Re: Živly
Napsal: pon 11. lis 2013 9:27:17
Dneska trochu kratší díl, ale snad se bude líbit
5) Souboje - část první
Tomáš: „Co vůbec děláš celý dny? Dříve jsme spolu chodili ven, ale teď mi pořád nebereš telefon a jen mi občas večer napíšeš.“
Petr: „No, víš, já chodím na jedno bojové umění.“
Tomáš: „Ty a bojové umění? Já myslel, že jsi hlavně na běh. Na tohle bych tě teda netipoval.“
Kolem Petra a Tomáše prošla Lenka. Petr se na ní usmál a pozdravil jí. I ona mu věnovala krátký úsměv a pozdrav.
Tomáš: „Neříkej, že tam taky chodí. To bych se ti pak nedivil.“
Petr: „Chodí tam. Ona mě na to přivedla. Tak trochu.“
Tomáš: „No nic, bude zvonit. Co děláš po škole?“
Petr: „Co myslíš?“
Tomáš: „Jdeš zase tam co? Budeš vůbec někdy mít volno?“
Petr: „Zkusím si to zařídit. Slibuju.“
.
.
.
„Myslím si, že už jste dost trénovali, a že je čas na závěrečné testy.“ řekl mistr. Pak mávl rukou a všechno vybavení se samo začalo přesouvat po hale. Trvalo jen pár sekund, než veškeré náčiní v hale vytvořilo překážkovou dráhu. „Tohle už znáte ne? Rozdíl bude v tom, že tentokrát poběžíte pouze s malými rozestupy. A berte to jako stíhání. To znamená, že se snažíte chytit toho před vámi a zároveň se snažíte utéct tomu za vámi. A abyste to měli trochu těžší, první poběží Petr.“ Petr měl snad ve všech podobných trénincích nejlepší výsledky.
Petr se postavil na start dráhy a za něj se připravil Tomáš, Lenka a Míša. „Připravit. Pozor. Start!“ Petr vyběhl na dráhu. První překážkou bylo několik přeskoků přes švédské bedny. Petr ladně přeskakoval jednu bednu za druhou. Když byl u třetí bedny mistr dal opět pokyn a na dráhu vyrazil i Tomáš. Tomáš měl jinou taktiku a tak se vyšvihl na první bednu a přeskakoval po jejich vršcích. Petr už byl sice na konci této překážky, ale Tomáš ho rychle doháněl. Petr měl ale štěstí protože další překážkou byl podlez-přeskok přes kladiny. Když Petr podlézal první kladinu mistr dal další pokyn. Lence chvilku trvalo, než se dostala do tempa, ale pak bedny přeskakovala jako oba kluci před ní. Petr byl zhruba v půlce své překážky, když Tomáš doskočil na zem a rovnou se podkutálel pod první kladinou. Petr neměl moc času na ohlížení a radši se věnoval dráze. Další překážkou byla vysoká stěna, která se měla přelézt. Petr se chtěl od stěny odrazit, ale uklouzla mu noha a tak se jen tak tak zachytl okraje zdi. Mezi tím na dráhu vyrazila i Míša. Vypadalo to, že se budou nahánět kluci a holky, ale Lenka překvapivě překážky rychle zvládala a začala dohánět Tomáše. Petr se vší silou vytáhl na zeď a opatrně slezl po druhé straně dolů. Už mu docházeli síly, ale do předu ho hnala představa zuřivého Tomáše, který mu byl v patách. Další překážkou bylo plazení tunelem. Sotva Petr zalezl do tunelu, Tomáš doběhl ke stěně a bleskově se přes ní dostal. Tomáše od Petra dělilo jen pár metrů a tunel nebyl zpomalovací překážkou. Petr rychle vylezl z tunelu a běžel dál. Trasa vedla dveřmi ven z místnosti.
Za dveřmi čekalo závodníky překvapení. Bazén. Petr na nic nečekal, skočil do bazénu a začal plavat. Tomáš byl hned za ním a už to vypadalo, že Petra má, ale uklouzla mu noha na mokré podlaze, udělal otočku a spadl po zádech do vody. Náhle ztratil orientaci a nevěděl kde je dole a kde nahoře. To už u bazénu byla i Lenka, skočila do vody, plácla Tomáše po zádech a vítězoslavně plavala dál. Chtěla chytit i Petra, ale ten jí zastavil: „Počkej, tohle není sranda. Tomáš se asi topí.“ Ani Petr nebyl nejlepší plavec, ale přes to k Tomášovi doplaval a odtáhl ho k okraji bazénu. Tam mezitím doběhla i Míša, která Petrovi pomohla Tomáše vytáhnout. Ten si lehl na podlahu a začal vykašlávat vodu. Za chvilku bylo ale vše v pořádku.
