak se mi to líbí,“ usmál se poťouchle a vykročil směrem ke Ski Village.
Tam ho čekalo překvapení – ani zde nikdo nebyl! To bude past, pomyslel si. Vešel do telefonní centrály – prázdno. Herbert byl překvapený. Že by to šlo tak jednoduše? Kdepak, tady vážně něco nehraje. Podíval se zase ven. Tady to je! Kolem budovy bylo rozmístěno několik strojů. Medvěd poznával Garyho výrobní rukopis. Všechny vynálezy vypadaly vypnuté, až na jeden. Jeho tlačítko slabě červeně blikalo.
„Ohó!“ zvolal Herbert. Už pochopil, co je plán tučňáků. To je určitě stroj na chytání jejich nepřátel! Medvěda napadlo, že tlačítko jistě slouží k vypnutí. Jak ho jen stisknout a nechytit se…?
Přikrčený k zemi pomalu přeběhl ke keři a ulomil z něj dlouhou větev. Potom se nepozorovaně připlížil ke stroji a vší silou bacil klackem do tlačítka.
Teleportér se dal do práce. Nejprve prozkoumal své okolí, aby zjistil polohu bytostí, určených k přenosu. Ledního medvěda zaregistroval ve zlomku vteřiny. Poté, co se ujistil, že už se nikdo jiný nechce teleportovat, zahájil nastavení cílového místa. Pár milisekund se chystal na krátký přenos do pizzerie, pak ale jeho program ovládl někdo jiný a přikázal mu odeslat Herberta někam jinam. Pokud možno na hodně dlouho… Než si chudák medvěd uvědomil, co se děje, už stál uprostřed obřího nákupního domu. Nejhorší na tom ale bylo, že mu přímo do tváře hleděli čtyři tučňáci s velmi nepříjemnými výrazy.
Naposledy upravil(a) mv100 dne stř 24. pro 2014 9:16:06, celkem upraveno 1 x.
Oficiální stránky Agentských příběhů: http://www.agentskepribehy.8u.cz/
Přehledná navigace, bonusy, větší obrázky atd.
mv100
Wood Rank 3
Wood Rank 3
Příspěvky: 195
Registrován: úte 01. čer 2010 15:10:33
Kontaktovat uživatele:

Cizí ostrov: 3. díl

Příspěvek od mv100 »

Díl třetí: Spolupráce

„Tak on za to může!“ zvolal Jet Pack Guy a s bojovým výkřikem na Herberta skočil. Medvěd to vůbec nečekal a ani se nesnažil odporovat, takže jej náraz shodil na zem.
„Vrať nás zpátky, slyšíš? Zpátky na Club Penguin!“ křičel Guy a ploutvemi medvěda bil.
Herbert si za chvilku uvědomil svou situaci a vrátil úder. Postavil se a tentokrát to byl hrdinný agent, kdo spadl na zem.
„O čem to mluvíte?“ zeptal se překvapivě mírně.
„Někdo sabotoval Teleportér a poslal nás sem, na Ostrov lidí. A když říkám ‚někdo‘, myslím tím tebe,“ zamračil se Gary.
„Tak Teleportér,“ vydechl Herbert. „Počkat. Ostrov lidí?“
„No…“ naklonil hlavu Mv100, „ty vážně nic nevíš, mám pravdu?“
„Ostrov lidí…“ zašeptal Herbert skoro nábožně. Čert vem dobývání Club Penguin. Tady, na bájném Ostrově lidí, toho mohl získat mnohem víc.
„Nemám čas,“ odsekl a rozběhl se někam do davu.
„Za ním!“ rozkázala Aunt Arctic. Všichni čtyři tučňáci nejvyšší rychlostí vyrazili za medvědem.
Obrázek
Herbert hledal mikrofon. Ze svých zkušeností věděl, že když chce něco obsadit, musí to všem nejprve říct. Při běhu si všiml něčeho zvláštního. Strčil do mnoha lidí, ale nikomu to jakoby nevadilo. Konečně dorazil ke stánku informací. Za stolem seděla znuděná zaměstnankyně obchodu a na mobilu si kontrolovala nové zprávy. Herbert rychle stiskl vypínač na mikrofonu a začal řeč ke své nové zemi.
„Ostrove lidí! Od nynějška se budeš nazývat Herbertovým ostrovem! Všichni občané budou povinně oslavovat Všemocného vůdce sultána Herberta!“
Zákazníci znuděně pochodovali dál. Nikdo z nich se nezačal třást strachy, ale ani se smát. Herbertova proslovu si jednoduše nikdo nevšiml. Až na tučňáky.
„Tady je!“ zvolal Mv100 a ukázal ploutví na medvědovu zklamanou postavu. Ostatní agenti prudce změnili směr běhu a za chvíli byli u Herberta.
„Co se tu děje?“ zeptal se smutně.
„To bychom taky rádi věděli,“ pokrčil rameny Gary. „Možná, že bys nám mohl pomoct.“
„Tak počkat,“ zarazila ho Aunt Arctic. „Jsem ochotna mu uvěřit, že nás sem nepřenesl, ale to neznamená, že se s ním spojíme!“
„A proč ne?“ zeptal se Mv100.
„Vždyť… Vždyť je to Herbert!“ vykřikla nevěřícně Aunt Arctic. „Podezřelý číslo jedna!“
„Když se odtud nedostaneme, nebude už ničemu platné, že si bude pobíhat po svobodě,“ konstatoval Jet Pack Guy.
Aunt Arctic nevěděla, co říct. Už tak dlouho se snaží Herberta nadobro zbavit a teď jí její vlastní agenti navrhují pravý opak.
„Tak… dobře,“ vydechla za chvíli. „Ale jestli se něco stane, jestli… nám něco udělá… Tak za to můžete vy!“

