Živly

Projev svou tvořivost
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Živly

Příspěvek od Ccdn »

Ahoj. Tak je to opět tady. Opět jsem se rozhodl psát svůj příběh Živly. Tentokrát jsem strávil celkem dlouhý čas jeho vymýšlením takže doufám, že to neskončí dříve než to začne. Zatím mám napsanou první část a druhou zde brzy přidám. Takže se pohodlně usaďte a začtěte se do příběhu. Byl bych rád kdyby jste mi dali vědět svůj názor dolů do komentářů.

1) Sledování

Petr: „Co to je za holku?“
Tomáš: „Tys jí ještě neviděl? Jo aha, tys byl vlastně nemocnej co? Jmenuje se Lenka a chodí do áčka. Prý se nedávno přistěhovali.“
Petr: „Je pěkná.“ Usmál se. Čekal reakci ve stylu „Ta už kluka má.“ nebo „Na ní nemáš.“ Tomášova reakce ho ale překvapila.
Tomáš: „Pěkná je, ale je divná. Přijde mi taková uzavřená, nervózní. S nikým se moc nebaví a ani jsem okolo ní neviděl kluky. Tedy viděl, dokud je všechny neodpálkovala“

Den Petrovi přišel strašně dlouhý. Tři dny byl nemocný, takže byl doma. A doma u počítače ubíhá čas mnohem rychleji. Lenka mu pořád nešla z hlavy. Myslel na ni tak soustředěně, že málem dostal pětku, protože nezareagoval na učitelovu otázku. „Ccco? Omlouvám se, asi jsem ještě unavený po té nemoci. Moc jsem se nevyspal.“ Tohle se mu z žádné holky dlouho nestalo.

Petr neměl s holkami moc velké zkušenosti, protože všechny už někoho měly nebo ho nechtěli. A když už to vypadalo, že by u některé mohl mít šanci, někdo ho přeběhl. Věděl, že tentokrát nesmí udělat chybu. Nesmí jí to říct narovinu, ale taky nesmí moc dlouho čekat. Sledování bylo pro začátek dobrý nápad. Ani nevěděl, jak ho to napadlo, ale vůbec mu to nepřipadalo šílené.

Když skončilo vyučování Petr se rychle oblékl a “počkal“ na Lenku před školou. Při sledování se ani nemusel moc snažit, protože Lenka šla ulicí, ve které bydlel. Petr tedy šel, jako kdyby se nic nedělo, jako kdyby šel normálně domů. A skoro to tak bylo. Zjistil, že Lenka bydlí čtyři vchody od něj. Ani nevěděl, že tam byl byt na prodej. Jenže co teď. Byl tak zaujatý, že ho ani nenapadlo, co bude dělat, až Lenka dojde domů. V kapse mu zazvonil telefon. Posadil se na lavičku a vytáhl telefon z kapsy.

Maminka:
Ahoj. Jedeme nakoupit do Německa, takže přijedeme večer. Oběd máš v troubě. Pa, máma.

Petr uklidil telefon zpátky do kapsy a vstal z lavičky. Už se chtěl vydat domů, když v tom se dveře “ Lenčina“ domu otevřeli a Lenka vyšla ven. Měla na sobě sportovní oblečení a na zádech batoh. Slušelo jí to ještě více než ve škole. Mířila zpátky ke škole. Petr se marně snažil vzpomenout, jestli se ve škole konal nějaký kroužek, ale na žádný si nevzpomněl. „Třeba si jde zaběhat.“ pomyslel si a ta představa se mu zalíbila. Když zrovna nebyl nemocný, také běhal. A jestli šla Lenka do lesa, běhali dokonce na stejném místě.

Lenka opravdu šla do lesa za školou. Petr to tam dost dobře znal, takže jí mohl velice účinně a nenápadně sledovat. Lenka se na kraji lesa krátce protáhla a pak se rozběhla po hlavní panelové cestě. Petr rychle proběhl mezi stromy a zamířil na jednu z hliněných cestiček, které vedli podle té hlavní. Běhat ve věcech do školy a s batohem na zádech nebylo nejjednodušší, ale nechtěl přijít o svou šanci. Vůbec mu nedocházelo, jak moc riskuje. Kdyby ho viděla někde ve městě bylo by to v pořádku. Pokud si ho ale všimne v lese, bude jí to připadat hodně podezřelé. Petr naštěstí uměl být nenápadný.