Tomáš: „Nerad to říkám, ale díky. Zachránil jsi mi život.“
Petr: „Zase tak bych to nehrotil. Určitě by se ti to normálně nestalo nebýt té podlahy. A navíc tohle nikdo z nás nečekal.“
Tomáš: „Mrzí mě, že si to kvůli mně musel vzdát. Vedl sis fakt hodně dobře.“
Mistr: „Tak pro první test by to stačilo. Petře, ty sis vedl mimořádně dobře a hodnocení ti zvýšilo i tohle. Fakt, že se i za takovéhle situace dokážeš zastavit a pomoci svému kamarádovi/soupeři. I ty sis vedl velice dobře Tomáši. Nebýt té nehody, asi by si Petra chytil. Nemůžeš ale pokaždé počítat s pomocí, to by sis měl pamatovat. Lenko, tys mě velice překvapila. I když ti k chycení Tomáše pomohla jeho nehoda, věřím, že bys ho dokázala chytit i tak. I tobě se v tréninku dařilo, Míšo. Všichni jste si vedli velmi dobře a výsledky budou velice vyrovnané. Uvidíme se zítra u další části testu.“ Pak mistr luskl prsty a všem rychle uschlo oblečení i vlasy. „Dnes už můžete jít.“
Petr šel domů opět s Lenkou.
Lenka: „Tak to bych od tebe opravdu nečekala. Já byla do předu hnaná myšlenkou výhry a ani mě nenapadlo, že by Tomáš potřeboval pomoci.“
Petr: „Já se ti ani nedivím, nebyla by to tvoje povinnost. Taky bych mu asi nepomohl, ale tohle byl pořád jen trénink. Nebyla to jeho chyba a tak jsem se takhle rozhodl.“
Lenka: „Vždyť si mu zachránil život. Měl bys na sebe být pyšný.“
Petr: „Myslím si, že by mu nějakým kouzlem pomohl mistr. On by ho přeci nenechal utopit.“
Lenka: „To máš asi pravdu. Ale stejně to od tebe bylo hezké.“
Petr: „Já teď už spíš myslím na ten zítřejší trénink. Co myslíš, že to bude.“
Lenka: „Tak pohybovou část máme za sebou. Možná něco bojového. Ale nevím.“
Petr: „To by mohlo být no. Uvidíme.“
.
.
.
Lenka: „Tak já už jsem doma. Tak se uvidíme zítra. Těším se.“
Petr: „Já se taky těším. Měj se hezky.“
Petr měl tu noc hezčí sen. Zdálo se mu, že se Lenka topila a tak jí vytáhl z bazénu a dával jí dýchání z úst do úst.
5) Souboje - část první
Tomáš: „Co vůbec děláš celý dny? Dříve jsme spolu chodili ven, ale teď mi pořád nebereš telefon a jen mi občas večer napíšeš.“
Petr: „No, víš, já chodím na jedno bojové umění.“
Tomáš: „Ty a bojové umění? Já myslel, že jsi hlavně na běh. Na tohle bych tě teda netipoval.“
Kolem Petra a Tomáše prošla Lenka. Petr se na ní usmál a pozdravil jí. I ona mu věnovala krátký úsměv a pozdrav.
Tomáš: „Neříkej, že tam taky chodí. To bych se ti pak nedivil.“
Petr: „Chodí tam. Ona mě na to přivedla. Tak trochu.“
Tomáš: „No nic, bude zvonit. Co děláš po škole?“
Petr: „Co myslíš?“
Tomáš: „Jdeš zase tam co? Budeš vůbec někdy mít volno?“
Petr: „Zkusím si to zařídit. Slibuju.“
.
.
.
„Myslím si, že už jste dost trénovali, a že je čas na závěrečné testy.“ řekl mistr. Pak mávl rukou a všechno vybavení se samo začalo přesouvat po hale. Trvalo jen pár sekund, než veškeré náčiní v hale vytvořilo překážkovou dráhu. „Tohle už znáte ne? Rozdíl bude v tom, že tentokrát poběžíte pouze s malými rozestupy. A berte to jako stíhání. To znamená, že se snažíte chytit toho před vámi a zároveň se snažíte utéct tomu za vámi. A abyste to měli trochu těžší, první poběží Petr.“ Petr měl snad ve všech podobných trénincích nejlepší výsledky.