„To je zvláštní,“ zamumlala paní pracující na informacích. „Přísahala bych, že jsem ten mikrofon dala sem…“
Až teď si všimla změny polohy mikrofonu. Když o tom začala přemýšlet, vzpomněla si, že se jí už před chvílí zdálo, že se děje něco divného. Její mozek to ale potlačil. Pokrčila rameny a vrátila se zpátky k mobilnímu Facebooku.

„Co teď?“ zeptal se Herbert, když všech pět vyšlo ven.
„Abych se přiznal, mám takový plán,“ řekl Gary.
„Nenapínej nás,“ zabručela Aunt Arctic.
„Berte to logicky. Pokud máme teleportéry my, proč by je nemohli mít i lidé? Stačí nějaký najít a zkusit, jestli se nemůžeme dostat zpátky!“ vysvětlil vědec triumfálně.
„To zní rozumně,“ kývl hlavou Mv100.

„NASTALA NEOČEKÁVANÁ SITUACE. SUBJEKT 5 SPOJIL SÍLY SE SUBJEKTY 1 AŽ 4. AKCE NUTNÁ.“
Naposledy upravil(a) mv100 dne pát 13. bře 2015 22:29:10, celkem upraveno 2 x.
Oficiální stránky Agentských příběhů: http://www.agentskepribehy.8u.cz/
Přehledná navigace, bonusy, větší obrázky atd.
mv100
Wood Rank 3
Wood Rank 3
Příspěvky: 195
Registrován: úte 01. čer 2010 15:10:33
Kontaktovat uživatele:

Cizí ostrov: 4. díl

Příspěvek od mv100 »

Díl čtvrtý: Sám v akademii

Po několikahodinovém hledání se začalo smrákat. Tučňáci si museli přiznat, že nemůžou uspět.
„Neuvěřitelné. Dokázali vyvinout rychlé kovové krabice, ale teleportaci ne. Jak je to možné?“ vztekal se Herbert.
„Ty myslíš, že ty krabice jsou určené k přepravě?“ divil se Gary.
Herbert pokrčil mohutnými rameny: „Nevím. Ale k čemu jinému?“
„Hm, teď mě něco napadlo…“ vstoupil do hovoru Mv100. „Gary, jak dlouho ti trvalo vynalézt Teleportér 3000?“
„Moc dlouho ne, asi rok. Vycházel jsem ze starších modelů, jinak by to bylo delší… Proč?“
„Tohle je velké město. Někde tu musí být laboratoř, ne?“ usmál se Mv100. „Když už víš, jak teleportér sestavit, nemuselo by ti to zabrat tolik času!“
Gary na něj chvíli nevěřícně hleděl a pak se rozesmál.
„Samozřejmě! To bude hračka!“