Překvapilo ho kam, až Lenka běží. Asi po dvou kilometrech se dostali do “nebezpečné“ části lesa kam se normálně báli lidé vstoupit, protože se tam prý pohybovali bezdomovci a jiná individua. Navíc zde z neznámého důvodu byla divočejší příroda a rostli zde hlavně kopřivy, jedovaté rostliny a rostliny s trny. „Asi to tady moc nezná a neví, co dělá.“ pomyslel si Petr a napadlo ho, že by možná bylo vhodné jí varovat. Mohl by si vymyslet jakýkoliv důvod svého pobytu v této části lesa a ona by mu za tuhle informaci byla vděčná. Už se chystal zrychlit a doběhnout jí ale Lenka doběhla ke starému skladišti a vstoupila dovnitř.

Petr nevěděl čemu se má podivovat více. Jestli tomu, že Lenka vstoupila do nějakého starého skladiště v nebezpečné části lesa nebo tomu, že v lese vůbec nějaké skladiště existuje. I on se téhle časti lesa bál a tak zde byl asi jen dvakrát. Rozhodl se skladiště prozkoumat. Ne tak, že by šel dovnitř, ale tak, že vylezl na hromadu suti která byla vedle stěny skladiště a nakoukl oknem dovnitř. Okno bylo dosti špinavé, takže se přes něj špatně koukalo, ale část okna byla rozbitá a tou šel krásně vidět vnitřek skladiště.
Na rozdíl od vnějšku byl vnitřek skladiště zařízen podezřele moderně. A navíc jako tělocvična. Nejprve Petra napadlo, proč ne, ale pak začal všechny důvody vyvracet. Skladiště bylo od města docela dost daleko, v neoblíbené části lesa a navíc bylo staré a určitě už mělo porušenou statiku.

„Co tady děláš?“ Petr se tak lekl, že odskočil od okna, uklouzla mu noha a skutálel se z hromady suti. „Jsi v pořádku? Nechtěl jsem tě takhle vyděsit.“ Muž opatrně sešel z hromady suti a pomohl Petrovy zpátky na nohy. „V pořádku, nic mi není. Ale né, mám úplně špinavé školní oblečení. Máma mě zabije.“ odpověděl Petr.

Muž: „Možná bych ti ho mohl vyprat. A zároveň ti ukázat to co tě očividně zajímá“
Petr: „Teď vám asi moc nerozumím. A navíc se nezlobte, ale já tuhle část lesa znám a vím, jak to taky chodí.“
Muž: „Tak to sis určitě všiml všech těch nebezpečných rostlin tady kolem. A to není jediné nebezpečí, které tady číhá. Mohl bych ti vysvětlit proč to tady je. A navíc by tě jistě zajímalo, co dělá tělocvična ve starém skladišti uprostřed lesa.“

To by Petra opravdu zajímalo. Pořád byl ale na vážkách. Byl v nebezpečné části lesa a cizí muž mu nabízel, že mu vypere oblečení. To znělo celkem podezřele. Na druhou stranu do skladiště šla i Lenka takže asi nemohl nic ztratit. Petr se rozhodl muže do skladiště následovat.
Valada06
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 545
Registrován: sob 04. pro 2010 11:41:23

Re: Živly

Příspěvek od Valada06 »

Zatím je to zajímavé. Pokračuj. :)
Obrázek
Lisured
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 668
Registrován: pát 28. kvě 2010 19:12:02

Re: Živly

Příspěvek od Lisured »

Zní to ještě zajímavěji než předchozí série (asi to bude tím, že teď jsou tu hrdinové, nebo se mi to alespoň zdá, starší, takže se s nimi dokáži lépe ztotožnit). Snad to tentokrát vyjde a neskončí to ještě, než začne hlavní zápletka.

P.S.: zkontroluj si shodu podmětu s přísudkem.
Lisured podle vzoru pán
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

2) Hádka ve skladišti

Ihned po vstupu do skladiště Petra oslepil sluneční paprsek vstupující do skladiště dírou ve zdi. Když se jeho oči opět vzpamatovaly, stál před ním nejen muž, kterého potkal venku, ale i Lenka a další dívka a chlapec. „Tak tohle je Petr nepletu-li se. Potuloval se okolo skladiště a zajímalo ho co je uvnitř. Tak jsem ho sem přivedl, abych mu to ukázal. Snad vám to nevadí.“ představil muž Petra ostatním. „Vy sem přivádíte další a další lidi. Kolik jich ještě bude. Já čekal, že vybereme nějaké skutečné bojovníky a ne lidi z ulice.“ rozčílil se chlapec. „O čem to mluvíš? Jaké bojovníky? Já šel jen okolo.“ podivil se Petr.