Petr se postavil na start dráhy a za něj se připravil Tomáš, Lenka a Míša. „Připravit. Pozor. Start!“ Petr vyběhl na dráhu. První překážkou bylo několik přeskoků přes švédské bedny. Petr ladně přeskakoval jednu bednu za druhou. Když byl u třetí bedny mistr dal opět pokyn a na dráhu vyrazil i Tomáš. Tomáš měl jinou taktiku a tak se vyšvihl na první bednu a přeskakoval po jejich vršcích. Petr už byl sice na konci této překážky, ale Tomáš ho rychle doháněl. Petr měl ale štěstí protože další překážkou byl podlez-přeskok přes kladiny. Když Petr podlézal první kladinu mistr dal další pokyn. Lence chvilku trvalo, než se dostala do tempa, ale pak bedny přeskakovala jako oba kluci před ní. Petr byl zhruba v půlce své překážky, když Tomáš doskočil na zem a rovnou se podkutálel pod první kladinou. Petr neměl moc času na ohlížení a radši se věnoval dráze. Další překážkou byla vysoká stěna, která se měla přelézt. Petr se chtěl od stěny odrazit, ale uklouzla mu noha a tak se jen tak tak zachytl okraje zdi. Mezi tím na dráhu vyrazila i Míša. Vypadalo to, že se budou nahánět kluci a holky, ale Lenka překvapivě překážky rychle zvládala a začala dohánět Tomáše. Petr se vší silou vytáhl na zeď a opatrně slezl po druhé straně dolů. Už mu docházeli síly, ale do předu ho hnala představa zuřivého Tomáše, který mu byl v patách. Další překážkou bylo plazení tunelem. Sotva Petr zalezl do tunelu, Tomáš doběhl ke stěně a bleskově se přes ní dostal. Tomáše od Petra dělilo jen pár metrů a tunel nebyl zpomalovací překážkou. Petr rychle vylezl z tunelu a běžel dál. Trasa vedla dveřmi ven z místnosti.
Za dveřmi čekalo závodníky překvapení. Bazén. Petr na nic nečekal, skočil do bazénu a začal plavat. Tomáš byl hned za ním a už to vypadalo, že Petra má, ale uklouzla mu noha na mokré podlaze, udělal otočku a spadl po zádech do vody. Náhle ztratil orientaci a nevěděl kde je dole a kde nahoře. To už u bazénu byla i Lenka, skočila do vody, plácla Tomáše po zádech a vítězoslavně plavala dál. Chtěla chytit i Petra, ale ten jí zastavil: „Počkej, tohle není sranda. Tomáš se asi topí.“ Ani Petr nebyl nejlepší plavec, ale přes to k Tomášovi doplaval a odtáhl ho k okraji bazénu. Tam mezitím doběhla i Míša, která Petrovi pomohla Tomáše vytáhnout. Ten si lehl na podlahu a začal vykašlávat vodu. Za chvilku bylo ale vše v pořádku.
Tomáš: „Nerad to říkám, ale díky. Zachránil jsi mi život.“
Petr: „Zase tak bych to nehrotil. Určitě by se ti to normálně nestalo nebýt té podlahy. A navíc tohle nikdo z nás nečekal.“
Tomáš: „Mrzí mě, že si to kvůli mně musel vzdát. Vedl sis fakt hodně dobře.“
Mistr: „Tak pro první test by to stačilo. Petře, ty sis vedl mimořádně dobře a hodnocení ti zvýšilo i tohle. Fakt, že se i za takovéhle situace dokážeš zastavit a pomoci svému kamarádovi/soupeři. I ty sis vedl velice dobře Tomáši. Nebýt té nehody, asi by si Petra chytil. Nemůžeš ale pokaždé počítat s pomocí, to by sis měl pamatovat. Lenko, tys mě velice překvapila. I když ti k chycení Tomáše pomohla jeho nehoda, věřím, že bys ho dokázala chytit i tak. I tobě se v tréninku dařilo, Míšo. Všichni jste si vedli velmi dobře a výsledky budou velice vyrovnané. Uvidíme se zítra u další části testu.“ Pak mistr luskl prsty a všem rychle uschlo oblečení i vlasy. „Dnes už můžete jít.“
Petr šel domů opět s Lenkou.
Lenka: „Tak to bych od tebe opravdu nečekala. Já byla do předu hnaná myšlenkou výhry a ani mě nenapadlo, že by Tomáš potřeboval pomoci.“
Petr: „Já se ti ani nedivím, nebyla by to tvoje povinnost. Taky bych mu asi nepomohl, ale tohle byl pořád jen trénink. Nebyla to jeho chyba a tak jsem se takhle rozhodl.“
Lenka: „Vždyť si mu zachránil život. Měl bys na sebe být pyšný.“
Petr: „Myslím si, že by mu nějakým kouzlem pomohl mistr. On by ho přeci nenechal utopit.“
Lenka: „To máš asi pravdu. Ale stejně to od tebe bylo hezké.“
Petr: „Já teď už spíš myslím na ten zítřejší trénink. Co myslíš, že to bude.“
Lenka: „Tak pohybovou část máme za sebou. Možná něco bojového. Ale nevím.“
Petr: „To by mohlo být no. Uvidíme.“
.
.
.
Lenka: „Tak já už jsem doma. Tak se uvidíme zítra. Těším se.“
Petr: „Já se taky těším. Měj se hezky.“
Petr měl tu noc hezčí sen. Zdálo se mu, že se Lenka topila a tak jí vytáhl z bazénu a dával jí dýchání z úst do úst.