„Fakt tu chceš zůstat?“ zeptal se Pavla Horáka jeho kolega.
„Někdo tady být musí,“ odpověděl suše Pavel a zahleděl se na monitor počítače, který mu ukazoval výsledky jeho bádání. Jak se ukázalo, voda opravdu hořet nemůže. Možná příště…
„Jak chceš,“ podivil se kolega a oblékl si zimní bundu a čepici. „Hlavně dávej pozor, ať nic nerozbiješ.“
„No jo, no jo…“ bručel sedící vědec.
„Zatím,“ povzdechl jeho kamarád a odešel. Pavel mu ani neodpověděl.
Byl na Akademii věd nový, ale svým chováním se přibližoval spíše roztržitému sedmdesátiletému profesorovi, co si každé ráno zapomene vzít ponožky, a tak chodí v laboratoři bosý. Práce mu byla vším a výsledky posledního pokusu ho dost vykolejily. Teď se zabýval něčím jiným. Místnost byla nějaká zvláštní, ale ať se snažil, jak se snažil, nemohl přijít, co s ní je. Jakoby přímo uprostřed něco stálo a on to nemohl vidět!
Nemusel tu zůstávat. Vánoční služba mohla připadnout někomu jinému, ale on stále přemítal, co je v laboratoři divného.
Náhle se z vedlejší místnosti ozval zvláštní šramot. Pavel se zvedl a šel se na místo podívat. Jakmile překročil práh, ovanul jej mrazivý vzduch. Jeho vlastní mozek to před ním skrýval, ale uprostřed sálu se nacházela obří hyperprostorová brána a ze svého okolí vysávala všechnu energii – včetně té tepelné.
„Brr,“ otřepal se a instinktivně si zapnul další knoflík na laboratorním plášti. Po chvíli přemítání se vrátil ke svému počítači. Snažil se soustředit na e-mail od svého nadřízeného, ale stále očima sklouzával za monitor. Stejně jako u brány ve vedlejší místnosti, i tady stál obří stroj skrytý jeho vědomí – filtr vnímání. To bylo zařízení, které dokázalo sebe a jiné předměty obestřít jakýmsi neviditelným pláštěm. Lidé takové předměty sice viděli, ale jejich mozky si nedokázaly existenci takových věcí připustit, a tak je prostě vymazaly z vědomí.
„Tohle vypadá slibně,“ ozval se hlas za dveřmi. Pavel vzhlédl. Že by se někdo ještě vracel pro kabát? Dveře se pomalu otevřely, ale dovnitř nikdo nevstupoval.
„Haló?“ zavolal Pavel nejistě.
„Jo. Laboratoř,“ říkal cizí hlas komusi.
Do vysokých železných dveří někdo kopl a teď už se otevřely dokořán. Stáli v nich čtyři tučňáci a lední medvěd. Pavel na ně chvíli nevěřícně hleděl.
„Asi to s tou prací přeháním,“ zamumlal a skácel se k zemi.
„Mám takový pocit, že tenhle nás viděl,“ prohlásil Mv100.
Oficiální stránky Agentských příběhů: http://www.agentskepribehy.8u.cz/
Přehledná navigace, bonusy, větší obrázky atd.
mv100
Wood Rank 3
Wood Rank 3
Příspěvky: 195
Registrován: úte 01. čer 2010 15:10:33
Kontaktovat uživatele:

Cizí ostrov: 5. díl

Příspěvek od mv100 »

Díl pátý: Šestý člen

Netrvalo to ani deset vteřin a vědec už byl zase při smyslech.
„Tučňák… v laboratorním plášti… co mluví…“ sténal. „Moje hlava…“
„Vy nás vidíte?“ zeptala se Aunt Arctic.
„Tohle bude asi samička,“ úpěl Pavel. „Co se to se mnou děje?“
Herbert se zamračil a stoupl si přímo před vyděšeného člověka: „Kde je tu teleportér?“
„Teleportér? Já… nerozumím,“ vrtěl hlavou Pavel. Už nabral tolik síly, aby se mohl postavit. Natáhl před sebe ruku. Pět prstů – v pořádku.
„Abych to objasnil,“ začal mluvit Gary, „nepocházíme z Ostrova lidí, jako vy. Dostal nás sem porouchaný teleportační přístroj. Vy jste ještě teleportaci nevyvinuli?“
„Možná Američani,“ pokrčil rameny fyzik. „Co je to Ostrov lidí?“
„Tak se v našich legendách nazývá váš svět,“ vysvětlil Mv100.
„A jak se nazývá ten váš? Ostrov mluvících tučňáků a ledních medvědů?“ vrčel Pavel.
„Cítím snad lehký náznak nedůvěry?“ odvětil sarkasticky Mv100.
Pavel se zamyslel. „Máte pravdu. Jste pro mě něco nového, však víte, kulturní šok. Promiňte.“
„Nic se nestalo. Tedy, stane se, pokud nám nepomůžete,“ založila ruce Aunt Arctic a zadívala se na vyděšeného človíčka. No, Pavel byl docela vysoký a hubený, takže se nedá říct, že by byl zrovna nějaký človíček. Dojem šíleného vědce ještě dokreslovaly brýle a hnědé rozcuchané vlasy. Jet Pack Guy si pomyslil, že kdyby byl Gary člověk, vypadal by právě takhle.
„Jak?“ zněla stručná otázka.
„Musíme se dostat zpátky domů. Umím sestavit teleportační přístroj, takže jestli tu máte vhodné součástky, mělo by to být jednoduché,“ vysvětlil Gary.
Pavel nerozhodně rozhodil ruce: „Dělejte si, co chcete!“