Muž: „Já vám to všem vysvětlím. Tomáši, kdo řekl, že je Petr další člen týmu? Jak jsem řekl, on šel jen okolo a chtěl vědět, co je uvnitř. Tak jsem se rozhodl mu to ukázat. To je celé.“
Tomáš: “Aha. To tady jako začneme dělat prohlídky pro turisty? Nemám jít do města vyvěsit letáčky a udělat sem ukazatele? Co když je to nějaký špión! Mistře, nechci vás urazit, ale podle mě moc nepřemýšlíte.“
Petr: „Hele o co ti jde? Já šel fakt jen okolo a překvapilo mě, co uprostřed lesa dělá skladiště. Nic víc v tom nehledej. Já opravdu nevím, o čem tady mluvíte.“
Tomáš: „Jo aha. Ty mi chceš tvrdit, že sis udělal procházku do nebezpečné části lesa? Jen tak, bezdůvodně? Tohle na mě nehraj.“
Muž: „Pravda. Mě si tvrdil, že tuhle část lesa znáš. To ses sem vydal jen tak na procházku?“
Petr: „Ano.“

Muž se tázavě podíval na Petra. Petr se jedním okem podíval na Lenku a zastyděl se. Věděl, že muž něco tuší a že nemá cenu cokoliv tajit. „Tak dobře. Bude to teď znít opravdu divně, ale je to pravda. Sledoval jsem tady Lenku ze školy, protože mě zajímalo, kam jde, co dělá po škole a tak.“ řekl. Pak se podíval na Lenku. „Promiň.“ dodal a sklopil oči k zemi. Lence se na tváři objevil ruměnec. Také sklopila oči k zemi.

Muž: „Aha, tak to všechno vysvětluje. No tak teď už to víš. Asi bych tě teď měl poslat pryč, ale něco v tobě cítím. Jestli chceš, můžeš tady zůstat a já ti vysvětlím, co tu děláme.“
Tomáš: „Běžně špehuješ holky? V lese, v nebezpečné části lesa? Tohohle chcete do týmu? Vždyť ho ani neznáte! Já myslel, že máme být solidní tým!“
Petr: „O co ti sakra jde? Já se do žádného týmu připojit nechtěl! Ani nevím, o co tady jde. Ale vlastně proč ne. Jak můžeš vědět, že ve mně něco není?“
Lenka: „No víš, Tomáš je mistrův syn.“
Tomáš se na Lenku vražedně podíval. Ta opět sklopila oči k zemi. Tomáš se opět otočil na Petra.
Tomáš: „Ano, má pravdu. Tady mistr je můj otec. A právě proto si myslím, že mám také právo rozhodovat o týmu. Myslel jsem si, že tým má být profesionální, ale za poslední týden už jsme nabrali tři nové členy o kterých skoro nic nevíme. A to mě štve.“
Petr: „Já ale vůbec o žádném týmu nevím. Mohl by mi tady někdo vysvětlit, co se tady vlastně děje?“
Mistr: „Já ti to vysvětlím, ale nebudeme to řešit tady u dveří vestoje. Pojďte si sednout.“

Celá skupina se přesunula do rohu haly, kde byl postaven velký kulatý stůl, okolo nějž stálo pět křesel. Petr si sedl naproti mistrovi a Lence. Tomáš si sedl tak aby se na něj ani na mistra nemusel příliš dívat. Mistr přinesl knihu, položil jí na stůl a otevřel jí. Z knihy začal stoupat kouř, který se začal formovat do podivných tvarů.

Mistr: „Tak kde bych začal. Kromě tohohle světa existuje ještě jeden svět, svět magický. Tam najdeš všechny věci, které můžeš znát z pohádek, ale také věci zlé a ošklivé. Dobro a zlo v tomto světě bojuje o nadvládu a právě proto jsme tu my, Živly. Tahle skupina vznikla, aby udržovala rovnováhu mezi dobrem a zlem, aby udržovala magické tvory v magickém světě a aby hlídala magické artefakty. Tým se vždy skládá z pěti členů, jeden ovládá sílu ohně, druhý sílu vody, třetí sílu vzduchu a čtvrtý sílu země. Ten pátý ovládá sílu všech čtyř živlů a určuje, komu jednotlivé síly připadnou. Tato schopnost se předává z generace na generaci. Já jí dostal od svého otce a až umřu, předám tuto schopnost Tomášovi. Teď když máme pět členů, mohl bych mezi vás síly rozdělit.“

Petr: „Páni. Jakkoliv šíleně to zní, já vám věřím. To znamená, že bych se mohl stát jedním z týmu?“
Mistr: „Nevidím důvod, proč ne. Všichni jak tady sedíte se můžete stát členy týmu, ale musíte mi něco slíbit. Dobře poslouchejte. Nesmíte zneužít svou sílu pro jiný účel než ten, který jsem tu říkal. Nesmíte nikomu říct, nic z toho co jsem vám tu říkal. Tahle práce není jednoduchá a nemůžu vám za ní nabídnout žádnou odměnu, dělali byste jí čistě dobrovolně. Bude vás ale hřát pocit, že děláte nějakou důležitou činnost, zažijete akci, dobrodružství a určitě i nějakou zábavu. Teď ale ta nejdůležitější věc, při téhle práci můžete umřít.“

Všichni v sále poslouchali mistra se zatajeným dechem. Zmínka o možné smrti je ale překvapila a vyděsila.
Petr: „No, s tím se musí počítat. Stejně to každého jednou čeká. Já do toho jdu.“
Tomáš: „Mně se to nelíbí. Nic z toho co se tady děje se mi nelíbí. Ale musím svůj úděl přijmout, takže do toho jdu taky.“
Lenka: „Už jste to zmiňoval a souhlasila jsem s tím, takže s tím souhlasím znovu.“
Míša: „Já jsem s tím také souhlasila a počítám s tím. Děsí mě to, ale počítám s tím. Takže se mnou také můžete počítat.“
Mistr: „Dobře tedy. Než vám ale předám část svých sil, chci si vás prověřit. Dnes ne, ale doufám, že se tady sejdeme i zítra. Opět ve dvě hodiny. Vy tři teď běžte trénovat a já tady Petrovy vyperu oblečení, jak jsem mu slíbil. Petře, zatím si můžeš půjčit tohle a klidně se připoj k ostatním.“ Mistr otevřel skříň a vyndal z ní cvičební úbor. Pak Petrovy ukázal místo, kde se mohl převléknout a vzal si od něj špinavé oblečení. Petr se vrátil do haly za ostatními.
Valada06
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 545
Registrován: sob 04. pro 2010 11:41:23

Re: Živly

Příspěvek od Valada06 »

Jako vždy skvělé!
„Páni. Jakkoliv šíleně to zní, já vám věřím. To znamená, že bych se mohl stát jedním z týmu?“
„No, s tím se musí počítat. Stejně to každého jednou čeká. Já do toho jdu.“
Tyto věty mě opravdu pobavili. :DD Nějak až moc smířený se smrtí na svůj věk.
Obrázek
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

To mi v tu dobu vůbec nedošlo :D

3) Cesta domů

„Ty si teda o sobě myslíš, že jsi něco víc jo? Tak se ukaž!“ řekl Tomáš ihned po Petrově příchodu a hodil mu dřevěnou bojovou tyč. Petr se podíval nejprve na tyč a pak na Tomáše, mrsknul tyčí o zem a začal na Tomáše křičet: „O co ti sakra pořád jde? Já jsem jen šel okolo a zajímalo mě, co je uvnitř. No a náhodou mě tam viděl mistr a pozval mě dovnitř. O nic víc tady nejde.“ Tomáš se na Petra jen podíval a začal se smát. Petr se naštval, zvedl ze země tyč a rozběhl se k Tomášovi. Začal na něj rychle tyčí útočit. Tomáš to sice nečekal, ale téměř ihned se začal bránit. Oba dva se tyčemi oháněli jak mohli a skladištěm se ozýval zvuk dřeva o dřevo. Ačkoli to Petr nikdy předtím nedělal, vedlo se mu velice dobře a nakonec se mu povedlo vyrazit Tomášovi tyč z rukou.