Dvacátého třetího prosince odpoledne panovalo v laboratoři Akademie věd nadšení. Teleportér byl skoro hotov! Gary už jen u chemické soupravy destiloval kapalinu, která byla jednou z posledních součástí. Zapojil se i Pavel. Ze začátku jen bezmocně pozoroval ostatní, jak sestavují neuvěřitelné složitou konstrukci, ale pak začal chápat, co jak funguje. V průběhu stavby dokonce navrhl několik zlepšení.
„Hotovo!“ oznámil Gary, když do baňky spadla poslední kapka jeho přípravku. Vzal sklenici a její obsah vylil do malé nádržky na Teleportéru 3005. Poté slavnostně stiskl červené tlačítko a stroj ožil.
„No teda,“ vydechl Pavel. Už před chvílí se s tučňáky domluvil, že o nich nikomu nic neřekne, ale teď dostal chuť Teleportér prostě vzít a předvést ho na nejbližší vědecké konferenci.
„Jdu první,“ řekla Aunt Arctic.
„Můžeme se přenést všichni najednou,“ připomněl jí Gary.
„V žádném případě. Co když to zachytí i toho člověka? Nemůžeme ho mít na Clubu Penguin. Jen nás hezky pošli po jednom,“ kroutila hlavou agentka.
„Mám dotaz,“ zvedl váhavě Herbert tlapu. „Co se mnou uděláte?“
„Protentokrát, jen protentokrát tě necháme jít. Pokud se tedy nepokusíš něco udělat,“ zamyslela se Aunt Arctic.
„Vážně? To jsem rád!“ zvolal Herbert a usmál se. To bylo v jeho životě snad počtvrté.
„Nic takového,“ zašeptala Aunt Arctic Garymu, jakmile se Herbert otočil. „Okamžité zatknutí.“
„Ale…“ snažil se Gary o odpor, ale Director jej umlčila velmi ostrým pohledem.
„Příprava přenosu,“ zahučel smutně a stiskl pár tlačítek na Teleportéru.
Z místnosti postupně mizeli Aunt Arctic, Jet Pack Guy, Herbert a nakonec i sám Gary.
„Hned se vrátím pro tebe,“ obrátil se k Mv100, „chci si vyzkoušet transport oběma směry.“
„Co kdyby ses nevrátil?“ obával se červený tučňák.
„Neboj, to se nestane,“ ujistil jej vynálezce a stisknul tlačítko. Obklopila jej modrá záře a už byl pryč i on.
„Á!“ ozvalo se za Mv100. Tučňák se otočil. Pavel na něco ukazoval a měl vytřeštěné oči. Mv100 se otočil zase zpátky a uviděl to samé. Filtr vnímání.

„OPERACE ZAHÁJENA.“
Oficiální stránky Agentských příběhů: http://www.agentskepribehy.8u.cz/
Přehledná navigace, bonusy, větší obrázky atd.
Lisured
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 668
Registrován: pát 28. kvě 2010 19:12:02

Re: Cizí ostrov: 3. díl

Příspěvek od Lisured »

mv100 píše:Když o tom začala přemýšlet, vzpomněla si, že se jí už před chvílí zdálo, že se děje něco divného. Její mozek to ale potlačil. Pokrčila rameny a vrátila se zpátky k mobilnímu Facebooku.
:DD
„Asi to s tou prací přeháním,“ zamumlal a skácel se k zemi.
Už se těším na pokračování.
Lisured podle vzoru pán
Odpovědět