„Ještě pořád máš o něm pochybnosti?“ řekl mistr, který se mezitím vrátil k ostatním. Tomáš se naštval a rychlým krokem odešel pryč. „To bude v pohodě. On je dost náladový.“ řekla Lenka a usmála se na Petra. „To bych do tebe neřekla.“ pochválila Petra Míša a poplácala ho rukou po zádech. „Možná už byste měli jít. Uvidíme se zítra. Já s Tomášem do té doby promluvím.“ řekl mistr. „Petře, pojď se mnou. Dám ti to oblečení.“ Petr následoval mistra do jedné ze zadních místností a převlékl se zpátky do svého oblečení. „Ten si klidně nech.“ řekl mistr, když mu Petr vracel půjčený úbor.

Petr se vrátil za ostatními a vyrazili spolu ven ze skladiště. Míša se s nimi ale hned rozloučila a vyrazila jiným směrem. „Míša bydlí v jiné části města. Půjdeme sami.“ řekla Lenka a usmála se.
Petr: „Vysvětli mi, o co Tomášovi pořád jde.“
Lenka: „Pochop ho. Celou dobu byl jediný kluk v týmu a měl nad námi jakousi výhodu, moc. Ale pak si nekráčíš ty a hned si prakticky přijat. A ještě ho porazíš v souboji. To by asi naštvalo i mě.
Petr: „Ale vždyť on bude vždycky lepší a na jiném místě než já. Mistr je přeci jeho táta.“
Lenka: „Takový mistr není. On nenadržuje Tomášovi protože je jeho syn. Spíše mi přijde, že je na něj ještě tvrdší.“
Petr: „No dobře. Vždyť já ale původně v týmu být ani nechtěl.“
Lenka: „To by ale byla škoda. Když jsem tě dneska viděla s tou tyčí. Někoho takového jsme potřebovali. A navíc nějakého normálního kluka když je Tomáš takový…..jaký je.“

Lenka se na Petra usmála. Cesta domů jim ubíhala celkem rychle. Ti dva byli teprve u třetího tématu, když se Lenka zastavila. „Tak tady bydlím.“ řekla. Před domem se právě snažilo zaparkovat nějaké auto. I když bylo velice malé řidič neodhadl jeho velikost a snažil se zaparkovat na ještě menším místě. Několikrát postrčil auta před i za sebou a pak konečně vypnul motor. „To je táta.“ řekla Lenka a začervenala se. Z auta vystoupil starší muž v bílém plášti. Petr muže pozdravil, a když muž zmizel v domě zeptal se Lenky: „Tvůj táta je vědec? Co zkoumá?“ „Je to biolog. Prý zkoumá nějaké nové rostlinné druhy nebo co. Nikde jsem se o to moc nezajímala. Hele já už budu muset jít. Uvidíme se zítra.“ Lenka se na Petra lehce usmála a pak zmizela v domě. „Jo, zítra.“ řekl si Petr v duchu. Už se nemohl zítřka dočkat.

Když Petr vstoupil do bytu, rodiče už byly doma.

Máma: „Tys nebyl doma? Koukala jsem, že si nejedl.“
Petr: „Ne. U nás ve škole otevřeli nový sportovní kroužek. Nějaké bojové umění. Byl jsem se tam podívat a vypadá to dost zajímavě. Mohl bych tam začít chodit?“
Táta: „Bojové umění říkáš. A kolik by to stálo?“
Petr: „Ze začátku prý nic. Dva týdny tam můžu chodit zadarmo, a když mě to bude bavit a chtěl bych u toho zůstat tak se prý dohodneme.“
Máma: „No když je to takhle tak proč ne. Ale víš, že by ses měl šetřit. Přeci se nechceš hned vrátit zpátky do postele.“
Petr: „Neříká se ‚Sportem ku zdraví‘?“
Táta: „U nás v rodině se říkalo ‚Sportem k trvalé invaliditě‘“ Všichni se zasmáli. „Ale proč ne. Když myslíš, že tě to bude bavit tak tam klidně můžeš chodit.“
Petr: „Super, díky. První trénink máme hned zítra po škole.“
Máma: „Takže tě máme čekat později, dobře. Nechceš se najíst?“

Zbytek dne strávil Petr u počítače. Hledal si informace o práci biologů, pak se na mapě díval na letecké snímky skladiště. Když se přihlásil na ICQ měl novou zprávu od Tomáše. Až teď mu došlo, že se jeho kamarád Tomáš jmenuje stejně jako Tomáš z týmu. Petr zprávu otevřel.

Tomáš: Ty nebereš telefon? Volal jsem ti. Až budeš doma napiš mi.
Petr: Promiň, měl jsem telefon v batohu a neslyšel jsem ho. Byl jsem si zaběhat.
Tomáš: Zaběhat? To jsi mi nemohl napsat nebo tak? Taky bych šel.
Petr: Promiň. To bylo takový spontánní. Usínal jsem a potřeboval jsem se nějak probudit. Tak jsem vzal batoh a šel jsem se proběhnout. Kdybych ti měl psát tak asi usnu.
Tomáš: Nemoc není ještě úplně pryč co?
Petr: Asi ne. Nebo se musím naučit pít kafe :)
Tomáš: :D Si zítra můžeš dát jedno automatový. Teda pokud jdeš do školy.
Petr: Nerad to říkám, ale jo.
Tomáš: Tak to se tam uvidíme. Nechceš si něco zahrát?
.
.
.
Petr: Hele musím jít spát nebo budu zítra stejně mrtvej jako dnes.
Tomáš: Jasný, tak zítra.
Petr: Zítra.

Petr ten den rychle usnul. Zdálo se mu o Lence.
sarinka
Wood Rank 0
Wood Rank 0
Příspěvky: 792
Registrován: stř 17. lis 2010 11:04:37
Kontaktovat uživatele:

Re: Živly

Příspěvek od sarinka »

Ccdn píše:3) Cesta domů
Úžasné jako vždy, těším se na další díl :)
Obrázek
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

Děkuji za kladné reakce, ale nebojte se napsat i případnou kritiku :) ;)

EDIT: Tak další díl už sepsat bohužel nestihnu, ale slibuji, že ho sem dám hned jak se vrátím ze soustředění. A zkusím toho sepsat více a rozdělit to případně na více dílů. :) Děkuji za trpělivost.
Valada06
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 545
Registrován: sob 04. pro 2010 11:41:23

Re: Živly

Příspěvek od Valada06 »

Ccdn píše:Děkuji za kladné reakce, ale nebojte se napsat i případnou kritiku :) ;)

EDIT: Tak další díl už sepsat bohužel nestihnu, ale slibuji, že ho sem dám hned jak se vrátím ze soustředění. A zkusím toho sepsat více a rozdělit to případně na více dílů. :) Děkuji za trpělivost.
Žádný strach, počkáme. Už se těším na pokračování. :)
Obrázek
Ccdn
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 731
Registrován: úte 13. dub 2010 20:14:50
Skype: lucaswildfire
Bydliště: Teplice

Re: Živly

Příspěvek od Ccdn »

4) První trénink

„Teď, když už jste konečně čtyři, můžeme začít s pravým tréninkem. Rozhodl jsem se, že obnovím starý plán tréninku smyslů a začneme celkem jednoduše, zrakem. Petře, ty půjdeš první.“ řekl mistr a odvedl celý tým do druhé části skladiště. Tomáš, Lenka a Míša dostali luky a speciální šípy s měkkou špičkou. „Zásah tímhle šípem tě sice nezabije, ale bude tě pekelně bolet, takže se snaž. Můžete začít“

Tomáš, Lenka a Míše se rozestavili kolem Petra a nabili luky. „Tohle je test pozornosti. Jakmile kdokoliv z nich zvedne luk musíš uskočit nebo šíp chytit.“ vysvětlil mistr. „Což se ti nepovede.“ zasmál se Tomáš. Dle předpokladů taky první vystřelil. Petr dostal zásah do boku. Lenka zvedla luk a vystřelila. Petr se ani nemusel snažit, aby se šípu vyhnul. Tomáš se na Lenku naštvaně podíval a mistr si jí zvědavě prohlédl. „Promiňte, musím se rozstřílet.“ omluvila se Lenka s nevinným úsměvem.
Pak vystřelila i Míša. Petr chvíli stál, ale pak před šípem uskočil. Všichni pak vystřelili ještě několikrát. Tomáš ještě párkrát Petra zasáhl a vždycky se zasmál. Lenka už sice mířila na Petra, ale vždycky luk výrazně zvedla a chvilku počkala, až se na ní Petr otočí. Míša se snažila Petra zasáhnout a dokonce se jí to párkrát povedlo.

Střílet bezdůvodně na svého týmového kolegu dívky brzo přestalo bavit a tak už nechávali sklopené luky. Tomáš ale stále střílel jeden šíp za druhým. Když Tomáš nabíjel další šíp Petr zavřel oči a vypadal, že se soustředí. Tomáš se jen pohrdavě zasmál a pustil tětivu. Petr ale k překvapení všech šíp chytil. „Páni.“ žasla Lenka. „Dobře ty!“ přidala se Míša. „Co, co, co to? Jak si to udělal?“ podivil se Tomáš a upustil luk na zem. „Výborně Petře. To by mohlo stačit. Nyní je na řadě Tomáš.“ řekl mistr, chytil Tomáše za ramena a odvedl ho doprostřed kruhu.

Dívkám se moc nezamlouvalo, že budou muset střílet y i na svého druhého kolegu, za to Petr si to užíval. Střílet na stále ještě zaraženého a nechápajícího Tomáše nebyl problém. Petr si každý zásah vychutnával a smál se stejně jako před tím Tomáš. Když se Petr rozhlédl, jestli si to i holky užívají stejně jako on, setkal se pohledem s Lenkou. Ta se na něj jen naštvaně a nevěřícně koukala. Petr nechápal co je špatně a tak se radši otočil zpět k Tomášovi a pokračoval ve střelbě. Už mu to ale moc nešlo a spíše se netrefoval, nežli trefoval. Tomáš se navíc postupně vzpamatovával, takže trefit ho bylo těžší a těžší. Za chvíli stopl Mistr i tento trénink a na řadě byla Lenka.

Petr nevěděl, jestli se má snažit Lenku zasáhnout nebo ne. Nakonec se rozhodl dělat to jako před tím ona a vždy výrazně zvedl luk a počkal, až se na něj Lenka podívá. Po nějaké době skončil i Lenčin trénink a na řadě byla Míša. Na tu opět Petr střílel normálně. Byl ale mnohem mírnější než v případě Tomáše. Na konci si mistr všechny svolal a začal trénink hodnotit.

Mistr: „Děkuji vám za dnešní trénink. Míšo, s tebou jsem mimořádně spokojený. Nepodávala si nikterak skvělé výkony za to si je ale podávala stabilně. Tomáši, ty sis nejprve vedl celkem dobře, pak ale jako by ti někdo ukradl duši. Nakonec si se ale opět vzpamatoval. I z tebe mám radost. To se ovšem nedá říci o vás dvou.“
Lenka s Petrem se na sebe podívali.
Mistr: „Nechci vás tady navádět k vraždě nebo něco takového, ale zase zde nechci vidět žádné slitování. Pokud si vzájemně chcete pomoci, musíte se při tréninku snažit. V reálném boji vás také na útok nikdo před tím neupozorní. Jinak jste si ale vedli celkem dobře a tak vám to tentokrát odpustím. Nerad bych to ale viděl při dalším tréninku. Pro dnešek to bude všechno, uvidíme se zase zítra.“ Po tréninku se všichni převlékli a vyrazili domů. Petr a Lenka šli opět spolu.

Petr: „Promiň. Nechtěl jsem, abys kvůli mně měl nějaké problémy.“
Lenka: „Byla to taky moje chyba. Nechtěla jsem vám zbytečně ubližovat a zdálo se mi zbytečné na vás střílet. Prostě jsem si nějak neuvědomila, že to je trénink.“
Petr: „Takže pro to si na mě byla naštvaná, když jsem si užíval střelbu na Tomáše.“
Lenka: „Já na tebe nebyla naštvaná. Promiň, jestli sis to myslel.“
Petr: „Vypadala si tak a vůbec bych se ti nedivil. To už je ale jedno.“

Cesta těm dvoum opět ubíhala velice rychle a zanedlouho byl Petr nucen s Lenkou se rozloučit. „Uvidíme se zítra.“ řekla Lenka a usmála se na Petra. „Jo, zítra.“ přitakal Petr. „Tak jak bylo na tréninku?“ zeptala se máma, když přišel Petr domů. „Na jakém tréninku?“ lekl se Petr. „Toho bojového umění jak si včera říkal.“ Upřesnila máma. „Aha. Jo, dobře. Je to tam super a zítra máme další trénink.“ odpověděl Petr.

Tu noc měl Petr velice zvláštní sen. Zdálo se mu o Lence. Jenže tentokrát to nebylo tak hezké jako minule. Tentokrát se Lenka líbala s Tomášem, a když Petra viděla, vzala luk a vystřelila na něj.
Odpovědět